Dnes se do snímků dostává mastnota, chlupy, ošklivá pleť, říká Štěpánka Stein, která se snaží hledat hranice současné fotografie

Lze ve fotografii smysluplně propojit umění a řemeslo? Proč jsou hranice krásy a nevkusu tak fascinující? A bude dvojrozměrný obraz v blízké budoucnosti vůbec ještě stačit? O tom jsme si popovídaly s fotografkou a pedagožkou Štěpánkou Stein.

Poloha mezi pedagogickou činností a uměleckou tvorbou se často může prolínat stejně tak jako silný autorský rukopis a komerční reklamní zakázka. Mezi všemi těmito fluidními světy proplouvá i fotografka Štěpánka Stein, která spolu s Václavem Jiráskem před čtyřmi lety založila Ateliér fotografie na pražské UMPRUM. Ať už sama, nebo ve tvůrčím tandemu se Salimem Issou kontinuálně osciluje mezi dokumentární a stylizovanou fotografií, své studenty však vede k nalezení vlastního autentického stylu. „Myslím si, že mé vnímání fotografie je pro naše studenty spíše úsměvné,“ směje se Štěpánka. Nejen o tom, jak se proměňuje médium fotografie v návaznosti na online prostor a proč nás tak fascinují obrazy na hraně krásy a hnusu jsme si popovídaly v nové budově UMPRUM.

Proplouvání mezi dokumentární a módní fotografií Štěpánku přitahovalo odjakživa. | Foto: Štepánka Stein, Salim IssaProplouvání mezi dokumentární a módní fotografií Štěpánku přitahovalo odjakživa. | Foto: Štepánka Stein, Salim Issa

Začněme takovou jednoduchou, nicméně zásadní otázkou. Jak byste se nyní, při všech svých aktivitách, charakterizovala? Cítíte se spíše jako umělkyně, nebo pedagožka?

ŠTĚPÁNKA: To je poměrně dobrá otázka. Ačkoli na svoji osobní tvorbu kontinuálně myslím, je pravda, že mě nyní především zajímá, co vše mohu předat na akademické půdě. Česká fotografie se nachází v poměrně zajímavém mezidobí, kdy balancuje na hraně mezi řemeslem a uměním a zároveň se v návaznosti na online proměňuje i vnímání samotného média fotografie. Před dvaceti lety tu byly ohromně silné tendence konceptuální fotografie – nyní toto období končí a všichni čekají, kam se fotografie bude dále vyvíjet a zda dvojrozměrný obraz vůbec ke komunikaci postačí. Směr, kterým se tyto dvě situace vyvinou, určuje právě nastupující generace fotografů. A to byl jeden z důvodů, proč jsme s Václavem Jiráskem před čtyřmi lety Ateliér fotografie na UMPRUM založili. Chtěli jsme mít podíl na výchově nové generace, která bude současné postavení fotografie formovat.

Jak vy sama vnímáte otázku propojování umění a řemesla. Je vám proplouvání mezi těmito dvěma póly proti srsti, nebo v jejich propojení vidíte nové možnosti?

ŠTĚPÁNKA: Já osobně v propojování fotografie s dalšími obory vidím ohromný potenciál. V kombinování autorského rukopisu se zakázkou vnímám určitou budoucnost. Je třeba se opřít o vlastní styl a nápad a zakázku zpracovat originálně. A k takovému myšlení se snažím vést i své studenty: aby ke každé zakázce přistupovali s maximální kreativitou a nevnímali ji jako otrockou práci. Vždy máme možnost projekt uchopit kreativně a s pokorou k řemeslu fotografie. Mimo to je fotografie schopná ovlivnit obrovskou škálu diváků, dokáže kultivovat vkus a předat jednoduchou formou obecně srozumitelnou informaci.

Fotografie Štěpánky se vyznačují specifickým světlem a kompozicí. | Foto: Štěpánka Stein, Salim IssaFotografie Štěpánky se vyznačují specifickým světlem a kompozicí. | Foto: Štěpánka Stein, Salim Issa

To je skvělá myšlenka. Jsou ale v tuzemském prostředí na takový přístup připraveni i zadavatelé zakázek?

ŠTĚPÁNKA: Díky bohu se doba mění a český reklamní průmysl na takové strategie už začíná slyšet. Nemyslím samozřejmě propagační materiály obchodních center a podobnou podprůměrnou grafickou tvorbu, ale spíše vizuály nejrůznějších festivalů a dalších kulturních akcí. Tam je postupnou kultivaci zadavatelů cítit, a to je velmi pozitivní změna. Jakmile v Česku budeme mít dostatek kreativních, kultivovaných zadavatelů, budou zde vznikat i kvalitní projekty. Náš cíl je tedy jasný: Musíme přemluvit zadavatele, aby byli velkorysí.

Můžete zmínit nějaká konkrétní jména fotografů z českého prostředí, kteří se z vašeho pohledu na hraně reklamní a umělecké fotografie úspěšně pohybují?

ŠTĚPÁNKA: Takových fotografů je zde mnoho a já si jich opravdu cením. Zmiňme například Báru Prášilovou, Vendulu Knopovou, Michala Pudelku nebo Elišku Sky. To jsou tvůrci, u kterých si nikdy nejste jisti, kde hranice mezi uměním a komerční zakázkou leží.

Díky dokumentární sérii z vietnamské tržnice Sapa, kterou Štěpánka vytvořila v tandemu se Salimem Issou, získala velkou pozornost české fotografické scény. | Foto: Štepánka Stein, Salim IssaDíky dokumentární sérii z vietnamské tržnice Sapa, kterou Štěpánka vytvořila v tandemu se Salimem Issou, získala velkou pozornost české fotografické scény. | Foto: Štepánka Stein, Salim Issa

Nedílnou a velmi specifickou součástí reklamní fotografie je i fashion fotografie, na kterou se sama dlouhá léta určitým způsobem soustředíte. Jaké konkrétní změny v tomto odvětví z vizuálního hlediska pozorujete?

ŠTĚPÁNKA: V současné fashion fotografii je nyní velká poptávka po nedokonalosti, živosti, opravdovosti. Pokud se například podíváte do starších ročníků Vogue, uvidíte především načančané, precizně vyretušované fotografie. Nyní se do snímků dostává mastnota, chlupy, ošklivá pleť… Jako bychom toužili po jakémsi návratu k syrovější podobě. Kolikrát to až hraničí s ošklivostí, je to svým způsobem rozrušující, což v nás samých vyvolává velkou kontroverzi.

Hraje v těchto vizuálních proměnách nějakou roli internetová estetika?

ŠTĚPÁNKA: Určitě ano. A nejen z hlediska fashion fotografie, ale fotografického média obecně. V současné době je hlavním médiem k šíření fotek Instagram a další kanály zcela přenastavující estetické a hodnotové rámce fotografie. Tyto posuny cítím především u svých studentů, kteří jako by trpěli obrazovým hédonismem. Já jejich současný vyjadřovací jazyk cítím jako poměrně agresivní, ale zároveň vím, že to je cesta, jak se jim nyní daří zaujmout.

Ve své tvorbě se Štěpánka ráda pohybuje na hraně reklamní estetiky. | Foto: Štepánka Stein, Salim IssaVe své tvorbě se Štěpánka ráda pohybuje na hraně reklamní estetiky. | Foto: Štepánka Stein, Salim Issa

Odkud ten obrazový hédonismus vychází? Lze v něm vysledovat nějaké opakující se vzory?

ŠTĚPÁNKA: Zásadní je jednoznačně inspirace virtuálním prostorem, nekonečným množstvím digitálních 3D renderů. Studenti dokonce často i 3D render při realizaci výsledných obrazů používají. Jako by médium fotografie mělo projít ještě nějakým procesem, sítem, které definitivně přetvoří jeho původní obsah. Vzniká tak úplně nový obraz. Ten je ale například právě velmi dobře použitelný v rámci komerční tvorby. Sama jsem zvědavá, jestli se jedná o nějakou trvalejší tendenci, která se uchytí i v budoucí tvorbě, nebo je to jen krátkodobý přestupný trend.

Pro vás samotnou je ale klasická fyzická podoba fotografie nepostradatelná…

ŠTĚPÁNKA: Já mám médium fotky hodně ráda a troufám si tvrdit, že ho dobře znám. Fyzická prezentace klasické fotky pro mě dokáže být opravdovým zážitkem. Občas mám ale pocit, jako by nestačilo dát obraz do rámu a pověsit ho na zeď…

V estetice svých fotografií se často a ráda dostává až na hranici kýče. | Foto: Štěpánka Stein, Salim IssaV estetice svých fotografií se často a ráda dostává až na hranici kýče. | Foto: Štěpánka Stein, Salim Issa

Tvorba studentů se tedy od vaší umělecké práce formálně i koncepčně poměrně odlišuje. Cítíte ve výstupech některých z nich svůj rukopis?

ŠTĚPÁNKA: Zaplaťpánbůh vůbec ne. Naopak si myslím, že mé vnímání fotografie je pro ně v podstatě úsměvné. Já osobně mám ráda obrazový kýč a svoji práci stavím na určitých fotografických principech, které z dnešního pohledu mohou být vnímány jako zastaralé.

Cítíte u současných studentů potřebu budování komunity, nebo si v nastupující generaci fotografů formují spíše individuality?

ŠTĚPÁNKA: Já bych byla strašně ráda, kdyby náš ateliér fungoval jako takový skautský oddíl, kde si všichni pomáhají, milují se a oddaně si plácají po zádech. Postupně ale zjišťuji, že se nám sešel tým lidí, kteří jsou strašně rozdílní, a to ve výsledku přináší opravdu zajímavé diskuze.

Rozdílný přístup se odráží nejen ve zpracování, ale také u přijímání samotného zadání, ve kterých se často snažíme simulovat reálné zakázky. Někteří studenti to kvitují, jiní vůbec nevidí důvod, proč by se něčemu takovému na škole měli věnovat. Což je ale z mého pohledu naprosto v pořádku a přináší to do ateliéru různorodé a často velmi zajímavé podněty.

Kýč a hra s jeho hranicemi se v jejích pracích pravidelně objevuje. | Foto: Štepánka Stein Salim IssaKýč a hra s jeho hranicemi se v jejích pracích pravidelně objevuje. | Foto: Štepánka Stein Salim Issa

Když poodstoupíme od pedagogické praxe… Co vaše osobní umělecká tvorba? Vaše předchozí projekty jako například dokumentace Sapy nebo proměňujícího se Karlína vnímám jako poměrně vizionářské projekty. Vybrala jste si témata, která začala být v kurzu až několik let poté. Na čem v současné době pracujete? Chystáte se opět předpovídat trendy?

ŠTĚPÁNKA: Nyní dodělávám dlouhodobý projekt pod názvem Beauty fashion, se kterým jsme začali v 90. letech a teď jsme se na něj po dlouhé odmlce rozhodli navázat. Tento projekt mapuje proměny v českém fashionu v posledních bezmála třiceti letech. Nepředstavujte si ale modely či značky, které udávají trendy, ale to, co na sobě lidé opravdu nosí. V 90. letech se ohromně proměnil způsob, jak na módu lidé s trochu kreativním vnímáním nahlížejí, a pokud oblečení vnímáme jako jistý způsob sebeprezentace, je to ohromně zajímavý ukazatel celospolečenských proměn.

Také se chystám na projekt zaměřený na hranice mezi dokumentární a stylizovanou fotografií, a to nejen z formálního hlediska, ale také jako takovou menší sondu ze zákulisí. Vznikají zde zajímavé momenty, jako například, že když nasvítíte určitým způsobem člověka, automaticky z něj vytváříte modela. V neposlední řadě dumám nad zcela novou věcí, která by propojovala fashion a tradice. Láká mě zjistit, co naše tradice stále udržuje tak živé.

To jsou hodně široká a ambiciózní témata. Dokážete si již nyní představit jejich realizaci?

ŠTĚPÁNKA: To je těžké říct. Když jsme fotili Sapu nebo Karlín, vždycky jsem měla ze začátku naprosto jiné představy a postupně se mi úplně proměnilo vnímání celé koncepce. A se stejnou energií se vrhám i do těchto projektů. Nyní na to mám poměrně jasný názor, který pevně věřím, že se postupně úplně promění.

Štěpánka Stein je českou fotografkou a pedagožkou na pražské UMPRUM. | Foto: Archiv Štěpánky SteinŠtěpánka Stein je českou fotografkou a pedagožkou na pražské UMPRUM. | Foto: Archiv Štěpánky Stein

Související

Bývala zde fabrika, kde vyráběli kovové sochy, dnes je z ní fotoateliér a stylové místo pro váš večírek. Chapter láká nejen na uvolněnou atmosféru
Interiér a architektura

Bývala zde fabrika, kde vyráběli kovové sochy, dnes je z ní fotoateliér a stylové místo pro váš večírek. Chapter láká nejen na uvolněnou atmosféru

Tereza Urban - 16. 5. 2022

Jeho jméno viselo na slavném Piccadilly Square v Londýně. Fotograf Mojmír Bureš uspěl v zahraničí, nebojí se propojit komerci a umění
Móda a šperk

Jeho jméno viselo na slavném Piccadilly Square v Londýně. Fotograf Mojmír Bureš uspěl v zahraničí, nebojí se propojit komerci a umění

Barbora Čápová - 6. 4. 2022

Introverti, kteří si cestu k umění museli vybojovat. Oceňovaná módní návrhářka a talentovaný fotograf chtějí dělat svět kolem nás malebnější
Móda a šperk

Introverti, kteří si cestu k umění museli vybojovat. Oceňovaná módní návrhářka a talentovaný fotograf chtějí dělat svět kolem nás malebnější

Petra Boháčová Petra Boháčová - 6. 5. 2021

Sázka na fotku. Divadla si oblíbila nový trend a daří se jim zaujmout
Grafický design

Sázka na fotku. Divadla si oblíbila nový trend a daří se jim zaujmout

Tereza Urban - 14. 6. 2019

Česká fotografka se pyšní světovým úspěchem. Její plakát je k dostání v obchodě IKEA po celém světě
Design služeb

Česká fotografka se pyšní světovým úspěchem. Její plakát je k dostání v obchodě IKEA po celém světě

Nikol Galé - 24. 10. 2018

SHOP Snoubení
kruh 2024
zuz banner
ujep 2024