Za dva týdny od vypuknutí války dokázali čeští designéři už zorganizovat celou řadu sbírek. Mnoho značek a obchodů okamžitě věnovalo část zisku z prodeje humanitárním organizacím. Studenti z ateliérů pražské UMPRUM zorganizovali několik dražeb, stejně tak nesmírně rychle a profesionálně spustil aukci českého designu časopis Elle Decoration. Smysluplný a zároveň krásný byl i nápad Profil Media vytvořit tričko s ilustrací od původem ruské designérky Marie Makeevy. Snad jich bude ještě pár k dispozici! Pozadu nezůstaly ani české firmy, jmenovitě například značka LD Seating, která se rozhodla omezit některé plánované aktivity a takto ušetřený milion korun věnovala Ukrajině. V připravovaném článku, který vyjde v nejbližších dnech, se pak ptáme i dalších českých firem – jak konkrétně plánují pomoci, ale také jakým způsobem je aktuální konflikt ovlivní.
V České republice žije a pracuje řada původem ukrajinských (ale i ruských) tvůrců. Do našeho podcastu jsme si proto pozvali Ihora Sabadoshe, se kterým si chceme povídat nejen o jeho práci, ale také o situaci ukrajinského designu před invazí i po ní. Redaktorka Nela Kuhnová pak zpracovala přehledný a informacemi nabitý článek o ukrajinské designérské scéně, která je i přes politické a ekonomické komplikace velmi plodná a inspirativní. A pro lokální tvůrce to může být zajímavý pohled na práci blízkých sousedů, která je nám ve velké míře neznámá. Nutno zmínit i fakt, že zájem o jejich práci nebo přímo nákup jejich výrobků jim může nyní velmi pomoct.
A než přišla do našich životů válka? V Praze se s velkou pompou otevřelo nové muzeum moderního umění – Kunsthalle. Velmi povedená realizace snese srovnání s těmi nejlepšími mezinárodními institucemi podobného typu. Zároveň se v této souvislosti opět objevilo zajímavé téma, zda se máme ptát, čí peníze podobné aktivity platí. V případě rodiny Pudilových, investorů Kunsthalle, se negativní hlasy ozývají často a zmiňují především dvě problematické roviny. První je fakt, že Petr Pudil zbohatnul na uhelném, a tudíž pro životní prostředí devastujícím průmyslu, druhá, že se tak stalo díky divoké privatizaci let devadesátých, kdy byla pravidla všem pro smích. Ovšem nic z toho není trestné.
Nabízí se tak otázka, kudy vede červená linie, která odděluje špinavé peníze od těch „neproblémových“. Oblíbená Saatchi Gallery v Londýně nese jméno svého zakladatele Charlese Saatchiho, kterého „proslavila“ nejen aféra s agresivním chováním vůči manželce, ale především finanční skandál jeho reklamní agentury. Místní Dvorak Sec Contemporary, kde pravidelně vystavuje i řada hlasitých systémových kritiků typu Davida Černého nebo Romana Týce, vznikla i díky napojení spolumajitelky Olgy Dvořák na kontroverzního starostu Prahy 1 Filipa Dvořáka, shodou okolností jejího manžela. A nyní často zmiňovaný ruský boháč Roman Abramovič nevlastní jen slavnou fotbalovou Chelsea, ale spolu se svojí bývalou manželkou Dashou Žukovovou financoval také vznik moskevského Muzea moderního umění Garage, jemuž vtiskl podobu ceněný architekt Rem Koolhaas. Zdá se, že jsme chyceni v pasti. Pokud nemají být kvalitní výstavní instituce jen státní, je bohužel stále běžné, že tak velkým kapitálem, který by byl jejich fungování schopen financovat, disponují podnikatelé s řadou škraloupů. Mlčet o tom nemá smysl. Zbývá ovšem doufat, že existence podobných uměleckých institucí, jež nabídnou prostory kvalitním umělcům, bude pro mladou generaci návštěvníků přínosnější, než kdyby si miliardáři pořizovali jen nové jachty a vily.
Moskevská galerie Garage vznikla díky financím ruského oligarchy. | Zdroj: Wikipedie
A čím alespoň trochu rozptýlit myšlenky v březnu? Zajděte se podívat na výstavu talentovaného designéra Matěje Polácha, který v galerii Kvalitář vystavuje keramické figury svázané s vesmírem, v galerii České spořitelny v Rytířské ulici bude stále k vidění výběr finalistů Cen Czech Grand Design, letos ve velmi vyvedené a optimistické instalaci Ondřeje Čecha a Moniky Matějkové, a pro větší dobrodruhy se nabízí výlet do Paříže, kde se koná odložený veletrh Maison Objet.
