Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
David Karásek, zakladatel firmy mmcité, foto: Michal Hančovský David Karásek, zakladatel firmy mmcité, foto: Michal Hančovský

Design z Bílovic dostal do celého světa. Jak? Ptáme se přímo majitele mmcité Davida Karáska

Vybudoval značku, která dnes funguje po celém světě. Zlepšil veřejný prostor mnoha měst. Přednášel na konferenci Design & Business Talks a po ní dostal sedm otázek, které jeho rady konfrontovaly s jeho vlastní firmou.

1/ Proč je důležité, aby jméno firmy dobře fungovalo, a kdy se vám to nejvíc vyplatilo?

Proč je důležité? Nebyl to záměr. Když se na to ale podíváme zpětně, tak se nám ukazuje, že celková komplexita je dost podstatná. A jméno firmy s tím samozřejmě souvisí. Jméno, texty, design výrobků, vizuální styl a pro nás také architektura – vše dává dohromady určitý obrázek o firmě, který jsme ze začátku tvořili spontánně, a teď už jej utváříme záměrně. Je to hrozně důležité a jméno je součástí této mozaiky.

Každá firma funguje ve vizuálním světe, ale samozřejmě i v něčem co by se dalo nazvat „hlasovým světem“ - když se o ní bavíte, když jméno vyslovujete... Je to stejné jako jména výrobků. Jak je vymyslet, aby byly zajímavé a aby byly zároveň přijímány, a to v různém jazykovém kontextu. Můžete mít zajímavé jméno, ale pokud působí zvláštně, divně, má odstup, tak to také není dobře. Textová část je zkrátka hrozně důležitá. Proto to jméno.

2/ Fungovala by firma bez designu?

Jsou firmy, které nic nevyrábí, neprodukují žádné výrobky. Průmyslový design má pochopitelně smysl ve chvíli, kdy vytváříte něco předmětného, nechcete jen kopírovat nebo záměrně dělat fakt ošklivé věci. Grafický design se ovšem uplatní vždycky. Vaším produktem můžou být třeba aplikace, webové stránky, něco nemateriálního, ale přesto hodně vizuálního. Tam je design hrozně důležitý. Pak jsou firmy, např. divadlo, herecká asociace nebo agentura pořádající eventy – žádný fyzický produkt nemají, ale zmíněný grafický design potřebují vždycky pro svou prezentaci. Myslím tedy, že bez designu to vlastně nejde.

David Karásek, zakladatel firmy mmcité, foto: Michal HančovskýDavid Karásek, zakladatel firmy mmcité, foto: Michal Hančovský

3/ V přednášce jste zmínil důležitost příběhu. Je nějaký nejlepší, na který jste pyšný nejvíc?

Myslím si, že člověk, když mluví o někom jiném, může takhle uvažovat a říct: „Je pyšný na...“ Když ale mluví o sobě, tak si asi málokdo řekne: „Jsem pyšný na tohle!“ Asi jsem o tom nikdy takto neuvažoval. Samozřejmě si uvědomuji, že to, co se nám povedlo, se nepovede pokaždé, a také vím, že jsme měli štěstí. Nejsme geniální, ale v pravou chvíli se věci sešly a podařilo se nám něco vytvořit. Vím moc dobře, že to není jednoduché. Kdybych měl začínat znovu, měl bych asi velké obavy, jestli se to povede. V tom je náš příběh, já si uvědomuji jeho cenu.

Každá firma je svým způsobem příběh, protože se vyvíjí v čase, atd. Někdy je to příběh nádherný, někdy dramatický, někdy oboje. V rámci něho pak přicházejí mikro-příběhy - vznik jednotlivých výrobků, realizace nějakého projektu, a určitě také lidské příběhy v dané firmě. Neřekl bych asi, že jsem na ně pyšný, ale každopádně jsou zajímavé a já si obecně zajímavých věcí užívám.

4/ Zmiňoval jste nezbytnost neustálého vývoje. Jak si firma, která je tak velká jako mmcité, udržuje dostatečnou dynamiku?

Nezbytnost to určitě je, stagnace a zastarávání se bojíme všichni. Dost často si kladu otázku, co by se stalo, kdybychom na tři roky propustili všechny designéry a vývojové pracovníky a nic nového neudělali. A jenom nabízeli a vyráběli to, co máme. Hodně bychom ušetřili a ekonomové by nás možná pochválili. Asi by se vlastně nic moc nestalo, kromě toho, že by nám taková situace vadila vnitřně nebo osobně. Už by to ale bylo na hraně, konkurence by byla najednou strašně daleko. Za ty tři roky bychom neuvěřitelně zastarali a doháněli bychom to hodně těžce.

Takže vývoj je nezbytný a to nejen proto, že to stále mám v sobě. Dost často závidím konkurenci, že přijde s výrobkem, který se mi zdá perfektní, a strašně mi vadí, že jsem ho nevymyslel sám. Což je myslím normální - člověka to pohání. Proto je pro mě vývoj nezbytný.

David Karásek, zakladatel firmy mmcité, foto: Michal HančovskýDavid Karásek, zakladatel firmy mmcité, foto: Michal Hančovský

5/ Bez znalostí trhu žádná firmu nemůže fungovat. Jak jej ale poznat? Mají podnikatelé jít mezi lidi a bavit se s nimi? A nebo je třeba sofistikovaný výzkum, „tvrdá“ data?

Myslím, že my to děláme hodně spontánně a pocitově, profesionální marketéři by se asi zděsili. Nemáme žádná tvrdá data, jen zkušenosti a rozhled, ale pochopitelně se častokrát spleteme. Něco vyvíjíme a nakonec zjistíme, že to nebyl úplně správný směr nebo se to nepotkalo dobře s časem, atd. Osobně si ale myslím, že i firmy, které přesná data mají, chyby dělají taky. Je dobré přistupovat k podnikání s pokorou a vážit si zákazníků. Já si dobře pamatuji, jak to u nás dřív chodilo – protivná obsluha v restauracích a obchodech, nulová ochota chápat co zákazník chce. Kdykoli se s tím setkám, tak mi to strašně vadí a opravdu nechci, aby se moje firma chovala k zákazníkům tímto způsobem.

Potřebuji vnímat a vědět, co lidé vlastně chtějí, v tom je ta pravá znalost trhu. Teď se na to trochu zapomíná, ale v tomto je kapitalismus dokonalý, protože lidé se věnují jenom těm věcem, o které ostatní mají opravdu zájem a chtějí za ně zaplatit. Jinak by to nefungovalo. Firmy, které zákazníkům nevyhovují, dřív nebo později skončí. Je to spravedlivé a hlavně účinné, žádný lepší systém není. Vím, že je spousta malých firem, které se snaží lidem nabízet třeba příliš radikální představu, a pak se diví, že nenajdou zákazníky. My nechceme být populisté a dělat jen to, co od nás lidé očekávají, ale měli bychom vždycky znát, co chtějí. Můžeme se pak snažit je mírně někam tvarovat, posouvat, což taky děláme. Dává nám to smysl. Nechceme vytvářet „líbivé“ věci, ale zároveň nepřistupujeme k našim zákazníkům s pocitem „vy jste pitomci, vy tomu nerozumíte“.

6/ Zmínil jste komplexitu a konzistenci ve všech aspektech celé firmy. Nebojíte se, že to v určitou chvíli může být příliš nuda?

Ano, na to se nás všichni ptají. Určitě existuje riziko profesionální slepoty. Mě to ale paradoxně vůbec nenudí. Naopak mi přijde, že to, co vytváříme, je jen zlomek z toho, co bychom mohli vytvářet, kdybychom měli více času a kapacit. Ještě jsme nebyli v situaci, kdy bychom měli pocit, že už nemáme co dál dělat. Naopak! Spíše vybíráme, co bychom měli navrhnout a vyvinout. Z deseti věcí, které jsou už reálně na stole, vybereme tři, protože více nemůžeme stihnout. V tomhle určitě nuda není.

Samozřejmě, profesionální slepota existuje a určitý „fach-idiotismus“ tam může fungovat. Snažíme se ale vnímat různé podněty - hodně cestujeme, hodně spolupracujeme se studenty a s mladými lidmi. A hodláme v tom pokračovat. Je to osvěžující! Obecně víme o takovém nebezpečí, ale zdá se, že nás to zatím nepotkalo.

David Karásek, zakladatel firmy mmcité, foto: Michal HančovskýDavid Karásek, zakladatel firmy mmcité, foto: Michal Hančovský

7/ Poslední otázka směřuje k ambicím. Nemohou někdy člověka zaslepit?

Tak jako ve všem záleží na míře. Nic se nedá dělat fanaticky nebo příliš radikálně, vše musí být vyvážené. Právě komplexita je o tom, jak věci vhodně vyvážíte – nesmí fungovat jenom jedna z nich, ale musí tam být všechny a ve správném poměru. Jeho hledání je věčné, hotové to není nikdy.

Ano, ambice může být nezdravá a nesmyslná. Když začínám, ještě jsem nic nedokázal a mám hned pocit, že porazím největší konkurenci... Je ale dobré si dávat vyšší cíle a jakmile jich dosáhneme, tak si dat zase ještě vyšší. Myslím si, že od jisté chvíle, která nemusí být zas tak daleko od začátku, je dobré nebát se poměřovat s nejlepšími. Záleží samozřejmě i na oboru, někde to jde lépe, někde ne. Nejlepší auto na světě nevyrobíte sám v garáži. Musíte být výrobce, musíte mít za sebou ohromnou vývojovou mašinérii. V určitých oborech to ale jde a tam je dobré si takovou ambici dávat.

Mluvil jsem o tom také proto, protože si myslím, že mnoho českých firem má celkově malé ambice. Je to lepší než dřív, ale stále hodně lidí uvažuje pouze v kontextu českého trhu a to je špatně, protože ten je zkrátka malý. V podstatě si myslím, že všichni designéři, kteří jsou třeba tady na Designbloku nebo jsou těsně po škole, by vždy měli uvažovat mezinárodně. Ať už dělají tašku, šperk, což jsou rukodělné věci, nebo je to už více sériový výrobek, který vyžaduje zapojení výrobce, měli by mít ambici prodávat ho minimálně v evropském měřítku. Člověka to pak vede, přirozeně se pak dostane i k ostatním zmíněným věcem – jménu, logu, příběhu, atd.

Galerie

Další články