Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Online Festival Uroboros 2021 | Zdroj: Kateřina Přidalová Online Festival Uroboros 2021 | Zdroj: Kateřina Přidalová

Design si musí sundat kravatu a sklapnout zářivý zubatý úsměv. Festival Uroboros nabídl kritické myšlení o oboru

Designérka jídla se potká s designérem služeb a grafickou designérkou. Co tyto tři táhne k designu a proč není potřeba se bavit o pěkných židlích? Nedávná diskuse na festivalu Uroboros poukázala na nečekané souvislosti designové praxe.

Pojďme si na chvíli odmyslet věci, které potřebujeme nebo toužíme mít, zapomeňme nedávný Designblok (s tématem Štěstí) a zamysleme se nad designem ze široka. Nedávný Uroboros festival (s podtitulem Design ve znepokojivé době) kriticky zvažoval roli designu v současné společnosti, představil různá témata, experimenty a spekulace o světě budoucím s ohledem na trvalou udržitelnost a současné sociální, ekonomické a environmentální krize. Podívejme se tedy na to, jak takzvaný kritický design vypadá.

Festival Uroboros| Zdroj: uroboros.design.czFestival Uroboros| Zdroj: uroboros.design.cz

Ze široka o designu?

Co to znamená? Opustit převládající představu, že v designu jde jen o produkci věcí a že je to praxe, na jejímž začátku je tvůrčí ego designéra a na konci „pěkný“ hmatatelný objekt, který je třeba prodat. Design není jen nástrojem pro inovace a byznys, jak se dnes učí chápat české firmy. Design je víc, provází nás na každém kroku, od rána do večera. Spoluvytváří náš každodenní život a dokáže nám přinášet i výjimečné zážitky. Design v širokém smyslu slova znamená navrhování. A netýká se jen věcí, ale také služeb nebo celých systémů. Design je oblast zahrnující lidskou tvořivost a touhu člověka měnit sebe i své okolí k lepšímu, ale někdy bohužel i k horšímu. Designování na jedné straně problémy řeší (např. lepší prodej, snadnou orientaci v metru, lepší ergonomii vozíku pro hendikepované apod.), na straně druhé problémy vytváří (např. konzumní životní styl vs. environmentální a sociální problémy a mnoho dalších). S nadsázkou řečeno – pochopit design znamená pochopit svět v souvislostech.

Kritická praxe v designu si je vědoma různých úskalí designu a více než na sycení trhu se zajímá o odhalování skrytých rovin designování a problémů, které současná společnost, mnohdy nezáměrně, přináší. Kritická praxe v designu může být spekulativní, imaginativní, výzkumná, experimentální, objektová, myšlenková, autorská, ale i servisní, vnímá uživatele jako partnery ke spolupráci a respektuje, že na naší planetě nežijí jen lidé. A v každém případě je angažovaná a nedělá se takzvaně „od stolu“.

„Design si musí sundat kravatu a sklapnout zářivý zubatý úsměv, opustit omezený myšlenkový prostor post-itu, ostříhat svůj šedivý vous a odpoutat se od univerzitního diplomu, co mu visí na stěně. Musí vyrazit do ‚divočiny‘ reálného světa – pozorně naslouchat těm, kteří v něm žijí, [...],vyzývat je k tvůrčímu experimentu, imaginaci, reflexi a společné akci orientované na specifické lokální zájmy a potřeby,“ píše Markéta Dolejšová v manifestu letošního, již druhého ročníku festivalu Uroboros, který připravilo pražské Centrum DOX ve spolupráci s platformou Uroboros.

Festival sestává z workshopů a diskusí mezi domácími a zahraničními designéry, výzkumníky, teoretiky a umělci. Jednu z diskusí, na téma sociálně angažovaný design, jsem měla možnost moderovat. Mohla by být dobrým vodítkem k pochopení těchto, u nás zatím okrajových, přístupů v designu. Ke společnému streamu jsem se sešla se čtyřmi osobnostmi – Markétou Dolejšovou (designérka, výzkumnice v oblasti designu a jídla, zakladatelka festivalu Uroboros a postdoktorandka na finské Aalto univerzitě), Katarínou Balážikovou (grafická designérka, pedagožka na VŠVU v Bratislavě a iniciátorka platformy kritické praxe Critical Daily) a s Romanem Novotným (pedagog Katedry informačních studií a knihovnictví na FF MU / KISK a doktorand na programu Digitální kultura a kreativní průmysly). Ačkoli jsme se všichni k designu dostali z různých zázemí a pohnutek, spojovalo nás zaujetí pro rozvíjení kritické teorie designu a spekulativní úvahy, které nás v závěru setkání dovedly až k určitému (v dobrém slova smyslu) nihilismu v designu.

Festival Uroboros | Zdroj: uroboros.design.czFestival Uroboros | Zdroj: uroboros.design.cz

Design je nástroj

Občas můžete slyšet, že „design je nástroj“, kdy techniky a postupy z různých odvětví designu můžete využít pro různé účely. Může to mít podobu autorských počinů, kdy sami designéři jsou iniciátory a organizátory angažovaných projektů. Anebo jde o klasický servisní model designu, kdy přichází zadání zvenku, na které designér reaguje.

Tak například Markéta Dolejšová používá design k výzkumným účelům a kritické diskusi zabývající se jídlem a jeho environmentálními, politickými a ekonomickými souvislostmi v dnešní společnosti. „S jídlem jako designérka pracuji jako s familiárním, sensoricky zajímavým, kompostovatelným (a tedy potenciálně ekologicky udržitelným) bio-materiálem. Experimentální práce s jídlem jako designovým materiálem je pro mě součástí širšího výzkumného zájmu o každodenní praktiky kolem jídla (konzumace, příprava, distribuce apod.) jak v individuálním a lokálním, tak systémovém a planetárním kontextu. Jídlo vnímám jako kontext, každodenní záležitost, se kterou máme všichni žitou zkušenost. Téma mi slouží jako odrazový můstek k prozkoumání příčin a souvislostí klimatické krize, socio-ekonomických nerovností, apod.“

Jeden z Markétiných projektů má podobu tarotových karet (Food Tarot), které si navrhla a používá je k participativnímu designovému výzkumu, jenž zapojuje širokou veřejnost u nás i v zahraničí. V rámci tarotových čtení nad jednotlivými kartami, které rozvíjí téma člověk – jídlo – technologie – budoucnost, se od účastníků dozvídá různé, kulturně odlišné zkušenosti s jídlem a také imaginativní představy o možných budoucnostech potravinového systému. Právě dialog s účastníky je zde klíčovou součástí experimentálního designového výzkumu. Důležitým elementem je zde také přítomnost nahodilosti, otevřenost a nejistota jako výzkumná metoda. „Mnohdy ani netuším, s kým si budu nad kartami povídat. Mám ráda ty momenty překvapení a nejistoty v designovém procesu. Z mého pohledu je v experimentálním, participativním designu důležité poslouchat příběhy, spíš než je vyprávět,“ uvádí Dolejšová. Hravá forma karet, se kterou se Markéta dostává k datům o lidech, jídle a technologii, se liší od klasických sociologických dotazníků. „Je to zajímavé, protože lidi vyzýváte k performativnosti a imaginaci na rozdíl od např. dotazníků. Jak říká Donatella Medows, každý proces společenské změny musí začít od imaginace. Pokud si nedovedeme představit to, co ‚ještě není‘, nemůžeme změnit to, co již existuje,“ míní Dolejšová.

Festival Uroboros | Zdroj: uroboros.design.czFestival Uroboros | Zdroj: uroboros.design.cz

Na Markétu navázala grafická designérka Katarína Balážiková představením úspěšného projektu Visible data, kdy s kolegy pomocí infografiky vizualizovali složitá statistická data o financování kultury. Právě přitažlivá forma přispěla k tomu, že se okolo tématu spustila na Slovensku diskuse. „Máme ty nástroje, jak lidi poutavě oslovit. V tom je síla grafického designu,“ míní Balážiková. Obojí jsou příklady autorských projektů, které využívají designové nástroje a postupy k tomu, jak otevřít určité společenské téma.

Roman Novotný v naší diskusi reprezentoval tu nejméně hmatatelnou oblast designu – designové myšlení (design thinking), design služeb a procesů. S kolegy se snažili optimalizovat služby v knihovnách směrem k oblasti sociálních inovací po celé ČR. Ať už šlo o témata jako fake news, architektonické řešení knihoven s ohledem na inkluzi, nebo další, cílem bylo naučit knihovníky s pomocí metodiky design thinking (DT) uvažovat o tom, jak do inovací zapojit cílové skupiny. „Snažili jsme se knihovníky naučit proces design thinking, aby byli schopni zjišťovat potřeby cílových skupin v lokalitě. Aby si uvědomili, jak a pro koho může knihovna v lokalitě pracovat. V zásadě byla naše role jako designérů vzdělávací, protože jsme chtěli udělat designéry z knihovníků,“ shrnuje Novotný.

Potřeba designéra vs potřeba lidí

„Každý kritický design potřebuje lidi. Nejde to dělat od stolu. Je třeba jít ven,“ zdůraznila Balážiková. Angažovaný/á designér/ka je více než na svoje tvůrčí ego napojen/a na komunitu a vnímá, co se kolem děje. Roman Novotný se se studenty KISKu a FaVU VUT v době covidu zamýšlel nad vzrůstajícím domácím a sexuálním násilím ve vztazích mladých lidí. Z metodiky designového myšlení propojeného s antropologií, jejíž klíčovou součástí je naslouchání cílové skupině, vykrystalizoval prototyp webového portálu, který by obětem pomohl zjistit, zda se na nich jejich partner či partnerka dopouští násilí, a nasměroval je k lidem a organizacím, které jim mohou pomoci. Angažovaný design není o poptávce a nabídce, ale o zjišťování mnohdy netušených potřeb. Designér/ka zde funguje jako agent/ka změny, který/á zároveň chápe, že určité problémy lze vyřešit pouze interakcí s uživateli. „Ke kritické praxi potřebujeme lidi, bez nich bychom nevěděli, že mají nějakou potřebu. Proto potřebujeme i metodiku design thinking,“ míní Katarína Balážiková.

V centru design thinking je zmíněná potřeba uživatelů. Jak říká Roman Novotný: „Je to výhoda, ale i limit, protože to může vést ke konzervativním řešením a bránit inovacím, protože uživatelé nám sdělují informace, které existují tady a teď, jsou omezeny naší realitou. Nicméně v ČR nejsme zatím tak daleko, abychom mohli DT kritizovat, zatím si tím pomalu procházíme.“ Což neznamená, že se metodika nemůže vylepšovat, jak Novotný věří. Nejlepší designové myšlení je podle něj takové, kdy uživatel nepozná, že ho děláte, a vedete s ním rozhovor nenásilně a přirozeně.

Festival Uroboros | Zdroj: uroboros.design.czFestival Uroboros | Zdroj: uroboros.design.cz

Kdybychom se dál bavili o uživateli v designérském procesu, Markéta Dolejšová v úvodním manifestu Urobora vyzývá dokonce k demokratizaci designérských nástrojů, tedy ke sdílení a situovanosti designérské praxe v lokálním kontextu a participaci. „Označení uživatel dnes ztrácí na významu, je to designování s lidmi a ti jsou spolutvůrci nebo spoluautoři. Nestačí například týden pozorovat chování v parku, abych pochopila chování lidí. Nestačí se jich jenom ptát, co by chtěli v parku mít. S lidmi v určitém lokálním kontextu, pro který chci něco designovat, je třeba ‚žít‘, pozorně naslouchat a uvědomovat si, že členové komunity o sobě vědí o dost víc, než o nich vím já a než si vůbec dokážu představit. Design vychází z potřeby. Ale ne z potřeby designéra, ale z potřeby lidí, kteří mají navržené řešení používat. Design je pomocník,“ představuje si Dolejšová.

Vzdělávání designérů

V laické i odborné veřejnosti je u nás zakořeněno pojetí designu jako objektové praxe. „Pak je těžší vysvětlit, že design je proces, situace, systém, že můžeme designovat imaginativní projekty nesouvisející s hmatatelnými objekty,“ poznamenala Markéta Dolejšová. K omezenosti možností oboru přispívá i situace ve vzdělávání designérů na uměleckoprůmyslových školách. „V České republice, ale i na Slovensku převládá stále tzv. bauhausovský model výuky, orientovaný na znalost řemesla a na to, aby věc byla pěkně a funkčně navržena a dala se pak vyrobit. Naše školy se těžko adaptují na tzv. design studies, které v zahraničním akademickém prostředí rozvíjí kritickou a teoretickou praxi v designu,“ míní Katarína Balážiková. Pak je tu zmíněný design služeb a designování procesů, jako je např. studijní profilace Design informačních služeb na KISKu. „Já se nedotýkám designu z hlediska objektu, ale procesu a designu služeb. Než jsem přišel na KISK, moc jsem design neřešil. A ani potom jsem často vůbec slovo design ve vztahu ke své praxi nepoužíval, jakkoliv o design určitě šlo. Stále vnímám, že mimo naši bublinu musím pořád dělat apologetiku svého oboru, což je unavující,“ postěžoval si Roman Novotný.

Festival UROBOROS | Zdroj: uroboros.design.czFestival UROBOROS | Zdroj: uroboros.design.cz

Jak by tedy vypadala změna ve vzdělávání? Stačí ke stávajícím studijním programům přidat nové předměty, jako je např. Kritická praxe grafického designu na VŠVU, nebo by měly vzniknout nové studijní programy? Zda nový obor nebo nový předmět, záleží na úvaze nad kompetencemi, které by měl dnešní designér mít. „Možná je to nekonečný seznam věcí a sám řeším, co by měl dnes designér všechno umět. My děláme design pro sociální inovace a aktuálně se orientujeme na tzv. transition design, máme několik teoretických předmětů a pak ty praktické, workshopovější a projektovější. Naši studenti by měli znát metodiku a měli by být společensky a environmentálně uvědomělí,“ popisuje praxi na KISKu Novotný. 

Podle Dolejšové brání změnám celkové mentální nastavení vzdělávání, orientované pragmaticky na zaměstnatelnost, výkon a uplatnění na trhu. V její výzkumné komunitě se snaží razit cesty, že není třeba mít portfolio plné různých realizací a dlouhý seznam publikací, aby bylo možné učit na univerzitě. Balážiková si postěžovala na absenci teorie designu, kterou na VŠVU v Bratislavě nemá kdo učit. Designéři nejsou zvyklí uvažovat teoreticky. „Pokud bychom chtěli celý nový obor, musí to jít zdola, z iniciativy mladých pedagogů, studentů, doktorandů,“ míní Balážíková.

O designu bez designu

V souvislosti se vzděláváním grafických designérů jsem zmínila spekulativní vizi studenta FaVU (Fakulta výtvarných umění, Brno) Jakuba Polácha, který zvažoval zánik grafického designu jako studijního oboru. Navrhoval, aby se tito designéři vzdělávali mezifakultně a mezioborově na různých školách a osvojovali si tak kompetence z humanitních, uměleckých a technologických oborů, neboť všechny jsou pro praxi grafického designu klíčové.

Festival Uroboros | Zdroj: uroboros.design.czFestival Uroboros | Zdroj: uroboros.design.cz

„Když se zamyslíme nad rozplynutím grafického designu jako oboru stejně jako nad zmiňovaným termínem design thinking, klidně pak může slovo design zmizet. A zůstane jen thinking,“ reagovala Dolejšová na představenou utopii ve vzdělávání designérů. Úvahami nad rozpouštěním designu jako oboru jsme se pak dostali ke vzdělávání obecně. Až k dětem. Design je nedílnou součástí naší každodennosti. Dá se o něm mluvit z různých hledisek a v různých vzdělávacích oborech. Dokonce i v rámci základního vzdělávání lze design využít jako nástroj, pomocí něhož lze nahlížet český jazyk, přírodopis nebo další předměty. „Design by podle Nigela Crosse měl syntetizovat vědění, stát mezi ostatními vědami a dokázat dát více věcí na jeden stůl tak, aby to dávalo smysl,“ okomentoval potenciál designu Roman Novotný. Tak proč se o „nadesignovaném“ světě kolem nebavíme s dětmi ve školce? Markéta zmínila v tomto směru workshop, který vedli designéři s dětmi. Šlo o sbírání hub, bylin a vaření s cílem hravě s dětmi probrat uhlíkovou stopu u jídla, které si svépomocí připraví versus jídla koupeného v supermarketu. „Abych šel s dětmi na houby, nemusím po nich házet designem,“ s nadsázkou komentoval Novotný a uzavřel tak debatu o možné zbytečnosti pojmu design při práci s dětmi, potažmo laickou veřejností.

Akce – reakce

Pokud se vrátíme zpět k pojmu design, což věřím, že je důležité pro uvědomění si potenciálu tohoto oboru, obloukem se vrátíme na začátek. K festivalu Uroboros a jeho symbolu kruhu odkazujícího na bájného hada požírajícího svůj ocas. Festival byl o alternativních vizích v designu. A jak zmínila Dolejšová, dokud tyto přístupy „nepožere“ mainstream, bude o nich festival dál referovat. Případně přinese nové alternativy. Doba se totiž mění a s ní i nároky na design. Nakonec to zmiňuji i v doslovu knihy Co je vlastně design?, když uvádím, že kniha zachycuje oblast designu na počátku 21. století. Pravděpodobně by před x dekádami dříve nebo o x dekád později mohla mít jiný obsah. Každá doba má své neduhy, a čím naléhavější jsou, tím více bude design viníkem stejně jako angažovaným protivníkem. Zatímco kritická praxe oboru mění své kabáty a názvy, jediné, co je v oboru stabilní a jasné už více než jedno století, je nezpochybnitelný vztah designu a obchodu. Vazba na ekonomiku, význam stylingu, konstrukce a inovace při produkci a prodeji věcí je v designu od svého vzniku jako specifické profese. Už v 19. století se definoval význam designu orientováním na trh. Dodnes je tohle pojetí designu srozumitelné pro veřejnost, novináře a média.

Festival Uroboros | Zdroj: uroboros.design.czFestival Uroboros | Zdroj: uroboros.design.cz

Po boku designu a obchodu pak celou dobu kráčí různé alternativní vize designu, vymezující se proti byznysové rétorice, komerci a konzumní kultuře. Ať už jde o hnutí Williama Morrise v 19. století, manifest frustrovaných grafických designérů First Things First (60. léta 20. století), který zmínila Katarína Balážiková, nebo o Viktora Papanka a antidesign (70. léta 20. století) a další. Proto se současné přístupy, pojmy a definice kritické praxe nemusí bát o svůj alternativní status. Transition design, medium design, kritický design, spekulativní design, transformativní design, angažovaný design, udržitelný design, human-centered design vs. nonhuman-centered design a další se jen těžko mohou stát mainstreamem oboru. Jejich role je v tlaku, který vyvíjí, když kriticky poukazují na neduhy na zisk orientovaného statusu oboru. Design je zrcadlem doby a je jedině dobře, když kritické přístupy tu a tam přinesou i reflexi do byznysové praxe, bez které se design neobejde. Zároveň je žádoucí, aby si „design sundal kravatu a sklapnul zářivý zubatý úsměv“ a vyrazil i do škol a svoje nástroje na rozvoj kritického myšlení, imaginace, mediální a vizuální gramotnosti aplikoval v práci s dětmi. I za cenu, že se tento „pán“ nepředstaví.

Kdo je Kateřina Přidalová 

Mgr. Kateřina Přidalová je pedagožka, novinářka a teoretička designu. Založila vzdělávací organizaci Designéři dětem, vyučuje děti na ZŠ, designéry na uměleckých školách (Scholastika, Fakulta umění Ostravské univerzity, Fakulta výtvarných umění VUT v Brně) a působí také jako redaktorka v projektu Kreativní Česko (Institut umění – Divadelní ústav). V letech 2014–2016 byla členkou výběrové poroty Nejkrásnější české knihy roku, od roku 2014 je členkou Akademie Czech Grand Design, spolupracuje s organizací Czechdesign a je autorkou knihy Co je vlastně design? a stejnojmenného vzdělávacího projektu pro ZŠ.

Více informací najdete na webu Festivalu Uroboroszáznam diskuse můžete shlédnout na YouTube.

Další články