S interiérovou designérkou Denisou Strmiskovou jsme se sešly během mrazivého lednového podvečera. Povídaly jsme si o tom, na čem právě pracuje, proč je pro ni důležitá atmosféra místa a také o spolupráci s řemeslníky.
Mimo obor
Denisa původně vystudovala divadelní scénografii na DAMU. Do prostředí interiérového designu se dostávala postupně, po bakaláři začala pracovat v malém studiu, ve kterém se propracovávala k tomu, co by chtěla dělat. „Časem jsem přišla na to, že tyhle dva obory jsou hrozně propojené. Jak jsem pracovala v tom studiu, začala jsem do té problematiky více pronikat a začala jsem se tomu věnovat i více teoreticky. Vždycky pracuješ s prostorem a s člověkem a s nějakým jeho příběhem. Našla jsem si v tom tenhle klíč, jelikož ty jako scénograf také pracuješ s nějakým literárním příběhem a vizualizuješ nálady, atmosféry a emoce.“
Realizace interiéru Pro Arte, 2018, zdroj: denisastrmiskova.com
Zkušenost s divadelní scénografií proto Denisa nevnímá jako limitní, ba právě naopak. Při tvorbě inscenace je třeba si dané literární dílo číst neustále dokola, než si k němu autor najde cestu. Stejně tak je pro ni na začátku každé spolupráce důležitá diskuze s klientem. „U některých lidí to chce čas, než se otevřou a ten svůj příběh mi ukážou. Věnuji velkou pozornost člověku samotnému, nebo té atmosféře, kterou se snažím vytvořit. Nevidím hned, jak to má vypadat, ale skrze společný dialog k tomu postupně docházím. Je to vlastně spolupráce.“
Realizace interiéru Millennium reception lobby, 2015/2016, zdroj: denisastrmisková.com
S jejím přístupem ovšem měli problémy architekti i scénografové. „Architekti si tak trochu hlídají svůj píseček. Přišlo jim docela nezvyklé, že já jako scénografka chci dělat něco takového. A na scénografii u klauzur mi zas vyčítali, že jsem moc designová, že to mám moc vyčištěné. Ale já jsem si to chtěla dělat po svém.“ A že se jí to daří, dokazuje i mnoho prestižních domácích i zahraničních časopisů, které otiskly některé její realizace. „Samozřejmě doufám, že je zaujal projekt samotný, nicméně vím, že velkou práci a čas věnuji také finálním fotografiím, aby bylo z čeho vybírat. Teď už mi s tím pomáhá PR, rozesílám své projekty do magazínů, které mám ráda a které respektuji.“
Rozhovor CZD, foto: Michal Hančovský
Sázka na místní řemeslníky
Součástí většiny jejích návrhů interiérů jsou atypické věci, které je komplikované objednat, proto Denisa někdy spolupracuje s místními řemeslníky. Vymyslí a načrtne si prvek na míru danému prostoru a následně obchází dílny a konzultuje s nimi možnosti jeho výroby. Podobná situace nastala při realizaci jednoho z jejích dosud nejvýraznějších projektů – hostelu Long Story Short v Olomouci. „U toho hostelu prostředí stavby vzniklo přirozeně, jelikož ty menší řemeslné dílny byly známé majitelům. Třeba zámečnické práce zhotovovaly dvě nebo tři dílny. Obcházely jsme je s majitelkou a manažerkou a musely jsme to poskládat tak, aby to ty dílny zvládly.“ Samotný hostel se v létě dočká svého rozšíření. Plánuje se otevírat restaurace: „Snažíme se na to navázat, ale udělat to zároveň trochu jiné. Ten prostor by měl vyznít více luxusně, večerně.“
Realizace interiéru hostelu Long Story Short, 2017, zdroj: denisastrmiskova.com
Budoucnost
Mimo rozšiřování hostelu v Olomouci spolupracuje Denisa již třičtvrtě roku s restauracemi Ambiente. V současnosti pro ně chystá rekonstrukce prostoru kavárny Savoy a restaurace Brasileiro, na jaře pak bude dělat lesní zahrádku pro restauraci Eska. Ve funkcionalistické pasáži Jalta v centru Brna navrhuje v jednom patře firemní kancelářské prostory. „Budou to takové nevšední open-space, multifunkční kanceláře. A v Bratislavě dělám rekonstrukci funkcionalistického bytu, ve kterém kombinuji moderní prvky s těmi dobovými, takže to je taky moc pěkné zadání.“
Estate magazine editorial, 2018, zdroj: denisastrmiskova.com
Stejně jako ve všech předchozích interiérech, i v těchto bude Denisa klást důraz na vytvoření atmosféry místa a spolupráci s klientem. „Pro mě je atmosféra místa skutečně důležitá a moji klienti na to reagují moc dobře a cítí to stejně. Chtějí tomu místu dát nějaký příběh nebo pocit. Celý proces je pro mě diskuze. Tvoříme společně. Snažím se převádět přání klienta do prostoru a samozřejmě do toho vložit nějakou svou poetiku a výtvarný názor tak, aby to do sebe zapadlo. A pak je fajn dát to celé dohromady.“
