Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Designér a architekt Petr Hák s manželkou Markétou, která se věnuje designu porcelánu. | Zdroj: archiv Petra Háka Designér a architekt Petr Hák s manželkou Markétou, která se věnuje designu porcelánu. | Zdroj: archiv Petra Háka

Design nemusí stát dvacet milionů, říká designér a architekt Petr Hák, který se svou manželkou Markétou tvoří výrazný autorský pár na místní scéně

Dokončuje hotel a kavárnu v Poděbradech, čtyři roky dělal na židli, u níž chtěl, aby byla nejlepší na světě, a zároveň zvelebuje nejen veřejné prostory, ale i domovy svých klientů. S designérem a architektem Petrem Hákem jsme se potkali v jeho studiu na pražské Letné. Povídali jsme si také o spolupráci s manželkou Markétou, s níž vytváří zejména kolekce porcelánu, a která je aktuálně na mateřské dovolené. Je pro designérskou dvojici stále důležitá prezentace na Designbloku? A jaký kus nábytku je Petrův vůbec nejoblíbenější?

Hrají ve vaší práci nějakou roli nedávné Vánoce nebo toto období na vaši tvorbu nemá zvláštní vliv?

PETR: Dlouho roli hrály. Když jsme s Markétou dělali kolekce porcelánu, tak Vánoce jsou na to optimální. Od určité doby se ale snažíme nebýt zaměření právě na Vánoce, protože je to vždycky hrozně náročné období, kdy člověk doufá, že prodá všechno, co si připravil na sklad. Většina věcí, které nás živí, už nejsou produkty, které bychom si sami vyráběli, ale i u větších projektů jsou Vánoce oblíbeným termínem, kdy chtějí všichni bydlet. Jsou takové tři deadliny v roce, buď klienti chtějí všechno do léta, přes léto, nebo do Vánoc.

Spolupracujete na něčem i s Markétou, nebo se Markéta teď plně věnuje dítěti?

PETR: Doděláváme společně vázu, ze které mám velkou radost. Bude zase z porcelánu a keramiky. Markéta dost často dělá supervizorku menších projektů v rámci produktového designu, kterých se v tenhle moment nezúčastňuje úplně naplno, nesedí s námi ve studiu, ale jednou za 14 dní na něco dohlédne. Co se týče architektury, tak na tom se Markéta nepodílí. Ale produktový design děláme pořád víceméně společně, i když já teď víc fyzicky a Markéta víc koncepčně.

V kolekci Sequence Petr vytvořil dřevěné police s kovovými detaily a Markéta porcelánové objekty. | Foto: Dita HavránkováV kolekci Sequence Petr vytvořil dřevěné police s kovovými detaily a Markéta porcelánové objekty. | Foto: Dita Havránková

Hodně společných projektů máte už za sebou, jak mezi vámi funguje designérská spolupráce, když jste zároveň partneři?

PETR: Dost složitě. Ono to vždycky zní hrozně romanticky a hezky, ale vůbec to tak není, protože se u toho samozřejmě neuvěřitelným způsobem hádáme. Každý máme nějakou představu, a ještě navíc nemáme zábrany. Když člověk spolupracuje s někým, ke komu má pracovní úctu, tak třeba ke kolegům v práci si toho nedovolí tolik, jako ke svému partnerovi, protože ho zná velice dobře a ví, kam až může zajít. Každý si chce někdy prosadit tu svoji. S porcelánem má Markéta o hodně větší zkušenosti, takže tam já víc poslouchám, ale jakmile jsme u materiálu, který není přirozená parketa ani jednoho z nás, třeba skleněné lustry, tak tam jsou třecí plochy výrazně větší. V tomhle ohledu je to horší, než když pracujeme s týmem kolegů ve studiu, kdy se vždycky nějak dohodneme, a je jasné, kdo je vedoucí projektu. Ale v momentě, kdy na něčem děláme s Markétou, tak to jasné není a je to často divoké. Dynamické prostředí nám ale vyhovuje a většinou je to naštěstí ku prospěchu projektu.

Jak máte u společných projektů rozdělené role? Kdo přijde s nápadem, nebo se tak nějak doplňujete?

PETR: Je to většinou… (chvíli přemýšlí) Ne, vlastně je to úplně jasné, Markéta chodí s nápadem. Dost často má Markéta první myšlenku, co by se mělo dělat. Já jsem takový zarytější a umím to takzvaně vysedět. Ale úplně prvotní a nejlepší nápady měla vždycky Markéta. Mně se líbí být víc v pozadí, radši sedím u počítače nebo s tužkou. Nevadí mi u toho strávit delší čas a věci dotahuji.

Kolekce lustrů z foukaného skla Torque je společným projektem Petra a Markéty. | Foto: Dita HavránkováKolekce lustrů z foukaného skla Torque je společným projektem Petra a Markéty. | Foto: Dita Havránková

Markéta má také vlastní ateliér?

PETR: Má, z porcelánu dělá hodně kolekcí úplně sama, do těch já jsem nikdy nezasáhl, mnohdy jsem ani neviděl, jak vznikají. Dělá si je u sebe v dílně kousek za Prahou, kde má velkou pec, točí věci na kruhu, dělá formy, prototypy, zkoušky,... I když teď zase kvůli životní etapě trochu méně. I proto si myslím, že to nějakým způsobem funguje, protože spolu nespolupracujeme na denní bázi. Když děláme projekt společně, tak je to určité krátké období, ale tady ve studiu, kde dělám architekturu a interiéry, tak jsem bez Markéty, a když si Markéta dělá svůj porcelán, tak je zase beze mě. Každoročně plánujeme několik kolekcí, na kterých pracujeme spolu, protože nám to zatím, musím zaťukat, vlastně pokaždé fungovalo, dopadlo to dobře a vznikly fajn věci.

Uvažovali jste někdy, že byste měli společný ateliér doma?

PETR: Uvažovali, protože samozřejmě když člověk pracuje jinde, tak jsou to náklady navíc. Markéty provoz bohužel není kompatibilní s domovem, porcelán hrozně práší, je to chvilku mokrý proces a pak zase suchý, to je opravdická dílna, kde je nepořádek, tam v podstatě nemůže být ani počítač. Takže naše dva ateliéry není možné mít v jedné místnosti, dost těžko se hledají prostory, kde by to najednou mít šlo. A já jsem bohužel zcela nekompatibilní s prací doma, neumím s prací začít, nebo s ní naopak skončit. Potřebuju takový ten rituální moment, kdy si člověk obleče kalhoty, boty a bundu a přejde někam jinam, i když je to někdy jenom kousek. Když jsme bydleli tady nahoře na Letné, tak jsem to měl pět minut do práce, ale v ten moment, kdy se člověk oblékne a přejde někam mimo byt, pro mě začínala práce, a když jsem odešel, tak skončila. Tohle já nutně potřebuju a od doby, co mám asi posledních pět let kolegyně ve studiu, které se mnou pracují, tak už taky ani nejde, aby chodily za mnou domů.

Aktuálně Petr pracuje na dokončení interiéru lázeňského hotelu v Poděbradech. | Foto: Dita HavránkováAktuálně Petr pracuje na dokončení interiéru lázeňského hotelu v Poděbradech. | Foto: Dita Havránková

Proč máte ateliér zrovna tady na Letné?

PETR: My jsme tu dlouhou dobu bydleli, takže se to krásně hodilo. Jak máme s Markétou třecí plochy, když se jedná o design, tak jsme měli stejné, když jsme si vybírali lokaci, kde budeme bydlet. Vlastně si umíme představit bydlet v jakékoliv části Prahy, ale vždycky to byly konkrétní ulice. Takže jsme měli tři ulice na Letné, které se líbí oběma, čtyři ulice někde na Vinohradech, dvě ulice na Žižkově a jednu ulici na Smíchově. Jinak se to vždycky jednomu líbilo, druhému ne. Takže jsme se sem vlastně stěhovali i proto, že tu máme spoustu kamarádů, známých a vždycky nám Letná připadala jako krásné prostředí pro žití i práci. Potom jsme jenom hledali ateliér, a čím blíž k domovu to bylo, tím líp. Dlouhou dobu jsme měli sdílený ateliér s kamarády grafickými designéry v Holešovicích, ještě když bylo Orco před rekonstrukcí. Potom jsme měli studio v Osadní v dolních Holešovicích s Kristinou Hrabětovou po Honzovi Plecháčovi, byla to taková temná garáž. Tam jsme se před šesti lety seznámili s Michalem Bačákem a od té doby už jsme ho neuměli opustit, takže když jsme pak hledali nový a větší prostor, chtěli jsme něco pro nás všechny. I když sem se teď vejdeme už hodně špatně. Máme ale aktuálně zálusk na malý domeček ve vnitrobloku, který je ale asi čtyřikrát větší než jsou tyto prostory, takže se těšíme. Tam už to bude, doufám, trochu více reprezentativní, abychom mohli dělat nějaká větší setkání a prezentace.

A tam se stěhujete kdy?

PETR: Snad letos v létě, k začátku roku 2022 teprve zahajujeme rekonstrukci. Projekt máme hotový, řešíme dodavatele stavby a přesné termíny. Je to hezký industriální prostor, který vyhovuje našim požadavkům a kapacitám. Současně je to jenom o ulici vedle, a tak můžeme často stavbu kontrolovat.

Mezi Petrovy realizace patří také interiér pražského Deelive Design Store na Smetanově nábřeží. | Foto: Dita HavránkováMezi Petrovy realizace patří také interiér pražského Deelive Design Store na Smetanově nábřeží. | Foto: Dita Havránková

Takže tam plánujete mít třeba i nějaké instalace?

PETR: Rádi bychom. My už jsme tady jednou v rámci Designbloku měli otevřený ateliér, ale to bylo v začátcích, kdy jsme tady měli ještě hezky poklizeno. Ale v novém ateliéru by se to nabízelo. My se vlastně prodejem vlastních předmětů primárně neživíme, spíš jen přiživujeme, ale je to jeden z hlavních výstavních prvků, které máme, takové projekty nás baví nejvíc. Tam není žádný investor, který by nám do toho mluvil, je to úplně otevřené, můžeme dělat, co chceme, a máme pocit, že jsou to věci, které nás nejlépe vystihují. Současně máme takové hostitelské tendence, rádi děláme nějaké věci pro kamarády. Před dvěma lety na Designbloku jsme dělali takový každodenní večírek Cirque, protože to nám na Designbloku vždycky chybělo. Umíme si představit, že bychom něco komunitního, hezkého, třeba i spojeného s vařením udělali i u nás. Ale uvidíme, jaká bude realita, plány jsou vždy velkolepé.

Budete letos plánovat Designblok? V posledních dvou letech jste se ho neúčastnili. 

PETR: Tím, že máme malou holčičku a druhé dítě na cestě, tak jsme měli priority trochu jinde a i v rámci toho, jak je to omezené návštěvně, tak jsme upřímně neměli moc energii ani čas. V roce 2020 jsme i měli bohužel covid přímo v termínu konání, takže bylo nakonec dobře, že jsme neparticipovali. Dělali jsme tehdy instalaci pro Delta Light, ale i z důvodu covidu a všeho možného jim, myslím, ta instalace nedopadla na 100 %. Minulý rok jsme se tomu nějak záměrně srabácky vyhnuli. Ale letos bychom byli rádi součástí s židlí, kterou máme hotovou, a vlastně budeme mít celou kolekci hezkých věcí.

Quantum 243kg/m3 je společným projektem Petra a Markéty, v kolekci vzniklo 243 kusů doplňků do domácnosti. | Foto: Dita HavránkováQuantum 243kg/m3 je společným projektem Petra a Markéty, v kolekci vzniklo 243 kusů doplňků do domácnosti. | Foto: Dita Havránková

Jsou pro vás takové akce stále důležité a přínosné?

PETR: Dlouhou dobu to bylo nejvíc důležité. Když člověk začíná, tak nemá žádnou databázi kontaktů, které by mohl oslovit a říct: „Ahoj, já bych pro vás chtěl pracovat.“. Výstavy jsou jediná platforma, kde člověk může ukázat, co umí, a trochu se zviditelnit. Každý rok vychází ze škol stovky lidí, kteří umí spoustu věcí, takže pro nás byl Designblok dlouhou dobu součást všeho. Stejně i designSUPERMARKET, který tehdy ještě normálně fungoval a byl skvělou platformou pro prodej vlastní tvorby. My jsme byli na jednom z prvních ročníků, co tehdy ještě dělali spolužáci z umprumky. Profesně jsem měl to štěstí, že jsem pracoval i při škole třeba pro Honzu Plecháče jako stážista nebo jsme pro architektonické kanceláře dělali modely na zakázku, takže to bylo skvělé, že jsem byl už při škole zaměstnaný v oboru, bez Designbloku by to ale nešlo. Designblok byl pro nás od začátku velkou součástí a pomyslnou soutěží, pro nás to určitě fungovalo moc dobře. Teď si myslím, že pro nás už není takovým středobodem, jako býval, ale beru ho jako nedílnou součást českého designérského písečku a doufám, že se budeme aktivně účastnit pravidelně.

Jak vnímáte současnou českou scénu, co vás v poslední době zaujalo?

PETR: Tím, že pracuju jako odborný asistent na UMPRUM v Ateliéru designu nábytku a interiéru (D2), tak mě hodně baví, když se podaří, že člověk, který dodělá školu, potom dělá to, co vystudoval. Máme spoustu úžasných absolventů, ať už je to Bára Vildová s Johanou Němečkovou, nebo Matěj JanskýCyril Dunděra, kterým se podařilo dotáhnout křesílko pro Capelliniho. Kdyby se dalo říct, že jsem jim jenom trochu pomohl, tak by to bylo úplně skvělé. S Cyrilem a jeho spolužákem Ondrou Lalákem máme za sebou také krásnou spolupráci na projektu vinárny Winebar 0,75 Sedmička. Úspěšných a skvělých absolventů máme hodně, snad se nebudou zlobit, že jsem je nevyjmenoval všechny (smích). Pak mě baví a fascinují všechny věci, které jsou z oblastí, co vůbec neumím a neovládám. Takže šperkaři typu Janja Prokić, Markéta Richterová a Zbyněk KrulichBlueberries, brýle, co dělá Nastassia Aleinikava, ilustrátoři Michal Bačák, Maria Makeeva,... Všechny věci, které jsou v segmentu, jemuž rozumím málo, a mám pocit, že bych vůbec nevěděl, odkud začít, mi připadají úplně úchvatné a kouzelné. Baví mě super úspěšní a pracovití lidé, jako je Lucie Koldová. Vždycky, když ji vidím, tak jí říkám, že mě štve, jak dělá samé hezké věci (smích). Je neuvěřitelné vidět, jak někdo dlouhodobě udrží kvalitu a detail. Mám pocit, že na to, jak jsme malí, tak tu vzniká spoustu skvělých věcí. Že je to až neuvěřitelné, jak to má vysokou kvalitu a dosah. Ale pak z toho někdy mám zas deprese, když vidím, kolik je tu šikovných a úspěšných lidí (smích).

Na interiéru vinárny Sedmička na pražské Letné Petr Hák spolupracoval s Cyrilem Dunděrou a Ondřejem Lalákem. | Foto: Honza KolářNa interiéru vinárny Sedmička na pražské Letné Petr Hák spolupracoval s Cyrilem Dunděrou a Ondřejem Lalákem. | Foto: Honza Kolář

Co vy sám máte rád v interiéru u sebe doma, do čeho rád investujete? Navrhujete si věci sám?

PETR: Snažím se, ale paradoxně mi věci, které si navrhnu sám, po nějaké době začnou vadit. Zpětně na ně koukám kriticky. Rád se obklopuju věcmi, co navrhli moji kamarádi, jako Studio Dechem nebo právě ilustrace od Michala Bačáka. Mám k nim osobní vazbu, vím, kdo to udělal a proč, znám příběh té trnité cesty. Člověk někdy vnímá produkt jako: „Jé, to je taková hezká vázička, to by byla docela zábava udělat to také, vždyť na tom vlastně nic není.“ Ale když víte, čím si museli projít, aby to do něčeho takového dotáhli, tak k tomu máte větší úctu a vztah. A pak mám jednu takovou úchylku, a to jsou stoly. Pro mě je doma tam, kde je stůl. Takže stoly se snažím navrhnout primárně sám. Teď se právě stěhujeme a řeším, jestli tam bude stůl, který jsem si dělal sám, nebo stůl, co vyrobí kamarád, který dělá truhlařinu a udělá ho on, aby se mi neokoukal. Moje věci se mi okoukávají nejvíc a často. Takže uvidíme. Ale stůl je pro mě zásadním prvkem interiéru.

Tak možná je to také tím, že to má člověk pořád před očima, takže stále přemýšlí, jak by to změnil.

PETR: Je to tak, kromě koukání na stůl pořád sahám, třeba tady ten stůl, u kterého sedíme, je takový vachrlatý, to mě úplně vytáčí. Takže to je taková úchylka, já pořád v restauracích osahávám přilepené žvýkačky, protože zkoumám stoly, jak jsou vyrobené a jaké mají spoje a detaily (smích).

Co je pro vás rozhodující, když vás někdo osloví s nabídkou návrhu interiéru? Čím musí být nabídka zajímavá, abyste na ni kývnul?

PETR: V první řadě si musím nějakým způsobem porozumět s tím člověkem, pro kterého bychom měli pracovat. Je celkem jedno, jestli je to malá nebo velká věc a jestli je drahá či levná. My dělali tolik low-budgetů, že to podle mě ani nespočítám. Design neznamená, že to musí stát dvacet milionů korun. Je to vždycky výzva, pokud si nerozumíme od začátku, máme diametrálně rozdílné názory na věci, tak si myslím, že se to nemůže potkat. My vždycky v ateliéru říkáme, že by člověk měl pracovat s lidmi, o nichž si myslí, že jsou lepší než on sám. Pak je ve vztahu důvěra a vše může fungovat, jak má. Jinak kdyby se našel nějaký novodobý továrník, který by chtěl vilu TugendHák, jsem pro!

Další články