Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Projekt Mirror Self zkoumá možnosti uplatnění designu v kontextu psychologie a psychoterapie, foto: Petr Pělucha Projekt Mirror Self zkoumá možnosti uplatnění designu v kontextu psychologie a psychoterapie, foto: Petr Pělucha

Design jako psychoterapie. Český student z Central Saint Martins pomáhá lidem bojovat se schizofrenií

Snížená schopnost vnímání emocí, selhávání myšlenkových procesů a pocit ztráty kontroly nad realitou, tak se projevuje nejčastější a nejzávažnější onemocnění ze skupiny psychotických duševních poruch – schizofrenie. Designér Lukáš Jan Němec se snaží svou tvorbou zvýšit interakci s lidmi se zkušenostmi se schizofrenií a používat postupy designu v kontextu psychoterapie.

Lukáš Jan Němec je čerstvým absolventem univerzity Central Saint Martins v Londýně. Často se ve svých projektech zabývá sociální tématikou nebo napojením na místní komunitu obyvatel. Jeho závěrečnou prací na univerzitě je projekt Mirror Self, který slouží lidem se zkušeností schizofrenie jako „zrcadlo“ – platforma sebepoznání.

Výsledkem procesu je fyzický produkt; artikulace problémů stigmatizace, kterým čelí lidé se schizofrenií, foto: Petr PěluchaVýsledkem procesu je fyzický produkt; artikulace problémů stigmatizace, kterým čelí lidé se schizofrenií, foto: Petr Pělucha

Design jako podpora rozsáhlé sociální či pracovní dysfunkce

Mirror Self zkoumá možnosti uplatnění designu v kontextu psychologie a psychoterapie. Na začátku většina lidí nemoc nepřijme jako fakt. Záměrem Mirror Self byl proto návrh předmětů, které mohou sloužit jako sebereflexe. V projektu se zabývá metodou ztělesněné metafory a zkoumá způsoby, jak se proces transformace může stát předmětem diskuse a vnitřních změn ohledně daného onemocnění.

V tomto případě jsou na design kladeny i jiné nároky než pouze komerčního zisku, foto: Petr PěluchaV tomto případě jsou na design kladeny i jiné nároky než pouze komerčního zisku, foto: Petr Pělucha

Schizofrenie je komplikovaná mentální porucha postihující převážně mladé lidi mezi 17 a 30 lety, vyskytuje se ve všech zemích, sociálních třídách i kulturách. Nemoc je ve společnosti vnímána odlišně, často však panuje stigma nebo opovržení. Designérův první krok k odhalení schizofrenie byl založen na jednoduché myšlence pohledu na každodenní realitu z hlediska pacienta. Lukáš začal přepracovávat běžné objekty denního užívání způsobem, jakým by odhalily něco o této diagnóze.

„Vytvářel jsem metaforické významy, které by mi pomohly pochopit příznaky schizofrenie. Proměnil jsem jednoduché situace, jako je výroba kávy, psaní poznámek nebo oblékání a prozkoumal jsem to z jiné perspektivy. Začal jsem vyvíjet mapovací nástroj, který by mi nejprve pomohl vizualizovat problém ve větším rozsahu a za druhé by to fungovalo jako hmatatelné rozšíření problému,“ uvádí designér.

Principy designu v psychoterapii

Ke spolupráci oslovil profesorku Carol Lane z University of Surrey, psychoterapeuta Lakise Georghiou z Philadelphia Association a doktorku Lucii Bankovskou z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze specializující se na problém stigmatizace v oblasti duševního zdraví a zejména schizofrenie. Společně s ní uspořádal workshop v Praze. Účastníci projektovali své vnitřní obtíže na fyzické objekty, a tak identifikovali problém.

Projekt byl testován lidmi se zkušenostmi se schizofrenií, kteří jsou ve stadiu remise, zdroj: Lukáš Jan NěmecProjekt byl testován lidmi se zkušenostmi se schizofrenií, kteří jsou ve stadiu remise, zdroj: Lukáš Jan Němec

„Nejde o vyřešení skutečného problému, ale o navázání vztahu s ním - myšlenkové cesty, která umožňuje účastníkům vytvořit vědomý vztah s jejich vnitřními překážkami. To přináší do oblasti pozitivní zkušenosti formu negativní konotace. Ambicí je pracovat s vnímáním účastníka, aby neviděl problém jako nepřekonatelnou překážku, ale spíše jako výzvu, kterou je třeba řešit. Výsledkem procesu je fyzický produkt; artikulace problémů stigmatizace, kterým čelí lidé se schizofrenií,“ doplňuje Lukáš Jan Němec.

Projekt Mirror Self hledá v designu hranice a jeho alternativní role ve společnosti, foto: Petr PěluchaProjekt Mirror Self hledá v designu hranice a jeho alternativní role ve společnosti, foto: Petr Pělucha

Projekt byl testován lidmi se zkušenostmi se schizofrenií, kteří jsou ve stadiu remise. To znamená, že jsou si plně vědomi své diagnózy a jsou funkční ve svém životě, nicméně stále se účastní psychoterapeutického sezení jako důležitého podpůrného prvku procesu obnovy. To usnadnilo bezpečné podmínky pro testování principů návrhu v kontextu terapie.

Problematické momenty a situace představuje v životě člověka se zkušeností schizofrenie vliv předsudků a stigmatizace. Jako fyzický výstup projektu Mirror Self Lukáš Jan Němec navrhl stůl, který je tvořen několika židlemi. Židle se zpočátku jeví jako rozbité a nefunkční, vyžadují určité úsilí, aby se objevila skutečná funkce. Každá z židlí má stejný význam pro stabilitu a využití celého kusu nábytku. Jinak je stůl nefunkční.

Projekt Mirror Self, foto: Petr PěluchaProjekt Mirror Self, foto: Petr Pělucha

Lukáš kombinuje různé principy designu, projekt je spíš experimentem, strategií v rámci sociální tématiky. V designu hledá hranice a jeho alternativní role ve společnosti, nabourává zaběhlá řešení. I když tento projekt nevyřešil všechny jeho počáteční otázky a záměry, podařilo se mu vytvořit prostředí s velkým potenciálem dalšího průzkumu – konstrukčních postupů v oblasti duševního zdraví.

Lukáš Jan Němec byl letos za projekt Mirror Self nominován v prestižní soutěži MullenLowe NOVA Awards, kterou vyhlašuje Central Saint Martins v Londýně.

Fyzický výstup projektu Mirror Self - návrh stolu, který je tvořen několika židlemi, foto: Petr PěluchaFyzický výstup projektu Mirror Self - návrh stolu, který je tvořen několika židlemi, foto: Petr Pělucha

Rozhovor s Lukášem Janem Němcem

Lukáši, proč sis zvolil právě objekt židle, zvažoval jsi i jiné možnosti demonstrace celého projektu?

LUKÁŠ: U tohoto projektu byl mnohem důležitější proces než výsledný produkt. Není to, že na začátku se rozhodnu, co budu dělat, ale byl to trošku takový experiment. Na konci, když člověk pochopí relativní komplexnost tohoto problému, tak mi připadalo na místě zvolit nějakou jednoduchou věc, která to bude blíže komunikovat lidem. Zároveň to celé téma neskončí jenom v terapeutické místnosti, ale má možnost do toho nahlédnout někdo zvenčí. Celé je to o přesouvání kontextů. I tady ta „metafora stolu“ vznikla na workshopu. Téma stigma, obecně nepřijetí společnosti, zaznívalo mezi lidmi často. Jedna z účastnic workshopu přesně zmínila, že by si představovala nějaké prostředí, které by nabízelo rovné příležitosti, bez znevýhodnění nějaké části společnosti. Vzal jsem objekt židle, se kterým jsem pracoval a dál to přesunul do významu stolu. Což ukazuje ucelenější obraz toho problému. Ale samozřejmě, nepokrývá to celý ten problém, to ani nejde. Ale spíš je to přemosťování jednotlivých prostředí a propojování lidí. Je to citlivé téma, do kterého člověk postupně vstupuje.

Projekt Mirror Self, foto: Petr PěluchaProjekt Mirror Self, foto: Petr Pělucha

Jak probíhala spolupráce s doktorkou Bankovskou?

LUKÁŠ: Tady v Praze jsem měl štěstí na paní doktorku Bankovskou, která tomuto projektu byla dost otevřená a byl to pro ni úplně jiný vhled. Protože ona se tímto tématem zabývá dlouhé roky, ale ve výsledku jsem byl sám překvapený, jak tomu byla otevřená a i pro ni to byla hodně nová zkušenost. I třeba z toho hlediska, že když probíhají nějaká taková sezení, tak ona je na straně té, která to organizuje. A teď v tomto workshopu byla na straně s těmi všemi lidmi. Takže všechny cvičení, které jsem měl připravené, dělala s účastníky, a tím pádem to pro ni byl úplně jiný způsob, jak pozorovat myšlení, jak se do toho problému ponořit a pochopit ho.

Každá z židlí má stejný význam pro stabilitu a využití celého kusu nábytku. Jinak je stůl nefunkční, foto: Petr PěluchaKaždá z židlí má stejný význam pro stabilitu a využití celého kusu nábytku. Jinak je stůl nefunkční, foto: Petr Pělucha

Co bylo důležité si před workshopem uvědomit?

LUKÁŠ: Před tímto workshopem si člověk musel ujasnit spoustu věcí. Třeba v jaké fázi nemoci oslovit pacienty. Protože v začátku je spousta pacientů, kteří odmítají svou nemoc. Už v mých původních ambicích bylo použít zrcadlo jako sebereflexi. Já jsem pracoval s lidmi, kteří o té nemoci ví a nějakým způsobem s ní dokáží pracovat. Byl to postupný proces objevování a zpětné reflexe do tohoto problému.

Asi je dost obtížné vůbec samotnou nemoc rozklíčovat, aby si to ten daný člověk uvědomil.

LUKÁŠ: To je asi dost velký problém. Záleží třeba na rodinných podmínkách, rodinných vazbách, v tom daném kruhu, ve kterém se člověk pohybuje. Také dost záleží, jak brzy se začne nemoc řešit, a tím může být léčba úspěšnější. Často bývá problém, aby se lidé začali léčit, tak to musí být represe.

Designér Lukáš Jan Němec, foto: Petr PěluchaDesignér Lukáš Jan Němec, foto: Petr Pělucha

Galerie

Další články