Přinášíme vám pokračování cyklu věnujícímu se organizacím, které se v minulosti zabývaly designem.
Po čtyřech dílech, které byly věnovány činnosti Institutu průmyslového designu (IPD) představíme v šesti pokračováních další významnou instituci, která se stala nástupnickou organizací IPD a fungovala v Brně i Praze do svého zrušení v roce 2007, bylo jí Design Centrum České republiky. První díl se věnuje jeho založení.
Revoluce v roce 1989 přinesla mnoho změn v politickém i ekonomickém uspořádání země a oblast státní péče o design nebyla výjimkou. Činnost Institutu průmyslového designu byla ukončena k 31. prosinci 1990 a jeho nástupnickou organizací se stalo Design centrum České republiky(dále DC), které bylo zřízeno k 1. lednu 1991 ministrem pro hospodářskou politiku a rozvoj Karlem Dybou. Prvním (a jediným) ředitelem byl jmenován Karel Kobosil. Sídlem DC ČR se stalo Brno, pobočku mělo v Praze. Vzhledem k federativnímu uspořádání státu vzniklo i nezávislé Slovenské centrum dizajnu (v gesci Ministerstva kultury), které s tím českým úzce spolupracovalo nejen před rozdělením republiky.
Design centrum ČR vzniklo pod Ministerstvem pro hospodářskou politiku a rozvoj jako ústředně řízená rozpočtová organizace vědeckovýzkumné základny. Jako nástupnická organizace převzalo DC ČR majetková práva a povinnosti IPD na území ČR. Funkce DC ČR byly ovšem oproti IPD poněkud pozměněny – vláda chtěla vytvořit „instituci pečující o dokonalý image a kvalitu průmyslové produkce, instituci která by aktivně ovlivňovala spotřebitele a jejich vkus, a zároveň instituci prosazující humanizaci techniky tak, aby všude v jejím dosahu vznikalo správné životní a pracovní prostředí. Zároveň to však [měla] být instituce nezávislá, nestranná, nepodléhající komerčnímu tlaku průmyslu a obchodu.“ (Český design 14) Posláním Design centra ČR tak byl podle Zřizovací listiny z 20. prosince 1990 rozvoj teorií designu a pomocných oborů; poradenská a expertizní činnost; dále informačně výchovná, hodnotitelská a výstavní činnost; mezinárodní spolupráce s designérskými organizacemi; propagační a osvětová činnost.
Nově vypracovaný Statut DC ČR dále upřesnil, že základním posláním Design centra ČR byla péče o systematické a efektivní využívání designu v průmyslové výrobě, ekonomice a tvorbě životního prostředí; hlavní jeho funkcí pak bylo soustavné zpracovávání a zprostředkování informací o současném stavu a vývojových trendech oboru a o jeho historii.2 DC ČR působilo současně jako odborný poradní orgán vlády České republiky pro otázky uplatňování designu v hospodářské politice a strategii, hmotné kultuře a ekologii.
Ve smyslu svého základního poslání plnilo Design centrum ČR zejména tyto funkce: vypracovávalo strategii začleňování designu do hospodářské politiky vlády, připravovalo podklady pro její rozhodovací procesy a z toho vyplývající návrhy na potřebná legislativní opatření; soustavně sledovalo světový vývoj designu, jeho teorie i praxi, vypracovávalo studie a informační materiály pro potřeby vládních orgánů, výrobců, tvůrčích designérů i spotřebitelské veřejnosti; poskytovalo odborné konzultace a zpracovávalo expertizy pro management, výrobu a obchod; připravovalo a vypisovalo soutěže designu a organizovalo jejich hodnocení; pořádalo odborné semináře, sympozia, konference a přednášky pro management, tvůrčí pracovníky, výrobu i obchod a zainteresovanou veřejnost; pořádalo tématické, autorské, srovnávací a jiné výstavy, účastnilo se tuzemských a zahraničních výstav a veletrhů vlastními expozicemi; vydávalo periodické i neperiodické odborné publikace; poskytovalo kvalifikované informace hromadným sdělovacím prostředkům o poslání a funkcích designu a prosazovalo jejich širokou publicitu.4 Design centrum ČR dále soustavně spolupracovalo s obdobnými organizacemi v tuzemsku i v zahraničí, bylo členem Mezinárodní rady společností pro průmyslový design (ICSID) a zúčastňovalo se jejich akcí. Při výkonu svých funkcí spolupracovalo se zainteresovanými organizacemi, institucemi a orgány.
První roky existence DC ČR byly věnovány především likvidaci závazků IPD a současně utváření programu činnosti nové instituce. Jak uvádí Jiří Cicvárek, „bylo nutno zajistit fungování organizace na [...] principech, které by byly kompatibilní s design centry průmyslově vyspělých zemí Evropy, bylo zpracováno Memorandum o úkolech a cílech nového DC ČR, [...] byli kontaktováni čeští designéři, kteří před lety opustili vlast a odešli do emigrace, [a] navazovaly se či obnovovaly vztahy s důležitými organizacemi a osobnostmi světa mezinárodního designu.
“ (Český design 14) Vedle toho bylo třeba věnovat se nabírání nových zaměstnanců a rekonstrukci prostor odpovídajících svému určení. Sídlem DC ČR se pak staly místnosti v domě č. 5 na Jakubském náměstí v Brně, které se veřejnosti otevřely v říjnu roku 1991 vernisáží výstavy s názvem Design není, ptejte se...
České a slovenské design centrum od počátku úzce spolupracovalo a vyvíjelo řadu společných činností. Jednou z nich bylo například vytvoření pravidelného měsíčního bulletinu, jehož první číslo vyšlo (v češtině) v září roku 1991. Podle publikace Český design 1990-2005 vyšel o měsíc později také bulletin s úvodníkem ve slovenštině a byly tu již avizovány přípravné práce na vzniku časopisu Design trend, který vyšel s podtitulem Revue soudobého designu o pár měsíců později, na jaře roku 1992. (Český design 14) Ten byl též koncipován jako česko-slovenská tiskovina a první čtyři čísla vyšla v tomto duchu. Až během roku 1993 se ukázalo, že se nedaří překonat složité legislativní, technické a celní překážky s pojené s výrobou a převážením časopisu z ČR do SR, a proto bylo rozhodnuto ukončit tuto formu spolupráce a od čísla 5 každá z institucí vydávala vlastní periodika. (Český design 16) V České republice to byly kromě Design trendu a bulletinu např. katalogy k výstavám, plakáty a později internetové stránky.
