Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Účastníci diskuse, zleva: Tomáš Marek, Pavla Pauknerová, Kamil Gergor, Richard Jaroš a Petr Kočí, Foto: Filip Dědic Účastníci diskuse, zleva: Tomáš Marek, Pavla Pauknerová, Kamil Gergor, Richard Jaroš a Petr Kočí, Foto: Filip Dědic

DataDesign: Úvodní diskuse

Přepis moderované diskuse, které se účastnili datoví novináři Petr Kočí a Jan Cibulka, grafický designér Richard Jaroš, datový analytik Kamil Gregor, teoretici Pavla Pauknerová a Tomáš Marek, kurátor výstavy Filip Dědic a kurátorka Galerie CZECHDESIGN Jana Mattas Horáčková. Diskuse se stala základním obsahem výstavy.

Filip Dědic: Na úvod se zeptám: Co pro vás data znamenají a jak s nimi pracujete?

Kamil Gregor: Já jsem si našel přesnou definici. Podle ní jsou data kousky informací seřazené a uspořádané do hierarchické struktury. Většinou hledám odpověď na nějakou otázku. Někdy ale mám vnitřní potřebu pracovat s daty, protože to jde a protože chci znát výsledek. Například jaké další filmy bych měl vidět. To jsou dva hlavní motivy.

Petr Kočí: Myslím, že se jedná o obecnou past všech digitálních nástrojů. Jsou až příliš snadno dostupné a člověka svádí k tomu, aby si donekonečna hrál. A bez jasně zformulované otázky se snadno ztratí. Zdůraznil bych důležitost otázky, na kterou hledáme odpovědi.

Jinak k obecné definici dat – dělali jsme sérii školení pro běloruské a ukrajinské novináře a díky tlumočení jsem zjistil, že rusky se data řeknou „dannye“. Tedy něco, co bylo dáno. Slovo datum je z latiny a myslím, že ta původní formulace byla z římských úředních listin: „datum dies“, tedy dáno dne. Myslím, že je důležité ptát se: dáno kým, dáno proč a dáno jak.

Data jsou sérií pozorování stejných veličin za stejných podmínek. Musíme k nim přistupovat hodně opatrně a kriticky. Hodně lidí si myslí, že data mohou být automaticky čistá pravda. To je podobně naivní jako myslet si, že fotografie je čistá pravda. Jedna věc se dá vyfotit mnoha různými způsoby a s vizualizací dat je to úplně stejné. Je potřeba vybrat si úhel pohledu a vědět, co vlastně výslednou vizualizací říct.

Teprve postupem času jsme v naší práci dospěli k práci s daty jako postupnému procesu. Nejprve si data nakreslíme a snažíme se lépe pochopit jejich fungování. Potom je možné je přeskupit, nebo spojit s jinými daty. Nikdy to není zcela přímočaré.

Proč by se měli lidé více zajímat o data?

Richard Jaroš: Já to chápu jako důležitý nástroj pro budování občanské společnosti. Vizualizovaná data mohou vyprávět příběh a souvislosti ve zkratce a to nejen formou excelové tabulky nebo dvoustránkové reportáže v novinách.
Gregor: Lidé by se měli určitě zajímat o datovou žurnalistiku. Málokdo si ale uvědomí, že data jsou všude. Stačí si dvakrát denně změřit teplotu a to už je datový soubor. Výpisy z bankovního účtu jsou také data. Jedná se o sledování vztahů a pravidelností, abychom se nerozhodovali na základě předsudků a mytologií.

Jan Cibulka: Díky datům můžeme jako novináři popisovat vývoj určitého trendu a můžeme zobecnit naše pozorování. Nesnažíme se vydělovat datovou žurnalistiku. Noviny vždy vychází z případů pozorování – například někdo vidí nakupování volebních hlasů. My jsme schopní se pomocí dat podívat, jestli to byl ojedinělý případ a zda to mohlo mít výrazný dopad na výsledek voleb.

Existuje konkrétní příklad toho, že vizuálně znázorněná data mohou něco změnit?

Gregor: Častým příklad je John Snow, britský lékař v 19. století. Toho napadlo zakreslit případy cholery v Londýně do mapy. Pak na základě této mapy prohlásil, že zdrojem cholery jsou městské studny. To je případ, kdy sama vizualizace byla zdrojem nového poznání. Často používáme vizualizace jako důkaz již známého jevu, ale někdy i pouhé zobrazení může ukázat něco nového.

Cibulka: New York Times v roce 2008 přinesly mapu míst, kde se nejvíce pokutovalo za špatné parkování a zda pokuty zůstaly nezaplacené. Ukázalo se, že v okolí budovy Spojených národů je řada pokut, které zaplacené nejsou, protože diplomaté využívali svou imunitu. To představuje pro veřejnost poznání, na základě kterého je možné zatlačit na volené zástupce a na polici, například aby určitá skupina nezneužívala svých privilegií.

Kočí: Ano, přesvědčování je důležitá funkce vizualizace. Ale zase: na začátku byla otázka, nebo hypotéza, kterou chtěli novináři otestovat.

Tomáš Marek: Asi neznám příklad nějakého přímého vlivu na skutečnost, protože vizualiazace většinou fungují zpětně, jako nástroje pro ověření. Edward Tufte ale zmiňuje příklad raketoplánu Challenger, kdy vizualizace měla negativní dopad.

Dědic: Tufte popisuje na několika stranách špatnou prezentaci z PowerPointu, která měla na havárii částečný dopad. V prezentaci bylo několikrát napsáno, že při startu došlo k „signifikantnímu poškození“. Nebyly tam ale uvedené možné následky poškození – ani vizuálně, ani textem.

Jaroš: Dalším silným příkladem může být změna klimatu, prezentovaná skrze různá data.

Kočí: Ano, to je ten známý hokejkový graf s prudkým vzestupem. To nebylo tak úplně čisté, ale je to další z pohledů na data.

Jaroš: Přesně tak. Víme, k jakým závěrům chceme dospět a co chceme sdělit, takže si výsledný graf podle potřeby natáhneme. S daty se dá vždy manipulovat a veřejnosti to nemusí být zcela jasné.

Cibulka: Německá kauza Malte Spitz ukázala existenci směrnice, nařizující mobilním operátorům ukládat údaje o svých uživatelích. Novináři v deníku Die Zeit spolupracovali s jedním německým poslancem a ukázali časovou osu a mapu, doplněnou o jeho denní rozvrh. Dokázali velice přesně odvodit, co ten člověk dělal skrze lokace jeho mobilního telefonu. A všichni se zhrozili, kolik toho operátoři, a tím pádem i policie, o lidech vědí.

Je možné rozdělit přístupy k vizualizaci a chápání dat?

Marek: Tak s tímto je docela problém. Když se podíváme do současných výzkumů, tak se ukazuje, že nemusí nutně jít v první řadě o předání informace, ale o vyvolání emoce. Když dělá vizualizace novinář, umělec nebo statistik, tak jsou to různé cíle a tedy jiné přístupy.

Kočí: Já v novinách vidím dva základní přístupy. Často vzpomínám na knížku „Študáci a kantoři“, popisující typologii kantorů a studentů: Ve druhohorách se hmota matematická oddělila od hmoty lingvistické a od té doby spolu nejsou schopny najít společnou řeč. V médiích je většinou právě ta hmota lingvistická a často se projevuje neznalost a nepochopení základních matematických principů. Málokdo si může dovolit specialisty. Typickým projevem této neznalosti byla infografika na téma „15 let od rozdělení Československa“ – kdyby zůstal zachován společný stát, jak by vypadala současná ekonomika? Například průměrnou mzdu spočítali součtem hodnoty v Česku a na Slovensku a vydělením dvěma...

Pavla Pauknerová: Jakými prostředky je možné měnit praxi?

Kočí: Pokud chápeme datovou vizualizaci jako nástroj hlubšího nebo lepšího poznání složitých skutečností, tak na to není prostor ani čas. Není to tak, že by v médiích pracovali nevzdělanci, ale jedná se o práci pod tlakem.

Když vidím v novinách nebo na webu diagram nebo graf, čeho bych si měl všimnout a co by mě mělo nejvíce zajímat?

Cibulka: Zdroj dat a také metoda, jakou se k té vizualizaci došlo. Určitým nedosažitelným ideálem, ke kterému bychom rádi dospěli, je dát vždy k dispozici zdrojová data a postup zpracování, krok za krokem Není mnoho čtenářů, kteří by nás kontrolovali, nicméně zvyšuje to důvěryhodnost, protože možnost kontroly existuje.
Na druhou stranu, nejsme ani akademické pracoviště, ani umělci. Jsme fabrika na články. Je potřeba najít mezi těmi přístupy nějakou rovnováhu.

Dá se manipulovat se statistikou?

Kočí: Je to poměrně snadné, ale s největší pravděpodobností to schytáte na sociálních sítích nebo v komentářích.

Marek: Je zváštní, že když třeba studentům vysvětlujeme, jak grafy fungují, tak jsou často hodně překvapení. Neví, že stačí ten graf roztáhnout a on najednou působí úplně jinak, přestože zdrojová data zůstávají stejná.

Cibulka: Pokud se lže v médiích, tak je to většinou z nevědomosti, spěchem a snahou udržet tomu alespoň trochu senzační náboj.

Další téma je tedy otevřenost dat, zejména tedy u státní správy. Co podle vás otevřená data mohou změnit?

Kočí: Na otevřených datech je nejhorší, že jsou plné chyb, překlepů a chybějících hodnot.

Například si stáhnete tabulku všech jmenovaných profesorů a zjistíte, že databázi plní různí lidé a bez přesných instrukcí. Školy mají nejednotně psané zkratky a je tak problém se strojovým zpracováním. Můj oblíbený překlep je, že v databázích často najdete místo jedničky písmeno L, protože to psali úředníci zvyklí psát na strojích, kde se jednička psala písmenem L. Pro počítač je to problém.

Největší efekt otevírání dat je, že úřady jsou pod přísnější veřejnou kontrolou a databáze musí vést pořádně a bez chyb. Pokud máte nepořádek ve svém účetnictví, celý systém funguje špatně.

Gregor: Mě nejvíc zajímá, že by se tím dal zmenšit objem rozkradených peněz. Stačilo by zveřejňovat informace nejen o financích ve státní správě, ale třeba kdo kdy zastával jaký úřad. Jde také o psychologický efekt: když se zveřejňuje proaktivně, nikdo nebude utrácet za něco nepatřičného.

Cibulka: Je nutno zmínit, že pokud na špatné možnosti zpracování státních dat narážíme my, jak mohou samy úřady provádět nějakou analytickou kontrolu vlastní činnosti? Už jenom fakt, že se data zveřejní, má podle mě šanci ponouknout úřady k analýzám vlastní činnosti. A to jejich chodu může jen prospět.

Jaroš: Co by měl být ten ideální stav státní správy? Když si představím stát jako jednu velkou databázi, tak mi to hraničí s nepříjemným stavem: člověk se stává jen figurkou v rámci systému.

Cibulka: Výbušnost situace je často způsobená informační disproporcí. Tedy že stát určitou informaci má a může ji využít a občan ji nemá, nečeká to a nemůže se bránit. Stát musí být pod maximální kontrolou. Hluboce zakořeněná myšlenka
v naší ústavě je například transparentní veřejná správa. Nemůžeme ale předjímat jednání soudů nebo úřadů a tak často máme nereálné požadavky. Nosná myšlenka transparentnosti je efektivita.

Pauknerová: Jaký stát by byl příkladem dobré praxe a jaké postupy jsou možné pro otevření datového prostředí u nás.

Gregor: To je dobrá otázka, protože v různých zemích fungují různé dobré příklady. Principy se často najdou v Británii, v severských zemích nebo Hong Kong a Taiwan.

Cibulka: Praxe federální vlády v USA je docela zajímavá. Informace, která není označena jako tajná, je automaticky chápána jako veřejná.

Gregor: V řadě států existují i speciální instituce informačního komisaře, který má určité pravomoce. Také soudy mají například pravomoci nařídit zveřejnění, což u nás není.


Diskusi vedl: Filip Dědic

Petr Kočí

Novinář, kterého uchvátily možnosti strojového zpracování a vizualizace dat. Snaží se tyto postupy uplatňovat v redakční praxi. Nejprve to byly Hospodářské noviny, nyní společně s Janem Cibulkou a Janem Bočkem pro Český rozhlas.

Jan Cibulka
Datový novinář pro ČRo a tým Samizdat, připravuje datové mapy a získávání informací.

Tomáš Marek
Student informačních studií a knihovnictví na FF MU v Brně se zájmem o vizualizační gramotnost a průnik vědy a umění na poli vizualizace dat.

Pavla Pauknerová
Teoretička designu, v doktorandské práci na UMPRUM se věnuje vizualizaci dat.

Kamil Gregor
Datový analytik ze spolku Kohovolit.eu, připravuje Volební kalkulačku. Získává a vizualizuje data, která se týkají hlavně politiky.

Richard Jaroš
Student Ateliéru tvorby písma a typografie na UMPRUM v Praze. Spolupracuje s grafickým studiem Side2, zabývá se vizuální reprezentací dat v současných médiích.

Filip Dědic
Koordinátor výstavy DataDesign, student UMPRUM v Praze, zabývá se vztahem designu, techniky a současné kultury.

Data/Design: Definice, otevřenost, přístupnost
Galerie CZECHDESIGN, Praha, Vojtěšská 3
3/12/2014—20/3/2015
Přednášky k výstavě DataDesign

Přednášky k výstavě DataDesign

Přednáška, 5. 3. 2015 - 12. 3. 2015
CZECHDESIGN, Vojtěšská 3, Praha

DATA DESIGN: Definice, otevřenost, srozumitelnost

DATA DESIGN: Definice, otevřenost, srozumitelnost

Výstava, 2. 12. 2014 - 20. 3. 2015
CZECHDESIGN, Vojtěšská 3, Praha 1

Grafický design
Přednáška Pavly Pauknerové o grafickém designu: Prequel

Přednáška Pavly Pauknerové o grafickém designu: Prequel

Přednáška, 9. 5. 2017, 18:00
Scholastika, Římská 12, Praha

Grafický design
Doprovodné přednášky k výstavě Data Design