Čtyři kola tady s námi asi ještě pár let zůstanou. Automobilový design pohledem studentů z UMPRUM

Koncept vozidla Škoda E-Van určený pro digitální nomády od Prokopa Strnky, zdroj: umprum.cz Koncept vozidla Škoda E-Van určený pro digitální nomády od Prokopa Strnky, zdroj: umprum.cz

Technologie a umělá inteligence se stává samozřejmou součástí našich domovů. Ovlivňuje naše životy jako nikdy předtím. Bez nejmodernějších technologií bychom se dnes neobešli ani v oblasti osobní dopravy. Právě v automobilech nám různí asistenti pomáhají více jak dvacet let a stali se takovou samozřejmostí, že si jejich absenci ani neumíme představit. A je jen otázkou času, kdy se autonomní vozidla objeví na našich silnicích. Kde se nachází a kam směřuje automotive průmysl v roce 2019 jsme se ptali osob na to povolaných.

Vlastimil Bartas je pedagog a průmyslový designér, který působí jako asistent v Ateliéru průmyslového designu na UMPRUM. Sám sebe nazývá „osobou trénovanou v oblasti designu, neboli designérským sportovcem“. Průmyslovým designem se zabývá více než 20 let.

Jakub Mendel je talentovaným studentem na pražské UMPRUM v Ateliéru průmyslového designu pod vedením Ivana Dlabače.

Koncept Škoda Fabia od Jakuba Mendela, zdroj: umprum.czKoncept Škoda Fabia od Jakuba Mendela, zdroj: umprum.cz

Jaký je současný stav automobilového průmyslu z pohledu designéra?

VLASTIMIL: Já sám vnímám automobilový design jako v pasti. V pasti požadavku marketingu, který snad i definují přání veřejnosti. Pasti technologické, výrobně ekonomické, ale i morální. A s tím souvisí ekologie, trvalá udržitelnost, průmysl a ekonomika v Evropě i ve světě.

Poslední dobou se toto téma často objevuje v médiích, hlavně co se týče afér či regulací.

VLASTIMIL: A je období, kdy se neobjevovalo? Při prostředcích, kterými disponuje, efektivně masíruje širokou veřejnost. Například aféra „dieselgate“? Není to tak, že jen u Volkswagenu na to přišli? Nedělají ostatní automobilky podobné finty? Stávající tlak EU na snížení emisí vnímám jako pokrytecké gesto a troufnu si říci i účelové, aby byla živena ekonomika. Sílící legitimní tlak na ekologické myšlení společnosti je správný, ale měl by být veden na fundamentální základy chování.

JAKUB: Myslím, že společnost by se měla začít zabývat na jakých dieselových lodích jsou díly na auta převážena po celém světě bez ohledu na ekologii. Nároky na automobilový průmysl jsou myslím pokrytecké.

Koncept Škoda Fit 2 Digital od Daniela Krejčího, zdroj: umprum.czKoncept Škoda Fit 2 Digital od Daniela Krejčího, zdroj: umprum.cz

Lze nějak specifikovat budoucnost automobilového průmyslu?

JAKUB: Asi nemá moc smysl bavit se o pohonech. Dnes je to elektromobilita, zítra to bude vodík. Z jedné strany je to na automobilce, jakým způsobem je schopná to marketingově prodat. Z druhé strany je to na společnosti, co je schopná a ochotná přijmout. Elektromobilita má svá úskalí například v rychlosti dobití, dojezdu, životnosti baterií. Také co se týče ekologičnosti výroby samotných lithium-iontových baterií. To je ale věc, co si v PR článcích o elektroautech nedočtete.

VLASTIMIL: Blízkou budoucnost vidím tak, že automobilky se budou snažit dohnat ujíždějící vlak elektroniky, konektivity. Tu vzdálenou vidím především v technologickém zvratu pohonu. Ten může asi jako jediný přinést nějakou dramatickou změnu, podobně jako v jiných lidských činnostech.

Lze najít nějaký milník ve vývoji v posledních letech?

VLASTIMIL: Já bych jmenoval třeba GPS, ABS, airbag. Asi moc s odstupem, ale ten je nutný, aby člověk dokázal posoudit, nakolik byla cesta vývoje slepá. Všechny pokusy o autonomitu vozidla vnímám jako obrovský milník.

Je tím milníkem třeba i vznik automobilky Tesla?

JAKUB: Tesla rozhodně přinesla alternativu a urychlila zájem veřejnosti o alternativní pohony. Tím, že z nich udělali něco „cool“. Byl to skvělý katalyzátor pro tradiční automobilky. Také si myslím, že dost vytrhli trn z paty Volkswagenu po zmiňované aféře „dieselgate“. Ten následně svou velikostí naopak přispěl k rozmachu alternativních pohonů napříč všemi konkurenčními značkami.

Koncept interiéru vozidla od Evy Petříkové, zdroj: umprum.czKoncept interiéru vozidla od Evy Petříkové, zdroj: umprum.cz

Pokud si půjdeme v následujících 5 – 10 letech koupit auto, stále lze očekávat čtyři kola, volant, přední a zadní sedačky?

JAKUB: Čtyři kola tady s námi asi ještě pár let zůstanou. Nicméně automobilky velmi výrazně zasahují ve svých konceptech do architektury interiérů. Díky autonomitě by se poprvé za velmi dlouhou dobu mohlo změnit rozvržení, jak vlastně v autech cestujeme. A to v návaznosti na to, co v autech budeme dělat. Pokud auto bude řídit samo, jak budeme moci využít čas strávený cestováním?

VLASTIMIL: Souhlasím s Jakubem. Nečekám žádnou dramatickou změnu. Zároveň je vhodné dodat, že fyziku a biologické vnímání pohybu ještě dlouho neodstraníme.

Jaká je vlastně náplň práce designéra v automobilovém průmyslu? Jak hodně má svázané ruce různými pravidly, které automobilky musí dodržovat?

JAKUB: Je automobilový designér a automobilový designér. Rozhodně je v dnešní době možné přijít s něčím novým, inovativním. Pokud tuto ambici nemáte, skončíte kreslením představ někoho jiného. Úskalí jsou v automobilovém průmyslu přehršle. Jednak jsou to normy. Ale je to také udržitelnost produktu na trhu, i když ve značně pokřivené formě. Dlouhou dobu se veřejnost divila, jak to, že dotykové obrazovky v autech mají tak špatné rozlišení a odezvu v době dnešních, tak sofistikovaných smartphonů. Vývoj auta ale trvá okolo 5 let. A jen se podívejte, jakým tempem se konzumní elektronika vyvíjí. Představte si, že by vám dnes někdo dal do ruky jako žhavou novinku telefon z roku 2013.

VLASTIMIL: Představy, že automobilový designér má šanci ze své pozice dosáhnout nějaké dramatické změny, která se dostane do sériové produkce, je, myslím, zavádějící. Určitě ale můžeme vidět na konceptech automobilek nečekaná nová řešení nejen v tvaru, ale i v tom, jak se vozidlo obsluhuje a co se děje uvnitř.

Koncept elektrického vozu Škoda One, zdroj: umprum.czKoncept elektrického vozu Škoda One, zdroj: umprum.cz

Lze říci, kdo je inovátorem a tahounem automobilového průmyslu? Nebo kdo, případně kde, jím bude?

JAKUB: Obecně, jako vždy, je to závod. Čína – rozhodně. I díky tomu, že jim nic moc jiného, než inovovat, nezbývá. Sillicon Valley - rozhodně. Díky momentální atraktivitě pro mladé mozky z celého světa. Ale také Evropa. Výhodou je, že ať už je ožehavým místem v Evropě cokoliv, vše je blízko. I díky tomu se vývoj dynamicky přemisťuje po celém starém kontinentu. Jak jsem již zmiňoval, Čína má velkou páku k dělání radikálních systémových změn. Můžeme zpochybňovat správnost podobných režimů, avšak v případě například rapidního skoku ke 100% autonomitě, je to nejadekvátnější místo.

Lze předpovídat zda a kde přijde někdo se zásadní inovací a naopak, že někdo nezachytí současný vývoj? Jako se to třeba stalo Nokii se smartphony?

JAKUB: Dal by se vyjmenovat list aktuálních „Tesla killerů“. Ale v automobilovém průmyslu to rozhodně není o jedné inovaci. I díky masivnosti a komplexnosti celkového vývojového a následného výrobního procesu. Tesla může být vhodným příkladem. Značka atakovala trh velmi zprudka právě elektromobilitou, ale momentálně má velký problém s kontrolou kvality výrobku, který opustí továrnu a jeho následným servisováním. Něco, čím si tradiční automobilky prošly už zhruba před více něž třiceti lety.

VLASTIMIL: Myslím, že automobilky znají svůj obor příliš dobře, než aby se jim vytratila určitá kontrola. Zaměstnávají velmi schopné jedince i týmy. Pro mě je úspěch Tesly překvapením a dobrým příkladem výborného marketingu. Ne tím, že by objevili elektromobilitu. Ale tím, že ji uměli zpropagovat a prodat. Skvělá souhra okolností a načasování – výkonost baterií díky velkému vývoji v mobilních telefonech a současný trend společnosti. Doba, kdy „garážová“ firma změnila koloběh světa, myslím, je už ta tam. Co něco změní, je technologický vývoj nebo společenská progrese.

Koncept městského elektrobusu od Darka Zahálky, zdroj: umprum.czKoncept městského elektrobusu od Darka Zahálky, zdroj: umprum.cz

Mluví se hodně o elektrifikaci ve spojitosti se snižováním emisí. Jaký na to máte názor?

VLASTIMIL: Otázkou je, kde tuto elektrickou energii, kterou potřebujeme nasát do baterií ekologických vozidel, budeme brát. Tradiční způsoby nejsou moc „čisté“. Taktéž nabít baterii netrvá jednotky minut jako natankování plné nádrže automobilu. Myslím si, že společnost bude muset absolvovat velký strategický vývoj v mnoha oblastech. A z hlediska designu? Změna pohonu určitě umožňuje pracovat jiným způsobem se základními objemy vozidla. Moc se tak ale neděje. Ať už kvůli nutným bezpečnostním deformačním částem nebo i ze setrvačnosti zažité estetiky. Zcela jistě zasáhne elektromobilita do přední masky, kde již není nutné sání k chlazení motoru a přední část vozidla bude mít jiný charakter. Asi významněji automobily ovlivní nástup 100% autonomity a tím i změny v tom, co můžeme ve vozidle v průběhu cesty dělat.

Má více smyslu použití elektromobilů v zemích, kde je výrazná podpora výroby elektrické energie obnovitelnými zdroji? Je tato problematika něco, čím se designéři zabývají?

JAKUB: Mělo by to být o společenské odpovědnosti. Já bych to rozhodně podporoval, kdyby... Představa elektroaut poháněných 100% obnovitelnými zdroji je „sluníčková“. Ale v Norsku vidíme, jaký problém jim tam roste. Díky výhodám ze strany státu elektroauta zatraktivnila na takovou míru, že většina obyvatel Norska chce jako svoje další vozidlo elektromobil. Nicméně jejich elektrosíť na to prostě není ještě připravena. Na takovýto dlouhodobý růst poptávky zkrátka nevyrobí dostatek energie. A tak, kdo je na tom tedy lépe? Státy s primárním zdrojem elektrické energie z uhelných elektráren? Ne. Je tedy elektromobilita tou skutečnou, konečnou odpovědí, když už teď vidíme její úskalí? A co teprve za 10 let?

Koncept tramvaje pro Prahu od Tomáše Chudila, zdroj: umprum.czKoncept tramvaje pro Prahu od Tomáše Chudila, zdroj: umprum.cz

Jak je vlastně ošetřena recyklace baterií elektromobilů?

JAKUB: Ono ani nemusíme zacházet tak daleko, jako jsou baterie. Recyklovatelnost čehokoliv z auta je neřešený problém. Ekologický design je velkým tématem již nějaký ten rok, ale k autům se to ještě nějakým záhadným způsobem nedostalo. Jak to, že to společnost nevyžaduje? Když půjdu v Praze do jakékoliv kavárny, nedostanu už ani brčko, jelikož je to neekologické. Ale to, že všichni jezdí okolo v hromadách kovu a plastu, u kterých nikdo recyklovatelnost neřeší, to nikomu nevadí. Je to vlastně hrozně pokrytecké.

VLASTIMIL: Nemyslím si, že recyklace a produkce baterií je ošetřena. Jedná se o produkt z nerostné suroviny, podobně jako konvenční palivo, má nějakou zátěž jen z těžby, produkce. Dobíjení není vůbec vyřešeno ke své podstatě. Myslím si, že na tento problém ale nemá designér potřebnou sílu k prosazení optimálního řešení.

Jak daleko jsme od plného zavedení samořiditelných aut do provozu?

VLASTIMIL: Daleko. Nejen technologická otázka, ale i legislativní je, myslím, velký problém. I kdyby společnost tento problém nějak překonala, zůstávají ty technické. Stávající technologie musí kompenzovat i chybu normálního řidiče a to není zase tak snadné. Ideální by bylo, aby nařízením vozidla bez autonomního řízení nemohla na silnici a spoustu problémů je vyřešeno. Ano, budou se dít nehody dál, ale o několik řádů méně.

Další složitou otázku je, kdo bude za tyto havárie odpovědný?

VLASTIMIL: Problémem odpovědnosti autonomního vozidla se v našem okolí zabývá experimentální filosofie, jejího zástupce Robina Kopeckého máme nyní ve škole v týmu a pomáhá nám v ateliéru jako konzultant. Myslím si, že je to spíše otázka etiky a design to jen velmi špatně může ovlivnit. Současné poznání společnosti dosahuje takové úrovně, kdy zvládat celý rozsah je asi dost nereálné. Myslím, že je potřeba tvořit multidisciplinární týmy, které můžou podobně složitou otázku rozklíčovat a nalézt odpověď.

V čem tedy vidíte největší riziko samořiditelných prostředků?

VLASTIMIL: Nejhorší je, že za volantem sousedního vozidla sedí člověk.

A největší výhoda?

VLASTIMIL: Myslím si, že výhodou by byla menší nehodovost a příležitost využít čas přepravy k jiné činnosti.

Nebudou samořiditelná auta nakonec i zkáza automobilek? Bude ještě záležet na tom jakou značku vlastníme, když ji nebudeme řídit, možná ani vlastnit? Bude ještě důležitá podoba takových aut?

JAKUB: Tomu se dle mého automobilky snaží za každou cenu předejít. A z hlediska jejich business modelu je to pochopitelné. Idealistickou odpovědí by bylo, že na stylingu auta záležet nebude. Avšak k automobilu se váže sáhodlouhá historie statutu auta. Auto ve společnosti funguje jako jakýsi avatar. Reprezentuje vaše postavení, váš charakter či váš vztah k němu. Naleštěné BMW přeci nemůže patřit neúspěšnému člověku. A nebo ano? Víte, v tom se dostáváme k jádru věci. Lidé chtějí působit i tak, jací ve skutečnosti nejsou. A to se váže i k samotné koncepci vlastnictví auta. A já si nejsem jistý, zda v dnešní společnosti posedlé konzumem je možné něco takového lidem odebrat. Asi se jim to úplně nebude líbit.

VLASTIMIL: Zkáza asi ne, pořád jsou to ti, kdo ví, jak automobil zkonstruovat a jak to celé kolem funguje. Určitě by to pro ně byl přerod v něco trochu jiného, ale bez nich si vývoj neumím nyní představit. Opakovaně se zamýšlíme se studenty a děláme průzkumy na sdílenou osobní přepravu a vlastnictví. Svoboda náhlého rozhodnutí nebo potřeby odjet je velice silný moment.

Koncept Škoda Van od Prokopa Strnky, zdroj: umprum.czKoncept Škoda Van od Prokopa Strnky, zdroj: umprum.cz

Jak vidí budoucnost automobilového průmyslu studenti?

VLASTIMIL: Je to krátce, co jsme hostovali výstavu „Design v pohybu“ a bylo možné vidět i velmi aktuální vozidla. Některá i jezdila a byla technicky na výborné úrovni. Například 100% autonomní vozidlo od Dana Krejčího, které se v architektuře interiéru samo automaticky přizpůsobí uživateli. Nebo osobní vozidlo od Evy Petříkové, které má za úkol být nenápadné a díky zrcadlení splyne se svým okolím.

S jakými zadáními se musí vypořádat?

VLASTIMIL: Snažíme se dávat zadání taková, aby si každý nalezl svoji cestu, tedy i metaforu a tím unikl z odpovědnosti za návrh nového produktu. Zároveň se snažíme studenty připravit i do praxe velmi konkrétním zadáním, kde není moc prostoru. Například návrhem tramvaje pro Prahu.

Koncept tramvaje pro Prahu od Tomáše Chudila, zdroj: umprum.czKoncept tramvaje pro Prahu od Tomáše Chudila, zdroj: umprum.cz

Probíhá nějaká úzká spolupráce školy s firmami i v oblasti automotive?

JAKUB: Myslím, že školy ušly velmi dlouhou cestu. Na nedostatek perspektivních spoluprací s firmami, ani na množství a pestrost jak reálných, tak vizionářských zadání si, myslím, nemůžeme stěžovat. Firmy už dnes začínají chápat pozici designérů a kolikrát spolupráci se školou samy vyhledávají.

VLASTIMIL: Jakub je na nás pedagogy hodný, ale myslím si, že máme ještě velký kus před sebou. Minimálně je nutná zdravá odpověď, kdo je designér a na co ho máme pro „společnost“ připravit. Dlouhodobě se snažíme přinášet témata ve spolupráci s firmami. V posledních letech to byly například Škoda Auto, Volkswagen, Halla nebo Tescoma.

Automobilky a další firmy dost často zakládají inovační centra a laboratoře. Je to něco, kde se dá uplatnit po škole?

JAKUB: Myslím si, že ano. Automobilky mají velmi širokou působnost od reálného světa – auto musí držet v zatáčce, dobře brzdit atd., až po zajištění výroby, nebo hledání nových řešení a služeb.

Co si myslí studenti - potřebují automobil? Chtějí automobil?

VLASTIMIL: Naši studenti se asi shodují, že vozidlo je přežitek, a měla by nastoupit jiná forma přepravy, ale oni nejsou těmi, kdo vozidla kupuje. Budou jimi za 10 let?

Související

Moravská galerie objevuje polozapomenutého autora Porsche 928. Jiří Kuhnert: Sketch the Dream
Produktový design

Moravská galerie objevuje polozapomenutého autora Porsche 928. Jiří Kuhnert: Sketch the Dream

Ester Kyselková - 23. 11. 2018 - 3 min.

Firma, muzeum i profesionálové. Návrh electrobusu mladého designéra zaujal odborníky z branže
Produktový design

Firma, muzeum i profesionálové. Návrh electrobusu mladého designéra zaujal odborníky z branže

Kateřina Kostková - 11. 1. 2018 - 4 min.

Nejen v Praze jezdí tramvaje, které je nutné inovovat. Arogance českých dopravců studenty z UMPRUM neodradila a přinášejí řešení
Produktový design

Nejen v Praze jezdí tramvaje, které je nutné inovovat. Arogance českých dopravců studenty z UMPRUM neodradila a přinášejí řešení

Hana Tmejová - 14. 3. 2016 - 17 min.

výstava czd
SHOP 2025
SHOP Snoubení
job lab 2024