Rizikové chování
Vysokými školami napříč republikou otřásají skandály. Sexismus, nevhodné vztahy se studentkami, mocenské intriky nebo i podivné finanční půjčky. Každý měsíc se vynoří nová aféra, která přebije tu předešlou. Po FAMU, DAMU, FFUK nebo FAVU je až překvapivé, že pražská UMPRUM si stále drží čistý štít. Sem tam prosákne na veřejnost arogantní chování profesorů vůči uchazečům nebo studentům, podivný způsob výběrových řízení na místa vedoucích pedagogů nebo až absurdní peripetie kolem vzniku nové budovy školy v Mikulandské ulici. Ve světle výše zmíněných přeborníků v toxicitě se ale vyhlášená pražská škola zdá být krotkým a neškodným medvídětem. V zásadě to potvrzuje i rozhovor s Natálií Szegény, zástupkyní akademického senátu, který jsme tento měsíc pořídili. Vedení je podle jejích slov empatické, vstřícné a ochotné k systémovým změnám, které by uspokojivý stav udržely. Snad její kladné zkušenosti zůstanou stále živé. Povýšenost a zneužívání postavení nepatří ani na univerzity, ani nikam jinam!
Natálie Szegény | Foto: Anna Červenková
Zázrak ve Žďáru
Zážitek v českém prostředí do velké míry nevídaný. Dozajista srovnatelný s mezinárodní elitou. To je návštěva Muzea nové generace ve Žďáru nad Sázavou. Za projektem stojí rodina Kinských, která jej vystavěla v areálu svého rodového sídla pod slavným Santiniho poutním kostelem na Zelené Hoře. Počin je to opravdu úctyhodný. Historii místa ve dvou epochách přibližuje řadou interaktivních exponátů. Zapojuje zvuk, variuje osvětlení, dovoluje se věcí dotýkat a seznamovat se s nimi. Buduje zkrátka dramatickou atmosféru, díky které ve vás celá expozice zanechá silný zážitek. Dovoluje vám být součástí příběhu a nutí zapojit všechny smysly. Nikde nenarazíte na cedulku „nedotýkat se“, typickou pro muzea ze staré školy. Podobná realizace nebyla samozřejmě levná a není ani tajemství, že dost překročila původní rozpočet. Ale i kdyby se měly veřejné prostředky (v tomto případě jde však o soukromé muzeum, ne státní) utrácet takto, říkáme ano!
Demokratické město
Dubnovou událostí číslo jedna bylo ve světě designu bezpochyby vyhlášení vítěze soutěže na Jednotný informační systém města Prahy. Čitelné město, neboli termín Legible city, prosazuje americký architekt a urbanista Kevin A. Lynch. Jeho podstatou je místo, kde se dobře orientují všechny vrstvy obyvatel. Mladí, staří, lidé s postižením. Ostatně mělo by to být samozřejmé, stejně jako dostupnost bezbariérových vstupů do všech stanic metra, nízkoprahové přechody a můžeme pokračovat dál a dál. Samozřejmé to ovšem není a nejenom v Praze. Zkuste se třeba s kočárkem projet v pařížském nebo londýnském metru. Každý krok, který přispívá k demokratizaci města, je tak krokem nesmírně důležitým. Dílků složité skládačky, která hledá, jak žít spokojeně a bezpečně ve svém městě, jsou stovky. JIS je jedním z nich. A ačkoliv výsledky vyvolávají emoce, někdy oprávněné, někdy absurdní, je dobré si uvědomit, že se tímto krokem Praha zařazuje po bok progresivních, uvědomělých měst. A ano, soutěž dělali kolegové z vedlejšího týmu. Patří jim dík!
Vítězný tým se zadavatelem ROPID a organizátorem soutěže Czechdesign | Foto: Sandra Sedlecká
Co určitě doporučujme je výstavy Pauly Benčátové v průchodu metra Karlovo náměstí. Její instalace ve vitríně nazvané Galerie NIKA představuje její aktuální práce s keramikou. Jsou krásné, poetické a pohladí svou něžnou dynamikou.
