Chci dostat galerii ven! Nový ředitel Oblastní galerie Liberec Filip Suchomel má ambiciózní plány, jak pozvednout severní Čechy

Doc. PhDr. Filip Suchomel, PhD., ředitel Oblastní galerie Liberec | Foto: Václav Záhorský Doc. PhDr. Filip Suchomel, PhD., ředitel Oblastní galerie Liberec | Foto: Václav Záhorský

Oblastní galerie Liberec (OGL) má od března letošního roku nového ředitele. Zodpovědnost nad aktivitami páté největší galerie u nás, sídlící v historické budově městských lázní, převzal významný český historik umění a japanolog Filip Suchomel. Zajímalo nás, jakým způsobem na tuto instituci nahlíží a jak bude naplňovat své vize. Vydali jsme se proto přímo do galerie, kde aktuálně probíhá intenzivní příprava na slavnostní červnový opening.

„Každé muzeum umění musí být pro návštěvníky přívětivým prostředím, kam se budou lidé opakovaně vracet, aby načerpali novou energii, impulsy dalšího osobního rozvoje nebo se jen oddali duševní relaxaci,“ cituje tisková zpráva nového ředitele OGL. Jeho koncepce stojí na pěti pilířích, důraz chce klást také na regionální i mezinárodní institucionální spolupráci. Mluvili jsme nejen o jeho vizi a tom, proč součástí galerie bude i pekárna, ale také proč je podle něj samotná budova lázní tvrdým výstavním oříškem.

Předně gratuluji k získání pozice ředitele Oblastní galerie Liberec. Máte v plánu z ní vytvořit kulturní, sociální a intelektuální centrum pro město, kraj i celý příhraniční region. Jaká je vaše strategie ke splnění tohoto plánu?

FILIP: Strategie je komplikovaná, protože člověk musí počítat s tím, jaké má možnosti, nejenom s tím, jaké má vize. To jsou dvě různé věci, které jsou spojené. Pokud nejsou peníze, nemohou být ani výsledky, proto začínám penězi. Je důležité, aby si zřizovatel, kterým je Liberecký kraj, uvědomoval důležitost galerie. Teď jsme na dobré cestě, galerii je nakloněn jak pan hejtman Martin Půta, tak i náměstkyně hejtmana pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch paní Květa Vinklátová. V zájmu kraje je, aby instituce, které pod něj spadají (Severočeské muzeum, my – OGL, Muzeum Českého ráje v Turnově či Vlastivědné muzeum a galerie v České Lípě), měly dostatečné zázemí. Zároveň si myslím, že my bychom měli být vlajkovou lodí celé té aktivity. Diagonála Severočeské muzeum a Oblastní galerie Liberec by měla hrát stěžejní roli. Nejen pro město Liberec, které má přes 100 tisíc obyvatel, ale i pro celý kraj.

Oblastní galerie Liberec sídlí v historické budově městských lázní hned vedle Severočeského muzea a Technického muzea Liberec. | Zdroj: OGLOblastní galerie Liberec sídlí v historické budově městských lázní hned vedle Severočeského muzea a Technického muzea Liberec. | Zdroj: OGL

Liberecký kraj je spjatý hlavně se sportem, lidé sem jezdí za rekreací – to je důležitý bod, který můžeme docela dobře využít. Ale abych se vrátil k otázce, Kraj má skutečně zájem ty věci posunout a doufám, že se to podaří. Když jsem připravoval koncepci, byl jsem zrovna v rámci státního stipendia nadace Japan Foundation na rok v Japonsku, takže jsem měl možnost vidět ty věci trochu zdálky, ačkoliv Liberec znám, pravidelně sem jezdím, třetím rokem učím tady na TUL (Technická univerzita v Liberci – pozn. red.). V případě, že budou ideální finanční podmínky, nastínil jsem v koncepci několik bodů, kterým bych se chtěl věnovat. 

Interview Czechdesignu s ředitelem OGL Filipem Suchomelem | Foto: Václav ZáhorskýInterview Czechdesignu s ředitelem OGL Filipem Suchomelem | Foto: Václav Záhorský

Ano, ve vaší výstavní strategii figuruje pět základních pilířů zahrnujících několik linií, kterých se při přípravě výstavního programu chcete držet – linie Evropská, Národní, Výzkumná, Environmentální a linie Uměleckých nadějí. Můžete každou z nich blíže popsat?

FILIP: Výstavní aktivity by měly vycházet jednak z možností, které galerie má, jednak z nějaké vize, která by měla propojit galerii se světem. OGL je pátá největší galerie v ČR, takže rozhodně není někde na chvostu. Myslím, že má možnosti spolupracovat se zahraničím, takže jedna linie by měla propojovat zahraniční projekty s významnými českými autory. Budeme se snažit nekouskovat výstavy po čtrnácti dnech, připravíme spíše tři velké eventy ročně. Ty nebudou jen o jedné výstavě, bude to kumulace více projektů. Zásadní je pro mě spolupráce s příhraničím, ale i s významnými institucemi typu Staatliche Kunstsammlungen Dresden (SDK), kde mám i přátelské vazby, nebo s Eugène Boudin Museum v Honfleuru, kde jsou možnosti výměny a spolupráce, která by zapojila zajímavé části naší sbírky do širšího kontextu. Sesterské město Liberce je Augsburg, kam byla vysídlena velká část libereckých obyvatel, pak samozřejmě Polsko. Vnímám to také v širším kontextu – mám tady díla ze Slovenska, chtěl bych spolupracovat s Maďarskem – takže celý Středoevropský region.

Liberecká galerie chce těžit ze své polohy na rozhraní hranic s Německem a Polskem. | Zdroj: OGLLiberecká galerie chce těžit ze své polohy na rozhraní hranic s Německem a Polskem. | Zdroj: OGL

Druhá linie je Národní, kde vidím dvě soutěsky. Jedna je zaměřená na velké umělecké osobnosti, které bych rád představoval v souvislostech. Pak jsou zajímaví umělci z našeho regionu, například Václav Benda nebo Jiří Dostál. To jsou významné osobnosti, které tady fungují od sedmdesátých let do dneška a jsou spjaté s místní uměleckou scénou.

Ve sbírkách OGL je přes 23 tisíc uměleckých děl. | Foto: Václav ZáhorskýVe sbírkách OGL je přes 23 tisíc uměleckých děl. | Foto: Václav Záhorský

Třetí oblast nazývám oblast Nadějí. Máme tu uměleckou školu – Fakultu umění a architektury, Katedru designu Fakulty textilní a já bych je rád dostal sem do galerie. Chci jim nabídnout prostor v širším slova smyslu. Budeme rádi, když to budou školy z Liberce, ale nebál bych se udělat soutěž, kde bychom nabídli prostor i jiným školám – UMPRUM, AVU, FAVU, se kterou o jednom projektu již jednáme. Přál bych si, aby tady byla taková „líheň nadějí“.

Filip Suchomel chce nabídnout prostor pro prezentaci i uměleckým vysokým školám a jejich studentům. | Zdroj: OGLFilip Suchomel chce nabídnout prostor pro prezentaci i uměleckým vysokým školám a jejich studentům. | Zdroj: OGL

Dalším pilířem je Výzkum. Naše galerie ze své definice není výzkumnou organizací, což mě překvapilo. Chtěl bych tu přesto uspořádat jeden nebo dva velké projekty ročně, které půjdou více do hloubky. Ukázat například oficiální i nezávislou kulturu minulého režimu a propojit je s Německem a Polskem. Mezinárodní spolupráce by mohla dobře fungovat právě na výzkumné bázi. S tím souvisí také moje představa o tom, že by v mém kurátorském týmu bylo jedno místo rezervováno pro hostující kurátory, což pozitivně vnímali i kolegové z kraje.

Výzkumná linie se může propojovat také s depozitářem a se sbírkami.

FILIP: Ano, to je hrozně důležitý prvek. My sbírku máme z větší části zpracovanou a publikovanou, ale vždy se mohou najít nové průsečíky, které mohou otevírat vazby k soudobému umění a tak podobně. Posledním pilířem mojí koncepce je Environmentální prvek, který je velice důležitý. Chci dostat galerii ven – nejen tady vedle do ulice či na naši zahradu, ale pokud to půjde, pak i do celé městské zástavby Liberce.

Filip Suchomel má s OGL ambiciózní plány, plánuje především expanzi do exteriéru. | Foto: Václav ZáhorskýFilip Suchomel má s OGL ambiciózní plány, plánuje především expanzi do exteriéru. | Foto: Václav Záhorský

Galerie by měla expandovat do prostoru

V tiskové zprávě vydané u příležitosti vašeho jmenování je uvedeno, že z OGL chcete udělat také místo odpočinku, relaxace a sociálních kontaktů. Můžete tuto myšlenku více rozvést, souvisí to právě s tou zahradou?

FILIP: Ano. Mně jde o to, aby galerie nebyla zavřená mezi čtyřmi stěnami, ale aby se dostala ven. Chtěl bych ze zahrady zformulovat nějaké „mini“ muzeum pro sochy. Je tady tradice Socha a město z konce 60. let. Vznikala sice v Liberci, ale bohužel zde zůstalo jen pár děl. I proto to chceme napravit a směřujeme k otevření se veřejnosti nejenom uvnitř galerie, ale i expandováním do prostoru.

Zahrada ale doteď, jestli se nepletu, nebyla využívána vůbec.

FILIP: Ano, nebyla. V tomto roce tam ale, doufám, umístíme aspoň první sochu, kterou odhalíme během letních měsíců.

Součástí liberecké galerie je také ateliér sloužící jako zázemí pro doprovodné programy.  | Foto: Václav ZáhorskýSoučástí liberecké galerie je také ateliér sloužící jako zázemí pro doprovodné programy. | Foto: Václav Záhorský

Takže to bude fungovat jako semi-veřejný prostor.

FILIP: Přesně tak. Původně jsme zahradu chtěli otevřít úplně, ale to v tuhle chvíli nejsme schopní. Nemůžeme ji propojit se sociálním zařízením, což je komplikace, která mi to zhatila. Každopádně zahrada bude otevřena od dubna do října pro naše návštěvníky s tím, že zde bude i možnost občerstvení. Připravujeme novou kavárnu, jejíž součástí by měl být i pekárenský sortiment. Ten tady v okolí chybí a kavárna by se tak mohla stát sociálním zázemím pro skupinu obyvatel, která by do galerie nikdy nepřišla, ale do „pekárny“ ano. Takže najednou máte možnost to propojit. S tím souvisí také to, že od léta chci mít stálé expozice přístupné zdarma. Aby si lidé mohli dát kávu a pak se šli třeba podívat do expozice na Šímu nebo na Toyen. 

V horizontu roku nepracujeme se změnou stálé expozice, ale do budoucna bych ji také chtěl změnit a zmodernizovat. Ona teď končí na počátku tisíciletí a je hodně přehlcená. Vše by se mělo udělat živější ve smyslu nedávat do expozice tolik děl a dostat do ní také více designu. Zároveň si myslím, že když se bude stálá expozice častěji obměňovat, přijde k nám více lidí.

Stálá expozice Oblastní galerie Liberec disponuje množstvím české moderny, její instalace je ovšem zastaralá. | Foto: Václav ZáhorskýStálá expozice Oblastní galerie Liberec disponuje množstvím české moderny, její instalace je ovšem zastaralá. | Foto: Václav Záhorský

Jak sehnat sponzora

To je běžný model, že vstup do stálé expozice je zdarma, krátkodobé výstavy se zpoplatňují. To je sympatické.

FILIP: Všechno záleží na tom, jaký máte příspěvek. Na druhou stranu, částka, kterou vybereme za lístky, není horentní. Kdyby se mi podařilo sehnat sponzora, který mi dá například milion, tak mi to zaplatí částku, kterou vybereme na lístcích. Je to zajímavá cesta. Kolegové ale někdy namítají, že když to bude zdarma, lidé si toho nebudou vážit.

To bych neřekla. Možná spíš bude složité sehnat sponzora, respektive sehnat sponzora, který bude eticky přijatelný. 

FILIP: Ideální by samozřejmě bylo, kdybychom sponzory nepotřebovali, kdyby nám veškeré naše aktivity zaplatil stát nebo kraj z veřejných zdrojů, ale to se nedá zařídit. V současné době je etika sponzoringu ve světě hojně diskutována s často velmi rozličnými názory. Nedovedu si představit, že by nás sponzoroval kupříkladu hazard nebo velcí znečišťovatelé životního prostředí. V zahraničí jsem se dokonce setkal s příkladem, kdy muzeum složitě prověřovalo vztah potenciálního donátorského subjektu k environmentálním otázkám.

V případě liberecké galerie by logickými potenciálními sponzory mohly být podniky spojené s automobilovým průmyslem, který má v širším regionu velmi bohatou tradici a zaměstnává velké množství pracovníků. Ten se ale většinou zaměřuje jen na sport. Navíc při získávání sponzorských prostředků se oblastní galerie často setkávají s tím, že donátorské aktivity velkých korporátů rozhodují jejich mateřské základny v Praze, které regiony neznají a podpoření regionálních, jakkoli mezinárodně významných kulturních aktivit často nepovažují za dostatečně atraktivní.

Sehnat pro galerii adekvátní financování je komplexní problematikou. | Zdroj: OGLSehnat pro galerii adekvátní financování je komplexní problematikou. | Zdroj: OGL

Liberec jako umělecko-technický hub

Vy sám jste historik umění se zaměřením na japonské a čínské umění. Jak se tato vaše specializace projeví v programu OGL?

FILIP: Vystudoval jsem dějiny umění i japanologii, takže se dá předpokládat, že do galerie dostanu díla i z téhle oblasti. Podařilo se mi teď na poslední chvíli vystavit dílo Kódžiho Jamamury, což je jeden z nejvýznamnějších japonských animátorů. Je skutečně absolutní špička, možná dokonce významnější než Hajao Mijazaki, který je spíš mainstreamem. Kódži Jamamura je takový „selfmademan“, zaměřuje se na nezávislou animační tvorbu, což navazuje také na liberecký filmový festival Anifilm a animaci, která je obecně součástí uměleckého vyjádření.

Jako japanolog má Filip Suchomel blízko k japonskému umění. Aktuálně vystavuje v OGL animátor Kódži Jamamura. | Foto: Václav ZáhorskýJako japanolog má Filip Suchomel blízko k japonskému umění. Aktuálně vystavuje v OGL animátor Kódži Jamamura. | Foto: Václav Záhorský

Jakým způsobem chcete pracovat se sbírkovým fondem galerie? Máte nějakou akviziční strategii?

FILIP: My máme velkou sbírku, má přes 23 tisíc exponátů. Její jádro je v české moderně, ale jsou zde zajímavé enklávy, které vznikaly v určitých historických souvislostech a vytvářejí výjimečný fond v rámci ČR a možná i střední Evropy. Jedná se především o sbírku děl malíře Eugèna Boudina, která je ve střední Evropě nejvýznamnější.  Boudinova díla jsou součástí sbírky, kterou galerii daroval Heinrich Liebieg. Patří k ní také malby Barbizonských malířů – Daubignyho, Rousseaua a dalších.

Bohaté sbírky OGL by nevznikly bez štědrosti mecenášů a houževnatosti kurátorů. | Zdroj: OGLBohaté sbírky OGL by nevznikly bez štědrosti mecenášů a houževnatosti kurátorů. | Zdroj: OGL

Akviziční strategie je důležitá. Nyní se zřizovatelem domlouváme zřízení akvizičního fondu. V Česku bohužel nemáme kontinuitu sbírkotvorné činnosti. Kdyby tady nebyl sběratel typu Heinricha Liebiega, nemáme velkou část sbírky jak u nás, tak v Severočeském muzeu. A kdyby tady nebyli kurátoři, jako byla paní Hana Seifertová, nemáme zase jinou významnou část sbírky – holandské mistry. Chtěl bych, abychom sbírky pravidelně doplňovali nejenom z regionálních, ale také z národních a částečně i z nadnárodních vrstev historie a současnosti.

Filip Suchomel vnímá akviziční strategii galerie jako zásadní pro její rozvoj. | Zdroj: OGLFilip Suchomel vnímá akviziční strategii galerie jako zásadní pro její rozvoj. | Zdroj: OGL

Zmiňujete hodně Severočeské muzeum, mluvili jsme také o TUL. Jak chcete propojovat liberecké instituce?

FILIP: Myslím si, že Severočeské muzeum se přímo nabízí. Mohli bychom vymyslet společné festivalové plány typu většího výstavního projektu, který by směřoval k představení doby vizuálním a užitým uměním. Sousedíme také s Technickým muzeem Liberec. Je to soukromá instituce a můžeme se bavit o kvalitě prezentace, ale určitě tam jsou prvky, které bychom mohli využít. V té technické stránce – především pak v textilu a automobilovém průmyslu (v Liberci se donedávna vyráběly kamiony LIAZ) – je velký potenciál. Kdyby se nám umělecká, užitá, historická a technická rovina podařily propojit, mohli bychom být zajímavým hubem nejen severních Čech, ale vlastně v celém středoevropském měřítku.

Lázeňské limity

S čím dalším chcete pracovat? Co se v OGL ještě změní?

FILIP: Hned na začátku mého zdejšího působení jsem zaslechl paní vystupující z tramvaje, která s někým telefonovala a říkala, že tady vidí lázně, ale galerii nemůže najít. On pro Galerii ten název Lázně nefunguje úplně dobře. Možná budeme muset rozběhnout nějaký rebranding, ale k tomu máme ještě daleko. S vizuálem ale chceme určitě pracovat. Galerie Lázně navíc těžko přeložíte do angličtiny, aby to nebylo zavádějící a aby si pod podobným a také českým názvem lidé nepředstavili třeba dům plný obchodů. Musíme to ještě promyslet, trochu si s jasným úderným názvem pohrát. Na druhou stranu je však genius loci původních lázní kolem nás stále přítomen a určitě ho tedy do případného rebrandingu nějak zakomponujeme. 

Autory architektonické konverze městských lázní na galerii jsou architekti z libereckého studia Sial. | Zdroj: OGLAutory architektonické konverze městských lázní na galerii jsou architekti z libereckého studia Sial. | Zdroj: OGL

Určité negativum je tahle reprezentativní honosná budova. Je absurdní, že v ČR neexistuje žádná stavba, která by byla určená speciálně pro galerii. To platí i pro nás. Revitalizace je skvěle udělaná, skvěle hodnocená, máme tady nový depozitář, který ovšem také má svoje limity. Je dobře architektonicky zpracovaný, ale není dostačující, nebyl projektován pro všechny sbírky a nepočítal s rozšiřováním našich sbírkových fondů, což je trochu neštěstí.

To platí i pro samotnou galerii – revitalizace je dobře udělaná, ale ta budova prostě není vždy vhodná pro výstavní účely. Přece jen to byl bazén, respektive lázně, takže to je logické. Nízké stropy v podzemních podlažích v některých případech možná fungovat mohou, ale pro řadu výstavních účelů jsou nevhodné. Bazénová hala je také velice komplikovaný, omezený prostor, navíc s velmi razantní akustikou. Daleko lépe by fungovala jako nástupní prostor galerie užívaný třeba ke speciálním eventům a pro potřeby krátkodobých výstav mohla vzniknout jednoduchá moderní přístavba, které se dle mého měla postavit v jižní části traktu. Myslím, že by nebyla tak finančně nákladná, do celého rozpočtu by přidala 10 nebo 20 % navíc. Naopak naše „podbazénová“ hala je podle mě jeden z nejlepších prostorů na vystavování současného umění, který v Česku vůbec máme.

Historická budova lázní má své limity, některé prostory nejsou příliš vhodné pro výstavní účely, přestože se architektonická konverze zdařila. | Foto: Václav ZáhorskýHistorická budova lázní má své limity, některé prostory nejsou příliš vhodné pro výstavní účely, přestože se architektonická konverze zdařila. | Foto: Václav Záhorský

Co budete považovat za měřítko úspěšnosti svých snah? Větší návštěvnost výstav, doprovodného programu nebo plnou galerijní kavárnu?

FILIP: Galerie měla určitě dobře našlápnuto po svém otevření v roce 2014. Byl tady konsolidovaný tým, který měl zájem o české Němce. To je mimochodem jeden z pilířů, který chci dále posouvat, protože stále ještě nebyla vyčerpána všechna témata. Rád bych na tom spolupracoval i s kurátory, kteří zde v té době působili. Pak se rozvoj galerie zastavil, můj předchůdce Pavel Hlubuček nebyl příliš ochotný spolupracovat s kulturní scénou kraje, což ale vedlo k izolaci galerie.

Hala v bývalém bazénu je na rozdíl od jiných prostor galerie ideálním místem pro prezentaci současného umění. | Foto: Václav ZáhorskýHala v bývalém bazénu je na rozdíl od jiných prostor galerie ideálním místem pro prezentaci současného umění. | Foto: Václav Záhorský

Abych se ale vrátil k vaší otázce. Úspěchem pro mne bude, když se galerie stane skutečným místem každodenního setkávání široké veřejnosti, všech věkových kategorií, kulturním stánkem v tom nejširším slova smyslu, který dokáže nabídnout projekty, za nimiž budou jezdit návštěvníci nejen z blízkého okolí či hlavního města, ale vlastně z celého širšího regionu střední Evropy. Prostě projekty, které jinde neuvidíte. 

Nicméně realizace takové vize potřebuje čas. Teď jsme stále v počáteční fázi, část výstavního programu ještě dobíhá podle původního scénáře. Někdy v roce 2025 či spíše 2026 chceme ale představit nové, pokud možno interaktivní expozice a začnou vznikat výstavy, kde se budeme snažit o větší propojení národního a lokálního kontextu či volného umění a designu, včetně představení významných ikon soudobého umění. Možná bude oříšek sem podobná jména dostat, ale osobně mám rád mety, kterých lze jen stěží dosáhnout, neboť jen tak lze posunout věci kupředu.

www.ogl.cz/

Výstava Kódži Jamamury představuje špičku japonských animovaných filmů. | Zdroj: OGLVýstava Kódži Jamamury představuje špičku japonských animovaných filmů. | Zdroj: OGL

Článek vznikl v rámci placené spolupráce.

Související

KUMST Design Pop-up vol. 2
 

KUMST Design Pop-up vol. 2

Pop up
13. 6. 2023 - 30. 6. 2023

Nová naděje pro chátrající továrny. Liberecký architekt se snaží vrátit zdevastovaným industriálním stavbám lesk a smysl
Interiér a architektura

Nová naděje pro chátrající továrny. Liberecký architekt se snaží vrátit zdevastovaným industriálním stavbám lesk a smysl

Nela Kuhnová - 9. 2. 2021 - 15 min.

Představujeme nový studijní program Výtvarné umění – Tvorba ve veřejném prostoru. Jeho první studenty již brzy přivítá liberecká fakulta
Kritika a teorie

Představujeme nový studijní program Výtvarné umění – Tvorba ve veřejném prostoru. Jeho první studenty již brzy přivítá liberecká fakulta

Tereza Bíbová - 26. 11. 2020 - 7 min.

Návrat prvorepublikového koupaliště. Liberecké studio Mjölk bude spravovat lesní bazén, který léta chátral a nyní ho čeká nová éra
Interiér a architektura

Návrat prvorepublikového koupaliště. Liberecké studio Mjölk bude spravovat lesní bazén, který léta chátral a nyní ho čeká nová éra

Tereza Bíbová - 3. 6. 2020 - 4 min.

Měním prostor. Jan Stolín vede liberecký ateliér PROSTOR S a věří, že nejlepší zadání je žádné
Interiér a architektura

Měním prostor. Jan Stolín vede liberecký ateliér PROSTOR S a věří, že nejlepší zadání je žádné

Nikol Galé - 11. 10. 2019 - 6 min.

Finalisté soutěže na vizuální styl města Liberec
Grafický design

Finalisté soutěže na vizuální styl města Liberec

Michaela Holubec Birtusová - 10. 3. 2017 - 4 min.

výstava czd
web expo
SHOP Snoubení
job lab 2024