Každý již někdy viděl porcelán s cibulovým vzorem, jehož výrobcem je u nás zejména porcelánka v Dubí. Milovníci designu zaznamenali také omlazení cibuláku díky spolupráci této porcelánky s Jiřím Pelclem v roce 2004. Jak bude její produkce vypadat po nástupu nového ředitele a jakou budoucnost má cibulák podle odborníků v českém porcelánu?
Legenda z Dubí
20. března letošního roku byla oznámena smutná zpráva – zemřel ředitel firmy Český porcelán a. s. v Dubí u Teplic, nositel čestného titulu „Rodinné stříbro“, Ing. Vladimír Feix, který porcelánku vedl po dlouhých 31 let. Rozhodli jsme se tak čtenářům přiblížit jeho přínos českému porcelánu a nastínit historii cibulového porcelánu – Dubí je totiž jedno ze čtyř míst na světě, kde se v současnosti porcelán s cibulovým vzorem vyrábí.
Ing. Vladimír Feix vedl porcelánku 31 let. | Foto: Ondřej Bičiště, MF DNES
Tradiční český porcelán z Dubí | Zdroj: Dům Porcelánu
Vladimír Feix byl původně učeň z Teplic, který nastoupil do porcelánky v Dubí roku 1947, a zažil ji tak poté, co za druhé světové války sloužila jako opravna tanků. Výroba porcelánu se zde obnovila díky návratu předválečného náměstka výroby Josefa Šimka, díky tomu se pan Feix také seznámil s cibulovým vzorem, do jehož technologie ho zasvětil Alfred Stelmacher. Za rok nastoupil na keramickou průmyslovou školu v Teplicích, po jejímž absolvování již působil jako mistr výroby sádrovny a modelárny. Ve svých devatenácti letech již vedl kolektiv 75 lidí. Vladimír Feix byl pro firmu velmi důležitý, právě kvůli svému spojení s historií – technologii cibulového porcelánu se totiž učil od nemnoha německých zaměstnanců, kteří v továrně ještě několik let po válce zůstali. Pro novinky.cz dokonce sdělil: „Když jsem šel na vojnu, zavřeli dílnu na dva a půl roku, a když jsem se vrátil, zase ji otevřeli. Zavřeli ji opravdu kvůli mně, protože jim chyběl mistr.“
Od roku 1970 poté působil jako ředitel firmy, za což získal i ocenění Manažer čtvrtstoletí (2018). To on rozhodoval, jaké designy se budou v porcelánce vyrábět, a byl i iniciátorem moderně tvarovaných porcelánových kolekcí Bohemia Cobalt a Bohemia White, které pro porcelánku v roce 2004 navrhl Jiří Pelcl. O budoucnosti dosavadních spoluprací rozhodne především názor nového ředitele, celý umělecký svět je tak v očekávání budoucího směřování firmy.
Jiří Pelcl, Bohemia Cobalt - kávová, čajová a jídelní souprava | Zdroj: Jiří Pelcl
Společnost Český porcelán v současnosti zaměstnává na 260 lidí a je zároveň jedinou českou porcelánkou, která neprošla insolvencí (díky čemuž nebylo změněno vedení firmy ani její správní orgány). Výrobky firmy Český porcelán, a. s., se vyvážejí do 22 zemí, přičemž hlavními odběrateli jsou Korea a Japonsko, v Evropě poté Německo. Porcelánka nabízí 850 tvarů a provedení svých výrobků, ať už čistě bílých nebo s cibulovým vzorem, přičemž pokračují i ve výrobě designů starých i 60 let. Vrchol slávy zažívala porcelánka v 70. a 80. letech 20. století, od té doby zájem o cibulák spíše klesá. I slavná porcelánka v německé Míšni, která má velmi podobný sortiment, již propustila více než čtyřicet procent svých zaměstnanců.
Novým ředitelem porcelánky v Dubí se stal syn původního ředitele, Bc. Vladimír Feix, který byl dříve místním výrobně technickým ředitelem. Bude tak záležet především na něm, kam se její kroky budou ubírat v následujících letech. Druhý ze synů Vladimíra Feixe staršího, Ing. Radislav Feix, Ph.D., poté vede dceřiný závod firmy Royal Dux, který se specializuje na porcelánové figurky mimo jiné i v tzv. bruselském stylu. Ve svém posledním rozhovoru uvedl, že má nástupce vychované a kontinuita by tak měla být zachována.
Figurka páva a býka v bruselském stylu | Zdroj: Royal Dux Bohemia
Cibulový porcelán „s modrou krví“
Prvním porcelánem v Evropě byl tzv. Míšeňský porcelán, který v roce 1708 vynalezl Ehrenfried Walther von Tschirnhaus a jež se vyrábí od roku 1710 dodnes. Jeho typický vzor, který byl pravděpodobně inspirován čínskou předlohou, pochází z roku 1729 od Johana Kretzschmara – malíře a rytce míšeňské manufaktury. U nás se cibulový porcelán objevuje od roku 1885 u porcelánek v Klášterci nad Ohří a v Dubí. Vzory se přitom již nemalovaly ručně, ale tiskly se za použití ocelových desek.
Specifikem cibulového porcelánu (který svůj název „Zwiebelmuster“ získal díky podobnosti vzorů granátových jablek s cibulí) je to, že se zdobí ještě před nanesením a vypálením glazury. Proto není možné vzor poškrábat či jinak poničit, je také vhodný do mikrovlnky a myčky nádobí. Cibulový vzor je možné realizovat pouze v tradiční modré, zelené či červené barvě, a to proto, že se jedná o jediné barvy, které dokážou snést teplotu 1400 °C, při které se vypalují glazury.
Největšími odběrateli cibulového porcelánu jsou Jižní Korea a Japonsko, do Německa poté míří na devadesát procent dubských snídaňových hrnků. Samotný porcelán z Dubí je snadno rozpoznatelný díky značce s písmenem D na spodní straně výrobku.
Jaká je budoucnost českého porcelánu?
Zeptali jsme se odborníka na porcelán a kurátorky tradičních řemesel, jak vidí budoucnost tohoto odvětví a co si myslí o cibulovém vzoru jako takovém.
Jan Mergl, odborník na porcelán Uměleckoprůmyslového musea v Praze:
„O vizích a budoucnosti českého porcelánu obecně je asi lépe mluvit přímo s výrobci a s nimi spolupracujícími designéry. Co se týká ‚cibulového dekoru‘, jsem toho názoru, že by měl zůstat tam, kde doposud byl, tj, ve výzdobě s ním již tradičně spojených tvarů. Jeho užití na Pelclově soupravě Bohemia Cobalt je určitě hodnotným, téměř postmoderním designem, podobně se dalo mluvit i o dalších, kteří s cibulákem ve svých návrzích pracují, ať už Maxim Velčovský či Martina Žílová a Olga Hodboďová. Ale myslím, že nějaké další hledání jeho ‚moderního‘ či netradičního využití by bylo už jen laciným pokusem a na škodu věci, tedy dekoru.“
Párek na cibulákovém tácku od Maxima | Zdroj: CZECHDESIGN Shop
Klára Hegerová, grafická designérka a zakladatelka projektu Krásná práce, který se věnuje obnově tradičních řemesel:
„Situaci, ve které se ocitl český porcelán, lze nejlépe nahlédnout pomocí analogie s českým sklem. Český porcelán má podobně bohatou historii a mezinárodní úspěch jako české sklo a celé 20. století byl jedním z typických vývozních artiklů do zahraničí. Ještě dnes se na světových internetových aukcích naprosto běžně objevují plastiky či jídelní a nápojové sety českých porcelánek, jako jsou Royal Dux, Epiag či Pirkenhammer.
V období po roce 1989 zapříčinil proces restrukturalizace a privatizace zánik velkých koncernů a v porcelánovém i sklářském průmyslu došlo ke stagnaci. Domnívám se, že tady podobnost těchto oborů nadobro končí. Sklářský průmysl měl totiž možnost vstát z popela díky návaznosti na architekturu. Firmy Lasvit či Preciosa slaví velké zahraniční úspěchy, ale jejich kmenovým sortimentem jsou velké interiérové instalace. Proti tomu porcelán, ze své podstaty drobný užitkový či dekorativní předmět, není konkurenceschopný.
Na českých přehlídkách designu vidíme silnou generaci skvělých mladých tvůrců, kteří se věnují porcelánu, ale výrobu si většinou zajišťují sami. V případě přežívajících fabrik totiž můžeme hovořit o jakémsi strachu z moderní produkce a možná i neochotě soudobý porcelán prodávat. Myslím, že je škoda, že čeští výrobci porcelánu neangažují art directory z řad renomovaných designérů, jako to naprosto běžně dělají české sklárny. Nová česká porcelánová vlna tedy ještě nenastala.“
