Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Třinec. Město v mlze z prachu a popílku. A v mlhavých obrysech továrna - vznášející se v údolí Beskyd jako rezavý zámek z pohádek nebo možná hrad černokněžníka. Zdroj: facebook Czechia Třinec. Město v mlze z prachu a popílku. A v mlhavých obrysech továrna - vznášející se v údolí Beskyd jako rezavý zámek z pohádek nebo možná hrad černokněžníka. Zdroj: facebook Czechia

Český folklór dobývá Londýn. Trojice kamarádek objíždí české vesnice a zaznamenává národní tradice

Michaela Karásková, Kateřina Plamitzerová a Lucie Králíková. To je trojice autorek, jež stojí za projektem Czechia. Na základě společné lásky k cestování a objevování genia loci postupně prozkoumávají české, moravské a slezské regiony, z nichž tvoří koncepční koláž přibližující současný život v místech, kam často mnozí jen tak nezavítají. Po úspěchu Czechie na Designbloku'17 se autorské trio v únoru přemisťuje do Londýna, kde se v rámci Czech Centre představují na své první zahraniční výstavě.

Na první pohled se může zdát, že celá podstata Czechie je těžko uchopitelná. Za součást tohoto projektu, který samy autorky označují především jako autorskou interpretaci, lze totiž označit jak samotné cestování a seznamování se s lidmi, tak následné fotografie, koláže či kroje. Ve výsledku tak vzniká koncept, který odhaluje novodobý český folklor a lze ho s klidným svědomím označit minimálně v českých vodách za ojedinělý.

Co ve skutečnosti ale Czechia je, kdo za ní stojí, jak vznikala, co všechno realizace obnášela a stále obnáší a kam směřuje do budoucnosti, to samozřejmě vědí nejlépe samy autorky. A proto ponecháváme prostor pro ně, aby ony samy popsaly, oč v tomto projektu konkrétně jde.

Zleva - Michaela Karásková, Lucie Králíková a Kateřina Plamitzerová. Zdroj: facebook CzechiaZleva - Michaela Karásková, Lucie Králíková a Kateřina Plamitzerová. Zdroj: facebook Czechia

Osobní prožitek jako základ

Co by si měl každý vybavit, když se řekne Czechia?

Czechia je seskupení tří holek. Každá z nás se věnuje úplně jinému oboru, ale spojuje nás touha objevovat a hledat souvislosti. Michaela Karásková vystudovala fotografii na FAMU, Kateřina Plamitzerová oděv na UMPRUM a Lucie Králíková zahradní a krajinářskou architekturu na MZLU. Spolu zkoumáme českou zemi, lidově řečeno Česko. Proto název Czechia.

Svůj projekt označujete jako koncept a autorskou interpretaci. Co všechno tedy obsahuje?

Náš koncept není ohraničený a jakákoli nová myšlenka ho může rozvinout. Prozatím zahrnuje subjektivní výzkum vyjádřený pomocí fotografie, kreseb, doprovodného textu, kroje – objektu a sbírky našich osobních suvenýrů z cest.

Co je podstatou vaší práce a vašeho objevování?

Důležitý je pro nás opravdu osobní zážitek, procházet se krajinami, sedět v hospodách a na náměstích, pozorovat a seznamovat se s lidmi. Na základě svých osobních průzkumů vytváří Czechia pro jednotlivá města novodobý kroj (stejnokroj) a také fotografický průvodce/bedekr, který má čtenáři pomoct nahlédnout do jednotlivých oblastí Česka, kam by se obyčejně nikdo z nás nevydal.

Czechia. Zdroj: facebook CzechiaCzechia. Zdroj: facebook Czechia

Jak vás napadlo začít zkoumat jednotlivé kraje? Kde se vzal prvotní nápad?

Všechny tři rády cestujeme po Česku a láká nás zkoumat jeho krásy i bizarnosti. Zároveň nás spojuje ironický pohled na věc. Máme rády lidi a jejich příběhy. Máme rády malá města. A z této lásky se zrodila Czechia.

Věděly jste už dopředu, kam vaše první cesty povedou?

Hodně jsme přemýšlely, kam se poprvé spolu vypravit, a vyzkoušet, jak nám to spolu půjde. Já (Lucie) i Kateřina milujeme severní Čechy, krajinu kolem Ústí nad Labem a Šluknovsko. Míša zase svou rodnou Ostravu. Napadlo nás vytyčit čtyři hraniční body, místa od sebe vzdálená, která se od sebe budou určitě lišit. Vybraly jsme proto na severu Mikulášovice, na východě Ostravu, na jihu Sušici a na západě . V srdci země – v Nové Perle ve Vraném nad Vltavou jsme získaly rezidenci, kde jsme naše průzkumy zpracovaly a vytvořily jednotlivé kroje. Aš jako jedinou jsme nestihly navštívit, zůstává v našem seznamu do budoucna.

Jaká místa se vám tedy už podařilo zmapovat?

Vytvořily jsme kroj pro Ostravu, Třinec, Mikulášovice a Sušici. Ke všem místům jsme získaly silný citový vztah a stále v nás sílí pocit, že jsme zajímavá země a že máme co ukázat.

Kroj ostravský. Zdroj: facebook CzechiaKroj ostravský. Zdroj: facebook Czechia

"Praha ztrácí autenticitu"

Proč je pro vás regionalita důležitá?

Zkoumat jednotlivé regiony a místa se nabízelo samo o sobě, protože každý kraj je jiný, lidé v něm mluví jiným dialektem, jinak se oblékají, snad i jinak přemýšlí. Odlišnosti nás přitahují. Ale už po prvním výjezdu se ukázalo, že i kraj je velké zobecnění, obrovské území, které je potřeba prozkoumat daleko podrobněji. Rozhodly jsme se vytvářet kroje pro jednotlivá města, a pokud je město či vesnice malá, tak i jeho blízké přilehlé okolí.

V čem se lidé v menších městech a oblastech liší například od těch pražských?

Praha podle nás ztrácí stále víc svou autenticitu. Do Prahy přichází za prací lidé z celé republiky, kteří se v ulicích mísí s davy turistů. Praha ztrácí své obrysy, stává se stále méně čitelnou.

Jakým způsobem probíhá vaše cestování?

Zatím máme určitý seznam míst, kam se dlouho chceme podívat. Také dostáváme různé tipy od lidí, kteří nás znají, a také jsou nám určitým způsobem podobní ve vnímání krásy, ironie a absurdity. Vybereme tedy město nebo místo v seznamu a rezervujeme tam nejlevnější ubytování. Nic předem nestudujeme, vkládáme svůj výzkum do rukou náhody. Určitě musíme do nějaké hospody, na náměstí a do muzea (pokud se zde nachází). Tam pozorujeme lidi, oslovujeme je a jsou to právě místní, kteří nás velmi často směrují dál.

Sušice. Pracovní schůze. Expedice Šumava. Zdroj: facebook CzechiaSušice. Pracovní schůze. Expedice Šumava. Zdroj: facebook Czechia

Německá stařenka i opilý Tonda

A jak vás tito lidé přijímají?

Vypadá to vcelku jednoduše, ale často si musíme navzájem dodávat odvahu a povzbuzovat se, abychom s nimi vůbec navázaly kontakt. Potom se však dostaví čirá radost ze setkání. Věštec z ruky nás doprovodí posledním nočním autobusem domů, paní, která bydlí ve finské nouzové kolonii, obejme svého obrovského pasteveckého psa, který prokousl jejímu zeti krk (přežil), německá stařenka s hrbem nám vypráví, jak jí zlomili čeští vojáci páteř pažbou pušky, opilý Tonda v nádražce Vagón nám na cestu přidá rajčata, nese je právě do nemocnice přítelkyni, která přišla o nohu...

Jak pak vypadá vaše práce přímo v terénu?

Fotíme, kreslíme, píšeme a hledáme souvislosti. Sbíráme po cestě různé předměty, indicie. Potom se vrátíme domů, necháme své dojmy uležet, vyvoláme fotografie a vybereme stěžejní momenty, které budeme rozvíjet při další návštěvě stejného místa. Na místo se vracíme několikrát, při poslední cestě vezeme už hotový kroj. To je také vcelku důležitý a někdy náročný moment naší práce. Tedy přesvědčit někoho z místních, aby se v kroji nechal vyfotografovat.

Kroj. Zdroj: facebook CzechiaKroj. Zdroj: facebook Czechia

Už jste zmínily, že na svých cestách tvoříte právě kroje. Proč zrovna ty?

Kroj v našem pojetí chápeme jako oděv společný pro skupinu lidí žijících v určité oblasti a v určité době. Neopíráme se o kroj lidový, ale vytváříme zcela nový oděv jako výsledek našeho výzkumu. Slouží nám jako další nástroj k popisu či pojmenování dané oblasti. Líbí se nám, že každý kraj v České republice nese své zvláštnosti, které dříve kromě dialektů umocňovaly právě kroje. Proto jsme se rozhodly na ně navázat, i když v našem pojetí bychom mohly mluvit spíše o stejnokroji nebo uniformě pro dané místo či město.

Jakým způsobem je tedy transformujete do současné podoby?

Současná podoba kroje je utvářena na základě osobních zážitků z daného místa, z jeho historie a především současné podoby. Z místní krajiny i průmyslu. Oděv se tak stává zhmotněným artefaktem, směsí všech těchto prvků, reflexí oblasti.

Z výstavy na Designbloku'17. Zdroj: facebook CzechiaZ výstavy na Designbloku'17. Zdroj: facebook Czechia

Když se spojí příroda a umění

S jakými materiály převážně pracujete?

Důležitá je pro nás recyklace, takže navštěvujeme v daném místě second-handy a bazary. Základ pro oděv vždycky pochází ze zkoumaného místa. Většinou jsou to přírodní materiály, se kterými se dá dále pracovat. Když procházíme krajinou, snažíme se ji popsat nejen fotografií a textem, ale také pomocí společenstev rostlin, která v ní potkáváme. Některé rostliny poskytují nádherné barvivo a právě přírodní cestou látky barvíme.

Máte nějaké konkrétní příklady?

V okolí třinecké železárny jsme například sbíraly bobule všudypřítomného bezu a barvily těžké plátno pracovních oděvů na různé odstíny modrofialové. Rostliny ze sušických luk poskytly různé odstíny barvy ohně, což odkazuje na továrnu na zápalky Solo Sušice. Obarvily jsme jimi denim, který doteď nosí skalní příznivci rockové hudby. Neustále experimentujeme a hledáme další způsoby práce.

Princezny. Czechia. Zdroj: facebook CzechiaPrincezny. Czechia. Zdroj: facebook Czechia

Do Londýna a dál

V únoru vás čeká první výstava v Londýně ve spolupráci s Czech Centre. Jak vznikala?

V Londýně dále rozvíjíme myšlenku instalace jako malého muzea, kterých jsme při našich cestách navštívily spousty. Některé expozice byly úsměvné a my se inspirovaly jejich nedokonalostí. Máme rády ironii, ale užíváme ji s láskou.

Co vše bude na výstavě k vidění?

Vše, co si můžete představit, že uvidíte v nějakém malém vlastivědném muzeu. Tedy fotografie, koláže, texty, bizarní nalezené předměty a suvenýry z cest a především samotné kroje. Vystaveny budou na soklech a pultech z polystyrenu.

Co si od Londýna nejvíce slibujete?

Rády bychom představily naši zemi z jiného úhlu. Přiznat i nedokonalosti s ironickým humorem ale také s láskou. Naše země je zajímavá a my bychom pomocí svých deníků a průzkumů chtěly motivovat kohokoli k objevování zapadlých měst i vesnic, o kterých se turističtí průvodci rozhodně nezmiňují.

Czechia na Designbloku'17. Zdroj: facebook CzechiaCzechia na Designbloku'17. Zdroj: facebook Czechia

A co čeká Czechii do budoucna?

Rozhodně chceme pokračovat v objevování dalších míst. Pořád je stěžejní radost z cest a setkávání. Chceme šířit povědomí o Česku, ve kterém všichni žijeme, ale málokdo jej zná. Z jednotlivých oblastí plánujeme vydávat drobné průvodce deníkového rázu, které mají lidi motivovat k návštěvě daného místa nebo mu místo zprostředkovat, pokud se do něj nedostane. Dále pracujeme na vytvoření nositelné kolekce oděvů k jednotlivým oblastem, protože momentálně jsou výsledné kroje spíše objekty, které se běžně nosit nedají.

Londýnská výstava nesoucí název Czechia Now! probíhá mezi 12. a 18. únorem 2018 v prostorách Czech Centre v Kensington Palace Gardens.

Galerie

Další články