Premiéra nového českého filmu Úsvit v režii Matěje Chlupáčka proběhne 5. října 2023. Scénarista Miro Šifra zasadil děj filmu do roku 1937, kdy do slovenského města Svit přijíždí těhotná lékařka se svým manželem, ředitelem továrny. Po vzoru Zlína mají spolu s dalšími „baťovskými“ lidmi postavit nové město. Plány jim ale naruší tajemný nález v areálu továrny. K dramatickému příběhu s kriminální zápletkou vytvořila plakát renomovaná hollywoodská designérka Desi Moore. Při tvorbě plakátu se inspirovala výtvarným stylem 30. let a vytvořila velkolepou koláž kondenzovanou do silného portrétu hlavní postavy s výrazným žánrovým nádechem. Zeptali jsme se Desi na českou kinematografii i zkušenosti z filmového průmyslu.
Jste autorkou nespočtu filmových plakátů. Jaká zadání dostáváte?
DESI: Během své kariéry jsem pracovala na filmech všech žánrů – dramatech, romantických filmech, akčních filmech, hororech, dokumentech, superhrdinských filmech, nezávislých filmech, animovaných filmech, podílela jsem se na mnoha projektech Juda Apatowa, na projektech s LGBTQ+ tématikou, krátkých filmech i komediích – zkrátka na co si jen vzpomenete. Práce zveřejněné na mých webových stránkách jsou jen malým zlomkem. Na nespočtu starých pevných disků a počítačů mám materiály nashromážděné za posledních dvacet let, které bude jednoho dne třeba archivovat. Začala jsem pracovat pro několik filmových reklamních agentur, kde byl obrovský a různorodý objem práce s velmi rychlým tempem. Díky tomu jsem mohla rozvinout širokou škálu stylistických a uměleckých schopností. Mám velké štěstí, že mohu v současnosti pracovat hlavně na filmech, které se mi opravdu líbí a u kterých mohu umělecky riskovat. Množství skvělých artových filmů, které momentálně vznikají nezávisle i ve studiích, je opravdu neuvěřitelné. Ráda se na těchto filmech podílím a jsem vždycky poctěna, když mě osloví, abych jim propůjčila svůj osobitý rukopis. Vyhovují mi jedinečné výzvy, které každý projekt přináší, protože jsou zajímavé a jsou psychicky i umělecky podněcující. Stagnace v zaměstnání by mě zabila.
Plakáty od Desi najdete napříč celou škálou filmových žánrů. | Zdroj: Desi Moore
Díváte se na film předtím, než na něm začnete pracovat, nebo až potom?
DESI: To je různé. Většinou se na něj dívám předtím, ale záleží na tom, v jaké fázi natáčení film je. Někdy mě k projektu přizvou už v počáteční fázi a čtu si scénář během natáčení, někdy jezdím na natáčení a umělecky režíruji focení plakátů. Většinou ale chodím na projekce do areálu studií a sleduji filmy tam nebo se na projekce dívám doma. Pak jsou případy, kdy je před uvedením filmu (nebo seriálu) šílený spěch, potřebují rychle novou grafiku a od klienta dostanu jen stručné písemné shrnutí. Jsem schopná se od toho odpíchnout, ale samozřejmě to není ideální, protože k tomu, abyste do filmu zahrnuli smysluplné nuance, ho musíte opravdu vidět, slyšet a cítit.
Bylo tomu tak i v případě Úsvitu?
DESI: Režisér Matěj Chlupáček mě kontaktoval poté, co viděl můj plakát k filmu Tár. Poté, co jsme si chvíli psali, mi poslal odkaz, abych film mohla sama zhlédnout. Byl kompletně dokončený a nádherný. Využití barevné palety, přechody scenérií a stylizací, příběh, herecké výkony – tomu všemu jsem okamžitě podlehla. Jedna scéna s tradičním českým lidovým oděvem a zpěvem byla tak překrásně zpracovaná. Jedu do Prahy na premiéru a nemůžu se dočkat, až film znovu uvidím, ale tentokrát v jeho vlasti a na velkém plátně! Zajímalo by mě, jestli bude mít titulky.
Natáčení filmu Úsvit. | Foto: Stanislav Honzík
Proč jste se rozhodla použít v případě Úsvitu právě koláž?
DESI: S Matějem a producentkou Majou Hamplovou jsme se sešli, abychom projekt prodiskutovali, a přestože film působí krásným artovým dojmem, chtěli, aby měl plakát i komerční charakter. Původně jsem vytvořila klasičtější plakát z 30. let, na kterém byli pouze Eliška Křenková a Miloslav König na bílém pozadí s kouskem horské krajiny, továrnou a ilustrovaným prvkem z filmu. Matěj s Majou však měli pocit, že chtějí spíše typičtější plakát s „hollywoodskou montáží“ s mnohem více postavami a prvky. Začlenit do návrhu vkusně tolik věcí představuje docela výzvu. Další výzvou z osobního hlediska bylo, že plakáty typu „velké vznášející se hlavy na obloze“ nejsou zrovna moje parketa. Musela jsem tak přijít na způsob, jak takový plakát zpracovat s nějakým zajímavým zvratem, abychom byli všichni spokojení a hrdí na výsledný produkt – což se také povedlo. Hurá!
Dubnové natáčení filmu Úsvit. | Foto: Stanislav Honzík
Čím se v grafickém designu vyznačovala vizualita 30. let a jak se tento dobový rukopis projevil na plakátu?
DESI: V 30. letech se filmové plakáty často zaměřovaly na velké tváře hlavních postav na čistém jednobarevném pozadí s výraznou typografií a s výjevy scén. Takový unikátní záběr Elišky mi připadal úžasný a musela jsem najít způsob, jak do něj zakomponovat všechny požadované herce, místa a předměty. Proto mě napadlo, že zapracuji a propojím tyto prvky do prolínajících se scén a použiju její šaty jako nosný motiv, z čehož se stane pěkný způsob, jak vzdát hold plakátům z 30. let a zároveň jim dodat svěží a moderní nádech.
Hlavní roli ztvární Eliška Křenková. | Foto: Stanislav Honzík
Kdo navrhl písmo k filmu Úsvit a jaká byla jeho myšlenka?
DESI: Písmo navrhla Kateřina Olexová, takže si nejsem jistá, jaká je jeho myšlenka, ale rozhodně se mi líbí a myslím, že je perfektní. Je jedinečně stylizované a mám ráda jeho ostrý kontrast vůči filmu.
Orientujete se v české kinematografii a uměla byste vyzdvihnout konkrétní český film?
DESI: Stydím se říct, že tohle je možná první český film, který jsem kdy viděla! Což mi přijde šílené, protože miluji české filmové plakáty z 20. století. Naprosto obdivuji jejich jedinečné designové zpracování. Ta estetika je tak radikální a krásně zvláštní. Vždycky jsem se jimi velmi inspirovala, takže jsem opravdu ráda, že jsem dostala příležitost pracovat na českém filmovém plakátu. A hodlám se podívat na další české filmy.
Jaký filmový plakát, ať už v Česku nebo v zahraničí, považujete za nejvíc povedený?
DESI: Páni, to je nabitá otázka! Soupeřů je tolik a neustále se proměňují. Řekla bych, že český plakát, který pro mě vždycky něčím vyčníval, je Něžná od Olgy Poláčkové-Vyleťalové. Je tak krásně provedený a vizuálně úchvatný. Jsem také velkým fanouškem polských filmových plakátů – tolik je jich vynikajících. Vždycky jsem obdivovala plakát Jana Sawka Exodus, který je vlastně k divadelnímu představení, ale je tak čistý a ilustrace je opravdu koncepční. Líbí se mi také plakát s oranžovou kočkou k japonskému hororu House. Vždycky jsem si myslela, že je to původní plakát z roku 1977, dokud jsem si ho teď nevyhledala a nezjistila, že ho ve skutečnosti navrhl Sam Smith, designér z Nashvillu, kterého znám. Nevím, jak je možné, že jsem nevěděla, že je za tenhle kousek zodpovědný, ale Samovi tleskám – úžasná práce!
Liší se nějak přístupy při zpracování plakátů pro hollywoodské a české filmy, a pokud ano, jak?
DESI: Mám pocit, že se přístupy amerických a českých filmových plakátů více sladily v 60. a 70. letech, ale v 80. letech až do začátku roku 2000 se americké plakáty posunuly a staly se postupně komerčnějšími. Jsem ale velmi nadšená, že v posledních letech bylo americkým plakátovým designérům umožněno stát se umělečtějšími a abstraktnějšími. Je velmi osvěžující vidět více uměleckých děl reprezentujících filmy než plakátů navržených kvůli marketingu. Myslím si, že účty na sociálních sítích, jako jsou @posterphilia a @movieposteroftheday, a online zdroje, jako je Pinterest, lidem otevřely možnost poznat, kolik opravdu chytrých a skvělých filmových plakátů vzniklo a v současnosti vzniká.
