Česká společnost je nezralá a nekultivovaná, říká vedoucí ateliéru Environmentální design v Plzni Fránek, kteří se snaží vychovat empatické architekty

Architekt roku Zdeněk Fránek a jeho návrh pražského rodinného domu | Zdroj: Archiweb, archiv Denisy Půbalové Architekt roku Zdeněk Fránek a jeho návrh pražského rodinného domu | Zdroj: Archiweb, archiv Denisy Půbalové

Informace o tom, že se Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara rozroste o další ateliér, který bude vést Architekt roku 2020, profesor Zdeněk Fránek, prolétla bezpočtem webů zaměřujících se na architekturu. Co se týče informací o studiu samotném či typu zadávaných úkolů ale internet mlčí. O fungování ateliéru a instalaci, kterou bylo možné vidět na letošním Designbloku, jsme si povídali s architektem Zdeňkem Fránkem a Denisou Půbalovou, mluvčí studentského týmu projektu Planeta Kampus.

Na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara vyučujete od roku 2019, jak vznikl ateliér Environmentální design pro architekturu, který vedete? Nikde jsem se nedokázala dopátrat, jaký byl onen prvotní impuls k jeho založení.

ZDENĚK: To je mé celoživotní směřování, zajímá mě to odjakživa a žádná škola nebo ateliér v Česku tomu doposud nevěnovaly patřičnou pozornost. A bývalý děkan Sutnarky, Josef Mištera, mi nabídl, ať vymyslím obsah a náplň ateliéru a obor zakreditujeme. Tak jsem to udělal. Inspiroval jsem se podobnými obory na zahraničních školách, kde takové přístupy normálně řeší. 

Studenti předmětu Zdeňka Fránka se účastnili už Designbloku 2020 s instalací Město budoucnosti. | Zdroj: archiv ateliéru Environmentálního designu pro architekturuStudenti předmětu Zdeňka Fránka se účastnili už Designbloku 2020 s instalací Město budoucnosti. | Zdroj: archiv ateliéru Environmentálního designu pro architekturu

Jak má obor fungovat, co se týče propojení s dalšími profesemi a ateliéry? Je vypsán jako odvětví designu a aplikované tvorby, ale v jeho popisu je zmiňována ekologie, udržitelnost, kultura a podobně, což zní hodně multidisciplinárně.

ZDENĚK: Ano, absolvent by měl být citlivější na přírodu a spolupracovat s architekty, krajinářskými architekty, ekology a podobně, a hlavně sám tvořit. Studenti, co se přihlásili, mají nadšení pro věc. Je pro mě důležité, aby absolventi prosazovali environmentální design a architekturu ve všech možných oborech a byli schopni reagovat. Proto k nám chodí přednášet odborníci na design, architekturu nebo i sociologii a filozofii, průmysl a ze všech možných oborů. A kromě toho děláme projekty vyloženě přírodního charakteru – domy, co nejméně škodí krajině, a podobně.

Výstava ateliéru s názvem Noční režim v rámci festivalu Pokoje 2021 reagovala na problém světelného znečištění a jeho vlivu na zvířata. Na výstavě se obrátily role, a zvířata naopak oslňovala návštěvníky pomocí světla čelovek. | Zdroj: archiv ateliéru Environmentálního designu pro architekturuVýstava ateliéru s názvem Noční režim v rámci festivalu Pokoje 2021 reagovala na problém světelného znečištění a jeho vlivu na zvířata. Na výstavě se obrátily role, a zvířata naopak oslňovala návštěvníky pomocí světla čelovek. | Zdroj: archiv ateliéru Environmentálního designu pro architekturu

Je možné popsat, kdo se k vám do ateliéru hlásí? Jestli jsou to spíše studenti orientovaní na architekturu, design, krajinu, …

ZDENĚK: Mladí lidé, kteří přijdou do bakalářského studia, jsou třeba z gymplu nebo různých průmyslovek, jsou každý úplně odjinud a každý umí něco jiného. Potom jsou tu magistři, kteří už jsou zralí a umí perfektně nějakou dovednost, třeba grafici nebo designéři, architekti. Na těch je potom možné stavět – tu jejich dovednost nasměrujeme tím přírodním směrem a výsledky stojí za to. 

DENISA: Na Planetě Kampus se například podílí skupina studentů různých magisterských ateliérů Sutnarky (audiovize, designu či grafiky), kteří si ateliér environmentálního designu zvolili jako svoji druhou specializaci. Myslím, že jsme si všichni ateliér vybrali, protože se již dlouhodobě zajímáme o environmentální témata a v našich projektech konceptualizujeme mnohodruhovou ekologii. Spojil nás tu tedy především zájem o environment, o prostředí kolem nás a v nás.

V rámci ateliéru vznikly také billboardy upozorňující na kácení zdravých stromu ve Slavonicích. Foto z prezentace projektu v areálu Západočeské univerzity. | Zdroj: archiv ateliéru Environmentálního designu pro architekturuV rámci ateliéru vznikly také billboardy upozorňující na kácení zdravých stromu ve Slavonicích. Foto z prezentace projektu v areálu Západočeské univerzity. | Zdroj: archiv ateliéru Environmentálního designu pro architekturu

Řeknete nám příklad nějakého úkolu, který jste studentům zadal? 

ZDENĚK: Zadání bakalářských studentů bylo vytvořit dům podle vlastních představ (kde by chtěli bydlet) a který obsahuje všechny environmentální principy, o kterých se učí. Návrh každý pojal úplně jinak – jako stavbu někde v oblacích, někdo zase úplně pod zemí, a i po technologické stránce. Další typ zadání, se kterým přišli sami studenti, byl návrh environmentálních zásahů v našem kampusu. Zkrátka jak z běžného vybetonovaného městského prostoru udělat prostor, který méně škodí a obsahuje právě environmentální prvky. To jsme zpracovali i ekonomicky a bude se žádat o grant, aby se mohly ty nápady zrealizovat.

Územní studie kampusu ZČU v Plzni | Zdroj: info.zcu.czÚzemní studie kampusu ZČU v Plzni | Zdroj: info.zcu.cz

Zaregistrovala jsem, že vznikl i plán na revitalizaci kampusu, který je přímo od vás. Podíleli se na něm i studenti? Zužitkoval jste tam nějaký z jejich nápadů? 

ZDENĚK: Studenti pojali návrh environmentálních zásahů v kampusu dvěma způsoby. Jeden z nich je taková pohádková krajina nazvaná Planeta Kampus – sešlo se několik lidí z různých oborů (grafik, ajťáci, tvůrci počítačových her, nadšenci do chemie a biochemie a podobně) a vytvořili mapu, kterou naočkovali různými bakteriemi z kampusu, nechali tam vyrůstat plísně a celý ten proces natočili. To je nadčasová věc. Byla vystavená na Designbloku, kde se umístila mezi třemi nejlepšími školními expozicemi. Je o ni velký zájem i v zahraničí. Další studenti navrhovali zachovat biotop, který v kampusu je, a polidštit ho. My jsme ve Fránek Architects dělali vyloženě územní plán toho místa a územní studii. Studentské věci byly spíš detaily, lavičky a chodníky nebo výpis rostlin. My jsme zpracovávali projekt, který by měl být na úrovni žádosti o dotaci, toho zatím studenti nejsou schopni.

Model Planety Kampus s naočkovanou bující plísní byl k vidění v klášteře svatého Gabriela na Smíchově v rámci akce Designblok 2022. | Foto: Pavlína LindováModel Planety Kampus s naočkovanou bující plísní byl k vidění v klášteře svatého Gabriela na Smíchově v rámci akce Designblok 2022. | Foto: Pavlína Lindová

Řeknete mi víc o instalaci Planeta Kampus, která byla k vidění na letošním Designbloku

DENISA: V diskuzi o environmentálním designu jsme vždy naráželi na otázky, kdo a jak se tvorby účastní a především jakým způsobem zapojit jiné než lidské organismy. V návaznosti na některé naše předchozí individuální projekty jsme do procesu přizvali plíseň, jako reprezentant divokosti, kterého se většinou jako společnost chceme zbavit. Paralelně s tím jsme začali tvořit fiktivní příběh kampusu, ve kterém příroda zintenzivnila své procesy – a lidé tak ve strachu prostředí uzavřeli do inkubátoru. Hodně tak narážíme na téma hranic, které je dle mého názoru při spolupráci s nelidskými entitami zásadní. 

Planeta Kampus má dva prolínající se póly – na jednom hledáme způsoby mezidruhového designu, na druhém pak přemýšlíme o tom, co to vůbec znamená. Je to umělecko-výzkumný projekt, který má mnoho výstupů – což je dáno také interdisciplinaritou našeho týmu. Vojta Liebl tvoří grafiku a font, Jonáš Jagerčík náš fiktivní příběh zpracovává virtuálně vizuálně, Tomáš Potůček a Míša Tomášková jako nábytkoví designéři přemýšlí nad fyzickými výstupy, Kuba Nosek do procesu zapojuje ještě umělou inteligenci a já se věnuji možnostem komunikace a přenosu dat mezi plísní a námi. Společně ale vše konzultujeme a na konceptech a idejích se podílíme všichni. Jsme rádi, že máme oporu v panu architektu Fránkovi a také paní proděkance Janě Potiron.

Jednou z částí projektu je fiktivní příběh odehrávající se v kampusu ZČU, ve kterém se příroda zintenzivnila a šíří se za jeho hranice. Divokost přírody zde reprezentují plísně. | Zdroj: archiv projektuJednou z částí projektu je fiktivní příběh odehrávající se v kampusu ZČU, ve kterém se příroda zintenzivnila a šíří se za jeho hranice. Divokost přírody zde reprezentují plísně. | Zdroj: archiv projektu

ZDENĚK: Ono to není nic ve světě neobvyklého, ale je to instalace, která je strašně zajímavá, protože odkrývá nový pohled na dění v přírodě. Upozorňuje na jiné organismy, než které jsou třeba v oblibě a podobně. Je to multioborová věc, a navíc je to umělecké dílo nebo výtvarný počin. Pro mě je strašně důležité to, že ten problém veřejnost jakoby nevnímá, dokud není průšvih a není čím topit. Až potom se tím všichni začnou zabývat, ale ten problém nikdo nevnímá, protože je špatně prezentovaný. Je potřeba do prezentace přinést více emocí, nejlépe například pomocí umění, takže toto je zrovna ten případ, jak na téma upozornit pomocí nějakého uměleckého produktu.

V rámci Designbloku byl k vidění nejenom model Planety kampus / Planety Gabriel Loci, ale také doprovodná projekce, počítačová hra a kniha. | Foto: Pavlína LindováV rámci Designbloku byl k vidění nejenom model Planety kampus / Planety Gabriel Loci, ale také doprovodná projekce, počítačová hra a kniha. | Foto: Pavlína Lindová

Jak vnímáte reakci české společnosti, co se týče environmentálních problémů? Už se podle vás ten přístup lepší? 

ZDENĚK: Myslím, že to lidi vnímají. Ale česká společnost je nezralá, je to nezralá demokracie –⁠ nekultivovaná. Demokracie má dvě stránky, jedna je taková, že člověk není omezovaný v určitých projevech. Na druhé straně si kdekdo myslí, že může všechno a jsme tak sobečtí, že bojuje každý za sebe, a ne za to, aby ten svět byl lepší. A nikdo neposlouchá vědce. Svět opravdu není v dobrém stavu a o tom se bavíme v ateliéru a řešíme to. Tyto velké problémy. Já čtu hodně zahraniční články, kde se o tom mluví úplně jinak. Že ten svět skutečně není v dobrém stavu a že by se k tomu měl každý nesobecky postavit. Ale to není na krátký rozhovor, to je na celoroční diskuzi. A jak proti tomu bojovat? Myslím, že jsem zrovna četl článek, kde vědci vyzývají lidi k občanské neposlušnosti, protože s politiky se nedá moc počítat. Každý prostě musí začít u sebe.

DENISA: Myslím, že reakce a mobilizace české společnosti stále není dostatečná – zároveň se toho ale na planetě děje tolik, že se není čemu divit. Hodně odpovědnosti je předpokládáno od individuálních bytostí, ale změny je nutné tvořit systémově. A systém to vůbec nezvládá. Jedním z řešení je najít si znovu vztah k přírodě a uvědomit si svoji roli v ní. To může uzdravit jak vyčerpanou planetu, tak nás. S tím jistě souvisí i emoce a umění. Příroda je tak komplexní, že ji často ani nejde pojmout jinak než přes emoce nebo nějakou abstrakci v umění. Je to o tom se jí nechat ohromit a inspirovat, ale zároveň do ní s dobrými úmysly zasahovat. Starat se o ni, jako se stará o nás. Umění, design a kreativní práce zároveň může pozitivně ovlivnit veřejný prostor a vyslat impulz tam, kde je to potřeba. Lokální projekty mohou pozitivně přispět k celkové proměně ekosystému.

Související

Nejzáhadnější postava české keramiky. Kdo je Gabriel Vach, oceňovaný designér, který vede ateliér Keramický design v Plzni?
Produktový design

Nejzáhadnější postava české keramiky. Kdo je Gabriel Vach, oceňovaný designér, který vede ateliér Keramický design v Plzni?

Kateřina Tobišková - 27. 7. 2022 - 11 min.

Úspěch ateliéru Fashion design Ústavu umění a designu ZČU Plzeň v Americe
 

Úspěch ateliéru Fashion design Ústavu umění a designu ZČU Plzeň v Americe

Helena Krbcová - 20. 11. 2009 - 4 min.

jelínek
MYP 2024
botanická zahrada
SHOP Snoubení