Blansko

Historie Blanska je v první polovině 19. století spjata s železářstvím a uměleckou litinou. Před první světovou válkou se město stává cílem turistů, kvůli výzkumu a zpřístupnění jeskyní v oblasti Moravského krasu (nejznámějšími jsou Punkevní jeskyně, nalézá se zde i propast Macocha). Mezi 60. a 80. lety 20. století se již jako okresní město dočkalo překotné výstavby související se strojírenským průmyslem (ČKD, ADAST a Metra Blansko) a související výstavbou sídlišť. Této nové výstavbě padla za oběť většina historického stavebního fondu oblasti, která vytvářela genius loci dané oblasti.

Od roku 2010 se v Blansku objevují projekty, které dávají městu současný výraz a zároveň podporují společenský život (přestože to nemusí být na první pohled patrné). Za zmínku stojí například místní kavárna od studia ATX Architekti, které v oblasti realizovalo také několik rodinných domů. Gastronomický zážitek v podobě řízených degustací vín nabízí vinotéka a sýrárna U Brázdů, jejíž interiér vytvořili JEČMEN–⁠CAHA architekti. Kulturně-vzdělávací vyžití nabízí expozice litiny Muzea Blanenska situovaná do prostor místního zámku. Architekturu expozice navrhlo studio AEIOU.

Nová kavárna v Blansku od ATX Architekti, s.r.o. | Zdroj: atxarchitekti.cz

Překvapivý komunitní přesah má ovšem také blanenské autobusové nádraží ČAD od EA architekti, ke kterému Czechdesignu sdělil více architekt Zdeněk Eichler: „U dopravní infrastruktury hraje roli měřítko prostředí, ve kterém se pohybujeme, a vhodně zvolený objem stavby. Chtěli jsme se vyhnout přílišným kreacím a zachovat regionální, ale moderní charakter stavby. Jedná se o betonovou konstrukci s vynášenými betonovými deskami se skleněnou střechou na ocelové konstrukci. Město se nachází mezi dvěma kopci, za které poměrně brzy zapadá slunce, proto jsme pro označení haly s čekárnou a pokladnou použili signální žlutou barvu. Prostor nádražní haly je bezbariérový, otevřený 24/7 s wifi a nápojovým automatem. Hodně ho využívají mladí lidé, kteří se zde setkávají i mimo dobu, kdy jezdí autobusy, a slouží vlastně jako veřejná stavba.“

Autobusové nádraží ČAD v Blansku od EA architekti slouží i jako místo pro setkávání obyvatel. | Zdroj: ea-architekti.cz

Humpolec

Humpolec byl původním strážným místem v oblasti pohraničních hvozdů na stezce Praha – ⁠Morava. Od 15. století bylo město známé pro soukenickou výrobu, která mu v 19. století přinesla přezdívku Český Manchester. Zásadní vliv na urbanismus mělo centrálně řízené hospodářství komunistického režimu v druhé polovině 20. století, kdy došlo ke sloučení továren a vybudování strojírenského závodu a podniku na zpracování lnu. Přebudovány byly historické ulice a docházelo k asanacím celých částí města (např. k likvidaci prostoru mezi Českým městem a Dolním náměstím včetně asanace kulturní památky měšťanského domu soukenický herberk). Na uvolněných pozemcích vznikla panelová zástavba nerespektující výškovou hladinu okolních domů. Další historické domy padly v 80. letech za oběť stavbě domu kultury.

Na současné tváři Humpolce se nejvíce podílí místní ateliér OK PLAN ARCHITECTS, který stojí za obnovou parku Stromovka, zahradním altánem u rybníka Másílko i za klíčovou rekonstrukcí tovární haly číslo 8, dnes známé jako zóna pro umění 8SMIČKA. František Čekal k projektu humpolecké 8smičky zdůrazňuje: „U rekonstrukcí je vždycky důležité pochopit souvislosti a místo samotné – v tom jsou náročné a limitující, ale zároveň obohacující. V roce 2016 jsme byli osloveni Zdeňkem Rýznerem, který měl v plánu přetvořit celou budovu na galerii moderního umění. Chtěli jsme budově navrátit určitý akcent továrny pomocí fabrických oken. Výzvou pro nás potom bylo začlenění objektu do města tak, aby dál fungoval a žil – pomohly nám k tomu i konzultace s Helenou Musilovou (šéfkurátorkou Galerie hlavního města Prahy). Důležité bylo i propojení objektu s městem díky drobnému veřejnému prostoru před budovou, který navazuje na park Stromovka. Věřím, že rekonstrukce napomohla i při rozhodování o obnově přilehlého objektu, kde vzniklo Divadlo Za komínem.“

8smička, zóna pro umění v Humpolci od OK PLAN ARCHITECTS byla vůbec první zrekonstruovanou budovou v areálu původních továren na vlněné látky. | Foto: Lukáš Žentel, Nadační fond 8smička | Zdroj: okplan.cz

V Humpolci dále nalezneme i realizaci pražského studia Schwestern –⁠ coworkingovou kavárnu COWORK:S. Její autorky dodávají: „Projekt byl velkou výzvou i pro samotného současného provozovatele. Kavárna se nachází v bývalém výrobním areálu nábytkářské firmy Profil nábytek, který by se mohl do budoucna přetvořit na obytný prostor s občanskou vybaveností a případně i zázemím pro konání kulturních akcí. Právě vznik coworkingového centra je prvním krokem. Cílem návrhu bylo rozdělit prostor umožňující různé situace pro co nejširší klientelu od ‚kravaťáků‘ po maminky s dětmi. Součástí je konferenční místnost, kterou si lze pronajmout. Interiér je koncipovaný tak, aby co nejvíce ‚komunikoval‘ s ulicí a lákal kolemjdoucí k jeho využívání, ať už k práci, nebo k odpočinku nad kávou.“

Interiér kavárny coworkingového prostoru COWORK:S v bývalém nábytkářském areálu v Humpolci přináší do města kavárenskou kulturu. | Foto: Nikola Tláskalová | Zdroj: schwestern.cz

Benešov u Prahy

Benešov zůstal ze všech zmíněných měst (alespoň v období socialismu) nejvíce intaktní. Dříve se zde konaly zemské sněmy a v 18. století byl Benešov uznáván jako centrum kultury a vzdělanosti. Zlom nastal za druhé světové války, kdy mělo být město vystěhováno kvůli zřízení výcvikového prostoru Waffen-SS Čechy. Kvůli zřízení cvičiště bylo mezi lety 1942 a 1944 z Benešovska vystěhováno asi 30 000 osob z 65 obcí. Vystěhováni byli také obyvatelé Benešova žijící západně od železniční trati a jižně od ulice Máchova. Přestože cvičiště fungovalo pouze do května 1945, množství domů bylo do té doby zničeno, nebo zpustošeno. S nástupem socialismu došlo v Benešově k částečnému zprůmyslnění a po revoluci zde přibyl zejména potravinářský závod Danone (1991–2014, dnes Schreiber Czech Republic).

Do historie porevoluční architektury u nás se Benešov zapsal díky postmoderní adaptaci radnice od Josefa Pleskota, která obdržela cenu Grand prix obce architektů za rok 1995. Z novějších realizací jmenujme například Polyfunkční dům v Benešově, který navrhly Markéta Cajthamlová a Šárka Holišová Šochová, nominovaný Klubem Za starou Prahu roku 2003 na ocenění za nejlepší novostavbu v historickém prostředí. Jedna z jeho autorek, Markéta Cajthamlová, uvádí: „Tento dům z roku 1999 leží na hranici starého města a novodobé výstavby – směsice různorodých stylů včetně paneláků – navazovat na nějaký kontext tedy moc nešlo. Řídily jsme se regulativy a snahou dát místu s nejasným charakterem a rozpadlou urbanistickou strukturou nějaký charakter. U modrého domu to byla výrazná barva a lapidární tvar, u protějšího domu Vnoučkova pak řešení boční strany domu kvůli malému domku vedle (aby šlo do atrií bytů světlo i v případě, že by byl v budoucnu nahrazen vyšším domem).“

Polyfunkční dům v Benešově od dua autorek (Markéta Cajthamlová, Šárka Holišová Šochová) byl nominován na cenu za nejlepší novostavbu v historickém prostředí. | Zdroj: marketa-cajthamlova.cz

Zajímavý je také Hotel Karlov****, který vznikl spoluprací Atelieru K2 a Ladislav Lábus AA. V loňském roce přibyl také sportovní areál Sladovka podle návrhu ateliéru VAS, architekt Martin Kraus k realizaci dodává: „Máme-li před očima město jako celek a vnímáme-li kontext jeho dnešní, poněkud neuspořádané podoby, tak jsme se snažili především vnést do území řád, jasnou strukturu a fungující vazby. Atletický ovál jsme, oproti původní představě investora, posunuli k potoku a běžecký tunel s tribunou umístili na ‚správné‘ západní straně – mezi ovál a Zimní stadion. Vznikl tak nový a přehledně uspořádaný kus města a zároveň příjemný nástupní prostor do dalších objektů. Dobrý urbanismus města jako celku i umístění stavby do území je základ, bez kterého kvalitní stavba vzniknout nemůže. Líbivá ano, dobrá ne.“

Sportovní areál Sladovka v Benešově od ateliéru VAS plní zároveň městotvornou funkci pomocí vymezení areálu výstavbou budovy se zázemím. | Zdroj: archiweb.cz

Žďár nad Sázavou

Proměnu Žďáru lze sledovat již od přelomu 19. a 20. století, kdy je zde postavena železnice a vznikají první (především obuvnické) podniky. Došlo též k prvním větším zásahům do staré zástavby města. Ráz města se zásadně proměnil po druhé světové válce –⁠ v posledních dnech konfliktu byla zničena nebo poškozena řada zdejších domů. Po válce zde byly roku 1951 vystavěny strojírny a slévárny ŽĎAS a také došlo k několikanásobnému vzrůstu počtu obyvatel. To mělo za následek vznik nových panelových sídlišť. Jako by toho nebylo málo, v 70. letech 20. století bylo rozhodnuto, že by se měl Žďár nad Sázavou stát „moderním socialistickým městem“. Kvůli tomuto záměru byly asanovány historické (i historicky cenné) objekty v centru města, jež nahradila panelová výstavba a obchodní střediska.

Pokud se do Žďáru vydáte za kulturou, kromě památky UNESCO, kterou je Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, stojí za vidění i blízké Muzeum nové generace v objektu původního pivovaru žďárského kláštera. Za jeho architektonickým provedením stojí členové Roháč Stratil Architektonický ateliér, kteří zde pracovali s výtvarnými i divadelními instalacemi včetně projekcí animovaných obrazů. Co se urbanismu města týče, byla v nedávné době dokončena druhá etapa rekonstrukce ulice Nádražní podle návrhu GRIMM Architekti. O rekonstrukci povrchů na náměstí Republiky se postaralo studio RAW, Tomáš Rusín a Ivan Wahla popisují: „V návrhu byl kladen důraz na kompaktnost řešení. S ohledem na historický význam prostoru byla zvolena dlažba z přírodních materiálů. Hlavní plocha náměstí zachovává výškové dělení na dvě úrovně, které se v jižní části postupně vytrácejí a umožňují bezbariérové propojení obou ploch. Barokní morový sloup od Jakuba Steinhubla z roku 1706 vnímáme jako nejdůležitější kompoziční prvek náměstí, proto jsme v jeho ose umístili časovou linii – deskovou žulovou dlažbu s bronzovými deskami nesoucími základní časové mezníky ve vývoji města. Spodní část náměstí je koncipovaná tak, aby umožňovala pořádání nejrůznějších společenských akcí a setkání.“

Rekonstrukce náměstí Republiky od architektonického studia RAW dává vyniknout morovému sloupu a využívá i původní žulové kostky. | Foto: Bořivoj Čapák | Zdroj: archiweb.cz

V rámci revitalizace místních parků a rozšiřování cyklostezek v okolí přibyla dřevěná lávka na Farských humnech od ateliéru Refuel –⁠ Zbyněk Ryška (který zastává i pozici městského architekta Žďáru) přibližuje: „Na Farských humnech až do poloviny 20. století končilo město. Prostor byl nevyužitý až do začátku 21. století, kdy byl na tomto místě vybudován park. Lávka spojuje oba břehy v místě příčné cesty parkem a je součástí širšího projektu rozvoje cyklotras ve městě a revitalizace parku Farská humna. Je vedena přímo jak v půdorysné stopě, tak v podélném řezu. Z předmostí jsou navrženy schody k řece, které umožní přímý kontakt s vodou. Železobetonová deska lávky, nesená ocelovými profily, je po obou stranách lemovaná zábradlím tvořeným dřevěnými prkny, kotvenými z vnější strany lávky.“

Dřevěná lávka na Farských humnech od ateliéru Refuel napomáhá pěší a cyklo dopravě v okolí města. | Foto: Kamil Saliba | Zdroj: refuelworks.com

Ústí nad Labem

Ústí má za sebou největší asanace ze všech zmíněných měst. Během 19. století se otevřelo bouřlivému rozvoji dopravy a průmyslu (cukrovary, lihovar, textilní výroba a od roku 1856 i chemická továrna). Stejně tak bouřlivě stoupaly i počty obyvatel většinou německé národnosti (Čechů zde žilo asi 20 %). Za druhé světové války zažilo město jedny z nejničivějších náletů na našem území –⁠ v dubnu a květnu 1945 při nich bylo zabito více než 400 lidí, byla kompletně zničena čtvrť Ostrov, zničeny další stovky domů v centru a poškozeny základy kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je dodnes vychýlen ze své původní osy. Poslední ranou bylo schválení plánu komplexní přestavby ze 60. let, kvůli kterému byla v následujících desetiletích zbourána většina historické zástavby v centru, kterou nahradily domy ze 70. a 80. let.

Ústí se pomalu vzpamatovává ze své komplikované historie, z historických objektů byla v nedávné době zrekonstruována například secesní hřbitovní kaple ve čtvrti Krásné Březno, opravena byla také historizující budova Městských lázní od vídeňského architekta Petera Paula Branga a vzniká i zázemí kolem jezera Milada. Jedním z nejpatrnějších zásahů současnosti je dostavba kampusu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně s budovou knihovny a multifunkčního centra od ateliéru SIAL, za zmínku stojí také minimalistický památník holocaustu od Michala Gabriela v Městských sadech. Další významnou realizací, která se podepíše na podobě města, je projekt Evropské knihovny sestávající z rekonstrukce historické vily Kind a již realizované přístavby depozitáře Severočeské vědecké knihovny od atelieru AVN.

Depozitář Severočeské vědecké knihovny v Ústí nad Labem od atelieru AVN vznikl v rámci projektu Evropská knihovna. | Zdroj: atelier-avn.eu

Ukázkou citlivé adaptace objektu na novou funkci je přeměna původního objektu tiskárny na hostel CMYK, o které nám pověděl více Pavel Plánička z 3+1 architekti: „Vztahy s okolím a historické souvislosti jsou vždycky limitem, avšak vítaným, protože jsou výchozím bodem našich úvah a projekční práce. Kontext je vlastně sám o sobě ‚základním kamenem‘. Navrhovat bez ohledu na okolní podmínky vlastně nejde, nebo je to minimálně násilné, bezohledné a nahodilé. Relativně celistvá historická stavební struktura domu je v těchto končinách spíše souhrou příznivých náhod, navíc zde byla řídce vídaná snaha stavebníka o vědomou návaznost na historii domu a jeho okolí. Při hledání směru a smyslu rekonstrukce se k nám tedy neodbytně vracely místní historické souvislosti i motivy tisku. Při uvažování o jeho tematizaci jsme se posunuli k současnému barevnému provedení a čtyřbarevný CMYK se nám dobře strukturálně hodil ke čtyřem podlažím domu. Barevnost byla použita k orientaci v domě. Použité obrazy tematizují historii budovy (přízemí), místní plošné bourání (1. patro) a tisk (2. patro).“

Hostel CMYK v Ústí nad Labem od 3+1 architekti odkazuje na historii budovy, ve které bývala tiskárna. | Zdroj: 31architekti.cz