Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Architektka Dagmar Štěpánová má úspěch i v zahraničí Architektka Dagmar Štěpánová má úspěch i v zahraničí

Česká architektka buduje prázdninový resort v Costa Rice. Doufám, že tato práce nikdy neskončí, říká Dagmar Štěpánová

Podle svých slov vytváří oceňovaná architektka Dagmar Štěpánová a její studio FormaFatal veřejné prostory, ve kterých se lidé cítí jako doma, a domovy, které jsou šité klientům na míru. Kromě vášně pro design a tvůrčí procesy ji baví cestování, miluje pohyb a architekturu Jižní a Střední Ameriky. Tentokrát si povídáme o inspiraci, oblíbených realizacích a pracovních výzvách.

Kdybyste mohla bydlet v jakékoliv stavbě, kterou byste si vybrala?

DAGMAR: Vybrala bych si staveb hned několik, ale na nejdelší dobu bych se rozhodně usadila v Goldstein House od Johna Lautnera. Pak bych se přesunula do Brazílie a s chutí se nastěhovala do Masetti House od mého oblíbeného architekta Paula Mendes da Rochy, nebo do Casa Mipibu a Casa Maracana od Terra e Tuma Arquitetos.

Dagmar Štěpánová na Costa Rice, foto: R. KoplDagmar Štěpánová na Costa Rice, foto: R. Kopl

Jak vnímáte vztah mezi architekturou a výtvarným uměním nebo designem?

DAGMAR: Design a výtvarné umění vnímám jako nedílnou součást architektury, tedy vše jako jeden celek.

Co vás při práci inspiruje?

DAGMAR: Samotné materiály, které v projektech používáme. Možnosti, jak s nimi pracovat, jak je upravovat nebo obměňovat, jakým způsobem je použít. To je pro mě asi nejvíc inspirující, to hledání, zkoušení a hravost s tím spojená.

Loft Hřebenky, foto: BoysPlayNiceLoft Hřebenky, foto: BoysPlayNice

Jaká je vaše oblíbená zakázka, na které jste pracovala?

DAGMAR: Moje oblíbená je vždy ta, na které zrovna pracuji. Takže jich je pořád hodně. Jednu srdcovou ale stejně mám. Věnuji se jí už třetím rokem a v prosinci letošního roku by měla být dokončená – vůbec si ale nepřeju, aby projekt někdy skončil, tak moc mě baví. Jedná se o retreat resort ART-villas na Costa Rice. Pro tento resort jsme navrhli stavbu jednoduchého tropického rodinného domu a interiéry dalších domů, které navrhli jiní architekti. Každá budova je specifická jak svým výrazem, tak použitými materiály – jsou to v podstatě naše interiéry, které celý komplex rozličných budov sjednocují. Na Costa Ricu se však naštěstí plánujeme vrátit i po předání projektu, díky zmíněné zakázce se nám totiž v této krásné zemi rýsují další zajímavé spolupráce.

Art Villas Costa Rica, vizualizace: Straka-CGI, zdroj: FormaFatalArt Villas Costa Rica, vizualizace: Straka-CGI, zdroj: FormaFatal

Máte oblíbené materiály?

DAGMAR: Kombinace různých materiálů, struktur a barev – to je taková moje vášeň. Hledání a zkoušení různých povrchových úprav, bez toho si nedokážu představit kterýkoliv náš projekt. Mými nejoblíbenějšími materiály jsou beton, kov, dřevo a len.

Nakolik dostáváte v zadání volnou ruku?

DAGMAR: Projekt od projektu se liší. Co se týká návrhu, tam v zásadě volnou ruku celkem dostáváme. Svázané ruce máme v jiných ohledech, ať už jsou to limity vyplývající z regulací, kvůli ochraně památek, nebo je to rozpočet, do kterého se musíme zkrátka vejít.

Burrito Loco v Seifertově ulici v Praze, foto: BoysPlayNiceBurrito Loco v Seifertově ulici v Praze, foto: BoysPlayNice

Pracujete při přípravě projektu se starou dobrou tužkou a pravítkem, nebo je už vytěsnily pokročilé programy na PC?

DAGMAR: Ano, pořád si tak kreslím a skicuju. Pauzák a fixy si vozím s sebou i na dovolenou. Ale je pravda, že Macbook mám také u sebe skoro pořád.

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi komerční a rezidenční realizací z pohledu architekta?

DAGMAR: Co se týče návrhů pro komerční účely, zde platí pravidlo, že realizace může jak těšit, tak i znechutit mnohem větší množství lidí. Poměrně náročné jsou developerské projekty, kde se návrh nešije na míru konkrétnímu uživateli – navrhujete kupříkladu byty a nevíte, kdo přesně v nich jednou bude žít, takže budujete interiér na univerzální a trochu neosobní rovině.

Resort Happy Hills Sri Lanka, vizualizace: Straka-CGI, zdroj: FormaFatalResort Happy Hills Sri Lanka, vizualizace: Straka-CGI, zdroj: FormaFatal

Projekty rezidenční jsou většinou pro konkrétního klienta nebo rodinu. Tam už hodně vycházíte z potřeb nebo různých návyků, se kterými klienti přicházejí. Jako když šijete oblek někomu na míru. V obou případech si ale pokaždé užívám diskuzi a konfrontaci s klientem, pro kterého navrhujeme.

Je něco, na čem záleží více mužům či ženám, když k vám přijdou pro návrh?

DAGMAR: Ženy často zajímá už na první schůzce, jakou barvou budou mít vymalovanou ložnici, zatímco muž chce už na první schůzce vědět, kolik to bude všechno stát.

MOON club v Dlouhé ulici v Praze, foto: BoysPlayNiceMOON club v Dlouhé ulici v Praze, foto: BoysPlayNice

Pracujete také na rekonstrukcích domů?

DAGMAR: Ano. Máme několik takových projektů, např. kompletní rekonstrukci pavlačového domu v centru Prahy. Řešíme také rekonstrukce rodinných vil.

Stalo se vám někdy, že jste od skvělé zakázky musela ustoupit kvůli tomu, že jste si s klientem nesedli povahově?

DAGMAR: Stalo se mi to před pár lety. Neřekla bych ovšem, že jsme se s klientem rozešli z důvodu rozdílných povah, na tom koneckonců ani tolik nesejde. Spíš jsme se nepotkávali v názorech ohledně projektu a docházelo tak ke zbytečným střetům. Nakonec bylo pro obě strany nejlepší se rozejít.

Argentinská restaurace Gran Fierro v Praze, foto: BoysPlayNiceArgentinská restaurace Gran Fierro v Praze, foto: BoysPlayNice

Co říkáte na Feng-šuej a podobné školy?

DAGMAR: Zatím je to pro mě především zajímavé a poutavé učení. Projekt, kde by investor chtěl Feng-šuej uplatnit, bych uvítala, ráda se učím nové věci!

te nějaký oblíbený architektonický styl?

DAGMAR: V architektuře brutalismus a funkcionalismus. Oběcně taky tíhnu už od dob studií k architektuře Jižní a Střední Ameriky. Většina mých oblíbených architektů jsou Brazilci, Mexičani nebo Chilané – jejich styl je mi vnitřně nejbližší.

Recepce Millennium - V Celnici, Praha, foto: BoysPlayNiceRecepce Millennium - V Celnici, Praha, foto: BoysPlayNice

Jaké realizace jsou nejtěžší?

DAGMAR: Zpravidla největší výzvou jsou zahraniční projekty. Prezentujete a vše domlouváte v cizím jazyce, přicházíte s nulovou znalostí trhu. Hledáte vhodné dodavatele a výrobce, zjišťujete, co je vůbec v dané oblasti dostupné – anebo hledáte možnosti, jak tam něco dopravit. Ale miluju tyto výzvy a překonávání různých překážek.

South Kiosk bistro v Kataru, vizualizace: Straka-CGI, zdroj: FormaFatalSouth Kiosk bistro v Kataru, vizualizace: Straka-CGI, zdroj: FormaFatal

Existují nějaké společné prvky, které vnášíte do každého návrhu?

DAGMAR: Od přátel, rodiny a klientů slýchávám, že naše projekty poznají. Tak asi ano. Jen asi 10 % našich realizací vybavujeme typovým nábytkem a svítidly. Zbývajících 90 % do detailů navrhujeme a rozkreslujeme na míru. Samozřejmě si tím práci vůbec neulehčujeme. Tvořit vybavení interiéru zabere spoustu času, mnohem víc než koupit sériově vyráběný nábytek, mě to ale baví a beru to jako samozřejmost. Ráda pracuji s barvami, s nekonečnou škálou všech možných odstínů. Nevím, jestli je pro FormaFatal specifická právě ona barevná paleta, ale stále mám pocit, že většina interiérů, se kterými se jinak v Česku setkávám – přestože jsou promyšlené, zajímavé a dotažené – působí tak nějak smutně nebarevně.

Je povolání, které byste chtěla dělat, kdybyste nebyla architektou?

DAGMAR: Cokoliv, kde bych něco vlastnoručně vyráběla. Třeba keramiku. Nebo bych svářela! A když se trochu zasním, vidím se cestovat po světě a točit dokumenty – o inspirujících lidech, architektuře a umění.

Televizní kuchyně Dity P., foto: Petr HoffelnerTelevizní kuchyně Dity P., foto: Petr Hoffelner

Galerie

Další články