Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Karina Hartai, foto: Jan Malý Karina Hartai, foto: Jan Malý

Češi jsou kutilové. Když pro ně navrhuji nábytek, musím to brát v potaz, říká Karina Hartai, designérka IKEA

IKEA je neodmyslitelnou součástí našich domovů a našich životů. Nejen pro dostupnost svých produktů, ale i pro způsob a styl myšlení, který právě prostřednictvím svých interiérů přináší. V následujícím seriálu rozhovorů vás chceme v průběhu podzimu a zimy seznámit s designéry z IKEA a ukázat vám, jak o své práci přemýšlí, jak fungují a necháme vás nahlédnout i do jejich domovů.

Seznamte se s Karinou Hartai, Deputy Country Communication & Interior Manager v české IKEA. Je původem z Polska, ale pracuje v Praze odkud vede mezinárodní tým interiérových designérů visual merchandiserů a grafiků v České republice, na Slovensku s v Maďarsku. Má ráda bohemian styl a starožitný nábytek.

Co tě přivedlo k designu a interiérovému designu? Jaká byla tvoje cesta?

Moje cesta začala před mnoha lety na Akademii výtvarných umění ve Varšavě. Protože je celá moje rodina spojená s uměním a designem, bylo mi to vlastně dané – jako když se říká, že to máte v krvi. Během studií jsem si přivydělávala v oboru, díky čemuž jsem si uvědomila, že visual merchandasing je směr, kterým bych se chtěla dál zabývat. Je v tom pořád něco z umění, grafiky a designu, ale v tom komerčním slova smyslu. Po studiích jsem chvíli pracovala sama na sebe jako freelancer a dělala jsem naprosto odlišné věci – různou grafiku pro větší i menší firmy. Nicméně jsem došla k tomu, že nerada pracuji sama a potřebuji kolem sebe lidi, nejenom jako zákazníky, ale i jako kolegy v týmu na spolupráci. Začala jsem tedy hledat někoho, kdo mě zaměstná. A našla jsem IKEA. Měla jsem IKEA vždycky ráda jako zákaznice a zrovna v té době hledali v Polsku do týmu visual merchandisery. Takto jsem před 9 lety vstoupila do IKEA světa. Chvíli jsem pracovala v Polsku, pak jsem se přestěhovala České republiky a pracovala v obchodním domě na Černém Mostě v Praze, následovala Vídeň, zpátky Česko, mimo jiné proto, že se tady cítím velmi dobře, ale tentokrát jsem zamířila do Ostravy už na pozici manažera kreativního týmu. Od začátku roku 2017 jsem se opět ocitla v Praze a chopila se manažerské role, tentokrát ale s trochu větším týmem.

Chtěla bych blíž poodhalit Tvůj přístup k práci – je nějaký rozdíl, když přemýšlíš a navrhuješ interiér pro sebe nebo profesně, když jsi v práci v pozici designéra v IKEA? V čem se to liší?

Myslím si, že po tolika letech v IKEA není tak jednoduché, řekněme, „vypnout” od IKEA stylu. Švédský design a styl, nebo spíš způsob, jak v IKEA nad věcmi přemýšlíme, je velké know-how. Nejde jen o to, jak ty věci vypadají, ale jak vůbec přistupujeme k prostoru samotnému – ke všem funkcím, které má, jak prostor maximálně přizpůsobit, tak aby byl co nejjednodušeji použitelný pro konkrétního člověka. Takže bych řekla, že tento přístup je celkem vlastní i mě osobně.

Za prvé, jednotlivé pokoje doma musí být velmi funkční – to znamená, že prostorové řešení není zbytečně komplikované, ale snadné a pohodlné. Druhou charakteristikou, která je pro IKEA typická a má ji každý z nás, kdo navrhuje interiéry, je personalizace – to znamená, že musí být viditelné, že jde o můj pokoj. Že nejde o tvůj pokoj, nebo tvého kamaráda, ale že jde o můj vlastní prostor s pro mě typickými prvky a věcmi. Jde o viditelné věci spojené třeba s našimi zájmy a vášněmi. To, co je možná jiné mezi IKEA a mým vlastním prostorem je, že miluji starý nábytek, takže to kombinuji tak padesát na padesát.

Pojďme se tedy přenést k tobě domů, v kterých částech trávíš nejvíce času a je to nějak propojeno s rituály a zvyky, které máš?

To je celkem vtipné, všechno se totiž mění na základě Tvého života a životního stylu. Nyní máme s manželem byt, který možná není tak veliký, protože má jen dva pokoje, ale ten jeden pokoj je velký otevřený multifunkční prostor – kuchyň, jídelna a obývák dohromady. Nyní jsme ale v nové životní situaci, protože čekáme první miminko, což bude znamenat celou proměnu toho prostoru. Do této chvíle nám však vyhovoval. Je to taky prostor, který mám nejraději, a to právě díky té otevřenosti a rozmanitosti využití. Mění se s námi a tím, co zrovna děláme – jestli vaříme nebo máme hosty…

IKEA je mezinárodní firma, jak velký vliv na Tvou práci mají zahraniční kolegové? Jak funguje předávání zkušeností a znalostí mezi designéry na mezinárodní úrovni?

To je zajímavá otázka, vždycky se totiž snažíme stavět týmy tak, aby byly co nejvíce rozmanité. Nyní máme to štěstí spolupracovat třeba s lidmi z Řecka, z Francie nebo máme nové kolegy z Ruska. Takže ten mix kultur je opravdu viditelný. Co je na tom velmi hezké, že každý máme jiné tradice a zvyky i v průběhu roku. Tím, že má každý jiné kořeny, tak je zvyklý jinak přistupovat a přemýšlet nad prostorovým řešením interiérů. Naše různorodost je zároveň ta přidaná hodnota, kterou každý přináší do řešení problémů a návrhů interiéru. A to je pak možné vidět právě i v obchodech na tom, jak vypadají typové pokoje.

Jak přistupuješ k této kulturní rozmanitosti jako manažer? Občas to musí být pěkně těžké, ne?

To určitě ano. Asi bych neřekla, že to je těžké nebo obtížné, spíš se na to dívám jako na výzvu. Obecně práce s kreativními lidmi je výzva. Každý kreativní člověk je již sám o sobě silná osobnost, každý má jasnou vizi, co by rád dělal a jak toho dosáhnout. Je to tedy o dlouhých rozhovorech a také o schůzkách, kde vymýšlíme společně nápady, diskutujeme o nich, třídíme je, a nakonec společně vybereme ty nejlepší nápady. Není to jednoduché, ale všichni jsme přece dospělí a také pracujeme v IKEA, což nám dává určitá pravidla, know-how a návody na to, jak společně spolupracovat.

Karina Hartai, foto: Jan MalýKarina Hartai, foto: Jan Malý

Jak se v průběhu let vyvinul Tvůj styl? Jak jsi nad návrhem interiérů přemýšlela na začátku své kariéry a nyní? Co se změnilo? Jaký vliv na Tvůj styl má Tvoje práce?

Myslím, že obecně je švédský styl velmi čistý, estetický a minimalistický. Já mám zase ráda staré věci, takový trochu gypsy-bohemian style, ráda sbírám věci, zvláště pak nábytek, z blešáků, ze second-handů a bazarů. Ráda to však kombinuji s novými věcmi. Dřív byl můj osobní styl mnohem výraznější a za ty roky jsem se naučila být více minimalistická. Sice mám doma stále hodně věcí, ale už ne tolik. Dřív byla moje představa, jak má pokoj vypadat spíš barokní, nyní je v tom více čistoty a klidu. Možná s tím má co dělat i to, že jsem zase o něco starší, ale vnímám taky, že je jednodušší pracovat s méně věcmi.

IKEA letos představuje velké téma Udělejte si více místa na život. Můžeš nám přiblížit, co to vlastně znamená, co si pod tím mám představit?

Pokoj pro tebe, nebo může být klidně pro mě nebo pro slečnu v zeleném, co zrovna kolem nás prochází. To znamená takový pokoj, kde můžeš volně žít. Je to tvůj prostor, který je ti ušitý na míru a kde se cítíš pohodlně. Nemělo by to být nějaké muzeum, kde se věci nemění, ale skutečně živý prostor, kde žiješ.

Jak vlastně IKEA přišla s tímto tématem?

V IKEA navrhujeme řešení pro lidi, díváme se na to, jak žijí. Není to jen o tom, jak věci vypadají, ale i jak to odráží je samotné, jejich styl života, povahu… Samozřejmě využíváme znalost konkrétních trhů – jak se v jakých oblastech bydlí a žije, ale jsou i globální změny, které se v posledních letech projevily více méně všude. Už to není jen o obýváku, který se skládá z gauče, obývací stěny nebo nějakého úložného prostoru a televize. Je to více o interaktivitě a flexibilním využití dané místnosti. Už neplatí, že rodina bude společně sedět jen u televize, ale někdo si bude hrát na tabletu, někdo číst, někdo zase dělat něco jiného a přitom budou všichni společně v jednom pokoji.

Je tady také několik dalších trendů, lidé se více stěhují do měst kvůli práci nebo škole, bydlí v menších prostorách, chybí jim ale příroda, a tak si vytváří jakési „urban jungles“ se spoustou zelených rostlin ve vlastním bytě. Všechno se mění, tedy i my se přizpůsobujeme tomu, co chtějí lidé, pro které navrhujeme.

Co bydlení a Češi? Jak mění Češi způsob, jakým bydlí?

Češi dokáží být v tomhle ohledu nevypočitatelní, protože velmi rádi tráví čas venku. Je vidět, že jsou často v kavárnách a hospodách nebo během víkendu jedou pryč do přírody a na chalupu. Inspiraci, kterou vidí venku, pak zkouší sami doma, různě mixují a skládají dohromady. Češi jsou typičtí třeba v tom, že rádi sbírají věci a také sami je různě dotvářejí, předělávají nebo vylepšují – takové to české kutilství. Češi jsou na to velmi hrdí, což je, myslím si, dobře, protože to pak vytváří jejich osobní rukopis.

Máš nějaké příklady, jak s tímto pracujete? Projevuje se to nějak viditelně třeba v obchodech?

Snažíme se to ukázat přímo na typových pokojích v obchodech. Například na Černém Mostě jsou typové pokoje jako Místo pro oslavu, Místo pro nás dva, Místo na hraní ap. Ukázkovým příkladem bude pokoj stylové starší dámy, která má svoje vášně a koníčky – tato paní sbírá sluneční brýle a klobouky a také celý život sbírá knihy. Navíc to ukazuje další trend – starší lidé odcházející do důchodu mají více času, ale chtějí jej využívat aktivně, chodí tedy na jógu nebo se rozhodnout studovat. Mají stále dost energie objevovat nové věci.

Může to vypadat trochu překvapivě, ale taková paní existuje – vždycky vycházíme z toho, jací lidi jsou. Když se ještě vrátím k tématu Více místa na život obecně, snažíme se, aby se konkrétní životní situace odrazila ve způsobu, jak lidé bydlí. Když rodina čeká první dítě, nastává velká změna v uspořádání bytu, další velká změna přichází, když jde dítě do školy nebo když pak vstupuje do puberty. Pro mladé lidi to je studentské období, kdy třeba poprvé bydlí sami a vybavují se jen částečně, jiné potřeby na bydlení mají singles, rodiny se střídavou péčí o dítě nebo páry, kdy každý má za sebou už nějaký vztah. Bydlení má reflektovat, jak žijeme teď.

Co je podle tebe  pro lidi nejobtížnější, když dělají rozhodnutí týkající se bydlení? Když si představím moje rodiče, jak kupují novou pohovku, tak ji budou chtít kupovat na dalších minimálně 30 let…

Je pravda, že Češi jsou velmi praktičtí. To znamená, že když už budou kupovat něco většího, chtějí dobrou kvalitu, která zaručí, že ta věc vydrží opravdu dlouho, desítky let. Tenhle přístup mají podobní i Poláci. Myslím si, že to je z části o mindsetu, který u starších generací není tak běžný, tedy během života bydlení měnit a přizpůsobovat, je to ale i o know-how.

Změna může být děsivá, protože znamená spoustu úprav a rozhodnutí, v neposlední řadě i peněz. Ale když se naučíte předvídat a plánovat, můžete dát – u těch větších investic – přednost modulárnímu nábytku, který lze přizpůsobovat tomu, co zrovna potřebujete a jak aktuálně žijete. V první řadě to je ale o pochopení, co skutečně kdo potřebuje. Když jsme kupovali novou pohovku do našeho bytu, protože ta stará byla zničená od koček, chtěla jsem, aby měla úložný prostor a dala se rozložit na spaní. Tak moc jsem měla v hlavě zafixované, že možnost rozložit pohovku na spaní je potřeba, že jsem si nebyla schopná koupit takovou, která se mi opravdu líbila, ale tuto funkci neměla. Pohovku jsem nekoupila skoro celý rok. Pak jsem se ale zeptala sama sebe, kolikrát do roka nás někdo navštíví a přespává? A spočítala jsem, že to je asi dvakrát. Nakonec jsme koupili takovou, která se rozložit nedá a vedle toho koupili ještě kvalitní nafukovací matraci, která splní účel stejně dobře. Ale zasekla jsem se na vlastní představě, že pohovka musí být rozložitelná pro spaní a nehleděla jsem na to, jestli je tohle řešení zrovna to nejlepší. Protože to, co ve skutečnosti potřebuji mnohem víc je, že můžu vyměnit potah, kvůli dítěti i kvůli kočkám, ne možnost spaní. To myslím dobře ilustruje, jak je někdy těžké podívat se na věc i z jiného úhlu pohledu. Naše vlastní představa a názory nás mohou někdy dost limitovat.  

Karina Hartai, foto: Jan MalýKarina Hartai, foto: Jan Malý

Máš nějaké oblíbené produkty z IKEA?

Mezi moje oblíbené patří třeba svítilna z kolekce PS2017, což je dobíjecí lampa v kovové konstrukci, jakoby klícce. Mám na ní ráda, jak vypadá i to, že ji můžete nabít a pak si vzít kamkoliv chci. Druhou věcí je pohovka STOCKSUND. Jde o nový kus nábytku, ale ve staromódním provedení, vypadá spíš jako do babiččina obýváku. Do třetice to je dřevěná, červená a opravdu pohodlná židle TRENDING 2013. Nemám v bytě žádné dvě stejné židle, takže je pro mě ještě víc jedinečná. Navíc si ji už nikdo nemůže koupit, protože to byla limitovaná kolekce. 

Svítilna z kolekce PS 2017, zdroj: ikea.comSvítilna z kolekce PS 2017, zdroj: ikea.com

Pohovka STOCKSUND, zdroj: ikea.comPohovka STOCKSUND, zdroj: ikea.com

Židle TRENDING 2013, foto: IKEAŽidle TRENDING 2013, foto: IKEA

Další články