Dívka, žena, jiné

Jak dlouho je Brno vaším místem působení?

NATALIE: Jsem tady 20 let, od dob, kdy jsem ukončila studium na FAVU. Zařídila jsem si tady ateliér. Je to příjemné a pohodlné město. 

Co se týče výstav, geograficky se neomezujete.

NATALIE: Rozhodně ne. V lednu budu mít výstavu v Bratislavě. Těším se na Slovensko. 

Jaké umění bude předmětem výstavy a kde se bude konat? 

NATALIE: Ve White & Weiss Gallery. Výstava bude navazovat na koncept, který jsem vytvořila pro hunt kastner gallery, a bude tedy o ženské psychologii, sexualitě. Konkrétní obrazy ještě vybírám. Používám různé způsoby, jak tvořím obrazy. Některé jsou vytvořeny z karbonové a karbon-aramidové tkaniny, klasické akrylové barvy nebo dřevěné dýhy. Ráda materiálově experimentuji. 

Natalie Perkof vytváří obrazy z karbon-aramidové průmyslové textilie. | Foto: Archiv Natalie Perkof

V mezích obrazu

Dá se říct, že vaše oblíbené médium je obraz? 

NATALIE: Můj základní formát je figurální obraz. To dělám od dětství. Může to být i objekt, fotografie, ale vše vychází z figurálního obrazu. Zajímá mě tělo, tělesnost, psychologie a spiritualita.

Věnujete se psychologii i odborněji? Čím to je, že vás to k ní táhne?

NATALIE: Myslím, že tím, jak řeším svůj vlastní život. A pokud se v něm necítím dobře, tak hledám důvody, bádám po příčinách. Důležité je zjistit, jak se člověk doopravdy cítí, co a jak vnímá, kde je jeho vlastní autenticita.

Kromě obrazů z látek nebo dýh se umělkyně věnuje i malbě a konceptuálnímu umění. | Foto: Archiv Natalie Perkof

Reflexe života

Manuál přirozenosti je série obrazů, jejichž základem je vaše každodennost. Co to znamená?

NATALIE: Název jsem zvolila obecný, a záměrně trochu nesmyslný. Je to ironie, protože život se nedá sepsat do manuálu, nemá pravidla. Každý den nějak vstaneme a máme třeba i plán, ale působí na nás nepředvídatelné vlivy. Série zahrnuje vše, co jsem již zmínila, jsou to témata, která řeším každý den já, moje okolí i společnost. Svět je propojený a stejná témata se objevují všude po světě, máme kolektivní vědomí. Možná máme i kolektivní výzvy, můj život takový je a reflektuji ho v obrazech. 

Kdo jsou siluety na vašich obrazech? Jste tam i vy? 

NATALIE: Ano. Když mám téma, které chci lidem ukázat, přemýšlím, jak bych ho zobrazila, a poprosím osoby z mého okolí, kteří mi dělají figuranty, pak si je fotím, kreslím a pak vzniká obraz. Záměrem není vznik portrétu, ale spíše symbolu. 

Můj obraz, kde jedna žena drží druhou zezadu za rozkrok, byl například pro figurantky pocitově náročný. A o tom je tento konkrétní obraz. Máme v sobě vnitřního tyrana, který nás kritizuje a ponižuje, říká nám, že se nemůžeme ozvat. Násilí páchané na nás se obrací zpět a konáme ho zase na dalších lidech. Je to vnitřní psychologický vzorec, který ovšem lze překročit. 

Manuál přirozenosti | Foto: Archiv Natalie Perkof

Pocity a situace

Nejedná se tedy o konkrétní momenty z vaší každodennosti. 

NATALIE: Používám obrazovou zkratku, která ukazuje na určitý vzorec chování. Není to přesný záznam události, spíše poznatek, esence.

Jak vznikne takový obraz? Vybavíte si nějakou vzpomínku, emoci a pak přemýšlíte, jak ji uchopit?

NATALIE: Přesně tak. Obraz, na kterém je maminka s dcerou, je zas o mém pocitu, když se neumím pohnout a mám na zádech tíhu. Od své rodiny jsem získala dobré postoje, ale zjistila jsem, že uvnitř mám i přesvědčení, která nejsou dobrá. Potřebovala jsem tedy protřídit, co přesně si od své rodiny v batohu nesu. Co mně prospívá a co mohu nechat odejít. 

V jistém bodě jsem měla pocit nadhledu, a tak jsem namalovala obraz. Většinou obrazy vzniknou až po procesu. Ale někdy mám jenom touhu vytvořit obraz bez jasného koncepčního zadání. Obraz, který odráží moji aktuální náladu, pocit. S odstupem času se na něj kouknu a uvědomím si, že přesně v takové situaci jsem byla. Predikovala jsme si ji.

Tvorba Natalie Perkof | Foto: Archiv Natalie Perkof

Ke kořenům, zn. jinak

Jak jste objevila technickou tkaninu karbon aramid?

NATALIE: Před deseti lety jsem byla navštívit zemi, odkud pochází můj otec, Ghanu v Africe. Byla jsem fascinovaná tamními látkami. Na každou životní příležitost si celé rodiny tisknou novou látku a šijí oblečení. Jejich původní látky, výšivky nebo tkaniny jsou žluto-černé. Chtěla jsem najít něco svého, co bude k Africe odkazovat. 

Můj muž tehdy už věděl o karbonu, protože ho zajímá průmysl, a ukázal mi ho, ať jej zkusím, jestli se mi bude líbit. Opravdu mě to bavilo. Jeho struktura, světle černý odstín, a začala jsem jej používat. Vyrábí se z něj lodě, kola, letadla. Všude tam, kde se používá plech, může být nahrazen karbonem. Jeho kvalitou je lehkost a pevnost. 

Jak se s ním pracuje? Když malujete obraz, proces je jasný. Ale jak dostanete tvary z uhlíkové, průmyslové látky?

NATALIE: Je to něco mezi tkaninou a drátěným plechem. Když ho tahám, vytváří stopu směru tahu a kvalita odlesku vytváří efekt objemu. Stříhám, tahám vlákna, tvaruju je.

Emoce, hloubka, symbolika. I o tom je umění Natalie Perkof. | Foto: Archiv Natalie Perkof

Možnosti materiálu

Při malovaných obrazech vyjadřujete emoce pomocí barev, kontrastů. Jak tomu je při práci s karbonem?

NATALIE: U malovaných obrazů také pracuji s tvarem a objemem. Neřekla bych, že přístup je odlišný. Navíc malované obrazy kombinuji i s karbonem a dýhami. Vzorec je víceméně stejný. Předtím, než vytvořím obraz, mám představu, která je naplněná emocemi. Samotná práce, focení, kreslení, to už je spíše meditativní stav, ve kterém tvořím, zhmotňuji a nechávám se vést procesem samotným.

Jak v obrazech o ženské sexualitě pojednáváte o genderových rolích?

NATALIE: Skrze svou zkušenost. Když jsem byla teenagerka, kolem mě byly různé stereotypy, ale vůbec jsem nad nimi nepřemýšlela, prožívala jsem vše stejně jako ostatní. Muž, dítě, rodina, vše skvělé. 

Pak ale přišel bod, kdy jsem si říkala, jestli je to pravda, zdali je to opravdové? Položila jsem si otázku, kdo jsem, odkud jsem a kam jdu. S tím je spojená i sexualita. A jestli ji prožívám správně, pravdivě. Bádala jsem pod povrch, k vlastní hluboké autentické sobě uvnitř. Uvědomila jsem si, že moje sexualita není podmíněná muži ani nikým jiným. Je čistě o mně. Když se bavíme o genderu, každý jsme autentický, individuální. Obrovské sexuální násilí už je, když nás někdo nevnímá takové, jací doopravdy jsme. 

Každý máme touhu prožívat samu sebe autenticky. Stereotypy nás ale nutí, abychom se někam zařadili a popřeli svoji vlastní pravdivost. Do toho spadají i genderové role, které nás nutí se zařazovat do něčeho zjednodušeného, zobecněného, osekaného.

Natalie se svými rozpracovanými obrazy v brněnském ateliéru | Foto: Roman Franc

Dětství v Československu

Několikrát jste zmínila inspiraci svým původem. Bylo to pro vás přirozené, nebo jste si k tomu hledala cestu? 

NATALIE: Spíše jsem se tomu vyhýbala. Narodila jsem se v roce 1979. A kolem mě nebyl nikdo jiné barvy pleti než bílé. V celém okrese. Byl to zvláštní pocit, ještě v období socialismu v Československu. Necítila jsem to jako rasismus, ale bylo traumatické být tak odlišná. Chtěla jsem být stejná, ale nešlo se tomu pořád vyhýbat a po pubertě jsem to postupně začala zkoumat. Našla jsem svého otce, kontaktovala ho, jela za ním. Když se mi narodil syn, když jsem spolupracovala na výstavách o černošské výpovědi. Pořád se to ke mně vrací jako bumerang a nutí jít víc do hloubky. Není to pro mě snadné téma.

Perkof jako designérka

Na čem aktuálně pracujete?

NATALIE: Chystám se na výstavu do Bratislavy. Dokončila jsem menší sérii dýhových obrazů pro veletrh umění Artcologne v Kolíně nad Rýnem. Bude tam skupinová prezentace galerie hunt kastner.  

Zároveň spolupracuji na designových projektech. Pro mého muže, který vyrábí karbonové kufry pod značkou Prochazka Carbon Luggage, jsem navrhla sérii kufrů, kabelky, peněženky. V roce 2019 se uskutečnila přehlídka na Monte Carlo Fashion Weeku v Monaku, jejíž celkový koncept včetně oděvů jsem navrhovala. Pro značku Derza jsem navrhla kolekci kožených korzetů a také pro značku Porno jako Brno jsem spoluvytvořila logo a navrhla normcore trika. 

Obraz z cyklu Manuál přirozenosti a kabelky pro značku Procházka Luggage | Foto: Archiv Natalie Perkof

Mezi disciplínami

Jak se podle vás liší proces tvorby umění a designového produktu?

NATALIE: Vytvářet umění je pro mne niterný autentický proces, který chci komunikovat se světem. Nepřemýšlím tedy o funkčnosti, nemám limity, pouze se orientuji na plně autentickou výpověď. Základem designu je funkčnost. Například u kufru mi dal můj muž zadání, aby byl kufr výrazný a abychom šli na hranici možností materiálu, aby bylo jasně patrné, co je možné s tímto specifickým karbonovým materiálem vytvořit. Navrhla jsem velice kubistický tvar. Vycházelo to i z mých uměleckých objektů. Funkčnost a zadání. 

Karbonový kufr pro Procházka Carbon Luggage | Foto: Archiv Natalie Perkof

Od obrazu k produktu

A co vás baví víc?

NATALIE: Na prvním místě je to umění, kterému se věnuji od dětství. Design poté z umění vychází. Design má těsnější rámec, svazuje do použitelnosti, nositelnosti, musí být vyrobitelný.

Jaké umělecké formy ještě chcete vyzkoušet?

NATALIE: Zajímá mě práce s kameny – kamenná intarzie. Ale toho, co jsem ještě nezkusila, je hodně. 

Vaše plány tedy souvisí s materiály?

NATALIE: Ano. Mám ráda, když se jich mohu dotknout, prožít je hmotně, to mě zajímá nejvíc.

Vnitřní řešení karbonového kufru | Foto: Archiv Natalie Perkof