Jako tetování

Na letošním Designbloku jste představila kolekci NEW URBAN TATTOO. O čem je a jak vznikala?

IVANA: NEW URBAN TATTOO je limitovaná série ručně vyšívaných náramků, které nesoupeří s klasickým tetováním, ale měly by být jeho novou, luxusnější variantou. Je určená lidem, kteří touží po tetování, ale mají tak jako já nízký práh bolesti a určitou obavu z permanentních věcí, které se jen těžko dají změnit.

Nápad na náramky vznikl úplně náhodou už při přípravě loňské kolekce NEW URBAN PICNIC, kdy jsem jeden textilní obal na porcelánový kelímek z kolekce nakonec vyřadila, pořád ležel na okně a jednou jsem se chystala na párty a napadlo mě, že bych si ho mohla dát na ruku. Přišila jsem k němu pár patentek, aby to dobře drželo, náramek měl docela ohlas a už mi v hlavě běžel nápad na novou kolekci.

Kolekce zdobeného porcelánu vznikla díky fascinaci autorky kulturou jídla. | Foto: Ivana Kocmanová

Městská džungle

O čem jsou motivy vaší nové kolekce?

IVANA: Motivy jsou opět portréty lidí ve velkém městě. Tentokrát jsem část kolekce vyšívala na jaře, v době několikaměsíčního lockdownu, v době, kdy byly povinné roušky, které nejen že jsou pro mě vizuálně odpudivé, ale hlavně mi absolutně znemožňují číst emoce neznámých lidí, které tak ráda pozoruju a fotím a jsou zdrojem mojí inspirace.

V každém případě mě tenhle nový fenomén ovlivnil natolik, že jsem ho do kolekce chtěla nějakým způsobem dostat a říkala jsem si, že by bylo hezké, kdyby lidé nosili místo roušek zvířecí masky, které by je nějak charakterizovaly. V kolekci pracuji se sedmi motivy na náramcích a přidala jsem ještě dva ve formě body broží.

Náramky i brože jsou jakési osobní talismany, které tvořím každému na míru. Můžete si vybrat z osmi odstínů luxusních, zlatě a stříbrně protkávaných metalických lnů, které jsem si objednala v New Yorku, jako spodní podklad jsem použila čisté hedvábí. V samotné výšivce jsem hodně používala francouzský uzlíkový steh hedvábnou nití, který je časově hodně náročný, ale v ploše pak vypadá krásně. Hodně času jsem se také zabývala vyztužením náramků a jejich zapínáním, aby dobře seděly na ruce a byly funkční.

Zvířecí hlava v detailu na výšivce z kolekce NEW URBAN TATTOO | Foto: Johana Pošová

Ozdobte se

Jak se vlastně nosí body brože?

IVANA: Měla jsem dva motivy, které jsem chtěla do kolekce zakomponovat, ale nešly vyšít na náramek, protože byly příliš široké a na ruce by nevynikly a nedávaly smysl. A tak jsem vymyslela body brože, které si pomyslně můžete přišpendlit na tělo. Jsou to výšivky s korálkovými závěsy. Dají se tedy nosit na oblečení, jako ozdoba kolem těla anebo také pověsit na zeď jako dekorace.

Doplňek, o kterém jste nevěděli, že ho potřebujete. | Foto: Johana Pošová

Porcelán to-go

Výšivka na porcelánu, kterou jste představila na loňském Designbloku, je opět něco velice neobvyklého.

IVANA: Možná, asi ano :) Nápad na kolekci NEW URBAN PICNIC vycházel z předchozí kolekce BOHOVÉ, kterou jsem ve stejném roce vyšívala na artfestival Křehký Mikulov. Byla to série velkých výšivek s portréty lidí kráčejících městem, které jsem doplnila o tenkrát ještě papírovou hamburgerovou krabičku a papírový kelímek na kafe. Ty jsem ozdobila ručně vyšívanou vintage krajkou jako symboly, které k městskému životu nerozlučně patří. Kolekce byla nominována na Ceny Designbloku a Czech Grand Design 2019. 

O několik měsíců později už jsem ve spolupráci s keramickým studiem vytvářela porcelánové věrné kopie jednorázového nádobí, na které jsou potom vyšívala. Takže moje práce vlastně navazují jedna na druhou, vzájemně se inspirují a posouvají dál, pořád mě napadají nové věci, jiné formy a zároveň neustále hledám neotřelé kombinace barev a stehů v samotných motivech.

Poznali byste, že se jedná o porcelán? | Foto: Ivana Kocmanová

Kamarád náhoda

To je na vaší tvorbě zajímavé. Jsou to výšivky ve velice neobvyklých formách. Jak jste začala s výšivkou? Předcházelo tomu pletení nebo kreslení?

IVANA: Ne, ne, neumím plést a ani si nemyslím, že umím nějak extra dobře kreslit, než jsem začala vyšívat, věnovala jsem většinu času knižní grafice a také fotografii. V té době jsme se zrovna vrátili z delšího pobytu v New Yorku a měla jsem strašnou spoustu fotek v mobilu a v počítači, které jsem vytřídila. Zbylo pár, které jsem měla opravdu ráda a začala jsem přemýšlet, jakým jiným způsobem ty obrazy uložit.

Vyšívala jsem jako malá, jedna z mých tet byla tenkrát ve vězení a domů nám od ní chodily vyšívané dečky. Fascinovalo mě to. A když se vrátila, naučila mě pár základních stehů, tenkrát jsem vyšila dva ubrusy někomu jako dárek k Vánocům, ale byla to prostě jen jedna z dětských aktivit a časem jsem na to úplně zapomněla. No a v té fázi, kdy jsem přemýšlela, jak jinak uchovat fotografii, se to všechno, jak už to v životě bývá, propojilo, vzpomněla jsem si na výšivku z dětství a zkusila jsem podle jedné z fotek nakreslit motiv a vyšít ho. A ono to fungovalo, šlo to úplně samo.

Momenty, lidé a emoce zachycené v látce | Foto: Ivana Kocmanová

V podstatě dodnes používám jako základ úplně obyčejný zadní steh, zásadní byl pro mě objev čisté hedvábné nitě, která je tak tenká, že mi umožňuje vyšívat i ty nejjemnější detaily, třeba v obličeji, a výšivka tak opravdu vypadá skoro jako ilustrace. Zapracovala jsem na technice, zkoušela jsem různě zakomponovat a vrstvit do výšivky textilní aplikace.

Moje úplně první kolekce vycházela z motivů, jež jsem nakreslila podle pár rodinných fotek, které jsem měla strašně ráda a měly pro mě hodně velký význam. Když jsem jich měla asi deset, vytvořila jsem si web a dala je na Facebook a Instagram a vlastně jsem měla představu, že bych je mohla prodávat na Etsy, ale to se nestalo…

Ve správný čas...

Jak se to změnilo?

IVANA: Změnil to úplně jednoduše Instagram. Začala jsem nabírat sledující a mezi nimi byla Soňa Malinová, známá blogerka, designérka a majitelka krásné galerie Krystal v Havířově, která napsala na svůj blog o mých výšivkách: „nevím, kdo to je, jak se jmenuje, ale je to krásné“, a pak mi poslala zprávu, jestli bych nechtěla mít v Havířově výstavu.

Výšivka z minikolekce SANTA LOVES EVERYONE | Foto: Ivana Kocmanová

Takže jsem se vykašlala na Etsy a zapracovala na dalších výšivkách, které jsem v únoru 2018 vystavila. Další málo uvěřitelnou shodou náhod se reportáž z výstavy odvysílala v hlavních zprávách na ČT Art, pak mě oslovila Veronika Ruppert z Rádia Wave, kam mě pozvala na rozhovor a celé se to takhle bláznivě rozjelo.

Na jaře jsem poslala přihlášku na Designblok a byla jsem úplně jak ve snu, když mi na začátku léta přišla kladná odpověď. Z týmu kolem Designbloku jsem od začátku cítila velkou podporu, to mě strašně motivovalo a nakonec mě v květnu 2019 Jana Zielinski a Jiří Macek pozvali jako jednu z vystavujících na artfestival Křehký Mikulov. Prostě bláznivý, protože jsem opravdu na začátku neměla s výšivkou žádné velké ambice, ale věci mi prostě fungují, když na ně netlačím a asi to tak všechno mělo být.

Autorka se svou instalací v Mikulově | Foto: Ivana Kocmanová

Pouliční experiment

Na vašem webu jsem si také všimla pop-up instalací v New Yorku, v Brooklynu…

IVANA: Do New Yorku jsme před koronavirem jezdili každé léto. Je to město, které má neuvěřitelnou energii a lidé tam jsou velkým zdrojem mojí inspirace, vlastně největší část motivů, které jsem v posledních dvou letech vyšívala, vycházejí právě z fotografií z New Yorku. V New Yorku vždycky bydlíme v jiné části Brooklynu a jedno léto to byl Bushwick, což je hodně industriální čtvrť, kde žije velká umělecká komunita a je to epicentrum street artu.

Výšivka v ulicích velkoměsta | Foto: Ivana Kocmanová

Graffiti od slavných umělců jsou doslova na každém rohu a mě napadlo, jak by obstála subtilní výšivka v téhle barevné betonové džungli. Instalovala jsem výšivky na zdi starých továren a pár hodin každý den jsem sledovala a natáčela reakce lidí. Bylo to super a hodně motivující. Láká mě dát takový pop-up do českého kontextu, ale zatím se na to necítím. Lidé tady nejsou tak spontánní a otevření a nejsem si jistá, jestli jsou na výšivku jako street art správně naladěni. Ale možná se mýlím, uvidíme.

Autorka výšivky umístila do ulic a sledovala reakce kolemjdoucích. | Foto: Ivana Kocmanová

Vyšívání jako umělecké dílo

Vaše výšivky byly letos zařazeny do stálé sbírky Moravské galerie v Brně, jak k tomu došlo?

IVANA: Moravská galerie v Brně vyhlásila open call na nové akvizice ze všech oblastí designu. Původně mě vůbec nenapadlo se přihlásit, protože si v prostředí českého designu pořád připadám jako takový nováček a začátečník, takže jsem měla pocit, že by to v žádném případě nemohlo vyjít. Asi tři dny před deadlinem jsem ale na open call znovu narazila na Instagramu a prostě v momentální náladě přihlásila tři výšivky, poslední ze sedmidílné série BOHOVÉ, které jsem dělala pro Křehký Mikulov. Pak jsem to úplně vypustila z hlavy.

Jednou v pátek navečer mi volali z Moravské galerie, že mi gratulují a že do stálé sbírky zakoupili všechny tři výšivky. Je to pro mě osobně neuvěřitelný úspěch, potvrzení toho, že moje práce má určitou hodnotu a smysl a že výšivka už nemusí být vnímána v Česku jen jako součást kulturní historie nebo nenápadného domácího hobby, ale že má své místo v současném moderním designu a umění tak, jako je tomu ve světě.

Výšivka z kolekce BOHOVÉ, která na Instagramu spustila lavinu zájmu. | Foto: Ivana Kocmanová

Intimní záležitost

A jaký je váš proces tvorby? Pracujete i na zakázku?

IVANA: Pracuji na malých limitovaných kolekcích, které jsou na prodej na mých webových stránkách. V případě poslední kolekce NEW URBAN TATOO vyšívám na zakázku, ale na výběr je sedm základních motivů a několik podkladových látek na výběr. Jinak na zakázku vyšívám opravdu jen výjimečně. Na svých motivech většinou docela dlouho pracuju, probírám se opravdu velkým množstvím fotografií v mobilu, nikdy není výsledkem původní předloha z fotografie, která je spíš inspirací, často také kombinuju víc motivů dohromady, hraju si s barvami…

Ne z každé předlohy se dá udělat dobrý motiv a výšivka, to je pro hodně lidí těžké pochopit a často musím odmítat zakázky právě proto, že zájemci mají hodně konkrétní představu o své budoucí výšivce, která ale mně není blízká a neměla bych radost z její realizace.

Tvůrčí proces jinak

Vytvořila jste kolekci vyšívaného porcelánu, náramků, spodního prádla, neuvažujete o cestě pravidelné výroby a prodeje?

IVANA: Na začátku každé nové kolekce si říkám, že u ní zůstanu delší dobu a budu ji rozvíjet, udělám víc kousků, zkusím prodávat ve větším… nakonec k tomu ale nikdy nedojde, protože v hlavě mám tolik nápadů, jak se posunout dál, co dalšího s výšivkou vyzkoušet, tolik nových motivů, které se už ale do stávající kolekce nehodí, navíc je výšivka hodně časově náročná, takže bych se takhle třeba na jedné kolekci zasekla na rok i víc a to nechci.

S vtipnými nápisy si Ivana pohrála na kalhotkách. | Foto: Ivana Kocmanová

Tak si vlastně vždycky uvědomím, že mi opravdu vyhovují malé uzavřené limitované kolekce, které se většinou rozprodají, já to můžu hodit za hlavu a jít dál. Hodně lidí si myslí, že výšivka je absolutní zen a já jsem díky ní vyrovnaný člověk, ve skutečnosti jsem ale strašně netrpělivá a roztěkaná, řídím se momentálními emocemi a nemám dlouhodobé vize.

Celý život před očima

Vaše spolupráce s LEEDA je konkrétnější, založená na momentech jednoho života. Jak vznikl tento projekt?

IVANA: Už dávno jsem měla myšlenku, že udělám závoj, na kterém budou vyšité momenty v životě ženy před její svatbou. Pak mě oslovila Lucie Kutálkové z Leedy, že má nevěstu, která chce svatební šaty s klasickou květinovou výšivkou, jestli bych to nechtěla vyšít. Já jsem jí řekla o svém nápadu, který se jí líbil a zanedlouho se ozvala, že by chtěla tuhle představu uskutečnit a zařadit ručně vyšívaný závoj a halenku do své nové svatební kolekce LOVE ME!

Svatební róba jako žádná jiná | Foto: Ivana Kocmanová

Byla to velká výzva, hlavně proto, že jsem musela vymyslet techniku, jak svoje hodně drobné a detailní výšivky uchytit do závojového tylu, což je látka s poměrně velkými oky a na začátku jsem si vůbec nebyla jistá, jestli to zvládnu. Nakonec jsem na sebe vrstvila několik látek a po vyšití je prostříhávala tak, že výšivka je dobře uchycená, detailní a zároveň je zachována průhlednost, takže vrstvy nejsou skoro vidět.

Čemu se kromě výšivky věnujete?

IVANA: Kromě vyšívání se věnuju knižní grafice, s mým mužem vydáváme knihy pro děti a také překládám z francouzštiny. Všechny tyto aktivity se doplňují a hezky spolu fungují.

Návrat k tradicím

Jaké další nápady byste si přála zrealizovat?

IVANA: Chtěla bych do výšivky nějak zakomponovat zbytky hedvábných a bavlněných látek z prostřihů, které schovávám, už jich mám docela hodně. Možná formou nějakých jednoduše ručně tkaných detailů, jež už jsem si také několikrát vyzkoušela jako nosič pro vyšívané nápisy. Ty mě taky hodně baví, ale většinou když nějaký vymyslím, druhý den ráno už mi připadá trapný, takže je to složitější věc. Nicméně několik nápisů, které prošly autocenzurou, už jsem vyšila na hedvábné kalhotky, které měly docela úspěch.

BOHOVÉ každodennosti | Foto: Ivana Kocmanová

Kouzlo jedinečnosti

Přemýšlíte někdy o vyjadřování sociálních témat prostřednictvím motivů na výšivkách?

IVANA: Nemám konkrétně žádné sociální téma, na které bych chtěla prostřednictvím svých výšivek upozorňovat, ale ve svých motivech se hodně zabývám symbiózou lidí různých kultur, náboženství, ras, sexualit…, což je důležitý předpoklad pro řešení mnoha sociálních problémů. Lidé musí pochopit, jak důležitá je diverzita, tolerance a empatie, teprve pak vzniká prostor pro řešení jakéhokoliv problému. Miluju New York, Montreal, právě pro jejich diverzitu. Můžu hodiny sedět na ulici a fascinovaně pozorovat kolemjdoucí, speciálně New York je v tomhle směru nepřekonatelný.

Fotím lidi, kteří mě přitahují, moje výšivky jsou intimní zpovědí lidí ve velkoměstě, zajímá mě jejich nonverbální vyjádření vnitřní svobody, kterou můžu zachytit v nepatrném pohybu, emotivním gestu i způsobu oblékání. Přitom ale vždy vycházím ze svého vnitřního nastavení člověka bez předsudků, pro kterého je právě svoboda, tolerance a otevřenost alfou a omegou bytí.

NEW URBAN TATTOO jsou řešením pro každého, kdo se bojí tetovacích jehel. | Foto: Johana Pošová