Podzimní vydání rubriky Bydlet jako designér nemohlo být příhodnější. Barvy, které vinohradskému bytu vévodí, vás definitivně naladí do následujících měsíců. Návštěva se nese v dřevitých tónech, zastřené zelené a staré terakotě. K sobě domů nás pozvala Zuzana Štefanides neboli Zuz, jedna ze tří zakladatelek projektu Pokojovky, který letos oslavil své 5. výročí.
Zelenou džungli na Vinohradech, kde Zuz bydlí, ale nečekejte. „Nerazím heslo čím více, tím lépe. Paradoxně na to, že se živím pokojovkami, jich nemáme tolik. Je lepší, když byt dýchá, při nastěhování jsme měli zhruba osm rostlin,“ otevírá povídání Zuz u jídelního stolu. Přestěhovali se sem s manželem Davidem před rokem zcela náhodou, proto interiér stále ladí. Ačkoli z povahy Zuz nebude mít nikdy definitivní podobu.
Pohovka IKEA s potahem značky Bemz | Foto: Anželika Rybak
Byt tvořený rukama
Rodilá Slovenka a maminka malého Eliáše je totiž především neúnavný tvůrce všeho, co se v bytě naskytne k předělání a customizaci. Chodící studnice nápadů. Kdybychom ji navštívili za rok, dost možná by její domov vypadal o poznání jinak. Je také hluboký milovník starých věci, autorka blogu Zuz Stories a v neposlední řadě i švadlenkou skoro ročního projektu Story of Tablecloth, v rámci něhož šije košile a šaty ze starých ubrusů. „Je pro mě důležité, aby věci kolem mě měly duši, stejně tak oblečení, proto šiju z použitých ubrusů. Všechno to začalo v únoru 2022, abych se odreagovala. A stala se z toho moje velká vášeň.“
Když si projdete blog Zuz Stories, který začala psát před deseti lety, objevíte její další vášně a už nějak vytušíte, jak k bydlení přistupuje. Narazíte na témata jako organizování a skladování potravin, pomalý šatník, zastavení se, obsáhlou kategorii „Rukama“ a překypující vizuální deník v podobě fotografií z každodenního života.
Ukázka tvorby Story of Tablecloth / Historická kamna v ložnici | Foto: Anželika Rybak
Ručně šité šaty z látek starých ubrusů Zuz značky Story of Tablecloth | Foto: Anželika Rybak
Není překvapením, když pak v bytě najdete pouze dva nové kusy od českého výrobce dřevěného nábytku BUDU, od nichž mají manželé jídelní stůl a na míru vyrobenou šatní skříň ve vstupní hale. Ostatní věci partneři pořídili z druhé ruky nebo na blešácích, kam Zuz vyráží skoro každý víkend.
„Ráda věci vyrábím a přetvářím jako tuhle dětskou kuchyňku z IKEA, kterou jsme přebrušovali a znovu natírali. Největší radost ale mám, když dokážu dát staré věci novou funkci a využití, než pro jakou byla zprvu vyrobena,“ bere Zuz do rukou proutěné víko od koše, které jí doma slouží jako mísa na ovoce. „Manžel tomu říká, že mám žabomyší nápady, ať už chvilku nic nevyrábím,“ směje se Zuz. „Živí se jako designér, takže smyšlení o věcech máme diametrálně jiné. On je ten, který navrhuje nová řešení, já hledám ve starých věcech potenciál.“ Společnou řeč ale oba nacházejí ve volbě přírodních materiálů a v celkové vzdušnosti prostor.
Zbroušená a znovu namalovaná dětská kuchyňka značky IKEA | Foto: Anželika Rybak
Hodnotu věci utváří její příběh
Rozlehlý třípokojový byt disponuje dvěma historickými kamny, která vizuálně dobře fungují s vesnickým rázem zbytku interiéru. Jedny jsou v dětském pokoji, na nich je připevněn podomácku vyrobený basketbalový koš, druhé v ložnici. Jako úložný prostor posloužila oblíbená a vysoce variabilní řada nábytku Irva z IKEA. Stejné značky je i pohovka v obývacím pokoji, kterou ale majitelé chytře „zrenovovali“ potahem švédské značky Bemz.
Historická kamna Zuz hravě využila na připevnění basketbalového koše. | Foto: Anželika Rybak
Dětský pokoj malého Eliáše | Foto: Anželika Rybak
Nejstarší věc, kterou Zuz vlastní, je dřevem vykládaná intarzie po dědečkovi, která visí nad jídelním stolem. „Dostal ji dárkem ke svým 37. narozeninám od kolegů z práce. Obraz jsem měla dlouho doma, ale až při stěhování jsem našla na zadní straně věnování s kresbou kuřátek. Přišlo mi roztomilé a čarovné zároveň, jaký infantilní obrázek mu kolegové vytvořili. Kdyby hořelo, beru Eliáše a tuhle vzpomínku na dědu.“











