Jemnou narůžovělou barevnost, která prostupuje interiérem funkcionalistického bytu, kombinuje architektka Martina Homolková s velkoryse použitými kovy. Duální pojetí jemného ženského a surového mužského elementu hravě kombinuje v detailu i celku interiéru. Vítejte v dechberoucím dejvickém bytě, kde se zasníte i do svých nejtajnějších představ.
Na vlastní nohy
Cesta architektky Martiny Homolkové vedla už během jejího studia do pražského studia Formafatal, kde po boku zakladatelky Dagmar Štěpánové sbírala cenné zkušenosti. Po pěti a půl leté kariérní dráze v uznávaném studiu se rozhodla místo opustit. Ve svém dalším směřování si chtěla dopřát dávku svobody. Proto během covidu v roce 2020 založila vlastní ateliér Malfinio. A vyplatilo se. Na uznání talentovaná architektka dlouho nečekala. V letošních cenách Interiéru roku oslnila novinářskou porotu svým prvním zcela autorským návrhem interiéru se zrcadlovým kuchyňským ostrůvkem. V projektu v pražském Bubenči kladla důraz na prostor, světlo, detaily i vizuálně promyšlené průhledy. Jinak tomu není ani v jejím domově, kde nás Martina uvítala a který se nachází shodou náhod v blízkosti zmíněné realizace.
Nebát se experimentovat
Nacházíme se v jednom z prvních funkcionalistických činžovních domů v Praze, kde si majitelka zrekonstruovala bytovou jednotku, která se stala její malou architektonickou laboratoří. „Ráda hledám nové hranice a tady jsem šla na konstrukční hranu možného. To by samozřejmě nešlo bez šikovných řemeslníků,“ dodává a vysvětluje, že se klientům mnohdy nechce riskovat, a to i z finančního hlediska, kdy je experiment v interiéru doprovázen klidně i měsíci prototypování. „Dnes se mi díky mé vlastní realizaci lépe prosazují konkrétní řešení v interiéru, jako například použití kovů nebo černé toalety,“ vysvětluje Martina.
Závěsné světlo nad jídelním stolem je značky BOMMA. | Foto: Anželika Rybak
Půdorys velkorysého prostoru definoval atypický nábytkový blok situovaný od vstupu do bytu, v němž jsou umístěny dvě koupelny, technická místnost a dvířky skrytá kuchyňská linka. Na povrchu „autorského bytového jádra“ vynikla velkoformátová malba od výtvarnice Kláry Spiškové. Zbytek prostoru nechala architektka vyčištěný a sjednotila ho betonovou podlahovou stěrkou. V barevném plánu interiéru je uvnitř bloku vše v tmavém provedení, včetně zásuvek a baterií. Tón růžové se naopak v koupelnách proměnil do tmavě cihlové až rudě terakotové barvy, jejichž dojem hřejivosti umocnilo použití ambientního svícení.
Perforovaný plech zakrývá elegantním způsobem část TV stěny. | Foto: Anželika Rybak
V různých gradientech se tóny růžové propisují do každé z místností. V ložnici se míchá s odstíny meruňkové, které se objevují na závěsech od Lindy Kaplanové oddělujících klidovou spací zónu. Jemný výraz ložnice „narušuje“ zavěšená černá gumová rukavice, která je součástí světla od Inga Maurera. „Chtělo to obrazně řečeno švihnutí bičem. Baví mě do prostor vnášet různě nečekané objekty nebo netradiční materiály jako kovy ve všech možných povrchových úpravách, jako je například brynýrovaný, za studena válcovaný plech, louhovaný hliník a ohřívaná nerez,“ vysvětluje majitelka, která s barvami v interiéru umí doslova kouzlit. O to překvapivější je pohled do jejího šatníku, kde jinou než černou barvu nenajdete.
Knihy jsou v interiéru dejvického bytu samotným doplňkem. | Foto: Anželika Rybak
Éterická střízlivost
V obvodových zdech jsou použity naopak nenápadné hladké bílé radiátory i bílé zásuvky, které navozují střídmost a podtrhují minimalističnost prostor. Meditativního rázu a útulnosti interiéru je pak docíleno vhodnou kombinací materiálů a výtvarných prvků. Pomyslnou třešničkou na dortu ucelené koncepce je malinové sofa Togo, které si majitelka vysnila od dětství. „Příliš odpočinku si při svém pracovním vytížení neumím dovolit. Ráda se ale obklopuji prvky, které k relaxování vybízejí,“ zdůvodňuje volbu. Cortenový konferenční stolek, kovová knihovna v kombinaci s ořechovým dřevem a polštářky od studia Geometr doplňuje výrazný prvek v podobě svítidla Phenomena, které je ozdobou obytného prostoru.
Detail jídlení židle a stolu, který si architektka navrhla na míru. | Foto: Anželika Rybak