Grafický designér Petr Babák je osobnost nespoutaného živlu. Milovník knih, umění, pravého úhlu, který však rád kombinuje s náhodou nebo chybou, a hledač správných kompozic. Detailista se smyslem pro řád a pořádek. Jeho dům v Červených Pečkách, které leží nedaleko Kutné Hory, je toho důkazem. Nadčasová minimalistická prosklená vila je živnou půdou pro jeho práci, místem pro odpočinek a útočištěm pro jeho rodinu. Vítejte v bílé a barevným uměním protkané vile Petra Babáka.
Memento v cihlách
Na stavbu vily, jejíž architektura odkazuje na funkcionalismus 30. let, oslovil Petr Babák studio hipposdesign, které navrhlo dům jako exaktní bílý nepodsklepený dvoupodlažní kvádr. „Než jsme začali stavět, rok jsme se scházeli. Do projektu jsme s mou ženou Šárkou hodně mluvili. Pak se neuvěřitelných sedm let stavělo. Během této etapy jsem při pohledu na výsledné práce místních řemeslníků prožil desítky bizarních situací. Náš dům se tak stal mojí životní lekcí, která mě přivedla k trpělivosti, a dokonce bych řekl i k jistému životnímu nadhledu, ale také k opravdu smutnému zjištění, že kvalitní řemeslo nejenže mizí, ale už tu dokonce ani není,“ začíná Petr dnes už s nadsázkou, i když okem detailisty, s vyprávěním o nedokonalostech a omylech, kterých se řemeslníci v domě dopustili.
„Nebo jsem měl prostě jen a jen smůlu na úplný lemply. Nevím. Bohužel výsledky jejich šlendriánů a nedodělků a naprosto zbytečných improvizací, protože na vše byly výkresy, tak proč improvizovat, že jo, tomu odpovídaly. Třeba dvě podlahářské firmy mi nechtěly položit dubovou podlahu, když jsem řekl, že ke stěnám nebudou lišty a že od nich tedy chci přesnou práci v návaznosti na zeď. Chtěl jsem mezeru mezi zdí a podlahou, krásný detail, ale nakonec to provedení, uf. Brečím jako želva ještě dnes. Nebo kachličkář, kterého jsem dlouho hledal, protože mozaiku nechtěl nikdo lepit. Radši kachličky metr krát metr, tak po domluvě po telefonu a hned v týdnu začal, akorát mi zapomněl říct, že to dělá úplně poprvé a že má navrch tak 10 dioptrií. Výsledek tomu odpovídal, uf. A takto temných příhod je v domě zapikovaných mračno. Kdybych dělal tolik chyb ve svém oboru, nikdo by se mnou nic dalšího neudělal, tady je to asi v pohodě,“ vypráví Petr. To ale nemění nic na tom, že stojíme v domě nebývalých architektonických kvalit, o čemž svědčí i řada ocenění, která tato stavba získala.
Sběr emocí a originálů
Interiér ve svém celku je sofistikovanou hrou geometrických tvarů, aniž by o to majitelé jakkoliv usilovali. Čistotu architektury domu rozbíjí barevnost uměleckých děl, na kterých se ve velké míře opakuje motiv kruhu a oblých tvarů, ať už jde o papírové dílo – zvětšená paleta z Photoshopu vystřihovaná nůžkami na nehty výtvarnice Venduly Chalánkové –, vypalované kruhy od Dalibora Chatrného, Petrova pedagoga, nebo jasně žlutý obraz umělců Davida Böhma a Jiřího Franty, který je záznamem několikahodinového a usilovného bití do boxovacího pytle, na který je připevněn uhel, jenž pak na žlutý kruh kreslí. Všechna díla v domě jsou originály kromě obrazu v obývacím pokoji, což je přiznaná kopie Václava Boštíka z roku 1969 s podpisem a vročením 2015 autorova syna Eduarda, který jinak netíhne k malbě, ale fotografii.
„Vždycky mě fascinovala energie, která z Boštíka vyzařovala. A ne a ne někde najít zbytečné dva milióny na originál, heh, tak nám tu energii zachytil Eda, kterému tehdy bylo 12 let a malování teda zrovna nehoví. Byl to první obraz v domě, takové rychlé zabydlení a šup první kruh. Velký obraz to byl Edův vlastně první a zároveň evidentně poslední a rovnou mástrpís! Tento obraz nám vyťukal svými prstíky, velmi něžné.“
Fotografie motoru BMW od Vojtěcha Veškrny | Foto: Anželika Rybak
Ostatní nábytek na sebe naopak nepoutá příliš pozornosti a je často vyhotoven na míru nebo pořízený z IKEA. „Principiálně neprahneme po designových solitérech. Spíš nám jde o kombinaci starého, nového, levného, dražšího a třeba i designového, prostě život. Investovali jsme například do koupelnových baterií navržených Philippem Starckem. Předražená záležitost, kterou jsem ale časem docenil. Veškerý pajšl je u tohoto výrobku z kovu a vše neskutečně přesně funguje. Funkce a forma v totál souznění. Prostě Philippe. Vím, že pokud bych použil baterie prodávané na běžném trhu a z plastu, už bych je dvakrát měnil. Druhým, řekněme, dražším kouskem jsou židle u jídelního stolu od německého designéra Konstantina Grcice. Stále přesvědčuji svou ženu, že jsou k sezení nadmíru pohodlné. Je ale jiného názoru,“ říká Petr a nabádá mě, ať si jejich pohodlí sama vyzkouším. Poté se přemístíme k vůbec největší dominantě celého domu – knihovně, která je hned po umění druhou majitelovou vášní.
Průhled z horního patra do přízemí domu | Foto: Anželika Rybak
Jediný vzor v domě tvoří hřbety knih naskládaných do knihovny probíhající přes dvě podlaží domu s vestavěným krbem. Když se Petra ptám, dle jakého klíče si knihy organizuje, vysvětluje mi, že knihovna je v podstatě člověk se srdcem, plícemi, žaludkem, rukama a mozkem. „Srdce naší knihovny je v přízemí, v prostoru okolo obrazu s motýly, který jsem mimochodem koupil v kolínském bazaru za 10 Kč, a tento bazar navštěvujeme se Šárkou hodně často. Řídí ho dvojice skvělých sester… Tam mám svoje nejdůležitější kousky, srdce, například Huysmanse, Sartra, Novalise, Přemka Podlahu, indiánskou poezii, Sutnara, Reynka, Michauxe, Lema nebo monografii Jiřího Kovandy přes další beletrii a Musila, teorii designu či filosofie až po Zahu Hadid, prostě srdcovky.“
Součástí hlavního prostoru jsou také tři kruhové stropní světlíky přivádějící do domu více denního světla, i když je celá jihozápadní strana domu prosklená, s výhledem do zahrady plné vzrostlých stromů. Počet světlíků symbolizuje počet členů domácnosti a jsou jediným architektonickým oblým prvkem v prostoru. Ve druhém nadzemním podlaží jsou pak dvě ložnice, pracovna, kde má Petr své zázemí a další dávku knih a uměleckých děl, včetně fotografie Václava Havla vedle psacího stolu.
Pracovna Petra Babáka se nachází v prvním poschodí domu. | Foto: Anželika Rybak
Z Prahy do Červených Peček
Petr se Šárkou, kteří jsou původem z Brna, plánovali dům využívat převážně přes prázdniny nebo za účelem víkendového přespání. Postupem času zde rodina trávila stále více času, až začala prostory přirozeně obývat nastálo. „V Praze jsme už spíše na návštěvě u našeho devatenáctiletého syna,“ směje se Petr a dodává, že odstěhování z Prahy měli učinit už dávno. „Jde jen o určitou logistiku práce a vzhledem k tomu, že i Šárka je na volné noze, umíme s časem pracovat po svém,“ dodává Petr a chválí si kutnohorské kavárny, historii a přírodu. „Vesnické večírky s našimi přáteli, kteří nejsou z oboru, ve kterém se ženou pracujeme, případně s velkou rodinou mé ženy, roztroušenou po blízkém okolí, mají úplně jiný spád. A právě taková atmosféra je příjemná životní změna.“















