Příběh rodinné minulosti

Každá rekonstrukce starého činžovního domu, která vznikla pod hlavičkou studia Delicode, je vizitkou nejvyšší citlivosti a respektu k původním materiálům i architektonickým prvkům. Dvorním architektem, který je pod projekty podepsaný, je slovenský rodák Peter Požár. Precizně se věnuje každému detailu a neváhá rozkrýt mnohdy spletité příběhy domů a míst, kterým se snaží navracet jejich lesk a život. S rozmyslem nechává vyhotovit historické repliky a adekvátně je kombinuje se současným designem. Podobný přístup razí i u sebe doma, kde se snaží být coby architekt velmi umírněný. 

Šedou sofa a TV stolek navrhl sám Peter. | Foto: Anželika Rybak

Fotografie Ivana Pinkavy doplňuje funkcionalistické kožené křeslo od Ludwiga Mies Van Der Rohe a stojací lampa od italského výrobce Artemide. | Foto: Anželika Rybak

Se svým partnerem Janem žije v pražské vile z 30. let, kterou si nechali postavit partnerův dědeček se svou sestrou. S rodiči se Honza do domu navrátil až po sametové revoluci a následné restituci. Z původního interiéru se dochovaly téměř všechny původní prvky, ale z vybavení jen pramálo, vypráví Peter, který se s Honzou seznámil před 13 lety. „Byl jsem tehdy půl dne single a po pár měsících jsme se stěhovali k sobě, takhle rychlé to bylo,“ vzpomíná na první společné momenty.

Nad komodou uprostřed visí dílo od Břetislava Malého. | Foto: Anželika Rybak

Ctíme historii a časový kontext  

Ke starým hodnotám měli oba úctu odjakživa. Respektovat ducha místa a naslouchat „klientovi“ o něco intenzivněji se však Peter v roli architekta naučil až se zkušeností se zařizováním společného domova. Emocionální pouto má přítel velmi silné. Také jako právník přistupuje k věcem pragmaticky a je velkým kritikem bourání. „Jak interiér pojmeme, bylo od začátku jasné. Můžeme bourat, ale musíme vědět proč, přál si Honza, který je s nakládáním s architekturou domu velmi opatrný, až konzervativní. Dispozice bytu, jenž zaujímá celé první podlaží vily o rozloze 167 m2, zůstala proto beze změny,“ zdůvodňuje Peter, který – jak přiznává – by byl ve změnách o něco radikálnější.  

Komodu v historizujícím slohu zdobí skleněná váza od Alvara Aalto, kterou navrhl pro finskou značku Iittala v roce 1936. | Foto: Anželika Rybak

V bytě, který zaujímá 167 m2, žijí partneři přes 13 let. | Foto: Anželika Rybak

Balanc mezi starožitným a současným 

Interiér domu má výraznou tvář hned z několika důvodů – díky své prostornosti je čitelný a odlehčený a doplněný skromným počtem nábytkových solitérů z různých období. Další vrstvou, která v domě stále přibývá a je Petrovou vášní, je sbírání současného umění. K významným dílům zdobícím doslova každý kout bytu – obrazy nechybí na toaletě nebo v šatně – se dostaneme o krapet později. 

Kovový regál od značky Muuto je místem pro sběratelský design. | Foto: Anželika Rybak

 Zdobnost vily je umírněná a odráží střízlivost původních majitelů, Honzových předků. Historizující sloh se objevuje na pár kusech nábytku, které Honza s Petrem začali kombinovat s tvaroslovím vlastního vybavení vycházejícím z tradice bauhausu. Dalším dekorujícím prvkem jsou vyřezávané dřevěné kryty pro litinové radiátory, stropy a zdi jsou čisté, bez ornamentu. Podlahové krytiny, mosazné kliky a dýhované dveře jsou původní, jídelna je například zhotovena v ořechu a navazující obývací část v tmavě mořeném dubu. Místností, která jako jediná překvapí velmi strohým minimalistickým, až laboratorním pojetím, je oddělená kuchyně s přípravnou. Peter zvolil bílou sestavu s corralitovou kuchyňskou deskou, která vyniká na přísné geometrii původních černo-šedých kachlí. Ty doplňují šedo-černé jídelní židle od Jeana Prouvého, jídelní stůl HAY s marmoleovým povrchem.

Kuchyně s jídelním stolem je zařízená v černo-bílo-šedé kombinaci. | Foto: Anželika Rybak

Umění od milých duší 

„Díky designu jsem se začal později zajímat i o volné umění. Zprvu jsem sbíral lisované sklo od Františka Víznera. Mám tu dokonce i jeho diplomovou práci,“ ukazuje Peter malou výstavku skla ve vstupní hale. Ze současníků zdobí koupelnu například kousky od Daniela Piršče, obytné části sklo od Tomáše Kučery či objekt od Anny Jožové. Z televizního stolku, který spolu s pohovkou a dalším nábytkem ze stejné série navrhl sám Peter, bere do rukou skleněný objekt z dvouvrstvého opálového skla od Tapio Wirkkala dovezený z Helsinek.

Peter si k umění našel cestu skrze užité umění a sklo Františka Víznera. | Foto: Anželika Rybak

„Honzův dědeček z matčiny strany byl malíř. V bytě máme jeho dva obrazy, na nichž zachytil panorama Prahy. Já jsem svůj první obraz pořídil před 20 lety od Jiřího Sopka. Je vidět, jak se můj vkus proměňoval – jako jedno z mála děl je dost barevný – a také jsem se postupem času začal orientovat na objekty, fotografii a ryze současná jména. Vybírám si obrazy od hodných lidí,“ poznamenává se smíchem a označuje autory za „milé duše“. Dnes mají partneři plný depozitář a obrazy zabydlenou každou stěnu v bytě. Příběhy pláten dobře znají a se stejnou energií a duchaplností je vypráví každému zájemci. 

Postel mají partneři vyhotovenou na míru z ořechového dřeva. | Foto: Anželika Rybak

V jídelně visí například díla od Jany Bernatové, Ivana Pinkavy, Břetislava Malého, kterého dostal Peter ke svým 40. narozeninám, kamenný objekt od Michala Janigy, socha od Petra Duba či fotografie od Lukáše Havleny. Vedlejší místnost zdobí existenciální soška od Patrika Adamce pořízená přímo z výstavy v Trafo Gallery, odlitá brambora do bronzu od Milana Hausera či tisk z plechu Aleny Kučerové. V ložnici doplňuje portrét Honzovy maminky, který namaloval rodinný přítel dědečka malíře, abstrakce od Antonie Stanové a v přilehlé šatně jsou černobílá grafická díla od Jana Kubíčka a perokresba od Daisy Mrázkové. V obytné místnosti stojí diplomová práce Pavlíny Kvity, odkud se dostáváme opět do vstupní chodby s ocelovým objektem od Břetislava Malého. „Občas obrazy přemisťuji nebo vyměňuji, avšak nenápadně,“ směje se potutelně Peter, který dodává, že by depozitář v budoucnu přeměnili na pokoj pro hosty. Oproti zařizování bytu je výběr umění, jak říká Peter, emotivní záležitost.

Obraz od Andreje Dúbravského zdobí pracovnu, jejíž dominantou je dřevěná knihovna plná knih o umění a architektuře. | Foto: Anželika Rybak

Návštěvu bytu architekta Petera Požára najdete také v zářijovém vydání tištěného časopisu Moderní byt.