Sluncem zalité Athény Bety Krňanské
Po zdlouhavé zimě strávené v Česku se výtvarnice Bety Krňanská po čase vrací do řeckých Athén, kde se s manželem Davidem plánují trvale usadit. „Moje první návštěva Athén byla spojená se studijním programem Erasmus na zdejší umělecké akademii. Ta mě upřímně příliš nenadchla, takže jsem se spíš toulala po městě, objevovala místní kulturu, přemýšlela a pracovala v ateliéru,“ vypráví Bety o svých začátcích za hranicemi.
Malířka Bety Krňanská | Zdroj: osobní archiv
Rodačka z Prahy vystudovala malbu na UMPRUM, pobyt v zahraničí jí však ukázal jiný, určitým způsobem zábavnější a svobodnější způsob života nevázaný zažitými konvencemi. Podle Bety je české prostředí trochu více konzervativní. „Znám pár umělců, kteří se v zahraničí prosadili a jsou velmi úspěšní, přitom v Česku jejich tvorba nijak zvláštní úspěch neměla,“ přiznává malířka. „Určitě bych českým tvůrcům doporučila se za ty hranice jet alespoň podívat, ideálně pak tam nějaký čas pobýt. Mluvit anglicky, seznamovat a zajímat se o tamní uměleckou scénu. Vždy to chvíli trvá, ale když je člověk pozitivní a působí tak i na ostatní, věřím, že to lze snadněji. Já jsem to dělala přesně tak, jak popisuji.“
Velkým kariérním zlomem bylo pro Bety nejen setkání s manželem Davidem, který je rovněž malířem a naučil ji vše, co by po technické stránce měl malíř umět, ale také narození syna. „Ten mě pro změnu naučil efektivněji pracovat s časem. Momentálně mě velmi ovlivnila změna prostředí, země a kultury. Když bych tyto tři věci spojila, vyjde z toho to, čím je momentálně má práce asi prostoupená nejvíc. Určitě to vše mělo ohromný vliv celkově i pro mou emancipaci ve světě umění. Ale stále vnímám, že jsem na začátku své kariérní cesty.“
Za výhodu života v Athénách by Bety označila hlavně slunce, které svítí až na pár výjimek každý den, moře, hory, jídlo a pulsující multikulturní město plné lidí, kteří se po večerech baví v ulicích. „Práce mi tu jde tak nějak více impulsivně. Za celý den mě inspiruje tolik věcí, nad kterými pak přemýšlím, a obecně se zde v tvorbě cítím svobodněji. Mám chuť neustále s něčím experimentovat.“ Zároveň však přiznává, že ne všechny stránky života v Řecku jsou ale vždy pozitivní.
Bety a její manžel David Krňanský se chtějí natrvalo usadit v Athénách. | Zdroj: osobní archiv
„Místní kultura mi dala pohled na velmi surový způsob života, lidskou chudobu a bezmocnost, která je oproti českému kontextu viditelná téměř na každém kroku. Zároveň zde pro nás mnohdy nepředstavitelné věci zdejší lidé ustávají s poměrně optimistickou náladou. Zatím mi můj odchod do zahraničí dává jen zajímavé životní lekce, ale také řadu přátel, zážitků a inspirace,“ popisuje Bety a dodává, že je samozřejmě jednodušší peníze vydělat tam, kde má tvůrce už vybudované vztahy a kontakty s lidmi, kteří jeho práci věří a jsou ochotni ji podpořit. „Z hlediska finančního zatím tvorbu v zahraničí tedy vnímám jako nevýhodu, ale věřím, že se to časem změní. V budoucnu se úsilí dle mého názoru zúročí i jinou než jen finanční hodnotou.“
A co Bety právě teď zaměstnává? „Přes zimu jsem pracovala na nové sérii obrazů s názvem TwentyTwenty, které jsou malovány na plátno technikou podobnou akvarelu. Kombinovala jsem ručně vyráběné přírodní barvy s uměle vyráběným akrylem. Nyní jsme se s manželem Davidem pustili do společného projektu, kterým je vybudování vlastního ateliéru, potažmo residence a galerie pro mezinárodní i české umělce.“
Londýnský sen Lucie Václav
Její róby se objevily na červeném koberci na udílení Oscarů i cen BAFTA, kam je vynesla libanonská televizní moderátorka Raya Abirached, na cover alba oblékla zpěvačku Becky Hill a chystá i spolupráci s Drew Barrymore. Lucie Václav pod svojí značkou LVFD působí v Londýně, její kolekce se však brzy budou prodávat i v Sohu v New Yorku. I přesto se o ní na české módní scéně zase tolik neví. „Nazvala bych to paradoxem Antonína Dvořáka,“ směje se návrhářka.
Za velký zlom považuje zejména vstup na výběrovou módní platformu Wolf and Badger. „V týdnu, kdy jsem s nimi začala spolupracovat, se mi nezastavil telefon a e-mail se mi plnil objednávkami. Neměla jsem v ateliéru ani dost oblečení, abych mohla uspokojit poptávku na zápůjčky pro stylisty, zaměstnala jsem všechny přátele designéry, aby mi pomohli s výrobou dalších věcí,“ vzpomíná Lucie a dodává, že důležité je hlavně se nebát. „Protože kdo se bojí, nesmí do lesa, a do Londýna už vůbec.“ Jak to u splnění snu obvykle bývá, začátky v cizině byly pro Lucii těžké. „Na začátku jsem se cítila ve velkém městě ztracená a osamocená. Neměla jsem žádné kontakty, žádné přátele. Neznala jsem stylisty, fotografy, modelky, neměla jsem klientelu. Musela jsem se vším začít úplně od nuly, bylo to těžké, ale na druhou stranu kreativně mě i tato zkušenost velice obohatila a udělala ze mě lepšího návrháře,“ přiznává. Aktuálně Lucii tvorbu komplikuje především situace okolo Brexitu spojená s protikoronavirovými opatřeními, která zpomaluje jak samotnou výrobu, tak spedice a další procesy. Lucie si však nadšení pro módu vzít nenechá a intenzivně pracuje na nové kolekci, kterou v červnu uvede na venkovní přehlídce pro klienty v Old English Garden v rámci londýnského fashion weeku. Kromě toho chystá spuštění vlastního e-shopu a od července bude značka LVFD také zastoupena na britské platformě HURR, která má pobočky v obchodních domech Harrods a Selfridges. „Platforma podporuje cirkulární ekonomiku možností krátkodobých pronájmu oděvů od luxusních značek. Je to nový koncept, který velmi rezonuje s mým přesvědčením o tom, jaká by móda měla být, tedy zábavná, kvalitní, udržitelná a etická,“ vysvětluje Lucie. Kromě přípravy kolekce se návrhářka také chystá na odeslání šatů, které vloni vytvořila pro Rayu Abirached na udílení cen BAFTA, do permanentních sbírek českého Národního muzea. „Nedávno mě z muzea oslovili, jestli bych jim darovala něco speciálního ze své tvorby. Látka na šaty je z hedvábí na zakázku vytvořeného v Miláně, má na sobě plasticky vytkávaný vzor růže, který je navíc protkaný nádhernou lurexovou nití. Vytvořit samotné šaty trvalo více než sto hodin práce a tři zkoušky s klientkou. Šaty mají vnitřní korzet, velkou všitou krinolínu a jsou podšívkované hedvábím,“ popisuje. A co by Lucie poradila návrhářům, kteří by svou práci rádi dostali za české hranice? „Je třeba myslet na to, že v Londýně je mnohem větší konkurence. Módní svět se tady točí o mnoho rychleji. Někdy pracuji i dvacet hodin denně a stejně mám pocit, že jsem nestihla všechno, co jsem chtěla,“ přiznává návrhářka. „Mě osobně život v zahraničí naučil nebát se vyjednávat a říkat důrazné ne, pokud s něčím nesouhlasím. U nás doma často funguje, že si něco dohodnete s kamarády nebo se nějak domluvíte a ono to tak je. Tady člověk musí být velice asertivní ať již při jednání s nákupčími o podmínkách, nebo s klienty. Vše je také více regulované. Je pravda, že Londýn mi vzal trochu kreativní svobody, jelikož vše musí být perfektní, velice dobře naplánované a včas. Někdy mi chybí čas si jen tak kreativně ‚hrát a tvořit‘.“ Vázy pokryté nápisy nebo vymodelovanými žvýkačkami, ve stylizovaném tvaru srdce či s vyobrazením postavy ďábla, to je nepřehlédnutelná tvorba výtvarnice Zuzany Svatík původem z Bratislavy, která momentálně žije a tvoří v Berlíně. „Po dokončení magisterského studia jsem jednoduše potřebovala změnu. Berlín jsem si vybrala poměrně náhodně, absolvovala jsem tu stáž v ateliéru Moniky Grabuschnigg. Naštěstí se mi povedlo překonat několikaměsíční krizi po dokončení školy a začala jsem opět pracovat a tvořit,“ vypráví Zuzana a připouští, že kvůli dlouhému pobytu pod křídly školy se stala pohodlnou. „Opustit tu instituci také znamenalo ztratit zázemí, publikum a určitou jistotu. V Berlíně jsem si našla svůj první vlastní ateliér, který jsem si postupně zařídila a plně vybavila k práci s médiem keramiky. Také jsem musela zjistit, jak tu věci fungují, najít si bydlení. Začít od začátku s mini budgetem nikdy není jednoduché, ať už jste doma, nebo v zahraničí,“ říká výtvarnice, které zahraniční zkušenost pomohla postavit se na vlastní nohy a uvědomit si, co vlastně v životě chce a jít si za tím. Pro Zuzanu je důležité žít tady a teď, proto se nechce pouštět do debaty, „co by, kdyby“. „Je poměrně těžké určit, jaká by byla moje tvorba, kdybych stále žila na Slovensku. To je asi jako kdybychom uvažovali, co bych dělala, kdybych žila na Severním pólu,“ směje se Zuzana. „Ve své tvorbě se hodně zabývám problematikou rovnosti pohlaví, předsudky a stereotypy s tím spojenými, a to především v zemích východní Evropy. Myslím si, že život v Berlíně mi od této problematiky poskytl potřebný a důležitý odstup a mohla jsem tak na ni získat nový pohled.“ Podle svých slov Zuzana není typ člověka, kterého by provázel intenzivní nostalgický stesk po domově, a proto je v Berlíně velmi spokojená. „Mám ráda změny, výzvy, nečekaná rozhodnutí, proměny a atmosféru pulzujících měst. Řekla bych, že tyto okolnosti ovlivňují i mou tvorbu. Celá zkušenost s životem v Berlíně jako taková do ní vnáší stále nové impulzy, což je velmi pozitivní. A kromě toho je tu skvělé jídlo.“ Nekonvenční, pulzující a progresivní charakter umělecké scény v německé metropoli se podle Zuzany přímo odvíjí od otevřeného, svobodného, kulturního a tolerantního prostředí samotného města. „V tom vidím ve srovnání s Bratislavou, kde jsem dlouhou dobu žila, největší rozdíl.“ Momentálně Zuzana prezentuje svoji nejnovější kolekci v rámci výstavy La forme du vide v galerii La peau de I’ours v Bruselu a také je součástí výstavy Zwischen Körpern v Kleine Humboldt Galerie v Berlíně. „Brzy budu také připravovat výstavu v galerii Photoport v Bratislavě, letos budu svoji tvorbu prezentovat také v rámci dvou projektů v Paříži a v prosinci představím nejnovější kolekci ve Virvar v Bratislavě. Pomalu se začínám připravovat i na Salon Révélations 2022, který proběhne v Grand Palais v Paříži.“
Módní návrhářka Lucie Václav | Zdroj: osobní archiv
Nejnovější kolekce Breathe je inspirovaná obrazy od umělce Tishk Barzanji. | Foto: Eder Turziani
Zlom pro značku LVFD nastal, když se začala prodávat na e-shopu Wolf and Badger. | Foto: Eliška Sky
Podle Lucie by móda měla být zábavná, kvalitní, udržitelná a etická. | Foto: Eder TurzianiZuzana Svatík a nekonvenční Berlín
Výtvarnice Zuzana Svatík pochází z Bratislavy, nyní žije a tvoří v Berlíně. | Zdroj: osobní archiv
Váza Bubble gum | Zdroj: osobní archiv
Váza Birdlovers | Zdroj: osobní archiv
Váza Dnu a von | Zdroj: osobní archiv
