Brno je minimálně stejně dobrá lokalita ke studiu, jako je Praha, ne-li lepší, říká nový děkan FA VUT Radek Suchánek

Radek Suchánek je absolventem magisterského a doktorského studia na FA VUT, kde nyní působi jako děkan fakulty. | Foto: Vojtěch Filko Radek Suchánek je absolventem magisterského a doktorského studia na FA VUT, kde nyní působi jako děkan fakulty. | Foto: Vojtěch Filko

FA VUT v Brně má od loňského roku nové vedení. Konkurz vyhrál Radek Suchánek. Moravskou architekturu povede až do roku 2026. Jaké jsou jeho vize a plány? Na to jsme se ho vyrazili zeptat přímo do Brna.

Na podzim jste porazil ve výběrovém řízení svoje protikandidáty Karin Písaříkovou a Milana Raka a stal se na další čtyři roky děkanem FA VUT v Brně. Co z vaší vize myslíte, že akademický senát přesvědčilo, že má volit právě vás? 

RADEK: V akademických úlohách se pohybuji už poměrně dlouhou dobu. Jestli se dá z mé prezentace ale něco vypíchnout, myslím, že je to definování výzev, které nás čekají. Dnešní doba je v mnohém zlomová a změny se nevyhnou ani vysokým školám. 

Já se snažím vnímat nastupující generaci komplexně i s jejími problémy. Dnešní studenti, kteří jsou ve druhém, potažmo třetím ročníku, nastupovali do svého dospělého života v ne úplně snadné situaci. Doba covidu, environmentální krize a také události z února 2022 rezonují nejen ve společnosti, ale dotýkají se také architektury a jejího studia. Pokud tohle vše dáme dohromady, vznikne z toho balík různých událostí, které narušují obraz světa mladé generace, generace, která vyrůstala ve věku relativního a stálého růstu. 

Pro současnou společnost, a nejen pro mladší generace jsou všechny tyto skutečnosti relevantní a formativní témata a také znamenají velký nápor, proto jsem ve své řeči říkal, že tyto konsekvence vnímám a neberu na lehkou váhu. A senátory toto pravděpodobně zaujalo.

Profesní zkušenosti má Radek Suchánek dvě: odbornou činnost praktikujícího architekta a činnosti spojené s pedagogickým působením na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, 2006–2018. | Foto: Vojtěch FilkoProfesní zkušenosti má Radek Suchánek dvě: odbornou činnost praktikujícího architekta a činnosti spojené s pedagogickým působením na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci, 2006–2018. | Foto: Vojtěch Filko

Vy jste se do Brna vrátil jako absolvent této školy s mezizastávkou v Liberci, kde jste působil jako prorektor. Napadá vás něco, co byste vy sám z Liberce, jako z jedné z prestižních škol, kde se vyučuje architektura, chtěl přenést do Brna? A je naopak něco, co jste si tam pěstoval a co byste rád nechal v Liberci a tady v Brně to dál nerozvíjel?

RADEK: Myslím, že FUA je všeobecně a objektivně spojována s tendencemi k hledání různých přístupů v architektuře. Zde je vhodné zmínit, že klíčové v tomto směřování bylo také spojení s docentem Petrem Rezkem, který nás před nedávnem opustil. Petr měl bezpochyby vliv na přemýšlení studentů téměř celé jedné generace libereckých absolventů. A právě spojení teorie s formováním přístupů k architektonické tvorbě je to, co bych rád podporoval i v Brně. V Liberci také funguje propojení s různými podněty, které nemusí být čistě z architektury. Právě to, že škola má nejen ateliéry architektury, ale i výtvarného umění, dříve environmentálního designu, může být velice formativní. Když společně chodíte na přednášky, workshopy nebo sdílíte privát, připraví vás to na lepší spolupráci i po studiu.  

Naopak brněnská škola je čistě školou architektury. Jsem tu zatím velice krátce na to, abych byl schopen nějakých soudů, nicméně Fakultu architektury, moji alma mater, jsem sledoval posledních patnáct let a vnímám, že je zde velice výrazná přítomnost mladší generace, která s sebou přináší nová důležitá témata a přístupy.

Mezinárodní spolupráce, mezigenerační přenos a regionální propojení mi zde přijde silnější, než je tomu v Liberci. V hodnocení QS Rankingu skončila brněnská architektura na špici jako jediná z českých škol architektury. Tento směr, který předchozí vedení nastavilo, je nosný a já věřím, že v něm budeme i nadále pokračovat, protože internacionální kontext je klíčový.

Fakulta architektury VUT, vlevo děkan fakulty Radek Suchánek | Zdroj: VUT BrnoFakulta architektury VUT, vlevo děkan fakulty Radek Suchánek | Zdroj: VUT Brno

Myslíte si, že je dobře, že se to v rámci regionů takto diferencuje? Třeba u designu tyto odlišné metody nejsou tak zřetelné. Zatímco u architektury je hodně zjevná na výsledných pracích jiná ideologie. 

RADEK: Jsem přesvědčen, že určité školy dokázaly být v jisté době natolik formativní, že ovlivnily diskurz profese, a to, že je cítit určitý posun Fakulty architektury v Brně směrem k soudobějším trendům či tématům, které mají určité odkazy i v socioekonomických rovinách, považuji za zcela logické. Osobně si myslím, že posun brněnské školy architektury má co dočinění také s polohou Brna v blízkosti Vídně a Bratislavy a reflexí toho, co se v této části Evropy děje, a to nejen z hlediska architektury.

A abych neodběhl od otázky, ano myslím si, že je dobře, že zde existuje odlišnost přístupu a že se školy architektury v České republice odlišují. 

Děkanem FA VUT v Brně byl zvolen Ing. arch. Radek Suchánek, Ph.D. pro období let 2022–2026. | Foto: Vojtěch FilkoDěkanem FA VUT v Brně byl zvolen Ing. arch. Radek Suchánek, Ph.D. pro období let 2022–2026. | Foto: Vojtěch Filko

Mě zajímala i regionalita, vzhledem k tomu, že v relativně malé zemi jako Česká republika fungují vedle sebe tři výrazné subjekty, každý s jiným přístupem, s jinými výchovnými tendencemi, které třeba jinde nejsou. Když jsem mladý absolvent střední školy a chci se rozmyslet, na kterou z těch škol půjdu, proč bych měl zvolit právě Brno? Proč jste si Vy vybral, že půjdete do Brna, když pominu, že jste ze Zlína a máte to blíž?

RADEK: To je dobrá otázka. Já myslím, že jsem se tenkrát rozhodoval z toho důvodu, že Brno je nějakým způsobem první logická volba pro člověka, který má kořeny na Moravě. Tenkrát jsem se rozhodoval mezi studiem sochařství a architektury a řekněme spíše pod vlivem rodiny nakonec zvítězila architektura. 

Otázka dnešních zájemců o studium může být v mnoha ohledech jiná. Daleko více vnímám, že studenti, kteří nastupují dnes na školy, jsou v daném směru mnohem poučenější. Netvrdím a nemyslím si, že to obecně znamená, že jsou ty poznatky také nutně hlubší. 

A proč by se měl člověk rozhodnout pro Brno? Prvním důvodem je město Brno, které je minimálně stejně dobrá lokalita ke studiu, jako je Praha, ne-li lepší. Důležitým faktorem je také vlastní profil VUT, technické univerzity spojující technologické, umělecké a ekonomické obory neboli profil, který mají dnešní nejprogresivnější univerzity. Třetím klíčovým důvodem je vlastní fakulta, dostatečně malá pro poskytování individuální práce se studenty, poskytující domovskou atmosféru, která je podpořena výraznou zahraniční orientací, což může být pro mnoho lidí velkým tahákem. 

V internacionalizaci fakultního prostředí také vidím velký potenciál, který bude bezpochyby podpořen tím, že od akademického roku 2024–25 bude na fakultě také bakalářský stupeň vyučován v anglickém jazyce a doplní tak již existující magisterský stupeň. 

Nejlepší diplomovou práci vyhrál projekt Tatiany Uhríkové, který spojuje teorii Christophera Alexandra se současnou potřebou zahušťování měst. | Zdroj: VUT BrnoNejlepší diplomovou práci vyhrál projekt Tatiany Uhríkové, který spojuje teorii Christophera Alexandra se současnou potřebou zahušťování měst. | Zdroj: VUT Brno

Vy jste říkal, že vy jako budoucí student jste neměl žádnou konkrétní představu, s čím byste chtěl školu nakonec opustit, ale během studia byla vaší profesorkou třeba Alena Šrámková. Vybavujete si nějakou konkrétní radu nebo znalost, kterou jste tady nabyl a pak se vám jako architektovi hodila v praxi a říkal jste si „jasně, tohle mám z Brna“?

RADEK: Já myslím, že hovory s profesorkou Šrámkovou byly hodně komplexní. Ona dávala takové rady do života, které si člověk pamatuje dodnes. Jedna z prvních byla, a teď to neberte jako citát, „víte, architektura je bezvadná věc, ale nejdůležitější v životě je láska“. Často mluvila o tom, že člověk se musí naučit rozlišovat podstatné věci od těch nepodstatných, pochopit jejich podstatu. Řada rad směřovala k architektonické praxi, stylem „musíte v tom domě mít něco rádi, co si uhájíte za každou cenu, protože od návrhu k realizaci je mnoho překážek, které vám původní koncept osekávají a kazí“. 

Mně to přijde sympatické a zajímavé, protože široká veřejnost si architekta spojí spíše s někým arogantním, kdo nevnímá uživatele nebo okolí, ale ego tam hraje velkou roli. Ostatně aktuální kauza Zahy Hadid a jejího stadionu v Kataru se také týká tohoto tématu. Často jsou to právě tito „star architects“, kteří ještě více ukazují sílu ega, a oboru to podle mě škodí. Škodí to ve výsledku i budovám, té diskusi, co si o tom myslíte?

RADEK: Cítím v tom určité posuny. Myslím si, že změna je vidět i v mladé generaci architektů, kde vidíte, že si architekti zakládají ateliéry i ve větších kolektivech, které se různě proměňují. Je na tom vidět, že mladí lidé jsou daleko více zvyklí tvořit ve skupinách, a stejně tak prezentovat své názory na současnou společnost a situaci v oboru. Zároveň se v tom ukazuje, jakou cestu urazila naše společnost od sametové revoluce a že občanská společnost, ke které určitý druh participace patří, se tímto propisuje do celého diskurzu o tom, co je architektura, co je veřejné prostředí, jakým způsobem se mají formovat města a mnoho dalších, a jsou to právě tato všechna témata, která jsou pro současnou společnost klíčová. 

Fakulta architektury VUT v Brně je česká vysoká škola s více než stoletou tradicí. VUT v Brně se řadí ke třem procentům nejlepších světových univerzit. | Zdroj: VUT BrnoFakulta architektury VUT v Brně je česká vysoká škola s více než stoletou tradicí. VUT v Brně se řadí ke třem procentům nejlepších světových univerzit. | Zdroj: VUT Brno

Zároveň, když sedíme tady v Brně, nejde nezmínit několik snad budoucích nových brněnských staveb, které byly představeny v posledním roce/dvou. Je to budova Hlavního nádraží nebo budova Židovského muzea, kterou by měl navrhnout Kengo Kuma. Veřejnost se ale vůči nim rozdělila na dva tábory, které jsou nesmiřitelné. Už od dob knihovny na pražské Letné od Jana Kaplického jako by tu stále byla atmosféra, že buď, anebo. Mě by zajímalo, jak vnímáte tyto emoce, které tady už desítky let při vzniku nějaké opravdu moderní, výrazné a pokrokové budovy jsou? Proč si myslíte, že se veřejnost pořád štěpí, i ta odborná, v případě těchto realizací?

RADEK: Když to vezmu v rámci určité paralely, Kengo Kuma, Židovské muzeum v Brně, a Mies Van der Rohe, Vila Tugendhat, stavba, která se ve své době setkala s podobným nepřijetím pro svou okázalost či drahotu. Její nepřijetí v české architektonické obci z důvodu „asociálnosti“ či exkluzivity je dnes tématem primárně pro kunsthistoriky a fanoušky architektury a je bezpochyby důležitým ukazatelem, jak byla tato ikonická stavba reflektována v době svého vzniku. Dovolím si však tvrdit, že dnes již žádné takové emoce nevyvolává a je pevnou součástí Brna, jakožto jedna z ikon světové architektury. Myslím, že osud židovského muzea Kengo Kumy může být stejný. Dnes vzbuzuje jisté emoce a časem budeme rádi, že zde bude stavba od tohoto famózního světového architekta, kterým Kengo Kuma bezesporu je. Brnu by taková stavba slušela.

Téma hlavního nádraží je daleko komplikovanější a má více rovin. Bohuslav Fuchs byl bezpochyby progresivní architekt a ve své době, kdy se díval na Brno, měl mnoho důvodů, proč tvrdit, aby se nádraží přesunulo do jižní části města. V čem vidím určitý problém, je se s touto vizí ztotožnit, protože dnes stojíme před jinými výzvami, mající souvislosti s celou brněnskou aglomerací a funkčním dopravním skeletem. Dle mého názoru je to právě mobilita či proměna mobility, co zcela zásadně charakterizuje 20. století, a proto považuji za zcela legitimní si klást otázky, zdali koncept skeletu odsunutého nádraží reflektuje všechny potřeby města Brna, ale také aglomerace v kontextu evidentních environmentálních trendů, ve kterých hraje železniční doprava významnou roli. Myslím si proto, že je zcela relevantní ptát se, zdali je vhodné oprašovat nějaký historický koncept a zaštiťovat se u toho Bohuslavem Fuchsem. Máme mnoho příkladů ze zahraničí, kde nádraží zůstalo v centru města a rychlostní trať se posunula o pár set metrů vedle a v tomto meziprostoru vznikla nová čtvrť. 

Všechny tyto otázky navíc nabírají na relevanci ve chvíli, kdy se ukazuje, že vysokorychlostní trať vůbec nepůjde středem Brna, ale že Brno lehce mine při jihozápadním okraji. Za mě by bylo dobré prozkoumat, jestli systém uvažování o jednom centrálním nádraží je správný, ale obávám se zároveň, že věci pokročily příliš daleko a z tématu odsunu nádraží se stala primárně politická otázka, což je škoda.

Průběh talentových zkoušek na VUT Brno | Zdroj: VUT BrnoPrůběh talentových zkoušek na VUT Brno | Zdroj: VUT Brno

Mě ještě napadá v souvislosti s tím, jak jsme se bavili o empatii a nové generaci, o komunikaci, jestli všechny tyto i problémy z toho vzešlé, nejsou proto, že tato generace architektů není moc zvyklá veřejnosti vysvětlovat své kroky, ideje, ale i případné problémy, které se pojí s takto velkými investicemi, obzvlášť když se to týká veřejných peněz. Architekt nevstupuje příliš často do debat ve fázi, kdy je projekt možné ještě ovlivnit.

RADEK: Určitě je to téma veřejné debaty, a teď se můžeme dívat ze dvou rovin. Pamatuji si dobu, kdy se říkalo, že je špatně, že architektura není předmětem veřejné debaty, zároveň se ale znovu říká, že je špatně, když se stává tématem veřejných debat tak, že dochází k její politizaci. Podle mě je architektura svým založením intervencí do veřejného prostoru, a proto je podrobována veřejné kritice. Na to budoucí architekty také školíme. Asi není úplně v tomto ohledu překvapující, že jsem si zvolil za proděkana Rostislava Koryčánka, protože považuji určitou moderaci a řekněme kurátorství výstupů za důležitou úlohu této instituce.

Veřejná debata se dá vést různými způsoby. I když je v něčem náročná, neznamená to, že si nemůže zachovat nějakou úroveň. Jsem v tom životní optimista, mám pocit, že určité, řekněme možná více emočně pojaté debaty, výsledku nemusí zanechávat tak negativní dopad. Ano, Kaplického knihovna vzbuzovala mnoho emocí. Mnoho lidí si knihovnu přála jen z úcty k osobnosti Jana Kaplického. Ty emoce jsou úplně pochopitelné a jsou pochopitelné debaty o podstatě architektonického návrhu. Vidíte, nic se nepostavilo, a jestli se někdy postaví, je otázka. Já ale doufám, že Brno v tomto bude konzistentnější, byl bych rád, aby se opravdu postavilo Židovské muzeum od Kenga Kumy.

Vyhlášení Ceny Bohuslava Fuchse | Zdroj: VUT BrnoVyhlášení Ceny Bohuslava Fuchse | Zdroj: VUT Brno

Když se vrátím ke studiu na vysokých školách obecně, ale i k výuce mladé generace, tak v posledních dobách se medializovaly skandály, které jsou spjaté se studiem. Ať už je to bossing ze stran vyučujících, problémy ateliérové výuky a zneužívání moci, nebo teď třeba na střední škole designérské v Brně, kde paní ředitelka odvolala své tři kolegy kvůli lajkům na sociálních sítích. Jak vy sám chcete během následujících čtyř let minimalizovat případné problémy, toxické situace, které se ve školství dějí?

RADEK: Za mě je tento druh chování zcela nepřijatelný. Měl jsem možnost toto téma otevřít s panem rektorem Janíčkem, a i díky mé zkušenosti z TUL, která zavedla ombudsmana, který je z Karlovy univerzity, můžu říci, že se jedná o model, který se dle mého osvědčil. Směřovat k takovému modelu v nějaké vzájemné debatě s vedením univerzity by bylo, za mě, vhodné z toho důvodu, že mít takového arbitra uvnitř instituce je vždy v něčem ožehavé, s ohledem na jeho nestrannost.

Také si uvědomuji, že nastávají situace, kdy je ne zcela šťastně zvládnutá komunikace. Předcházet těmto situacím pomůže jen správné nastavení vnitřních pravidel dané instituce a systému evaluace.

Je pravdou, že studium architektury v sobě nese možná více individuální pohledy. Má zkušenost z Liberce byla taková, že na hodnocení ateliérů se vždy podílela celá katedra. Hlas vedoucího práce byl v mnohém významný, neříkám, že určující, a musím říct, že jsem nikdy nezaznamenal tlak na tzv. potopení studenta. 

Obecně si myslím, že když se nějaké problémy objeví, tak je zapotřebí o nich otevřeně mluvit. Koneckonců kolem volby děkana probíhaly také různé fámy, jemně řečeno, a mou osobní strategií je o všech těchto fámách či tvrzeních veřejně mluvit, protože jinak přispíváte k tvorbě toxického prostředí a vaše odborná, ale i lidská reputace může velice snadno utrpět. Osobně považuji tento druh jednání, nejen v akademickém prostředí, za zcela nepřijatelný.

Přijímací zkoušky pro studenty zasažené válečným konfliktem | Zdroj: VUT BrnoPřijímací zkoušky pro studenty zasažené válečným konfliktem | Zdroj: VUT Brno

A není třeba řešením rezignovat na systém ateliérové výuky, kde je jeden profesorský, řekněme nadřazený prvek, který zůstává často po desetiletí? Protože tohle jsou takové pozůstatky 19. století ve smyslu mistr a žák. Mistrovská výuka v uměleckém školství s sebou pravděpodobně nese větší rizika než jinde.

RADEK: Myslím, že to má opět dva různé pohledy. Studenti se často hlásí k člověku, který je pro ně zajímavá osobnost a třeba nemusí být ve všem jednoduchá, ale může pro ně být nějakým způsobem formativní. Osobně jsem nikdy neměl ateliér sám, téměř vždy jsem tam měl nějakého partnera a často i lidi, kteří byli zvenčí, a vždy to pro mě osobně bylo inspirativní, právě díky dialogu a sdílení pohledů a názorů. 

A teď k těm reliktům 19. století, zde je evidentní, že se doba posunula. Dnes vidíte, že i sami studenti mají chuť v rámci konzultací komentovat práce svých kolegů a nějak přistupovat k debatě a já v tom vidím odraz rozvíjející se kultury dialogu, který je bezpochyby úzce spjat s rozvojem porevoluční české společnosti. Myslím si, že model čistě mistrovské výuky je modelem aplikovaným, ale trochu se zdráhám zobecňovat, nicméně si myslím, že vize pedagoga jako tutora je čím dál více aplikována i na našich VŠ.

Děkan Radek Suchánek při rozhovoru | Foto: Vojtěch FilkoDěkan Radek Suchánek při rozhovoru | Foto: Vojtěch Filko

Ale v řadě ateliérů tento mistrovský přístup určitě ještě přetrvává.

RADEK: Ano, přetrvává. Nicméně jsme svědky i jiných procesů, například genderového vyrovnání počtu žen a mužů, kde na FA VUT dnes již převažují více ženy studentky. Tyto posuny jsou zjevné také ve skladbě pedagogického sboru.

Co to vypovídá o naší profesi? Po pravdě se zdráhám dělat nějaké dalekosáhlé závěry, neb jsem přesvědčen, že jako profese kopírujeme jisté primární trendy celé společnosti, tj. zvyšování počtu žen studentek a žen pedagožek na VŠ, trendu, který je možné pozorovat v celé západní společnosti.

Poslední otázka je vizionářská. Až vám za čtyři roky skončí vaše volební období, čím byste se rád rozloučil? Co byste rád, aby tady po vás zůstalo, pokud nebudete pokračovat?

RADEK: Bezpochyby je tu několik oblastí, které jsem už trochu latentně naťuknul. Velké téma je lokace. Bude fakulta tady, nebo někde jinde? To téma je otevřené a velice živé a byl bych rád, kdyby se ten rozhovor dělal na nějakém definitivním místě. Za čtyři roky to možná nebude, ale za osm možná ano. Také bych byl rád, aby se trend otevírání zahraničním pedagogům, vnějším vlivům, ale i příchodu zahraničních studentům uchytil a získal na dynamice co nejvíce a aby proud směřoval k internacionálnímu složení fakulty, jak studentů, tak pedagogů. Zároveň to, co mě hodně osobně zajímá, je neustálá debata o kurikulu. Kurikulum architektonického vzdělání, by nemělo být neměnné, je to živá substance a je to něco, co má být neustále podrobováno kritickému hodnocení. Vědět, co se děje za našimi okny, a být schopen obsáhnout nejenom vysoké kreativity a vzdělanosti či schopnosti porozumění mezioborovému diskurzu, který je v současné době zcela klíčový, ale i určitých schopností či praktických dovedností. K tomu je potřeba moderace, být schopen prezentovat, být schopen korigovat určitou debatu ve veřejném prostoru, to je dnes bezpochyby důležitá role architekta, tvůrčího architekta, ale i městského architekta, který se stará o veřejný prostor a o kvalitu našich měst.

Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně a její studenti | Zdroj: VUT Brno Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně a její studenti | Zdroj: VUT Brno

Téma, které se týká všech vysokých škol, je samozřejmě téma vědy a výzkumu. Uvědomuji si, že toto téma vyvolává jisté rozechvění, ale pro mě je věda a výzkum to, co se děje za našimi okny. Schopnost interdisciplinární interpretace toho, jaké aktuální výzvy nám svět dává, je klíč k tomu, že architektura jako obor bude.

Dostat do genů absolventa schopnosti naslouchat, tu sociologům, tu výtvarníkům, tu jiným specifickým profesím, ale zároveň mít pevný background stavební, včetně moderních stavebních technologií. Osobně jsem přesvědčen, že stojíme na prahu technologické změny ve stavebnictví, ve spojitosti s udržitelností a omezeným přístupům ke zdrojům. A bezpochyby velkým tématem je vedle udržitelného stavebnictví také krize bydlení a otázka, v čem bude bydlet nastupující generace? Toto vše je šíře, kterou bych rád dostal do krve absolventů, aby v tom byli sebevědomí jako tvůrci a vnímali svou aktivní roli v současných celospolečenských výzvách.  

Související

Ať z krajiny není Václavák. Mladý student z FA VUT řeší, jak přírodě vrátit její panenský klid a původní charakter
Interiér a architektura

Ať z krajiny není Václavák. Mladý student z FA VUT řeší, jak přírodě vrátit její panenský klid a původní charakter

Tereza Urban - 5. 8. 2022

Brno světové. Do moravské metropole se sjíždějí zahraniční odborníci, aby na VUT pomáhali studenty učit architekturu jinak a lépe
Interiér a architektura

Brno světové. Do moravské metropole se sjíždějí zahraniční odborníci, aby na VUT pomáhali studenty učit architekturu jinak a lépe

Kateřina Hubertová - 4. 4. 2022

 Mladý a progresivní. Vážeme se k tradici, ale nebojíme se hledat i jiné cesty, říká děkan Fakulty architekury na brněnské VUT Jan Kristek
Interiér a architektura

Mladý a progresivní. Vážeme se k tradici, ale nebojíme se hledat i jiné cesty, říká děkan Fakulty architekury na brněnské VUT Jan Kristek

Nikol Galé - 21. 9. 2020

SHOP Snoubení
kruh 2024
zuz banner
ujep 2024