Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Marcel Mochal je výraznou postavou českého designu, foto: LLEV Marcel Mochal je výraznou postavou českého designu, foto: LLEV

Bezprostřední kontakt s trendy na mě funguje jako alarm. Marcel Mochal, designér, rozkročený mezi několika obory

Nenasytnost materiálů, originální nápady, odvaha zkoušet nové technologie. Tentokrát jsme si k rozhovoru přizvali jednu polovinu designérské dvojice Studia LLEV, Marcela Mochala, který se nedávno stal proděkanem na Fakultě umění a designu v Ústí Nad Labem. Kde čerpá inspiraci, jací jsou jeho studenti a kdy zjistil, že chce být designérem?

Na vícero židlích

Gratulujeme k vašemu jmenování proděkanem pro rozvoj na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem.

MARCEL: Děkuji vám, na fakultě máme nově zvoleného děkana Pavla Mrkuse, který navazuje na svoje předchozí čtyřletém období. Zasel tam semínko progresu. Jsem v Ústí rok a půl, a přišel jsem tam právě díky němu. Byl asistentem mého profesora Vladimíra Kopeckého na UMPRUM. Je důležité mít dobrého šéfa, se kterým si rozumíte a můžete jednat narovinu.

Zrcadlo LUNNA rozjasní interiér, foto: PentimentiZrcadlo LUNNA rozjasní interiér, foto: Pentimenti

Čekají vás v závislosti s touto událostí nějaké změny v rámci vašeho pracovního režimu? Vedete Ateliér Sklo na FUD a se svou manželkou tvoříte jako Studio LLEV.

MARCEL: Když se práce v akademickém prostředí dělá efektivně, nemusí být náročná. Jsem v období, kdy mě tato práce zajímá a jen to dostalo tuto oficiální podobu v roli proděkana. 7 let jsem učil na střední škole a pak přešel na volnou nohu. Máte pravdu, být na více židlích není dobré, ale uvědomil jsme si, že práce se studenty mě baví a škola mi dává prostor pro výzkum v oblastech designu, které mě zajímají. Badatelské aktivity jsou v Ústí na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně efektivně podporovány. Znáte to, této profesi je třeba mnoho obětovat – dáváte, ale díky tomuto prostředí také dostáváte.

Designérská přesila

Jak dlouho vedete ateliér Skla?

MARCEL: Rok a půl. A po této době jsem se již odhodlal zadat studentům i designové téma, ateliér byl doteď nasměrovaný spíš ke studiovému sklu, nyní k tomu aktuálně přibylo téma skleněné vratné lahve. Moji studenti hodně tíhnou k umění, pro takovou vyhraněnost je to ale může v dnešní době položit na znak. Rozkročit se mezi umění a design, naučit se ovládat designérské řemeslo rukama i počítačovou myší je důležité.

Řešíme první designové zadání a mám radost, že je to baví. Poznali, že design není „fuj  a zaprodanost komerci“, ale obor, který vám daruje prostor pro vaši osobnost a kreativitu. Proto v současnosti máme tolik designérů a méně umělců. Design je svým způsobem jednodušší než umění.

Své studenty chce kromě zručnosti naučit i samostatnosti, foto: Filip ŠváchaSvé studenty chce kromě zručnosti naučit i samostatnosti, foto: Filip Švácha

Inspirují vás vaši studenti?

MARCEL: Bylo to jiné v Praze na UMPRUM, kde jsem krátce vedl ateliér Skla. Hlavní město je blíž trendům, a studenti se jimi nechávali ovlivňovat víc. Mám tím na mysli fakt, že bezprostřední kontakt s trendy na mě funguje jako alarm – ne tohle nechci, to se mě netýká. Do Ústí jdou trendy pomaleji.

A je to tak lepší?

MARCEL: Jak pro koho. Mám raději autentická řešení, která vznikají někde ve vás. Když se držíte trendu, baví vás to, modifikujete si to a rychleji přicházíte na řešení, které nemusí být tak zcela vaše. Naopak, když to tolik nesledujete a jste uzavření v údolí okolí Labe, najít se je složitější. Ale o to zajímavější jsou pak výsledky. Jsem tím neustále překvapován, hledám k tomu cestu a zjišťuji, že klauzury byly dobré. Jen jsem to hned neviděl a muselo to ke mně dojít.

Klauzury Ateliéru Skla umožnili studentům přemýšlet nad svou budoucností v oboru, foto: Filip Švácha. Klauzury Ateliéru Skla umožnili studentům přemýšlet nad svou budoucností v oboru, foto: Filip Švácha.

Skleněné JÁ

Klauzury, které zmiňujete, byly prezentovány na výstavě klauzurních prací s tématem JÁ, kde jste dal studentům příležitost, aby si zkusili představit a zhmotnit svou budoucnost v oboru. Jak splnili toto zadání?

MARCEL: K vedení ateliéru přistupuju jako k vytváření příležitostí, a důležitá je pro mě kontinuita toho, co děláme. Toto téma mi umožnilo studentům ukázat, že nemají jenom plnit zadání klauzury pro komisi a třídenní výstavu, ale že by to mělo mít jistý přesah. Vytvořit si cíl, kterým bude například spolupráce s firmou. A sami nebo s mojí pomocí otevřít dveře takové spolupráci. Otevřeli jsme spolu tuhle mentální rovinu.

Ateliér jsme představili v Galerii Kvalitář, kde dvě bakalářské práce našly sběratele a prodaly se věci, o kterých si nikdo nemyslel, že najdou kupce. Mám z toho velkou radost a velký dík patří kurátorovi Kvalitáře Janu Dotřelovi za důvěru, kterou nám poskytl.

Klauzury v Galerii Kvalitář, foto: Filip ŠváchaKlauzury v Galerii Kvalitář, foto: Filip Švácha

Pohostinnost v designu

Když se dostaneme k vašemu Studiu LLEV, je až neskutečné, jak široké spektrum předmětů vytváříte. Sklo, šperky, také například nábytek. Někteří umělci se soustřeďují jenom na jednu kategorii, vy jich zvládáte hned několik. Jak se vám daří udržovat kvalitu a originalitu tak rozdílných produktů? Čím to je?

MARCEL: Děkuji, že to tak vidíte. Na kvalitě nám záleží hodně. Přišel jsem na to, odkud ta rozmanitost pramení. Já i moje žena Eva pocházíme z rodin, kde je velká pohostinnost standardem. U nás nedostane host jenom kávu, je z toho často oběd, výlet, večeře a pak u nás i přespí. Rádi lidi vítáme a hostíme je. Tento jev se potom promítá do toho, co děláme.

Nestačí mi jenom sklo, abych se designérsky vyjádřil, co aktuálně chci. A hlavně nás neskutečně zajímá učit se nové věci, technologie, je to taková nekonečná nenasytnost. Úzce spolupracujeme s řemeslníky, bez kterých bychom nebyli nic. Jejich práce si velice vážíme, oni byli jeden z mnoha důvodů, proč jsme odešli z Prahy do Turnova.

LLEV dokáže navrhnout opravdu vše, foto: PentimentiLLEV dokáže navrhnout opravdu vše, foto: Pentimenti

Problém doby

A jak se vám daří s tak širokým spektrem produktů na trhu?

MARCEL: Zajímavé je, že se nám 90 % toho, co navrhneme, dobře prodává, ale 90% toho, co navrhneme pro firmy, nejde do výroby. Klienti jsou málo odvážní. Ze začátku mají tendence experimentovat s novými materiály. Když to od nás dostanou již v konkrétní podobě, tak řeknou, že na to už není čas, a že jim vlastně stačí to, co mají. Je to velká chemie.

Pomocníci pod nůž, foto: LLEVPomocníci pod nůž, foto: LLEV

Když se nějaký produkt povedlo prosadit, bylo to zásluhou skvělého člověka v marketingu. Měl nadhled a chtěl firmu posunout, viděl potenciál, jak se odlišit. Základ dobré spolupráce je, že v ni všichni věří. Také si váží toho, co pro ně děláte a vědí, proč chtějí zrovna vás.

Očekává se, že si designér nastuduje genezi firmy, no ale málokdy se stane, že klient ví, co má za sebou designér. Třeba vy v Czechdesignu to děláte dobře. Nabízíte firmám konzultace, ukazujete jim cesty k designérům.

Máme zde ale celou řadu firem, které jsou výjimečné ve vztahu k dlouhodobé vizi značky a vztahu s designéry. To, co jsem viděl na 58. ročníku Milánského veletrhu v části EUROLUCE, z toho mám velkou radost já i všichni kolem mě. Lasvit, BrokisBomma tam excelují, Preciosa vytvořila nádhernou instalaci. Jako Češi můžeme být na takové značky světového významu hrdí.

Ke křehkým kytkám křehké sklo, foto: LLEVKe křehkým kytkám křehké sklo, foto: LLEV

Skvělé české světlo

Myslíte, že je teď české sklo pojmem?

MARCEL: České sklo šlo nahoru v různých fázích historie a dobře reflektuje ekonomickou atmosféru ve společnosti. Třeba ve 20. století, kdy jsem se narodil. Tehdy to byla krásná etapa lisovaného skla, kterou mám rád. Nebo technologie taveného skla, kterou vyvinul v Železnobrodském skle Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou.

Dnes je konečně tato technologie v další fázi vývoje, což prezentoval třeba Rony Plesl na Designbloku. Vychází z technologie odlévání kovu. Pak dokážete sklo dostat do takových detailů, nalít ho do jiných forem. Těším se, jak to bude pokračovat. Dnes je české sklo nahoře právě v oblasti svítidel.

TENNISový set místo lustru, foto: Martin PouzarTENNISový set místo lustru, foto: Martin Pouzar

Kde čerpáte tu nekonečnou inspiraci při vaší vlastní tvorbě?

MARCEL: V tom, co dělám, se neberu zase tak vážně. Myslím, že jsem spíš médium, skrz které prochází nápady a energie. Jako LLEV se vyjadřujeme tvarem. Cítíme se víc jako sochaři a umělci. Přinášíme člověku předměty, které vznikly díky materiálu, ty nás fascinují a inspirují. Naše produkty fungují, baví nás, chcete se jich dotýkat.

Poslední dobou se dostáváme k zajímavým materiálům z celého světa, například deskovým. Na jedné svatbě jsme potkali Kamila Marka, a spolupracuje s námi už 3 roky, to nás hodně posunulo.

Mýdlo barevné a čiré jako sklo, foto: LLEVMýdlo barevné a čiré jako sklo, foto: LLEV

Nedávno jsme se dostali například také k mýdlové hmotě. Na začátku bylo zadání značky Laufen pro Designblok 2017, kdy jsme vytvořili mýdlové umyvadlo. Pak jsme zjistili, že lze s mýdlem pracovat jako se sklem. Dává vám absolutní svobodu, nejste závislí na žádném průmyslovém procesu. Dnes je u nás ve studiu mýdlo bestsellerem.

Drahokam do každé koupelny! foto: LLEVDrahokam do každé koupelny! foto: LLEV

Ornament doby

Mýdlo je také součástí kolekce PAPIIR, kterou jste představili na loňském Designbloku.

MARCEL: Spojili jsme to s tím. Před rokem jsme s ním začali pracovat a definovali si jeho barevnost jako by to bylo tavené sklo. Uvědomili jsme si, že mýdlo může mít i jinou formu v závislosti na ingrediencích. Použili jsme semínka jahod a rozdrcené skořápky ořechů jako peeling, bambucké máslo a aktivní uhlí, které dobře čistí pokožku.

Papírnou Papyrea, se kterou se známe už 5 let, jsme dlouho chtěli spolupracovat, ale nebyl důvod. Pak jsme zjistili, že práce s mýdlem je podobná práci s papírem. Do papírové hmoty můžete přidat cokoli podle toho, jak a co chcete vyjádřit. Výsledný projekt PAPIIR jsme udělali hlavně proto, že jsme cítili, že je potřeba vyjádřit se k tomu, jaký je ornament naší doby. Doba, která nemá ornament, jako by neexistovala.

Mýdlo a papír mají hodně společného, foto: Jan KudějMýdlo a papír mají hodně společného, foto: Jan Kuděj

Například v designu to teď je recyklovaný plast, produkty z tohoto materiálu jsou důležité ve svém obsahu, ale ne ve vztahu k nám jako designérům. A tak jsme zkusili materiálovou texturu recyklátu uchopit jako by to byl ornament. Zkusili jsme to zachytit papírem, který klame tělemvypadá jako korek, pískovec, a přitom je to všechno lehoučké. Archetypální tvar mísy jsme využili jako formu pro náš záměr.

Lehčí pískovec nikde nenajdete, foto: Jan KudějLehčí pískovec nikde nenajdete, foto: Jan Kuděj

Jak se díváte na recyklaci v designu? Ztotožňujete se s tímto trendem?

MARCEL: To je ten problém, recyklovat by nemělo být jen moderní a trendové. Je však dobré, že se o tomto tématu mluví v souvislosti s designem, který má schopnost s tímto problémem mnoho udělat. Milánská galeristka Rossana Orlandi to nazývá renesancí designu a brilantně s tím pracuje. Vyhlásila soutěž Plastic Prize. Když pak člověk vidí ty výsledky, je vidět, že stále nikdo moc neví, co s tím, aby to negenerovalo jen další a další zátěž pro planetu.

Aby vaše NOCC nebyla tak tmavá, foto: PentimentiAby vaše NOCC nebyla tak tmavá, foto: Pentimenti

Pomocná ruka designu

co Studio LLEV a zahraničí? Plánujete něco?

MARCEL: Ano, plány do zahraničí máme, je na čase vystoupit z české kotliny. Měli jsme tu možnost hned po absolutoriu, ale nechtěli jsme, protože tady je dostatek prostoru, skvělých lidí a řemeslníků pro to, co chceme dělat.

V Čechách bychom se chtěli stát něčím jako je HAY, protože tady nic takového není. Chybí tady firma, která by dělala to, co oni, nebo Marcel WandersMOOOI. Najde si svého designéra, který přišel se zajímavým konceptem, tapeta, koberec, nebo svítidlo, to si stáhne pod svá křídla, postará se o vývoj. Má mechanismy, lidi a schopnosti dostat to do celého světa, je to geniální věc.

Vroucí sklo, foto: Gabriel UrbánekVroucí sklo, foto: Gabriel Urbánek

Zajděte si do muzea

Tvoříte v České republice, ctíte její tradice a historii, a taky lidskou paměť. Jak při designech pracujete právě s ní?

MARCEL: Představuju si pod tím víc věcí. Chodíme například často do muzea. Já jsem z Českého ráje. Zajděte někdy v Turnově do muzea. Tam pochopíte, o čem mluvím. V designu se dnes zapomíná na kontinuitu s historií či folklór daného kraje. Tam, odkud pocházím já, z kraje zlatníků a českého granátu, se už nedrží žádné krajové tradice. Přitom máme nádherné kroje, architektura byla kdysi stoprocentně roubená.

Dnes tam zbyly dva domy. Když jsme navrhovali truhlu, nábytek v minulosti typický pro každou domácnost, zjistili jsme, že ji stále každý potřebuje. Dá se na ní sedět, a je to ideální místo, kam rychle uklidíte třeba hromadu hraček v dětském pokoji.

Truhlice je pořád aktuálním kusem nábytku, foto: LLEVTruhlice je pořád aktuálním kusem nábytku, foto: LLEV

Múza a kreslíř

Jak máte práci ve Studiu LLEV rozdělenou mezi vámi a vaší manželkou?

MARCEL: Role Evy vás možná překvapí, je hodně důležitá. Jako rodinný typ, který je nohama na zemi, dokáže vytvořit zázemí naší práce. Dá se taky říci, že je múza a věci vidí hodně kriticky. Bavíme se o tématu, vymýšlíme, já to kreslím a ona to buď schválí, nebo ne. A má často absolutní pravdu a důležitý nadhled. Pak to realizujeme, prodáváme a Eva řeší praktické věci okolo a ty kreativní dokáže velice dobře vyhodnotit. Dalo by se říct, že když tvoří, je to podobné jako když vaří. Používá různé ingredience, řeší barevnost, povrchy, od každého poctivou špetku.

Manželé Mochalovi spolu tvoří od roku 2004, foto: Lukáš Kastovský, Feel GoodManželé Mochalovi spolu tvoří od roku 2004, foto: Lukáš Kastovský, Feel Good

Dvojče

Četla jsem o vás, že jste se o design začal zajímat už jako kluk.

MARCEL: Po revoluci v listopadu 1989 se naše celá rodina vydala do Rakouska. Odtud jsme si dovezli dvojče, kazetový přehrávač Phillips. Nádherný, jen jsem zíral. Máma si všimla, jak ho sleduju a řekla: „No, tohle je design.“ „Design? To je dobrý, to bych chtěl jednou dělat,“ tak to asi začalo. Jsem kluk, co si pořád kreslí, až do dospělosti, každý náš design dnes vždy začíná kresbou.

Nejsme obchodníci

Na které vaše práce rád vzpomínáte?

MARCEL: Kdybyste se mě zeptala na věci jiných, asi bych odpověděl snáz. U našich nebudu konkrétní, spíš jsem rád, že jsou některé dlouhodobě nadčasové a je o ně zájem. Když se z toho ale stane výroba, jen objednáváte, odvážíte, to nás tolik nebaví. Rádi přiložíme ruku k dílu. Možná je to překvapivé, ale jsme hlavně kreativní lidé, ne obchodníci.

A jak to teda je s oblíbenými produkty jiných designérů?

MARCEL: Mám velkou radost, že hvězdy světového designu jsou chlápci, kteří rádi kreslí. Líbí se mi, co vytváří Jaime Hayon, když se díváte na jeho kresbičky fixem, tak si hraje. Bratři Bouroullec to samé. Ronan Bouroullec dělá excelentní kresby fixem. A když si člověk uvědomí, že z toho pramení jejich návrhy pro Vitru, je to fantastické.

Ale jestli mě něco baví, tak to je design, který má přesah, logiku, a není samoúčelný. Jak by se dalo uvažovat o sklenici na víno, například. To je naše kolekce sklenic DECCI. Když zákazníci proniknou pod povrch nápadu, baví je to.

Linie dle každého DECCI, foto: Roman MlejnekLinie dle každého DECCI, foto: Roman Mlejnek

Mladá velká jména

Která česká jména na poli designu budou podle vás v budoucnu rezonovat, stanou se významnými?

MARCEL: Je to trošku jinak. Oni už jsou velkými jmény. Podívejte se na Czech Grand Design, to jsou výsledky. Už nevyhrávají jen velké hvězdy, které jsou pořád dobré. Najednou se posunula ta kvalita nahoru s věkem stále nižším. Dobré vzdělávaní, schopnosti mladých lidí získávat si informace a pracovat na sobě, všechno je mnohem rychlejší. Třeba Lucie Koldová šla vysoko hned po škole.

Když jsem já byl na střední a začínal jsem, hvězdy designu měly kolem padesáti. Dnes je tomu jinak a je to dobře, protože je to motivující jak pro stálé hvězdy, tak pro ty začínající. Tohle přesně potřebujeme. Český prostor je unikátní a myslím, že si zasloužíme, aby sem jezdily osobnosti jako Gilles Massé nebo Rosana Orlandi. Na Diploma selection Designbloku byla kvalita obrovská. Jsem rád za to, jací se sem sejdou absolventi i co se na Designbloku děje. Kultivuje to zdejšího diváka a celou naši scénu.

Myslíte, že česká veřejnost je stále více vzdělaná v přijímání designu?

MARCEL: Vaše mladá generace určitě. Vemte si, že lidé hodně zapomínají na to, že design denně používají: na čem sedí, z čeho jedí, co drží v ruce. Design je obklopuje, nevyhnou se mu a vědět o něm více je dobré téma ke stolu.

Každodenní design: židle SONNDA a stůl MOON, foto: PentimentiKaždodenní design: židle SONNDA a stůl MOON, foto: Pentimenti

Barevná Portheimka

Práce Studia LLEV je aktuálně k vidění na výstavě Fresh Colours v pražské Portheimce. Své práce zde prezentuje 11 sklářských výtvarníků, designérů a designérských studií. Co tam můžeme vidět od vás?

MARCEL: Od nás tam můžete vidět tři starší i nové věci, které si kurátor Jaroslav Polanecký vybral. Na nové vázy jsme aplikovali původní technologii, která je sto let stará a používala se běžně při výrobě secesního skla. Dlouho jsme toužili tuto technologii použít, a když se objevilo téma Fresh Colours, byla to jasná volba. Dozrála doba, abychom použili tuhle disco povrchovou úpravu váz, která vzniká během pár vteřin na huti ve sklárně.

NUEEVO jsou zdobené secesní technikou barvení skla, foto: Jan KudějNUEEVO jsou zdobené secesní technikou barvení skla, foto: Jan Kuděj

Kurátor Jaroslav Polanecký si vybral lidi, u kterých měl pocit, že jsou, jak jste zmiňovala, například neprávem přehlíženi a talentovaní. K mé radosti tam jsou i dvě moje studentky: Ilona Dragoeva a Marcela Šilhánová.

Výstava samotná vznikala během tří měsíců, řada lidí dělala nové věci a myslím, že to dopadlo dobře díky neskutečné odvaze kurátora, který umělce znal a věděl, že ho v tom nenechají.

Spolu se secesně zdobenými vázami vystavují LLEV v Portheimce i tyto, foto: Jan KudějSpolu se secesně zdobenými vázami vystavují LLEV v Portheimce i tyto, foto: Jan Kuděj

Konec bílých soklů v Čechách

A taky jste měli na starost architekturu výstavy.

MARCEL: Ano. A to je náš postoj k tomu, jak si myslíme, že by se mělo pracovat s výstavami v současné době. Zadání i požadavky od většiny umělců byly na bílé sokly. Je pravda, že se to nabízí. Když jsme se sešli s kurátorem, a řekli jsme mu, že naše výstava nebude na bílých soklech, zamiloval se do toho.

Pracovali jsme se samotným postupem vzniku barevného skla. Taví se ze sklářského kmene a do něj se přidávají různé chemické prvky. Je to sypká barevná směs. Právě to jsme aplikovali na bloky z polystyrenu, které jsme doslova pomalovali pískem.

Vznikla tak iluze, že jsou to kusy z barevného pískovcového lomu na severu Čech, kde to někdo vyřízl z hlubin země. Je to výstava na míru, každému autorovi i samotnému muzeu skla Portheimka, kterému patří také velké díky za odvahu, že šli do tohoto unikátního řešení.

Prostory Portheimky srší barvami, foto: Ondřej KocourekProstory Portheimky srší barvami, foto: Ondřej Kocourek

Existuje materiál, se kterým jste ještě nepracoval a rád byste?

MARCEL: Baví mě pracovat s kovem. Pracovali jsme s litinou a chtěli bychom zkusit i jiný kov, který se dá formovat. Odlévání je prostě věc, která vám dává obrovské možnosti. Alfou a omegou toho, proč a co máme rádi na designu, jsou manželé Eamesovi. To, co vytvořili, to je bible designu.

Kolekci šperků z černého skla prodávali nepřetržitě 8 let, foto: LLEVKolekci šperků z černého skla prodávali nepřetržitě 8 let, foto: LLEV

Kronika LLEV

Co vás čeká v nejbližší době?

MARCEL: Jako proděkan pro rozvoj jsem se oficiálně začal zabývat prezentací FUD na Designbloku. Jsem rád, že se to potkává s tématem, kterým je „budoucnost“.

My, jako Studio LLEV, teď pracujeme na něčem jiném. Slavíme 15 let a uvědomili jsme si, že bychom chtěli definovat naši dosavadní práci, i to, co bude dál. A tak jsme se rozhodli vydat knihu, kterou chceme pokřtít na Designbloku. Procházíme archiv, dáváme dohromady koncept publikace s názvem Showcase a těšíme se na spolupráci s teoretiky, kteří nám pomáhají odkrýt jednotlivé vrstvy naší dosavadní práce. O grafický design publikace se postará studio Monsters z Ústí nad Labem. Takže tomuto se teď věnujeme stejně aktivně jako naší milované dceři Míně, klientům a studentům.

Výstava Fresh Colours v pražské Portheimce trvá do 9. 6. 2019. Srdečně vás zveme! 

Další články