Jde mi to tak nějak samo

Jak vás napadlo šít košile z ubrusů?

ZUZANA: Všechno to začalo v únoru roku 2022, kdy začala válka na Ukrajině. Měla jsem strach, a tak jsem hledala nějakou činnost, při které bych na to přestala myslet. A tak jsem začala šít.

Košile s příběhem použitých ubrusů. | Foto: Ľubica Nazlerová

Inspirovala jsem se ve Španělsku, kde jsem si koupila šaty od tamního návrháře. Byly ušité ze starých látek. Hodně to na mě zapůsobilo. Úplně jinak se nosily, byly to šaty, které měly příběh.

Zároveň jsem také ještě předtím sbírala staré ubrusy. Mám ráda staré věci, které už něco zažily. Chodím na blešáky a do bazarů a sekáčů a takové věci si kupuji. Pak je buď nechám, jak jsou, nebo je nějak přetvořím. Stejně tak to bylo s ubrusy. Po zážitku se šaty ze Španělska mě napadlo z nich ušít košile a posílat tak příběhy dál.

Oblečení, které má svoje kouzlo. | Foto: Ľubica Nazlerová

Jak jste se dostala k šití? Máte v tom oboru nějaké vzdělání?

ZUZANA: Ne, vůbec ne. Asi jako každá maminka, i ta moje kdysi šila pro celou rodinu oblečení, protože v obchodech nic nebylo. Stroj jsme doma tedy měli. Protože mě móda vždycky zajímala, i já jsem si zkoušela nějaké oblečení sama ušít, takže jsem se s ním velmi rychle naučila. Jediné, co jsem z dětství nevěděla, bylo to, jak šít podle střihu a jak ho sestrojit. Ale to jsem si nechala vysvětlit kamarádkou.

Když něco teď ještě náhodou nevím, doučím se podle videí na YouTube nebo si koupím nějaký online webinář. Teď už je na YouTube snad úplně všechno.

Vzdělání v oboru nemám žádné. Studovala jsem ekonomiku a marketing a pak se podílela na různých projektech, které se šití nijak netýkaly. Přesto mám pocit, že to, kde jsem dnes, je vlastně jen vyústěním toho, co všechno jsem v životě dělala.

Šití je moje vášeň. Velmi mě uklidňuje, dalo by se říct, že až pohlcuje. Pořád na něj myslím. Dříve jsem říkala, že dělám práci a pak šiju. Teď ta slova znamenají to samé a já tomu často nemůžu uvěřit. 

Všechno mi to šlo vlastně samo a velmi rychle. Od chvíle, kdy jsem začala šít košile, až po moment, kdy jsem začala prodávat, uběhlo jen pár měsíců.

Moje základní košile mají jen jeden střih

Čím jsou vaše košile jedinečné?

ZUZANA: Šiju podle jednoho střihu. První košili jsem šila pro sebe. I když jsem tenká, střih jsem si udělala volnější. Takže velikostně sedí téměř každé postavě. Výjimečně ho ještě rozšiřuji nebo ubírám na prsou a poslední dobou mě baví rukávy a kapsy. Střih jsem tedy nechala ten původní, protože není proč ho měnit.

Košile mají jen jeden střih, který sedí každému. | Foto: Ľubica Nazlerová

Stříhání ubrusu ale neprobíhá pokaždé stejně, protože každý ubrus je jiný. Jsou na něm různé motivy či výšivky. U každého se snažím, abych nerozstříhala nějakou hezkou část, a stejně tak musím často obcházet dírky a fleky, které ubrus za ty roky nasbíral. Ubrus rozložím na zem a pak „tetrisuji“ podle toho, co mi přijde důležité zachovat a co ne. Každá košile je tak jinak ušitá nejen vizuálně, ale i střihově, a je tedy originální. Také to ale znamená, že si nemůžete jednu vybrat a chtít stejnou.

Jak probíhá proces tvorby?

ZUZANA: Vím, co se mi líbí, a podle toho také ubrusy vybírám. A to je to, co podle mě buduje moji značku. Moje cítění estetiky a můj originální přístup k šití. Vybírám ubrusy jen z přírodních materiálů.

Každá košile je ale jinak ušitá. Stejný kus nenajdete. | Foto: Ľubica Nazlerová

Někdy mi ten ubrus připadá tak krásný, že je škoda ho rozstříhat. Vždycky se snažím zachovat to nejkrásnější z něj. Občas bývá i poškozený a špinavý. Je to logické, protože byl přece používaný. To ho pak vyčistím nebo nejvíc poškozené části rovnou odstřihuji.

Než z ubrusu začnu šít košili, tak ho v každém případě pořádně vyperu. Hotovou košili pak také ještě vyperu, abych viděla, jestli je dobře ušitá a jestli všechno drží, jak má.

Jak dlouho vám trvá ušít jednu košili?

ZUZANA: Jednu košili ušiju tak za tři hodiny, ale to je jen čistý čas šití. Není v tom hledání ubrusů a knoflíků, čištění a praní, žehlení, focení na internet, naskladnění na e-shop a pak odesílání zásilek. Všechny tyhle aktivity dají tak přibližně 5–6 hodin na jednu košili.

Každá košile je několikrát vypraná a vyžehlená. | Foto: Ľubica Nazlerová

Šijete i z jiných látek, nebo jen z ubrusů? A proč vlastně ubrus?

ZUZANA: Šiju převážně z ubrusů. Často k nim však přidám i utěrky, prostěradla nebo staré látky. Proč ubrus? Protože ubrus přece není jen látka. Jsou na něm výšivky, které vyšila nějaká babička, pak ho někdo používal, ohmatal, něco na něj postavil, má prostě nějaký příběh. A já jsem tak vlastně jeho součástí.

Jak získáváte ubrusy? Kupujete si je sama, nebo vám je posílají lidé?

Občas mi někdo nějaký ubrus pošle. Poslední dobou mi je posílají častěji, protože moje značka je čím dál víc v povědomí lidí, a to je vždy velká radost. Než aby někdo takový starý ubrus zahodil, tak já si ho ráda vezmu. Hlavně si je ale kupuji sama. V sekáčích a na blešácích.

Ubrus není jen látka, má svůj příběh. | Foto: Ľubica Nazlerová

Opravdu mi velmi dává smysl pomalá móda. Kousek oblečení, který má příběh, ten vám stačí v šatníku jen jeden a můžete ho nosit třeba i léta.

Kupujete si vůbec něco nového?

ZUZANA: Na šití košil používám také staré knoflíky. Co si kupuji nové, tak to jsou nitě. Polyesterové, aby byly opravdu pevné, bavlněné se totiž trhají. Košile šiju doma v naší ložnici na svém starém šicím stroji.

Šijete jen košile, nebo také něco jiného?

ZUZANA: Když jsme byli ve Španělsku, tak tam mají tradici vyšívaného povlečení. Hrozně se mi to líbí, tak jsem z něj ušila šaty. Pomalu přidávám i jiné druhy oblečení. Občas ušiju šaty, bundu nebo klobouk. Stále mám však jenom jedny ruce.

Jediné, co je na košilích nového, jsou nitě. | Foto: Ľubica Nazlerová

Nikdy mě ani nenapadlo, že bych mohla neprodávat

Pracujete teď jen na projektu šití oblečení, nebo se podílíte i na jiných?

ZUZANA: Teď už dělám jen svoji značku. Spolupracovala jsem s kamarádkami na projektu Pokojovky, ale ten už jsem musela nechat jít. Mám syna, který začal zrovna chodit do školky, a tak jsem si musela vybrat. A vybrala jsem si košile, protože ty mě opravdu hodně baví. Proto už nemám nic jiného, ale mně to opravdu úplně stačí. Pracuji jen dva dny v týdnu, a to v pondělí a ve čtvrtek. Zbytek týdne se věnuji rodině. V pracovní dny však šiju opravdu od rána do večera.

Četla jsem, že vás také baví bytový design, je to pravda?

ZUZANA: Ano, jak už jsem říkala, baví mě tvořit prostor kolem sebe. Baví mě se obklopovat krásnými věcmi a ještě je třeba i dotvářet, aby byly originální. Vybírám je a kupuji na blešácích, stejně jako ubrusy. Například poslední dobou mě zaujaly dřevěné svícny a staré vázy. Takové předměty většinou nijak nerenovuji, líbí se mi tak, jak jsou. Miluji, že je na nich vidět právě ten zub času. V nejbližší době je plánuji zařadit ke svojí značce, malý kurátorovaný výběr věcí do domácnosti.

Staré předměty mají své kouzlo. | Foto: Ľubica Nazlerová

Jak získáváte zákazníky?

ZUZANA: Před nějakým časem jsem měla blog o módě. K němu jsem měla i svůj osobní instagram a na něm hodně sledujících, přes 19 000. Blog jsem sice před časem zrušila, ale instagram mi zůstal. Pak jsem ale začala šít košile a založila si značku a v souvislosti s ní i nový instagram. Ten původní jsem přestala používat. Jenže pak mi došlo, že vzhledem k tomu, kolik je na něm sledujících, mohla bych ho spíš využít, a tak jsem ho zase obnovila. Nakonec mi tento účet hodně pomohl moji novou značku rozšířit do povědomí lidí.

Vzhledem ke svému vzdělání a práci v online obchodě můžu říct, že tuším, jak se prodává. Neříkám, že mi teď lidé trhají ruce, ale mě vlastně ani nikdy nenapadlo, že bych mohla svoje výrobky neprodat.

Trochu více jsem promýšlela cenotvorbu. Chtěla jsem, aby moje košile stály tolik, aby si je lidé koupili, ale zároveň tolik, kolik opravdu stály mě. I s veškerým časem, který jim věnuji.

Stačí jedna, dvě nebo i čtyři? | Foto: Ľubica Nazlerová

Jací jsou vaši zákazníci?

ZUZANA: Zákazníky mám z různých koutů světa. Jsou jak z Česka a Slovenska, tak třeba i ze Španělska, Portugalska nebo Německa. Velkou radost mi dělá, že se ke mně vracejí. Představte si, že mám jednu takovou zákaznici, která má ode mě 4 košile a šaty. Nechápu to, je to skvělé! Já sama mám svoje košile jen dvě.

Teď mě napadá, že mi přes sociální sítě moc nepřichází zpětná vazba. Většinou je to tak, že si zákazník košili koupí, a pak už se neozve. Ale vlastně to znamená, že s ní nemá nikdo žádný problém, ne?

Svoje věci také sama nosím. To, že se mi líbí a také je sama opravdu nosím, je podle mě nejlepší vizitka výrobku.

Jak se konkrétně prezentujete a pak košile prodáváte?

ZUZANA: Nebojím se dávat věci ven. Jak už jsem říkala, byla jsem jedna z prvních, která si asi před deseti lety založila blog o módě, jenž byl docela úspěšný. Proto jsem zvyklá se prezentovat na internetu. Kdybych vymýšlela robota, tak bych se bála, protože tomu fakt nerozumím, ale v módě a šití se cítím dobře.

Vyfotit a vložit na internet, i to je součástí ruční výroby. | Foto: Ľubica Nazlerová

Fotky výrobků na e-shop a sociální sítě si fotím sama. Jednou za čas se ale domluvím s fotografem a fotíme spolu třeba nové fotky na web.

Zvykla jsem si, že pracuji v takovém dvoutýdenním intervalu. Dva týdny šiju. V pondělí pak naskladňuji a pak mám dva týdny na to rozeslat všechny objednávky a ušít nové věci. Průměrně ušiju tak 8 košil, když mám dobré ubrusy. Je to vlastně jedna mini kolekce, která se během těch dvou týdnů často prodá. Musím říct, že jsem s tím, kolik toho ušiju a kolik se prodá, spokojená. A vděčná, že se můžu živit právě šitím.

Jsem ráda tam, kde jsem dnes

Považujete se za designérku?

ZUZANA: Já nevím, asi ano. Ale stále se tam úplně nevidím. Za návrháře, designéry považuji ty, kdo vystudovali nějakou školu. To já nejsem, jsem samouk, takže nevím, jestli si tak můžu říkat. Já jsem spíš šička. Moje tvorba je opravdu hodně maličká. Ale musím říct, že mi to tak vyhovuje. Já nemám žádné velké ambice, bohatě mi stačí, když zůstane moje značka maličká a bude mě i dál takto bavit. Vlastně si ani pro tuto chvíli nedovedu představit, že bych měla o moc větší objem zakázek. Tak, jak to je teď, je to úplně v pohodě. I když si zákazníci možná musejí někdy chvíli počkat. Je to trochu sezónní oblečení. Košile se nosí přece jenom spíš od jara do podzimu. V zimě se sice také kupují, ale méně. Všechno si dělám sama a to mi vyhovuje.

Kde se vidíte za deset let?

ZUZANA: Víte, ono vlastně ani z podstaty toho, jak tvořím, to nikdy nemůže mít žádný velký objem. Ubrusy, ze kterých šiju, jsou ojedinělé a originální a těch nikdy nebude závratně více. To mě vlastně drží při zemi. A mně to nevadí, já jsem spokojená. Ale kdoví. Co se stane za několik let, to opravdu nevím. Teď se mi za posledních pár let život obrátil vzhůru nohama, takže možné je všechno.

„Tvořit z použitých látek mě drží při zemi.“ | Foto: Ľubica Nazlerová

Jediné, co mě teď napadá jako změna do budoucna, kterou bych chtěla, je to, najít si nějaký inspirativní prostor, kde bych mohla šít. Zatím pracuji u nás v ložnici. Je velká, takže to v pohodě jde, ale není to ono. Chtěla bych mít zajímavý prostor, který mě bude více inspirovat a do kterého za mnou nebude v jednom kuse vbíhat můj syn. A ještě kdyby mi narostl druhý pár rukou. To by se mi líbilo.