Slovo „odkolek“ znamená odkrojek či krajíc chleba. Zároveň však představuje název pekáren Františka Serafína Odkolka, který založil rodinnou firmu František Odkolek a.s. už v roce 1850. Od té doby se staly Odkolkovy pekárny jedněmi z nejobdivovanějších na našem území. Jaký osud čeká budovy slavného průmyslového areálu s mlýnem a pekárnami v pražských Vysočanech dnes?
Z Kampy do Vysočan
Místem, kde pekárny Odkolek začaly poprvé fungovat, však nebyly Vysočany. Původně sídlila pekárna na Kampě v centru města, kde v blízkosti řeky využívala Sovových mlýnů. S nešťastným vyhořením Sovových mlýnů a nedovoleným obnovením jejich chodu se s velkou slávou přesunuly pekárny na nové působiště. Staly se jím právě průmyslové Vysočany, kde byla otevřena moderní pekárna s mlýnem.
Za svého působení byl Odkolek opravdovým průkopníkem. A to nejen například v laboratoři, která byla součástí pekáren a kde se neustále vyvíjel trvale výživný a chutný chléb, ale také se jednalo o podnik s velmi propracovanou marketingovou strategií. Majitelé vydávali i vlastní časopis, který nesl název „Odkolkovy táčky“.
Průmyslový areál pekáren pro Odkolka navrhl architekt Hubert Gessner. | Foto: mistamehomesta.cz
Raná moderna v průmyslové architektuře
Nový areál pekáren byl vystavěn mezi lety 1910–1911. Jednalo se o moderní areál, který pojímal krom pekáren a mlýnu také administrativní budovu. Právě tato ikonická stavba je jediným objektem v areálu, který byl roku 2006 uznán za národní kulturní památku. Ostatní budovy podobné štěstí neměly a dojde k jejich demolici. Zachován však zůstane charakteristický cihelný komín, který ční nad celým areálem, a i přes nové využití území bude odkazovat na svou průmyslovou minulost.
„Areál byl tvořen v převážné většině novodobými pozůstatky staveb, ale dominují mu dva historicky hodnotné prvky. Jedním je administrativní budova a pozůstatek budovy parního mlýna (jižní fasáda a přilehlá loď) od architekta Huberta Gessnera z roku 1910. Oba tyto prvky tvoří určitou identitu a připomínku původního areálu pekáren. Zbytek areálu je nehodnotný a v desolátním stavu,“ vysvětlil pro CZECHDESIGN generální ředitel Metrostav Development rozhodnutí o tom, proč se firma rozhodla je nezachovat.
Z původní výstavby bude zachován například charakteristický cihlový komín. | Foto: mistamehomesta.cz
Hlavním z důvodů, proč byla zvažována památková péče budovy, je jméno tvůrce, který za podobou celého areálu stojí a jehož jméno zmiňuje i generální ředitel Ondřej Buršík. Jde o vídeňského architekta českého původu – Huberta Gessnera, jednu z největších osobností první poloviny 20. století. Během stavby pekáren ve Vysočanech měl Gessner za sebou studium na Akademii výtvarných umění a byl žákem velkého architekta Otty Wagnera. Ve stejném prostředí se na akademii pohybovali také třeba Josip Plečnik, Jan Kotěra nebo Josef Hoffmann.
Gessnerova architektonická tvorba se zaměřovala především na službu sociální demokracii, a tak najdeme v jeho portfoliu dělnické domy, ale také stavby, jako je továrna na akumulátory, čokoládovna nebo právě pekárny. Pro firmu Františka Odkolka postavil budovy hned v blízkém Liberci a jeho praxe stavění pekáren zasahuje třeba i do Vídně nebo Linzu.
Dnes chátrající brownfield znova ožije a otevře se veřejnosti. | Foto: mistamehomesta.cz
Hubert Gessner, jako jeden z prvních propagátorů secesního stylu u nás, zvolil pro na první pohled možná obyčejný projekt jako jsou pekárny, vcelku moderní vzhled. Neomítnuté režné zdivo a vápenocementové cihly. Právě pravdivostí materiálů a jejich dáváním na odiv se budovy pyšní znaky typicky modernistického vzhledu.
Jak zmiňuje historik architektury Rostislav Švácha: „Považte, že je to možná nejhodnotnější průmyslová stavba z období geometrické moderny v celé Praze.“ Od roku 1995 se lesk a sláva budov vytratily a na území bychom našli pouhý chátrající brownfield. Dnes se však tento pozemek o rozloze 5,5 hektaru zásadně promění.
Po této skluzavce se v Odkolku posílalo hotové pečivo. | Foto: mistamehomesta.cz
Pečeme spolu!
Původním plánem na přestavbu území pod taktovkou firmy FIM Development měla být celková demolice a následná výstavba nového komerčního areálu s byty, hotelem a kancelářemi. To se naštěstí neuskutečnilo a od roku 2017 je areál v rukou firmy Metrostav Development, který podporuje navázání nové architektury na industriální minulost místa. Jejich přístup je v odborné obci obecně považován za velmi empatický a progresivní. To oceňuje i Jaromír Hainc z pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR): „Investor předělal kompletně původní návrh a požádal nás o doporučení, jak projekt správně uchopit a připravit zapojení veřejnosti. Tento přístup jsme velmi uvítali a investorovi doporučili zkušené kolegy na participaci.“
Ve snaze otevřít celý objekt veřejnosti vznikla iniciativa „Pečeme spolu“, kam byla přizvána veřejnost, a především obyvatelé z blízkého okolí, aby se podíleli na plánování nové výstavby a revitalizace místa. Těchto sousedských setkání se uskutečnilo hned několik a architekti tak můžou pracovat s opravdovými problémy, které s sebou lokalita nese, ale také s potřebami místních obyvatel.
„Díky přizvání veřejnosti do procesu navrhování nového projektu byly zmíněny veškeré potřeby a požadavky místních obyvatel a společnost je tak reflektuje v návrhu. To vedlo k tomu, že při zveřejnění finálního návrhu nebyla vztažena žádná námitka ani odvolání k plánu přestavby areálu,“ kvituje zpětně generální ředitel Buršík koncept kolaborace s veřejností.
Pro zpracování celkového urbanistického návrhu území bylo vybráno studio City Work Architects v čele s architektem Jurajem Sonlajtnerem. Cílem revitalizace místa je otevřít celý areál, usnadnit tak průchodnost územím a vytvořit prostor, kde se budou obyvatelé cítit bezpečně. Vznikne tak nová rezidenční čtvrť s dobrou občanskou vybaveností a kvalitním veřejným prostranstvím, otevřeným nejen rezidentům, ale i veřejnosti.
Díky novému urbanistickému plánu se stane celý areál průchozím. | Zdroj: City Work Architects
Území bude, podle plánů, zvelebeno také dvěma novými parky, jedním městského a druhým anglického typu. Noví residenti se mohou těšit také na rozšíření ulic o nové cyklopruhy, dětské hřiště, zázemí pro volnočasové aktivity a v rámci parterů zástavby taky prostor pro kavárny, restaurace či mateřskou školku.
„Urbanistický systém severojižních hmot navazuje na modul starých mlýnů a nabízí rozmanitou architekturu, kdy se jednotlivé budovy a bloky od sebe liší nejen vzhledem a výškami, ale i charakterem bydlení, které je do nich umístěno. Dvě náměstí, parky a pěší zóna – hlavní osa areálu – dotváří charakter území a svým pojednáním budou pomáhat k ojedinělosti celé čtvrti v kontextu Vysočan,“ obhajuje generální ředitel Metrostav Development urbanistický koncept.
V rámci území vzniknou hned dva veřejné parky. | Zdroj: City Work Architects
Funguje spojení historický – moderní?
Poptávané potřeby budoucích obyvatel se tedy naplní a přibudou i atraktivní záležitosti jako je třeba mateřská školka. Je ale přístup architektů dostačující? Části areálu, které architekti ve svém návrhu zachovávají, být zachovány musí, a to z nařízení Památkového ústavu ČR. Bylo by ale velkorysé, kdyby se návrh pokusil proniknout hlouběji ve formálním výrazu staveb a snažil se nalézt průsečík mezi historickou architekturou s ojedinělou tváří a obytnými objekty se současným a atraktivním charakterem pro moderního člověka.
To potvrzuje i historik architektury a pedagog na pražské ČVUT Lukáš Beran: „Plánované zbourání vysočanského parního mlýnu společnosti Odkolek, postaveného v roce 1918 podle projektu architekta Huberta Gessnera, považuji za nenahraditelnou kulturní ztrátu – a záměr částečně zachovat jeho jižní fasádu za pouhý marketingový trik, který má ozvláštnit jinak bezmyšlenkovitý návrh nového sídliště. Konverze technicky obdobné stavby v Holešovicích (Classic 7) dokazuje, že s památkami průmyslové architektury lze zacházet lépe.“
Výška nových budov nijak nenaruší siluetu města. | Zdroj: City Work Architects
Tvář nové bytové zástavby naplňuje vizi současného bydlení, tedy budovu čistého geometrického tvaru, velký počet prosklených ploch, hladkou fasádu, minimalismus. Tento typ zástavby je však stavěn jako odosobněný prototyp obydlí moderní doby a lze tak říci, že by mohl stát prakticky kdekoliv. Nezaslouží si ale zrovna objekt, jakým jedinečné Odkolkovy pekárny jistě jsou, osobitější přístup a větší důraz na svůj historický kontext? S tím souhlasí zmiňovaný historik Rostislav Švácha: „Vysočanských pekáren si vážili i čeští architekti té doby, publikovali je v českém časopisu Styl. Průmyslové stavby obvykle mají velké prostory, jsou velmi vhodné pro citlivou konverzi.“
Skvělé propojení historické průmyslové budovy s novým využitím a současnou tváří můžeme sledovat hned na několika příkladech v Česku. Jedním z nich je přestavba městských jatek na galerii současného umění v centru Ostravy, kde architekti zachovali do maximální míry původní charakter místa a budovy a jen ho jemně doplňují o aktuální prvky a hravou formou pracují s otvory v původním objektu. Jedná se však o typ stavby určený veřejnému využívání a nemá obytnou funkci. U té je potom náročnější pracovat s omezeními, která se k typu stavby váží a nedovolují architektovi tak volnou ruku jako právě třeba při návrhu galerie.
V návrhu území architekti navazují výstavbou na původní osu areálu, kterou rozvíjejí a navazují na ni pomocí náměstí a pěších zón. Z původní zástavby bude zachována památkově chráněná administrativní budova, komín, ale také charakteristické hodiny na průčelí budovy pekáren, které budou zrekonstruovány. Dále bude zachována jižní fasáda parního mlýnu s režným cihlovým zdivem. Může se však stát, že zmíněná fasáda bude sloužit jen jako pohledová kulisa, na níž se bude necitlivě lepit nová zástavba. Jak celý návrh dopadne se dozvíme od česko-britského studia Bogle Architects, kterému byla část revitalizace objektů, jimž bude ponechán historický průmyslový vzhled, svěřena.
Už nyní se ale část odborníků o osud historické pekárny bojí: „Od vídeňských architektů z Wagnerovy školy jinak v Praze v tomto období před 1. světovou válkou nic nemáme, takže by byla velká škoda, kdyby z tohoto jeho díla zůstalo jen torzo,“ varuje Rostislav Švácha, že škody by mohly být nenahraditelné.
Soutěž za soutěží
Společnost Metrostav Development využívá také hned několikrát formu architektonické soutěže. Jedna z nich je vypsána na výběr užitého umění do prostor areálu, druhá na zařízení interiéru budovy bývalého mlýna. Tuto soutěž pak vyhrálo právě studio Bogle Architects. Třetí soutěž potom byla vypsána třeba na landscaping areálu.
„Přizvali jsme do návrhu také krajinářskou architektku Štěpánku Šmídovou, která pojímá projekt jinak než v klasickém developerském projektu. Jde o využití industriálních prvků továrny, vodní prvky, využití celé řady materiálů, navržení zeleně tak, aby obstála ve stávajícím klimatu, navržení ploch, které se nebudou sekat a podobně,“ dodává generální ředitel firmy.
Na nové adrese
Dnes už firma sídlí na novém místě, a to v pražských Jinonicích na příhodné adrese Pekařská 1. Její bývalý vysočanský areál prochází od září letošního roku demoličními pracemi a vše je tedy v pohybu a průběh revitalizace areálu můžete sledovat na stránkách Vysočanského mlýnu. Zvláštní poděkování patří architektonickému fotografickému deníku Místa mého města, který nostalgicky zachycuje krásu bývalé industriální krásy.
