Architektky a designérky z 2d3D: Nechceme dělat jednu věc nadosmrti

2d3D: Kolekce TUBE, foto: Ondřej Janů 2d3D: Kolekce TUBE, foto: Ondřej Janů

Od přesných linek a geometrických tvarů se studio 2d3D postupně dostalo k principu náhody a od plastu se posunulo ke stříbru. Během šesti let fungování navrhly Petra Hlaváčková a Martina Bílková kromě šperků a různých objektů třeba hodiny, stolní hru nebo stratocoiny, které letěly balónem do stratosféry a teď jsou sběratelským kouskem. Jejich poslední kolekce šperků ze stříbra vychází z vánoční tradice lití olova – z náhod, které poodhalují budoucnost a do kterých se promítají přání a skryté touhy. Studio 2d3D tvoří kromě dvou architektek také produkční Lucie Dubová.

Jaký první šperk jste vyrobily pod značkou 2d3D?

Martina: Začínaly jsme dřevěnými šperky a objekty. Byly z dřevěné překližky a dopadlo to příšerně, to dřevo bylo takové „voškubané“. Pak jsme dostaly na porovnání plast, a ten se nám zdál lepší.  

Od začátku jste byly 2d3D?

Petra: My jsme si řekly, že budeme něco dělat a vymýšlely jsme název. Měly jsme knížku od spolužáka Adama Gebriana, kterou vydal ještě na škole, o tom, jaké názvy si dávají architektonické ateliéry. A to byl podnět k přemýšlení, jak k tomu přistoupit. Ten název má víc rovin. Začínaly jsme s trojrozměrnými věcmi, co se vyráběly v dvojrozměrném měřítku. Třidéčko ve 2D. Tehdy s námi ještě nebyla Lucka, tak to znamenalo taky „2 dámy, co dělají 3D“,  pracují s prostorem. A je to libozvučné a dobře zapamatovatelné.

2d3D: Kolekce 3D, foto: Nikola Šrajerová2d3D: Kolekce 3D, foto: Nikola Šrajerová

Martina: A jsme teď ve všech seznamech jako první. I když to nebyl prvotní záměr.

Lucie: V původním logu byla krychle.

Petra: První logo jsme si dělaly samy, ale pak jsme oslovily Petra Štěpána ze Studia Najbrt. Ten se toho chopil a už to tak zůstalo.

Vy se s Martinou znáte z liberecké architektury…

Lucie: A já jsem se k holkám připojila asi před 3 lety. Holky hledaly někoho, kdo by nebyl tak chaotický. A taky se to hodilo, když měly holky mezi sebou nějakou disbalanci a neměl to kdo rozlousknout.

S čím jste začínaly, jaká byla koncepce?

Martina: V naší práci trvá třeba několik let, než se projekt uskuteční. Všechno je pomalé a člověk má problém s motivací. Tady naopak něco vymyslíme a je to hned hotové. Takže jsme chtěly nějakou realizaci kromě práce.  Nešlo nám prvotně o šperky. Chtěly jsme dělat objekty větší i menší, které se dají nosit.

Petra: Principiálně šlo o ten vizuál, o motivy, které jsme používaly.  Ty mohly být velké jako objekt na stěnu, nebo malé jako brož nebo náušnice.

2d3D: Svařovaná konstrukce na stěnu DEKO OBJEKT, foto: Nikola Šrajerová2d3D: Svařovaná konstrukce na stěnu DEKO OBJEKT, foto: Nikola Šrajerová

Jste architektky, jak se liší tvůrčí proces u architektury a volné tvorby?

Petra: Je to spíš takové hraní, zatímco v architektuře člověk vystřízliví po studiích. Do návrhu čehokoliv vstupuje tolik různých vlivů od úřadů, památkářů, klienta, že člověk musí dělat kompromisy a neustále balancovat. To je důvod, proč jsme to začaly dělat, aby si člověk vykompenzoval nějaké svoje potřeby.

Lucie: Nejhezčí je na tom ten proces. Sedíme spoustu hodin po kavárnách, skicujeme, kreslíme, povídáme si o tom, jaký materiál použijeme, jaké tloušťky, jaké barvy. Člověk je pánem toho, co pak vznikne.

Každá vaše kolekce je docela jiná…

Lucie: Vždycky se snažíme, aby tam byl jednotící princip. Aby to vycházelo z toho 2d3D, linka, prostor, krájení dimenzí… Nezáleží na formě realizace nebo na druhu materiálu. Spousta nápadů skončila jen ve formě skic, ale pořád se snažíme mít přesah dál. Kromě šperků děláme třeba i hodiny.

2d3D: HODINY LETÍ, foto: Nikola Šrajerová2d3D: HODINY LETÍ, foto: Nikola Šrajerová

Může být taková různorodost vaší tvorby i mínusem?

Martina: Může to být mínus. Už se nám stalo, že se lidem hrozně líbily nějaké naše věci, ale my už jsme je přestaly dělat. Už nás štvaly, byly jsme jich překoukané a chtěly jsme dělat něco nového.  Samozřejmě jsme rády, když se to prodává, ale neřídíme se tím, nechceme dělat jednu věc nadosmrti. To fakt ne. Je to sice risk, že se to třeba neprodá, ale chceme, aby se to líbilo prvotně nám.

Petra: Už jsme byly unavené z těch geometrických věcí a taky geometrické věci jsou teď vidět všude, takže to není tak přínosné. Když děláme novou kolekci, tak hledáme princip, od kterého se to bude odvíjet. U poslední kolekce to bylo lití olova, což bylo pro nás strašně osvěžující, protože to nebylo o čáře a úhlech, tvary byly najednou úplně nekontrolovatelné. Dřív jsme podklady připravovaly v programech, které používáme i v architektonické praxi, ale tady jsme najednou využily metodu pokus-omyl. Takže určitě si chceme pořád držet nějakou formu a nějaký vizuál, ale taky zkoušet nové věci, aby nás to pořád bavilo a občerstvovalo.

2d3D: Kolekce FUTURE, foto: Ondřej Janů2d3D: Kolekce FUTURE, foto: Ondřej Janů

S jakým materiálem se vám pracovalo nejlépe? Máte nějaký svůj oblíbený materiál?

Martina: Myslím, že jsme rády, že jsme se dopracovaly ke stříbru, protože plast už nás vůbec nebavil. Stříbro má určitou kvalitu, značku a myslím, že u něj ještě nějakou dobu zůstaneme.

Petra: Dřív stačila data z počítače a fréza mohla jet. Teď, když pracujeme se stříbrem, tak je to víc o tom řemeslu, otevírá to nový způsob přemýšlení.

V současnosti je třeba Fler plný různých šperků, koná se spousta různých prodejních akcí. Jak se k tomu stavíte vy?

Lucie: To je pravda a my se vůči tomuhle trochu vymezujeme. Ne že bychom tím opovrhovaly, ale vybíráme si, kde chceme být. Na Fleru třeba ne. Taky si vybíráme akce, abychom „nebyly všude“. Na akcích, které si vybereme, jsou přesně ti lidé, které chceme oslovovat, a naopak. Našly jsme balanc i v rámci obchodů, kde svoje věci máme. Z některých jsme je právě stahovaly, abychom zbytečně netříštily síly. Našly jsme si svůj směr.

Jak se tvoří ve trojici?

Martina: Potkáme se, řekneme si, co chceme a nechceme dělat, pak na tom každá pracuje, pak se znovu sejdeme a řešíme to dohromady, kombinujeme. Tím, že jsme tři, je to rozhodování jednodušší. Tři jsou na rozhodování dobrý počet.

Máte hodně zajímavé fotky, jak vznikají?

Petra: Já bych doporučila naše úplně první fotky (smích).

Martina: První fotky jsme si dělaly samy a dopadly dost komicky. Ale potom jsme narazily na Nikolu Šrajerovou a pak na Ondru Janů.

Petra: K Ondřejovi jsme se dostaly tak, že Nikola Šrajerová hodně fotí komerční fotky a Ondřej nám dělal modela. Doporučil nám ho náš kadeřník a pak se ukázalo, že Ondra taky fotí. Sedli jsme si a musím říct, že nikoho lepšího jsme zatím nepotkaly a asi nepotkáme. Jeho to baví a je to na tom znát.

Je zajímavé, že ty fotky neupravuje...

Petra: To byly právě dva různé světy. Nikola dělá hodně postprodukci a pak ty věci vypadají skvěle, ale musí tomu věnovat dost času. Naopak Ondřej řeší všechno jenom fotkou, dokáže pracovat s náhodou. Tolik dopředu neplánuje, ale je pohotový, schopný improvizovat a vyjít s minimálními náklady a rekvizitami. A ten výsledek se nám vždycky moc líbí. Lidé si často myslí, že je to photoshop, ale je to reálná fotka.

2d3D: Kolekce TUBE, foto: Ondřej Janů2d3D: Kolekce TUBE, foto: Ondřej Janů

Ovlivňuje vaše volná tvorba zpětně architekturu?

Petra: Když člověk necítí satisfakci při projektu, na kterém pracuje, nebo má pocit, že by to mohlo být lepší a že mu to třeba někdo kazí, tak tohle přináší zpětně určitý nadhled. Jinak ty principy jsou jiné. I když do architektury to svým způsobem proniká. Měly jsme sérii konstrukcí na stěnu, které teď řada našich známých architektů používá do vizualizací návrhů interiérů, takže se to k architektuře takhle navrací. 

Související

designSUPERMARKET15: Když je šperkem dřevo, olovo i lesní plody
Móda a šperk

designSUPERMARKET15: Když je šperkem dřevo, olovo i lesní plody

Tereza Vernerová Volná - 13. 12. 2015 - 2 min.

jelínek
MYP 2024
botanická zahrada
SHOP Snoubení