Antonio Maria Beduzzi

Návrh slavnostní efemérní architektonické dekorace, pero, inkoust, lavírováno Návrh slavnostní efemérní architektonické dekorace, pero, inkoust, lavírováno

Boloňský dekoratér a rakouská aristokracie

Ve sbírce architektonických výkresů, kterou během svého života shromáždil brněnský architekt František Antonín Grimm (1710–1784), se nachází konvolut kreseb exteriérové a interiérové dekorace. Autorem těchto pozoruhodných dekoratérských návrhů byl italský umělec Antonio Maria Beduzzi, jehož tvorba zasáhla i na Moravu. Tyto bravurně kreslené skici, z nichž některé jsou nyní vystaveny v Kabinetu Místodržitelského paláce Moravské galerie v Brně, jsou cenným a jedinečným zdrojem poznání nových architektonických úloh a zároveň běžné práce barokního architekta-dekoratéra.

Důležitou úlohu při utváření středoevropské architektury první čtvrtiny 18. století sehráli architekti-dekoratéři a malíři architektur-kvadraturisté pocházející většinou ze severní Itálie. Obě tyto profese se spojily rovněž v osobě boloňského umělce Antonia Marii Beduzziho (1675–1735), který vytvořil pozoruhodné architektonické dílo, odpovídající nárokům tehdejšího moderního „designu“.

Beduzzi, který vystudoval v rodné Bologni, se roku 1695 objevil v císařském městě Vídni. Kolem roku 1700 zde získal hned několik zakázek, z nichž nejvýznamnější byla interiérová výzdoba chrámu sv. Petra. Později vytvořil projekty pro dva vídeňské aristokratické paláce Hatzenberg-Fürstenberg a Daun-Kinsky. Na projektu pro Philippa Laurenze hraběte Dauna spolupracoval v letech 1713–1716 s architektem Johannem Lukasem von Hildebrandtem, který měl rovněž italské školení.

Jednou z nejslavnějších Beduzziho realizací se stala interiérová výzdoba klášterního chrámu v Melku. Roku 1701 uzavřel Beduzzi smlouvu na výzdobu klášterní letní sakristie s novým ambiciózním opatem benediktinského kláštera v Melku Bertholdem Dietmayerem. Nezůstalo však pouze u této zakázky — od roku 1711 navrhl boloňský architekt pro Melk řadu dalších chrámových interiérových dekorací, jako např. boční oratoře, kované mříže, včetně celkové freskové výzdoby, hlavního oltáře, dvou postranních oltářů a chrámového portálu.

Beduzzi byl však nejen dekoratér a kvadraturista — jeho umělecká činnost se snoubila s profesí inženýra zabývajícího se navrhováním a stavbou divadel. V roce 1708 jej císař Josef I. jmenoval císařským dvorním divadelním inženýrem. Rok nato postavil Beduzzi ve Vídni na zakázku městského magistrátu divadlo na Kärntnertor (na místě dnešního hotelu Sacher), které se stalo prvním stálým divadlem ve střední Evropě a jehož tradice trvá nepřetržitě dodnes (dnešní Stadttheater).

Ve dvacátých letech, kdy italští kvadraturisté ve Vídni postupně vycházeli z módy, pracoval Antonio Beduzzi převážně v provincii. Stal se dvorním architektem knížat Liechtensteinů, kteří měli velkou část svého pozemkového dominia na Moravě. V době vlády Josefa Johanna Adama knížete z Liechtensteinu (1721–1732) se nejvýznamnější architektovou prací pro Liechtensteiny stala výstavba jejich rezidence ve Valticích (Valtice / Feldsberg byly v té době součástí Dolních Rakous). Beduzzi zde navázal na práci architekta Antona Ospela, když na Ospelovo moderní, byť strohé jádro připojil dekorativní prvky, jako slavnostní portál s ceremoniálním balkonem (altana), okenní šambrány a sochařskou výzdobu.

Podílel se však i na výzdobě zámeckých interiérů, z nichž nejlepším a dosud intaktně zachovalým architektovým dílem je zámecká kaple, vysvěcená v roce 1726. Beduzzi vypracoval celkový projekt dekorace interiéru kaple, v němž je harmonicky skloubena část sochařská s částí malířskou. Iluzivní malba (kvadratura), která je bezpochyby dílem Beduzziho, měla za cíl prostřednictvím zkratek a architektonického členění stropu vyvolat dojem zvýšení nebo proměnu reálného interiéru, který se zde otevírá do volného prostoru nebes. Oltářní obraz, jenž zobrazuje Klanění pastýřů a je kopií díla boloňského malíře Quida Reniho, je nepochybným dokladem prosazení se boloňské umělecké tradice v zaalpské interiérové architektuře první čtvrtiny 18. století. Valtická kaple, kterou lze právem označit jako „gesamtkunstwerk“, patří bezesporu k nejhodnotnějším dílům středoevropského barokního umění.

Zdeněk Kazlepka
kurátor výstavy

Kabinet Místodržitelského paláce Moravské galerie v Brně, Moravské náměstí 1a, Brno, 23. ledna – 26. dubna 2009

jelínek
MYP 2024
botanická zahrada
SHOP Snoubení