Možná se sami ptáte, co to ten design vlastně je, anebo se trápíte ještě víc tím, že to sice víte, ale už to neumíte vysvětlit. Na podobná trápení pro vás máme lék – nejste v tom totiž sami. Oslovili jsme pro vás teoretiky designu, vedoucí ateliéru na VŠUP, designéry na volné noze i studenty designu a konfrontovali je se dvěma otázkami.

1/ Co je podle vás design?
2/ Co si vlastně vaše rodina (babička) myslí, že design je? Čemu se věnujete?

Richard Jaroš – grafický designér, absolvent Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a UMPRUM

1/ Otázka, co je to design, mi v poslední době připomíná psaní o legendárním hledání bodu G. Spousta lidí ho už našla a spousta ho stále ještě hledá. Na to řeknu jediné. Ti, co ho našli, ať to dělají a ti, co stále hledají, ať se sakra snaží. Stojí to za to.

2/ Moje rodina má o designu poměrně jasné představy. Taky to stálo hodně sil a vysvětlování. Babička měla jedinou obavu, jestli mě to uživí. Babi, neboj, uživí.

Richard Jaroš - Nejen kruhy. Zdroj: R.Jaroš

Petr Babák – vedoucí ateliéru Grafický design a nová média (OSTROV POKLADŮ) na UMPRUM

1/ Design se, jako každá tvůrčí práce, dá přirovnat ke kouzlení nad hrncem s párou. I když má zdánlivě jasná pravidla a všichni je znají a všichni jim rozumí, tak často jediné, co ti pak po takovém čarování rukama v páře zbude, je lakonické To se mi nelíbí. V lepším případě nenávist design soukmenovců, což naopak znamená To se mi líbí.
A tím končíme hlubokomyslnou rozpravu o designu. Čest výjimkám. Jinak design, když se povede, tak ho vůbec nevnímáš. Židle netlačí, čaj z konvice teče, kam má, a boty nedělají kuří oka.

2) Asi úplně nejlepší ilustrace toho, jak chápou moji nejbližší, čemu magickému se to vlastně věnuju, je scéna, kterou na každé rodinné oslavě musím podstoupit s jednou z mých mnoha tet, která se mne vždy se strojovou pravidelností zhruba v polovině oslavy, kdy už nějaká kořalka padla, zeptá: “A Petře, co to vlastně v té Praze děláš?".
Po už letitých zkušenostech nejsem zaskočen a snažím se odpovědi sám pro sebe vymazlovat. Takže se často vydám i do neprobádaných teoretických vod a vždy taky nechám tetu naši odbornou rozpravu uzavřít: “Aha, takže ty knížky píšeš. Hmmm, tak to jo!”. Významně pokývá hlavou a od té chvíle se už můžu těšit na další rodinnou oslavu.
Mám tato setkání nad úžasným zájmem o obor grafického designu moc rád. Přesně totiž popisují jeho pozici ve společnosti - vůbec nikoho nezajímá.

Petr Babák (Laboratoř) - Národní technická knihovna, zdroj: UMPRUM

Karolina Juříková – módní návrhářka, absolventka UMPRUM

1/ Design je jako virus, který hacknul náš život. Designové dudlíky a kočárky, designové vany, designové myšlení, designová manikúra se sovami, designové batikování, designový dům, designové poradenství, designové omítky a nátěřy, designové utěrky, designové květiny, nádrže na vodu (designové), designové Vánoce v Jizerských horách, designová svatba a líbánky, designové značkové brýle, designové barvy a laky...design pro život! 

2/ K druhé otázce jsem rovnou oslovila svého bráchu Aleše Juříka.

Konverzace s bratrem Alešem Juříkem. Zdroj: osobní archív Karolíny Juříkové

Iva Tattermushová – produktová designérka, absolventka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

1 a 2/ Tuhle se mě při rodinném obědě babička ptá: „A co že je to ten design, Ivuško?“
„No babi, design je v podstatě služba lidem. Designér navrhuje věci, a měl by to dělat tak, aby nám dobře sloužily a zpříjemnily žití.“
„Jak to myslíš Ivuško?“
„Tak třeba tahle restaurace babi. Co je ti tu příjemné?“
„No příjemného je tu spousta, je to takový útulný, dobře se tu sedí, mají takové moderní záchody, co samy rozsvěcí...“
V tom se ke mě babička nakloní a šeptá mi do ucha: „Ale to ti povím Ivuško, musela jsem na velkou a najednou byla tma a já tam trůnila a mávala a nic.“

Iva Š. Tattermushová - SUPER-BOWL limited blue ’11. Zdroj: Tablo.today

Majkl Rosa – student ateliéru průmyslového designu na UMPRUM

1/ Design je podle mě do určité části životní styl, jinak bychom to nejspíš ani dělat nemohli. Kdybych to bral více teoreticky, tak by to byla v mém případě (zabývám se průmyslovým designem) jakási interakce mezi člověkem a předmětem. Měla by to byt hlavně kultivace společnosti.

2/ Rodina chápe důležitost mé práce jako designéra. Vždy je zajímalo, co dělám. Nyní je to však náročnější, k automatizaci a optimalizaci designerského procesu používám často virtuální a augmentovanou realitu. Tak si asi dokážete představit, jak vysvětlujete své rodině, že věci, které vytváříte, vznikají v jiné realitě.
"Aktuálně navrhuji brýle pro zprostředkování virtuální reality, jenž vytvářím ve virtuální realitě, abych poukázal na důležitost této technologie do budoucna."  Takto například zněla základní kostra mé závěrečné práce. Řekni tohle své babičce...

Michael Rosa, návrh brýlí pro VR, ve spolupráci s firmou Panoboard. Foto Saša Vajd.

Milan Hlaveš – kurátor Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, místopředseda Národní ceny za studentský design 2017

1/ S designem je to vskutku zapeklité, ale zkusím odpovědět, aniž bych se pouštěl do nějakých přesných definic. Bývám poněkud rozpačitý z tuzemského posuzování designu, které se prolíná i do některých výsledků designových anket. Jsem totiž přesvědčen o tom, že k označení předmětu designem nestačí pouhé posouzení jeho estetických kvalit. Je to daleko komplexnější a složitější. Takový předmět by měl především disponovat jasně definovaným účelem a praktičností. A nejlépe také být sériově vyráběný či alespoň vyrobitelný.

2) Mám to jednoduché: moje devadesátiletá babička si coby moderní, sečtělá a zkušená žena myslí o designu to, co jsem napsal v odpovědi na první otázku. 

A co na to naše šéfredaktorka Veronika Pařízková?

1/ Design jsou věci. Všechny neživé produkty kolem nás někdo navrhl, zpracoval. A bohužel často u toho zas tak moc nemyslel. Design by totiž měl hlavně věcem vědomě sloužit. Zlepšovat jejich funkčnost, dbát na estetiku a ideálně je činit i dostupnými. To, že je dnes design často synonymem pro něco extra, je bohužel nepochopením významu toho slova. Dobrý design má být naopak přirozenou součástí všeho, co nás obklopuje - tramvají, parků, reklamních štítů, šatů i nožů na máslo. Zatím se ale nezdá, že by se nás to tak moc týkalo. Snad se to i díky Czechdesignu už brzo zlepší.

Co z toho vyplývá? Přátelé, nevěště hlavu, snadná cesta nevede nikam a je-li to pro vás s designem zapeklité, nevzdávejte to. Není design jako design. Ale ať už to s ním máte jakkoliv, věřte, že je v našem životě klíčový. Hraje v našem životě důležitou roli, ať už si to chceme či nechceme, umíme či neumíme připustit.
A kdybyste přece jen byli na pochybách, zkuste se podívat ještě na náš další článek Co je a co není design. V něm se k tématu vyjadřujeme víc strukturovaně.