Otevřete černou skříňku a buďte připraveni pružně reagovat na změny. Přečtěte si rozhovor s berlínským UX designérem Andreasem Wegnerem, který navštívil Prahu v rámci doprovodného programu výstavy Digitální design: Pohled za pixely.
Andreas Wegner je živým příkladem digitální transformace. Vyzkoušel řadu designových odvětví – z role grafického designéra specializovaného na tiskovou grafiku přes animaci, motion grafiku a mobilní design se postupně přeorientoval na experience design. Jako vedoucí designu v iconmobile, jež se zaměřuje na inovační a designové poradenství v Berlíně, pracoval na řadě projektů pro mezinárodní klienty od Orange, Bosch, Mercedes, Samsung po OSN. Andreas o designu přednáší na konferencích i na školách, je členem poroty Lovie Awards a přirozeně tráví na internetu příliš mnoho času.
V Praze vystoupil v rámci doprovodného programu #zapixely s přednáškou s názvem Save the robots: How experience design adds value for humanoids and corporoids *bzzzzzz* Andreasova přednáška propojila tři projekty: doprovodný program #zapixely, přednáškový cyklus Budoucnost designu a odborné akce UX Monday.
#zapixely, grafika: Richard Jaroš
* Co pro tebe znamená design? Můžeš srovnat, jak vnímáš tradiční vs. digitální design a jaký je digitální přístup k designu?
Design se mění rychle. V minulosti většina klientů utrácela své rozpočty za design s účelem zvýšit prodeje produktů a služeb, nebo aby zvýšily zdání své profesionality. Proto je stále pro většinu lidí termín „design“ spojován s estetikou. (Výjimkou je produktový a průmyslový designu, u kterého je spotřebitelem prvotně vnímána funkčnost.) Aby se vyřešily větší problémy, zejména pokud jde o zkušenost uživatele při interakci s daným produktem či službou, pracuje se spíše než s jednotným aspektem designu v celkovém kontextu. Tato oblast je často označována jako „uživatelská zkušenost“ (user-experience, zkratka: „UX“).
„Digitál“ nabízí neomezený potenciál přidané hodnoty jak pro spotřebitele, tak i pro firmy - ale není to jediný aspekt, který popostrčil tuto disciplínu v rámci designu – poskytl totiž nezbytné pole působnosti. Také design thinking, user-centred design (zkráceně UCD) jako úhel pohledu, filozofie i přístup k řešení problémů, změnil způsob, jakým designéři přemýšlejí o své profesi. Vyvinutý multi-kontextový panel nástrojů v rámci procesu navrhování (např. metody designu), vylepšené dovednosti ve spolupráci (např. uživatelský výzkum a poradenství) a vzrostlá sebeúcta designérů jsou indikátory pro jejich "nové sebepoznání".
Problémy najdeme všude, nejen v komerční sféře, ale především na úrovni státních služeb. Proto dnes designéři nepracují jen pro agentury, startupy nebo korporace, ale také pro neziskové organizace či vládu. Uplatňují tam své dovednosti, které napomáhají změnám v oblasti služeb, kultury a společnosti. Dnes nám tato situace připadá téměř běžná.
* Jaké schopnosti by měli mít designéři budoucnosti? Které dovednosti jsou pro ně nezbytné? Na co by měli být připraveni?
Ať už se jedná o všestranného experta či specialistu, v ideálním případě by měl designér budoucnosti nabídnout pestrou směsici rozdílných dovedností. Zde jsou budoucí elementární prvky, které se mi jeví jako nejdůležitější:
’T-shaped’ skills: Nezáleží na vzdělání nebo prostředí, ze kterého designér pochází (například grafický design, design interakce, psychologie), designér potřebuje zejména pochopit proces navrhování v jeho celistvosti a zásadní závislost mezi potřebou uživatele a potenciálním řešením. Porozumění lidí, vidění příležitostí a vytváření vhodných řešení jsou podstatou toho, jak držet krok se změnami.
T-shaped skills designéra budoucnost, zdroj: forbes.com
Sociální dovednosti: Spolupráce je důležitá, proto musí být designér dobrý týmový hráč. Týmové prostředí je soustředěno na co nejlepší výsledek a není zatíženo firemní hierarchií. V dopravním nebo produktovém designu bývá často následován přístup „designérského génia“ (každý chce být Steve Jobs), který ale již není nadále vhodný pro komplexní řešení, jež vyžadují patřičné dovednosti.
Z přednášky Andrease Wegnera v Paralelní polis o měnící se roli designérů, foto: Jan Hromádko
* Jaké jsou podle tebe současné trendy v digitálním designu?
Trend v designérských studiích a agenturách stejně jako v akademické sféře vidím v holistickém přístupu slučování všech možných disciplín, a to se schopností produkovat skoro všechno: myšlenky, koncepty i prototypy pro software a hardware. Vzhledem k množství různých projektů, produktů a služeb by další „Bauhaus“ mohl být tou správnou cestou vpřed. V oblasti vzdělávání také „design služeb“ vypadá jako trend, který obstojí: takže pokud vycházíte dobře s lidmi, je to něco pro vás. Avšak celé to vychází spíše z analogického způsobu řešení problému než s digitálními artefakty jako výsledkem. Pro digitální design je vzdělávání v oblasti interakčního designu stále běh na dlouho trať.
* Koho by měli lidé, kteří se zajímají o digitální design, sledovat?
Místo sledování jednotlivých designérů, je lepší dát se dohromady s místní UX komunitou (pozn. red. Asociace UX a její lokální ambasadoři), kde se člověk setká se zajímavými lidmi ve svém blízkém prostředí a muže tak řídit své sebevzdělávání.
Pokud má někdo zájem spojit se mezinárodně, existují různé světové design konference, jako je „interaction 2016“ (IXDA), the Service Design Network Conference (SDNC) nebo UX campy. Všude jsou velmi otevření, příjemní a vstřícní lidé. A samozřejmě, že některé rockové hvězdy najdete na každém koncertě.
Pokud nechcete opustit pohodlí svého domova, můžete se alespoň seznámit s firmami příslušnými k této oblasti, např. frog design, Ideo, Transformator. Podívejte se na jejich prezentace (SlideShare) nebo práci (webové stránky). Je to dobrý způsob, jak se dozvědět více o designu jako strategickém nástroji nebo nástroji na řešení problémů.
Nástroje designu služeb, zdroj: www.servicedesigntools.org
* Na co by se měli designéři, firmy a veřejný sektor zaměřit, pokud nemají mnoho zkušeností s digitálním designem? Jak by měli pochopit tuto - pro ně - zcela novou oblast?
Pokud se nějaká společnost či instituce běžně nesetkává s pojmy typu digitální, mobilní a/nebo design! jako celostní disciplínou, pak je tady pár věcí, které by jim to mohly pomoci vyjasnit:
1. Čtěte: Internet je plný informací o digitální transformaci a konstrukčním myšlení a s ním spojených účinků (viz: Fast Company, TechCrunch, atd.). Další možností jsou knihy zabývající se digitálními změnami a příležitostmi, které firmám nabízí, a také vysvětlují, jakou roli v těchto změnách hraje design.
2. Otevřete černou skříňku: Nechte se zasvětit UX designérem (nebo agenturou) do úvodů UX, které vám demystifikují design jako „kreativní magii“, takže vše uvidíte tak, jak to opravdu je: spolupráce na všech úrovních, soubor dovedností a zvládnuté řemeslo, dobrá filosofie a schopnost empatie. Pro klienta, který chce být v obraze, je asi nejlepší zažádat si o workshop na míru, ve kterém designéři uplatňují své metody přímo na jejich problém.
Z přednášky Andrease Wegnera v Paralelní polis o měnící se roli designérů, foto: Jan Hromádko
* Ty sám jsi příkladem proměny rolí designéra – z grafického designéra experience designérem. Které zkušenosti pro tebe byly ty nejdůležitější? A proč ses přeorientoval na experience design?
Řekl bych, že do oblasti UX jsem se dostal čirou náhodou. Šel jsem s proudem, ale nakonec jsem si uvědomil, že mě naplňuje, když potkávám správné lidi, inspiruji se a zkouším některé metody předávat do nových projektů. Před tím jsem dělal věci vizuálně hezké, teď dělám věci fungující. Zejména se mi líbí, že ty věci jsou nyní do jisté míry užívány mnoha lidmi a po dlouhou dobu. To jsem ale nemohl předvídat.
* Kdo jsou klienti experience designu? Proč by se měly společnosti a designéři zaměřovat na tuto oblast designu?
Každá společnost, každý startup, každá nezisková organizace nebo vláda by měla mít interní nebo externí zdroje, které nahlédnou do jejich problémů. Pro některé klienty, odvětví či jednotlivce to stále může vypadat nevšedně, pro mnohé se to však stává běžně dostupnou službou. A ti, kteří ji vlastní, mají nejen intelektuální, ale i konkurenční výhodu.
