Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Portrét Aleše Najbrta / Plakát k filmu Hádej, kdo přijde na večeři, 1969, Karel Vaca, zdroj: filmovy-plakat.cz Portrét Aleše Najbrta / Plakát k filmu Hádej, kdo přijde na večeři, 1969, Karel Vaca, zdroj: filmovy-plakat.cz

Aleš Najbrt: Filmové plakáty 60. a 70. let? Myslím, že se to období trochu přeceňuje

Povídali jsme si o filmových plakátech i vizuálním stylu pro Karlovarský festival, na jehož podobě se podílí již desítku let. Jaké ročníky považuje za nejpovedenější? Jak přistupuje k filmovému plakátu, aby zůstal originální? Můžeme aktuálně vysledovat trendy grafických designérů, kteří se filmovému plakátu věnují?

* Právě probíhá 51. ročník Karlovarského festivalu. Jeho vizuál odhalujete pravidelně během dubna. Jak nápad na jeho podobu vznikal? Čím to je, že jste se přesunuli k fotografii?

Jednotlivé vizuály vznikají v jakýchsi sériích. Ročníky 44, 45, 46 navrhla Zuzana Lednická a dominuje jim téma filmu, často jako materiálu, celuloidu. Potom přišlo období typografické, minimalistické. Vytvořili jsme radikálně očištěnou, sebevědomou verzi, kterou jsme chtěli dát najevo, že festival už nepotřebuje nikoho lákat, protože všichni vědí, že obsah je kvalitní. Návštěvníci tam jezdí a pro ty pravidelné jsou Vary trochu jako Vánoce nebo Velikonoce. Jediné, na co se tedy ptají, je: „A kdy tam jedeš?“ a „Kolikátého to je?“. S Honzou Matouškem jsme vytvořili plakáty, kam jsme napsali pouze data. Navrhli jsme funkční plakáty bez ozdob. Panu Bartoškovi se to líbilo a chtěl, abychom ta čísla drželi, ročníky 48 a 49 vlastně měly zadání.

Oficiální plakát 48. ročníku MFF Karlovy Vary, Petr Štěpán, Studio Najbrt, zdroj: kviff.comOficiální plakát 48. ročníku MFF Karlovy Vary, Petr Štěpán, Studio Najbrt, zdroj: kviff.com

50. ročník byl trochu specifický, dlouho bylo jasné, že by změna měla být výrazná. Jubileum je tak typograficky historizující a do současnosti kampani pomohl fotograf Václav Jirásek, který už čtvrtým rokem fotil lidi kolem festivalu. Právě ti se stali jeho tváří.

Oficiální plakát 50. ročníku MFF Karlovy Vary, Marek Pistora, Aleš Najbrt, Studio Najbrt, zdroj: kviff.comOficiální plakát 50. ročníku MFF Karlovy Vary, Marek Pistora, Aleš Najbrt, Studio Najbrt, zdroj: kviff.com

51. ročník vypadá, jako že skončil mejdan a všichni se probouzejí. Měli jsme několik variant návrhu, ale vyhrála nakonec verze, kterou znáte. Fotografiemi různorodých návštěvníků festivalu tak navazujeme na minulý ročník. Loni se vyrovnávaly rozdíly mezi „obyčejnými“ návštěvníky a celebritami, letos jsou to výrazné osobnosti, které nechtějí být vidět. Zase jsme přizvali Václava Jiráska a zase pracujeme s množstvím fotografií. Loni jich bylo skoro pět set, letos asi desetina. Téma je to lehké, nijak závažné, ale pro náš mediální svět důležité. Formálně využíváme romantiku odcházejících fotografií, ale Michal Nanoru zároveň trval na tom, že musíme fotit osobnosti, které něco znamenají.

Oficiální plakát 51. ročníku MFF Karlovy Vary, Studio Najbrt, zdroj: kviff.comOficiální plakát 51. ročníku MFF Karlovy Vary, Studio Najbrt, zdroj: kviff.com

* Vizuál festivalu tvoříte už od roku 1995. Který ročník vám přirostl k srdci? Který byl nejpovedenější?

Některé roky bych nejraději neviděl. Baví mě ty poslední, jako prase 49. A ta 47, za tou si také stojím. Mám taky rád vizuál, kde jsme s Adamem Holým fotili promítače, kterého hrál britský herec Eddie Marsan. Tenkrát se ještě nahrávaly znělky a tenhle ročník točil režisér Ivan Zachariáš. Propojili jsme to a vzniklo z toho osm fotografických logotypů. Hned na to navázal rok, kdy natáčel s Tros Sketos znělky David Ondříček, to mám taky nějak více v paměti.

Oficiální plakát 49. ročníku MFF Karlovy Vary, Marek Pistora, studio Najbrt, zdroj: kviff.comOficiální plakát 49. ročníku MFF Karlovy Vary, Marek Pistora, studio Najbrt, zdroj: kviff.com

* Když se podíváme, jak vypadaly plakáty v 60. a v 70. letech, vypadá to, že každý z nich byl originál. Aktuálně můžeme sledovat trendy, které se donekonečna opakují. Jak to vidíte vy a jak přistupujete k filmovému plakátu?

Myslím, že se to období trochu přeceňuje. Zdaleka ne všechny plakáty v té době byla umělecká díla. Jsou mezi nimi samozřejmě i vynikající věci. Zajímavé bylo, že v té době dostali příležitost i autoři, kteří by se k této zakázce z politických důvodů nikdy nedostali, například Milan Grygar nebo Bedřich Dlouhý. Já mám ty od Milana Grygara moc rád, stejně jako od Zdeňka Zieglera, Rathouský tvořil skvělé věci, například Dámu na kolejích. Také to, co udělal Karel Saudek, je mimořádné. Můj oblíbený je plakát od Vacy k filmu Hádej, kdo přijde na večeři, mám rád také Zvětšeninu od Grygara a spousty dalších plakátů.

Plakát k filmu Zvětšenina, Milan Grygar, zdroj: artnet.comPlakát k filmu Zvětšenina, Milan Grygar, zdroj: artnet.com

Ale v době socialismu věci fungovaly jinak. Autoři nebyli pod komerčním tlakem. Nebyl tady nikdo, komu by záleželo na tom, kolik lidí na film přijde. Grafici si v té době mohli do jisté míry dělat, co chtěli. Často film ani neviděli, nevěděli o něm nic a navrhli plakát. Dnes na vše dohlíží režisér, producenti i distributoři a ti všichni ovlivňují výsledek. Mnohem větší důraz se klade na jejich momentální, primární funkci přitáhnout lidi do kina, ne na to, jak se budou vyjímat za čtyřicet let v monografii autora. Zároveň to ale znamená, že není jednoduché ubránit nějakou nestandardní ideu, většinou lidé chtějí něco, co viděli jinde a výsledkem je kompromis. Přesto i dneska vznikají kvalitní plakáty. Ale tehdejší produkce jich vychrlila několik za týden, protože se navrhovaly pro zahraniční tituly. Produkce byla mnohem větší a přirozeně tedy vzniklo i víc zajímavých věcí. Dnes se dělá jen kolem 35 filmů ročně.

A abych odpověděl na otázku o trendech – tenkrát taky informace necestovaly tak snadno a rychle, takže autoři nebyli tolik pod tlakem toho „jak se to teď dělá“. Většina designérů dnes začíná práci googlováním jiných prací na stejné zadání. A nemusejí ani hned googlovat, i tak toho rozhodně za život viděli víc než jejich předchůdci před lety.

* Možná, že my teď s odstupem času vnímáme jen ty povedené, protože to jsou ty, o kterých se mluví.

Určitě, tak funguje nostalgie. Ale lze vidět i ty ošklivé. Já jsem teď dostal od jedné paní kousky z její pozůstalosti. Prohrabával jsem se těmi špatnými a hledal špeky. A těch bylo jen pár.

* Vzpomenete si na nějaký zahraniční filmový plakát, který vás zaujal?

Líbil se mi plakát k filmu Trainspotting, vlastně celá kampaň.

Plakát k filmu Trainspotting, zdroj: film4.comPlakát k filmu Trainspotting, zdroj: film4.com

* Čím to může být, že si jsou filmové plakáty tak podobné? Chtějí to po vás distributoři? Oblíbeným motivem je hlavní hrdina, respektive slavný herec.

Plakáty od našeho studia si podobné nejsou. U americké produkce, odkud jdou potom filmy do celého světa, jsou podle mě trochu jiná pravidla, než jaká platí pro menší evropské filmy. U Hollywoodu jsou mnohem důležitější herci. V Čechách diváci na herce tolik nechodí – není tu ani moc rozdíl mezi filmovými a televizními herci, filmem by se nikdo neuživil – prostě si šeptandou řeknou je to nuda, není to nuda.  

Před lety jsem se potkal v Los Angeles s grafickým designérem, který pocházel z Polska. Říkal, že filmové plakáty v Hollywoodu navrhují spíš právníci, kteří rozhodují o tom, jak velká hlava na plakátu je a jestli je tam jedna hlava, nebo tam mají být tři hlavy, nebo pět.

Je to prostě trochu jiný business, ale zase bych to úplně nebagatelizoval. V poslední době se ukazuje, že plakáty mohou být velice pěkné. Mě třeba nadchla kampaň kolem posledního Spidermana. V době premiéry jsem byl v New Yorku a všude byly citylighty, na kterých bylo jen oko, což vypadalo úžasně.  

* Váš plakát Ztraceni v Mnichově mně přijde skvělý. Je mi líto, že nevyhrál hlavní cenu.

Pro spoustu lidí byl nepřijatelný. Vznikl opět ve spolupráci s fotografem Václavem Jiráskem. Hlavní postava je papoušek a pracovat s takovým motivem, aby to nevypadalo jako reklama na zoologickou zahradu nebo výstavu ptáků, bylo obtížné. Zároveň má film velmi závažné téma, které se vztahuje k relativně nedávné historii. Tohle všechno byly aspekty, které jsme chtěli nějakým způsobem obsáhnout. Shodou okolností ten plakát odkazuje i k tomu, jak se dělala propagace v době před počítači.

Plakát k filmu Ztraceni v Mnichově, Aleš Najbrt, zdroj: najbrt.czPlakát k filmu Ztraceni v Mnichově, Aleš Najbrt, zdroj: najbrt.cz

* Neměl by Českého lva pro plakát vybírat někdo, kdo je spojen s grafickým designem? Možná by mohla fungovat ještě jiná komise.

Tyhle věci jsou vždy subjektivní. Tahle komise zvolila tak a jiná bude mít jiný názor. S velkou částí akademie, která o oceněních rozhoduje, ale řeším filmové plakáty a myslím, že o tom vědí možná více, než nějaký odborník na grafický design. Mně tenhle postup nevadí, stejně tak někdo může říct, proč o střihu nebo o zvuku nerozhodují jen zvukaři nebo střihači, to jsou zase velmi specifické profese a těžko se k tomu mohou vyjadřovat relevantně třeba herci. Film je týmová práce a lidi se různě prolínají, někteří vědí o jednotlivých oborech a někteří ne. Speciálně režiséři musejí znát všechno, takže já bych to neviděl jako takový problém. Grafický design má zase svoje soutěže.

* Publikace Typo 9010 je velký počin v oblasti typografie. Jaké porevoluční téma by podle vás mělo dostat také takový prostor?

Před pár lety jsme si říkali, proč nevycházejí knihy o autorech typu Hlavsy, Zieglera, Vaňka, a je skvělé, že teď začínají vznikat. Vyšla také kniha o Teigovi, o Sutnarovi vyšlo v posledních letech několik knih, teď vyšel třeba Seydl, takže já myslím, že se to postupně naplňuje. Krom toho tu ale chybí knížka, která by shrnovala grafický design v nějaké šíři. Vznikly knihy o švýcarském nebo holandském designu, které ho dávají do nějakého kontextu, to tady bohužel zatím nikdo nedokázal. Je to těžší, než udělat monografii o jednom designérovi. Bylo by velice zajímavé, kdyby byla historie českého grafického designu obsažena v nějaké publikaci od začátku 20. století až do současnosti. Určitě by to vyvolalo reakce, které by interpretovaly grafický design jiným způsobem.

České digitalizované písmo 1990 - 2010, kolektiv autorů, zdroj: typo9010.czČeské digitalizované písmo 1990 - 2010, kolektiv autorů, zdroj: typo9010.cz

Historie i současnost českého grafického designu je velmi zajímavá a v mnoha ohledech se vyrovná historii grafického designu třeba holandského nebo švýcarského, což jsou ty nejlepší školy. Nemáme se za co stydět. Samozřejmě, bylo tady složité období komunismu, kdy to grafici neměli vůbec jednoduché, ale o to by to bylo pozoruhodnější čtení. Ve všech obdobích vznikly věci, které obstojí v mezinárodním srovnání, i když jich třeba nebude takové množství. Předpoklad pro takové reflexe je ale taky zdravá, nezávislá a produktivní oblast teorie a historie grafického designu, která by ho dokázala vidět v společenských souvislostech.  

Galerie

Další články