Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Skleněné reproduktory SAAS pro  OD Kotva. Výroba ručně řezaných skleněných reproduktorů trvala přibližně půl roku | Foto: Pavel Hejný Skleněné reproduktory SAAS pro OD Kotva. Výroba ručně řezaných skleněných reproduktorů trvala přibližně půl roku | Foto: Pavel Hejný

Aby něco vzniklo, musí se něco zničit. Sklář Tadeáš Podracký, který odešel do Nizozemí, provokuje drzostí i talentem

Jeho tvorba je zdravě drzá, a přesto dokonale promyšlená. Poprvé zazářil už jako student, kdy na design weeku v Miláně v roce 2012 představil kolekci ručně broušených váz Jaars, odkazující na dílo Josepha Beuyse nápaditou instalací se sáňkami. Následovaly objekty Towers, za které designér obdržel cenu Ludvíka Mosera, a které vedly k nominaci na cenu Czech Grand Design v kategorii objev roku. Ocenění si Tadeáš Podracký odnesl o rok později za diplomovou práci Dioscuri a kolekce Skywalker, Pineapples a Finland Objects. Následovala prestižní AD Architectural Digest Design Award nebo spolupráce s finskou Iittalou. Od té doby vystavoval v Londýně, Paříži i New Yorku, má za sebou residenci v Číně a USA, aktuálně studuje na prestižní Design Academy Eindhoven a zahraničním tiskem je právem označován jako glass whisperer, tedy našeptávač skla.

Jeho práce je založena na reinterpretaci artefaktů. Podracký odkrývá uměleckohistorický kontext díla a materiálu, kdy každému projektu předchází bádání vlivů a jejich proměn v čase. Zabývá se nejen produktovým designem, ale také interiérovými objekty, velkoformátovými konceptuálními instalacemi a prostorem jako takovým. Dlouhodobě zkoumá také lidskou motivaci k tvorbě. O tom, jaké je to být rozkročený mezi dvěma světy, co přináší studium v zahraničí, a jak se tvoří z destrukce, se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Vázy Elementaria – reinterpretace historických artefaktů v kontextu moderní kultury | Zdroj: Tadeáš PodrackýVázy Elementaria – reinterpretace historických artefaktů v kontextu moderní kultury | Zdroj: Tadeáš Podracký

Prošel jsi vzdělávacím systémem hned několika zemí – existují nějaké rozdíly ve výuce uměleckých programů v Česku, Americe a Nizozemsku?

TADEÁŠ: Studium v zahraničí je velká výzva. V Holandsku studuji obor Contextual design, který skrz konceptuální design hledá nové perspektivy v jeho chápání. Vždycky jsem byl konceptuálně založený, budoval jsem koncept, který jsem filozoficky podkládal, snažil jsem se tvořit v kontextu současného designu a umění. Je to ale až teď studium v Nizozemsku, které mě nutí tento můj přístup posunout ještě o několik úrovní výš. Součástí studia je vytvoření akademické diplomové práce, ve které bychom si měli ujasnit a vysvětlit naši pozici v závislosti na teorii designu – k tomu máme na škole podporu kurátorů, spisovatelů, teoretiků designu a dalších. Teoretická práce má být ve výsledku samostatným uměleckým dílem.

Dřív jsem pracoval nějakým svým vlastním způsobem, ale změna prostředí mě donutila vystoupit ze zajetých kolejí, najít odstup. Občas je to hodně matoucí, ale je důležité umět si říct: okej, tohle jsem já, tohle, to je moje, to budu dělat i do budoucna, a tohle ne, tohle necítím, to dělat nebudu. Zkoušením nových věcí si přesně vyjasníš, co je tvůj přístup, co jsou tvé hranice, a donutí tě to nějakým způsobem zaujmout pozici. Člověk nemůže dělat všechno, potom je nečitelný – to, že si sáhneš na nějaké limity. Až to tě donutí se rozhodnout, kdo vlastně jsi a na tom pracovat, v tom se zlepšit.

Projekt My Utopia zkoumá vliv masové produkce na lidské vnímání osobního prostoru | Zdroj: Tadeáš PodrackýProjekt My Utopia zkoumá vliv masové produkce na lidské vnímání osobního prostoru | Zdroj: Tadeáš Podracký

Kdo teda jsi?

TADEÁŠ: Já jsem interdisciplinární designér, člověk, který reálně navrhuje, reálně design dělá, který se vyjadřuje objekty a prostorovými věcmi – to je moje „gró“, jádro mojí práce. Zajímá mě vztah mezi tvůrcem, objektem a uživatelem, zejména to, jak zprostředkovat nový pohled na prostor kolem nás. Objekty vznikají na základě konceptů a rešerší, ale stejně důležitý je i hands-on přístup, protože tím, jak mi materiály prochází rukama, umožňují mi nacházet překvapivé využití a objevovat nová řešení.

Pro přímou tvorbu používá Tadeáš formy z dobře tvarovatelných měkkých materiálů, například papíru nebo dřeva – často se jedná o odpadní materiál. Tímto způsobem je možné pracovat se sklem tak, aby konečný produkt nepozbyl detailů, struktury, nebo sochařského výrazu autora | Foto: Gabriel UrbánekPro přímou tvorbu používá Tadeáš formy z dobře tvarovatelných měkkých materiálů, například papíru nebo dřeva – často se jedná o odpadní materiál. Tímto způsobem je možné pracovat se sklem tak, aby konečný produkt nepozbyl detailů, struktury, nebo sochařského výrazu autora | Foto: Gabriel Urbánek

Co tě baví na studiu v Nizozemsku?

TADEÁŠ: Baví mě, že jsou tady všichni pomyslně na stejné úrovni a nikdo nečeká na to, až budeš „slavnej“, ale pedagogové a další designeři tě rovnou zapojují do projektů a využívají tvé schopnosti. Člověk se tu snáz dostane do životního networkingu, je to tu mnohem víc přirozeně komunitní. Mám dojem, že v Česku se všechno dělá na vysoké, úzce specializované profesní, ale hrozně rigidní úrovni, kdežto tady si můžu cokoliv zkusit. Možná to nebude úplně ono, můj nápad může v rámci procesu tvorby selhat, ale v tom selhání dost možná najdu něco nového, novou kreativitu.

Ve své tvorbě se Podracký odmítá podvolit formě, funkci či materiálu | Zdroj: Tadeáš PodrackýVe své tvorbě se Podracký odmítá podvolit formě, funkci či materiálu | Zdroj: Tadeáš Podracký

Je sklo pořád Tvůj hlavní materiál?

TADEÁŠ: Kladu důraz na sklo, na zpracovávání materiálů a řemeslnou práci. Sklo je pořád jeden z mých hlavních materiálů, ale hodně posunutý od tradičního chápání. Nejsem typický sklář, nejsem typický sklářský výtvarník a upřímně, necítím se jako designér, který by dělal jenom sklo, jenom řemeslnou výrobu nějakých artefaktů. Pro mě je design něco jako řeč, něco, čím se vyjadřuji. Designem chci řešit konkrétní problémy. Mám preferenci ve skle – to jsem já, to jsem prožil, s tím dělám. Věřím, že má speciální hodnotu, která je a bude relevantní – například jako kulturní a společenský fenomén. Se sklem nechci seknout už i jenom z ryze romantického charakteru tvůrčího procesu, kdy člověk rád jezdí za řemeslníky, protože se jedná o zajímavou, po celém světě propojenou komunitu.

Projekt American Glassage zkoumá využití průmyslového odpadu v lidském obydlí, objekt vznikl přímou tvorbou, bez nákresů nebo modelů | Zdroj: Tadeáš PodrackýProjekt American Glassage zkoumá využití průmyslového odpadu v lidském obydlí, objekt vznikl přímou tvorbou, bez nákresů nebo modelů | Zdroj: Tadeáš Podracký

Jak ses vůbec ke sklu dostal?

TADEÁŠ: To, že chci dělat umění, jsem věděl už od dětství. Na střední jsem šel do Prahy na Hollarku, kde jsme sice primárně studovali grafiku, ale bavila mě i malba a socha. Když jsem přemýšlel, kam dál, na UMPRUM jsem si sedl s profesorem Kopeckým. Moje rozhodnutí padlo převážně na základě lidských sympatií. Sklo mě fascinovalo jako materiál, ale zároveň mě bavilo i jeho rozhraní a různé přesahy. Tehdy pro mě bylo důležité, že se na škole hodně dělalo umění a instalace, hodně se tam malovalo.

Za svou kolekci My Utopia získal Podracký nominaci na ceny Czech Grand Design 2017 | Zdroj: Tadeáš PodrackýZa svou kolekci My Utopia získal Podracký nominaci na ceny Czech Grand Design 2017 | Zdroj: Tadeáš Podracký

Jakou jsi udělal nejdražší chybu během své kariéry?

TADEÁŠ: Průšvihů bylo víc, ale když těsně před prezentací na London Design Weeku rozbiješ tavenici, na které pracuješ přes dva měsíce, tak to je prostě v háji. Na druhou stranu je zajímavé, že to, co mě teď zajímá, je destrukce. Protože aby něco vzniklo, musí se něco zničit.

Jak vypadá proces tvorby z destrukce?

TADEÁŠ: Součástí tvorby je dělání rukama, protože při dělání rukama objevíš nové věci o materiálu a formě. Se sklem ale přichází limity, nemůžeš se ho tolik dotýkat – a to mi chybělo. Když spolupracuješ s řemeslníkem, je to tak, že tvé nápady jdou skrz ruce jiného člověka. A mně tam hrozně chybělo mé přímé vyjádření, zachycení emocí v procesu tvorby. Po škole jsem chvíli pracoval v Moseru, potom jsem odjel do Číny, ale v přerodu k tvorbě z destrukce byl pro mě klíčový pobyt v Americe, kde jsem začal přímo pracovat se sklem, začal jsem ho tavit, drtit, lámat. Tam jsem přišel do kontaktu s materiálem v rámci téměř až sochařského procesu. Když jsem se pak vrátil do Prahy a otevřel vlastní studio, konečně jsem měl svůj prostor, kde jsem mohl přeskočit fázi designování a začít rovnou tvořit. Takhle vzniklo první křeslo z kolekce Sculptural furniture.

Křeslo z kolekce Sculptural Furniture vzniklo přímou tvorbou bez předešlého designování | Zdroj: Tadeáš PodrackýKřeslo z kolekce Sculptural Furniture vzniklo přímou tvorbou bez předešlého designování | Zdroj: Tadeáš Podracký

Tvorba z destrukce probíhá tak, že si vezmu lehce opracovatelný materiál, v tomto případě to byl papír, a začnu články nábytku skládat a lepit, v reálné velikosti, dokud nejsem s tvarem spokojený. Byl jsem unavený z eklektického používání vzorů a archetypů, chtěl jsem udělat něco, co jde přímo z mého tvůrčího procesu, zachytit i takové detaily jako je nerovnost řezu mojí ruky.

Podrackého nábytek odmítá běžné standardy krásy či ošklivosti | Zdroj: Tadeáš PodrackýPodrackého nábytek odmítá běžné standardy krásy či ošklivosti | Zdroj: Tadeáš Podracký

V rozhovoru pro Forbes jsi řekl, že tě momentálně nejvíc baví ovlivňovat lidi a jejich chování skrz architekturu a design. Jak se to daří? Je nějaký konkrétní způsob, kterým bys chtěl lidi ovlivnit?

TADEÁŠ: To je moje dlouhotrvající obsese. Věřím tomu, že prostředí, ve kterém se nacházíme, nás nějakým způsobem taky ovlivňuje, a to nejen vizualitou, barevností, tvary, ale i materiály. Prostor hraje důležitou roli v životě člověka, a tak mě štve, že čím dál častěji žijeme v unifikovaných prostorách, v době masové produkce, kdy si každý kupuje a staví typizovaný interiér. Já ale věřím tomu, že interiér by měl odpovídat člověku, který ho obývá, a aby mohl k jeho obyvateli přilnout, měl by nějakým způsobem reprezentovat jeho zkušenosti, pocity. Jinak dochází k pocitu odosobnění, pocitu, že žiješ v hotelovým pokoji. Je zapotřebí hledět na to, jak na nás prostor působí, jaký s ním a s objekty, jež se v něm nachází, máme vztah, než na to, jestli je něco hezké nebo užitné. Tohle je cesta, jak posunout myšlení o kultuře a designu dál.  

Projekt Living Unit, vytvořený při příležitosti oslav sta let České republiky, zkoumá možnosti lidského prostředí. Pavilon založený na zkreslení vnitřních atributů probouzí lidské instinkty | Foto: Vojtěch VeškrnaProjekt Living Unit, vytvořený při příležitosti oslav sta let České republiky, zkoumá možnosti lidského prostředí. Pavilon založený na zkreslení vnitřních atributů probouzí lidské instinkty | Foto: Vojtěch Veškrna

Při prezentaci na PechaKucha (rok 2014) jsi popisoval vznik jednoho z projektů, kdy jsi podle svých slov „posbíral haraburdí a bordel a vznikla instalace“, zároveň žiješ v Nizozemsku, kde je o recyklaci a společenské odpovědnosti dost slyšet. Myslíš si, že by designeři měli být taky aktivisti?

TADEÁŠ: Myslím, že je to potřeba, aspoň já to tak jako designer cítím. Můj přístup je takový, že záměrně pracuju s materiály, které jsou ušlechtilé, ale hledám i způsoby, jak materiály, který jsou převážně považované za nízké – jako odpadní a nebo zbytkové – přetransformovat do něčeho s další hodnotou. Ideálně namixovat vysoké s nízkým, drahé s odpadním. Baví mě to pnutí.

Podracký experimentuje s barvami, tvary i materiály | Zdroj: Tadeáš PodrackýPodracký experimentuje s barvami, tvary i materiály | Zdroj: Tadeáš Podracký

Před pár lety jsi říkal, že se chceš dostat do muzeí a galerií. Co je cílem dnes?

TADEÁŠ: Tehdy (mimochodem, je to skoro deset let zpátky), když jsem to řekl, jsem neměl tak úplně jasno, co to „dostat se do muzeí a galerií” znamená. Galerie jsou jedním z prostředků, jak svět designu funguje, a jak můžou designéři realizovat radikální vize. S galeriemi spolupracuji a je to samozřejmě fajn, ale cíl teď není, cesta je cíl. Chtěl bych se spojit s institucemi nebo firmami, které by mi dovolily vytvořit dlouhodobější projekt, na kterém bych mohl kontinuálně pracovat a který by měl reálný dopad. Taky jsem rád, že jsem našel komunitu kreativních lidí, kteří se mnou sdílejí stejné hodnoty a mají podobné cíle. Takže vlastně já si to svoje tak nějak plním. 

V zrcadle rozlomeném na dva kusy nikdy nevidíš celé své já. Objekt Double Reality vytvořené pro neziskovou organizaci Loono, nominace ceny Czech Grand Design 2017 | Zdroj: Tadeáš PodrackýV zrcadle rozlomeném na dva kusy nikdy nevidíš celé své já. Objekt Double Reality vytvořené pro neziskovou organizaci Loono, nominace ceny Czech Grand Design 2017 | Zdroj: Tadeáš Podracký

Galerie

Další články