Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Veronika Pařízková, foto: Štěpánka Paseková Veronika Pařízková, foto: Štěpánka Paseková

Zimní nadílka kontroverzí. Leden pohledem šéfredaktorky

Leden bílý, pole sílí. Kéž by podobná pranostika seděla i na svět designu. Sněhové nadílky jsme se v prvním měsíci roku dočkali požehnaně. Závěje kvalitních projektů a akcí spjatých s designem však nenapadly, jen několik krásných vloček. Ale co si budeme povídat, zima v Čechách, to je většinou spíš bláto.

Tři mladé designérky, které se rozhodly, že nebudou dál čekat v českém koutě, ale vyrazí dobýt svět. To jsou Eva Růžičková, Klára Šípková a Kristýna Malovaná. Samy vymyslely koncept výstavy, oslovily Česká centra a vyrazily přes oceán ukázat své šperky Americe. Samozřejmě nejsou první ani poslední Češky, co vystavovaly v zahraničí. Jejich příběh je však důležitý a inspirativní proto, že se do tohoto nákladného dobrodružství pustily na vlastní pěst. Bez podpory univerzity, veletrhu nebo produkčního zázemí velké galerie. V New Yorku vystavily aktuální kolekci svých šperků, snažily se oslovit důležitá jména místní scény a hlavně si dokázat, že mají šanci obstát i v přísné mezinárodní konkurenci. Jestli se jim to zadařilo, je nyní předčasné spekulovat. Ale i jen jeden vstrčený prstíček má velký význam.

Trojice designérek v New Yorku s legendou šperku Thomasem Gentillem, zdroj: Klára Šípková archivTrojice designérek v New Yorku s legendou šperku Thomasem Gentillem, zdroj: Klára Šípková archiv

Leden je důležitý měsíc pro všechny firmy a designéry i proto, že se konají dva významné a hojně navštěvované veletrhy. Bohužel termíny konání se kryjí, a to zřejmě kvůli vstřícnosti k návštěvám z Asie a Ameriky, které tak mohou v jednom týdnu vidět na starém kontinentě úctyhodné maximum novinek. Pro samotné vystavující to však musí představovat nepříjemné dilema, protože rozhodnout, jestli Paříž, nebo Kolín, určitě není jen tak. Našinci tento rok zvolili prestižní Maison&Objet, kam letos přijelo dvakrát více českých zástupců než na imm Cologne, kde vloni zářila instalace Lucie Koldové. Tento rok si žádný podobný sukces připsat nemůžeme. Desítka Čechů na výstavišti u Paříže držela krok se světem hlavně díky TONu a Brokisu. A ve srovnání s mnohem větším Polskem, které zastupovalo jen 6 značek, to není špatný výsledek.

Výstaviště Maison Objet každý rok přiláká tisíce vystavovatelů, jsou mezi nimi i Češi, zdroj: Maison&ObjetVýstaviště Maison Objet každý rok přiláká tisíce vystavovatelů, jsou mezi nimi i Češi, zdroj: Maison&Objet

Už je to pár týdnů, co IPR s velkou slávou představil novou podobu zastávek MHD pro Prahu. Zakázku vyhrálo studio Olgoj Chorchoj a metropole si může oddechnout - brzy se dočká vkusných a (snad i) funkčních přístřešků. Soutěž na nové jednotné lavičky, odpadkové koše a stojany na kola vyhráli Olgojové již o dva roky dříve. Invaze studia z pražské Libně do veřejného prostoru by ani příliš pozornosti zasluhovat nemusela. Vyhráli soutěž, jsou to léty kovaní profíci, kteří zkrátka umí. Otázky vzbuzuje ale nápadná podoba vítězného návrhu s tím, který do ateliérové soutěže z roku 2015 na zastávky přihlásila jiná dvojice, tehdejší studenti ateliéru, který Michal Froněk s Janem Němečkem na UMPRUM vedou. Talentovaní a oceňovaní mladí designéři Eduard Herrman a Matěj Coufal na určité pochybné souvislosti sami upozornili na svém Facebooku. Hranice mezi kopírováním, inspirací nebo jenom zkrátka stejným přístupem k jedné věci je velmi tenká. Tématu se proto chceme věnovat podrobněji a připravujeme rozsáhlý článek se stanovisky všech účastníků. Dobré mravy by neměly být cizí ani designérům.

Vítězná zastávka od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPRVítězná zastávka od studia Olgoj Chorchoj, zdroj: IPR

Mnohem vášnivější emoce projevili diskutující na sociálních sítích z jiného důvodu. Tnout do živého se podařilo ústecké Fakultě umění a designu, která v rámci oslav svých pětadvacátých narozenin připravila sérii výstav a aktivit. Jednou z nich je i projekt slovenské umělkyně Ilony Németh, která na zeď fakulty vyvěsila svítivě žluté transparenty s jízlivě sugestivní obžalobou implikující, že Češi jsou zbabělci. Podobně zafungovala v minulosti i série fotografií od skupiny Pode Bal vyvěšená v pražské venkovní galerii Artwall pod Letnou. Tentokrát ale bitva vzplála o to horlivěji, že umělecké vyjádření viselo na budově státní instituce. Děkan Mrkus i celá škola si zaslouží veliké uznání a respekt za to, jak situaci ustáli a komentovali. O to úsměvněji působí nedávné vyjádření odcházejícího rektora UMPRUM, Jindřicha Smetany, který se v bilančním rozhovoru nebál samochvály a žádnou z mimopražských škol neuznal jako reálnou konkurenci. Význam školy ale netkví jen v dosažených oceněních na různých soutěžích, ale i ve schopnosti nastavit společnosti kritické zrcadlo. Ústí : Umprum = 1 : 0.

Pohled na budovu školy s vyvěšenými transparenty, zdroj: FCBPohled na budovu školy s vyvěšenými transparenty, zdroj: FCB

Palec nahoru za nás v lednu dostává galerie Kvalitář. Poslední výstavní projekt designerského matadora Jakuba Berdycha stvrdil, že kdo chce vidět kvalitní aktuální design, neměl by prostor na Senovážném náměstí minout. Již rok 2018 zde byl na inspirativní a působivé projekty bohatý, ať šlo o hravé bratry Houdkovy, současnou královnu českého designu Koldovou nebo prezentaci ambiciózních a talentovaných studentů Marcela Mochala z výše zmiňované ústecké fakulty. Berdychova polemika s hmotou a principy dnešního světa je sice komorní, ale přesto sofistikovaně naléhavá. Jen tak dál.

Jakub Berdych v Kvalitáři, foto: KvalitářJakub Berdych v Kvalitáři, foto: Kvalitář

Během krátkého února v sobě necháme dozrát pocity ze studentských klauzur, obejdeme všechny nové pražské kavárny a budeme doufat, že do Národního muzea, pro které Czechdesign připravil soutěž na nový navigační systém, už nebude ta nekonečná fronta. A hlavně se začneme těšit na jaro!