Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Zaujmout a nesplývat s davem. Rozhovor s designéry, kteří společně tvoří již 30 let

Začínali s designem v době, kdy vládla uniformita a hlavní tenkrát bylo nevybočit a splývat s davem. Ovšem myšlenka a záměr Zuzany a Jaromíra Sléhových šly přesně opačným směrem: chtěli se především odlišit a tvořit unikáty. Začali náušnicemi a dnes jejich portfolio pokrývá snad všechna odvětví designu. Jak začínali a jaký je jejich pohled na design jsme zjišťovali přímo od samotných manželů Sléhových.

Sleha design, zdroj: Zuzana SléhováSleha design, zdroj: Zuzana Sléhová

Manželé Sléhovi společně tvoří již 30 let. Baví je hrát si s nejrůznějším materiálem, navrhovat, zkoumat, schovávat nápady a zase je vytahovat s postupující dobou i novými generacemi. Říkají, že jejich cílem je dělat věci jinak, především s důrazem na kvalitu a udržitelnost jednotlivých produktů. Navazují na českou řemeslnou tradici v práci se sklem i dřevem.

Sud dům - hřiště v Únětickém pivovaru, zdroj: Zuzana SléhováSud dům - hřiště v Únětickém pivovaru, zdroj: Zuzana Sléhová

Zajímalo nás jak vlastně Sleha design vznikal, jak funguje, jak se za ty roky vyvinuli, kde se inspirují a co je nejvíc baví.

Jak jste tenkrát začínali?

ZUZANA: Výtvarnou školu nemáme ani jeden, tedy pokud neberu v potaz Lidovou školu umění (LŠU). V této souvislosti bych se ráda vrátila zpět do doby socialistické. Lidé totiž zapomínají rychle. Nebylo to jako dnes, kdy si téměř každý může dříve či později studovat to, co si přeje, několikrát to zkouší... My jsme nemohli. Navíc jsme si oba nesli s sebou jakési stigma doby, které nám bylo neustále připomínáno.

Dětský nábytek z dílny Sléhových. zdroj: Zuzana SléhováDětský nábytek z dílny Sléhových. zdroj: Zuzana Sléhová

Jak probíhalo tenkrát vaše studium, v čem byl problém?

ZUZANA: Moje teta s rodinou utekla v šedesátém osmém do Ameriky a my s ní udržovali písemný kontakt. Tedy problémy. Na AVU mě nevzali. Já však chtěla dál tvořit a malovat. Vybrala jsem si Prahu. Na ČVUT brali i v září všechny, kteří udělali zkoušky. Vzali mě. Studovala jsem pro mne naprosto vzdálený obor, ale chodila jsem večerně kreslit a malovat na VŠUP, na LŠU i jinam.

Později mi moje škola zařídila možnost navštěvovat některé přednášky na VŠUP, neboť jsem po škole měla pomoci připravovat podklady pro novou katedru designu na ČVUT. Nakonec to nevyšlo, našel se kandidát s vhodnějším politickym profilem, jak mi posléze bylo naznačeno. Znovu zkoušky na AVU, leč: ,,Tak ukažte paní inženýrko, co jste namalovala." Pochopila jsem, že tudy už cesta nepovede.

Jarda na tom byl hůř, jeho otec byl politický vězeň, tak nebyl připuštěn ani k maturitě. Nakonec si udělal restaurátořinu po revoluci.

Dětský pokoj, zdroj: Zuzana SléhováDětský pokoj, zdroj: Zuzana Sléhová

Jak tedy vznikla myšlenka Sleha design?

ZUZANA: Já jsem si pomalu šla za svým cílem. Učarovalo mě sklo. A když jsme se s Jardou potkali, on je velice zručný a řemeslně zdatný, dali jsme dohromady to, co oba umíme. Co jsme neuměli, museli jsme tedy nastudovat sami. Sklo na severu, hedvábí v Zábřehu... díky vstřícným lidem, pokusům, trpělivosti a času jsme to zvládali.

Rozmanitá tvorba Sléhových - od skla a hedvábných doplňků, přes kovy až po dětská hřiště. zdroj: Zuzana SléhováRozmanitá tvorba Sléhových - od skla a hedvábných doplňků, přes kovy až po dětská hřiště. zdroj: Zuzana Sléhová

Kde se tenkrát prodával design?

JAROMÍR: V té době se to trochu uvolnilo a začínalo se prodávat na Karlově mostě. To byla pro nás oba jediná cesta. Byli jsme zaměstnaní, protože něco jako "volná noha" neexistovalo, a v době volna jsme vyráběli a prodávali naše první společná skleněná dílka. A tím to všechno začalo. V době po revoluci jsme měli již nějakou zkušenost a naše věci mířily do různých koutů světa. Opustili jsme Karlův most a prodávali do galerií a vystavovali po celém světě. Stáli jsme před rozhodnutím, zda zaměstnat lidi a splnit přání obchodníků nebo prodávat jen to množství, které vyrobíme ve dvou. Svoboda zvítězila. Té si nejvíc vážíme.

Kované lžičky. zdroj: Zuzana SléhováKované lžičky. zdroj: Zuzana Sléhová

Veškeré produkty a návrhy si tedy děláte sami nebo spolupracujete s českými, případně zahraničními designéry?

JAROMÍR: Ano, vše si navrhujeme, děláme a vyrábíme sami dva. Případně spolupracujeme v rámci rodiny. Dcera Tereza se mnou konzultuje technické možnosti výroby vlastních scénografických návrhů a občas s ní spolupracuji na konkrétní zakázce. Naposledy jsme spolu realizovali pro divadlo v Chebu kavárnu a dnes připravujeme druhou.

Bára, druhá dcera, nám zase pomáhá s grafickým designem a se stále rychlejší počítačovou technikou, kterou už pomalu nestíháme sledovat. Nejdříve jsme pomáhali my jim, dnes se situace pomalu otáčí.


Dřevěná skládačka - Pohádka, zdroj: Zuzana SléhováDřevěná skládačka - Pohádka, zdroj: Zuzana Sléhová

Naše generace se po revoluci vrhla se vší energií do nového života. Plnila si skrytá přání, usilovně pracovala. 

Kde čerpáte pro svoje projekty inspiraci?

ZUZANA: Především doma, kde si vytváříme takový vlastní svět. Žijeme v domě, který dýchá historií. Chodili sem na návštěvu významní čeští umělci té doby. A dozajista tu něco zanechali, vdechli. Bylo nám vlastní sžít se a vcítit se. To je nám blízké a vlastně nejdůležitější na našich malých i velkých projektech.

Konzultovat a tvořit společně se zákazníkem, hledat především pro něj nejlepší řešení. Snažíme se do něj vcítit a respektovat místo, šít mu na míru a hledat pro něj, co potřebuje on. Pak spolu s naším výtvarným cítěním nabízíme to nejlepší řešení. Při realizaci ještě dál tvoříme. Je to živý proces. Pokládáme za důležité dělat věci s láskou. Vše projde našima společnýma rukama. Snažíme se do našich věcí vdechnout duši, kus sebe. Je to jakýsi kontrast k současné hektické době. Nutnost dělat věci pokaždé jinak, kvalitně, na dlouhou dobu.

Jejich dřevěné hřiště najdete i v pražské zoologické zahradě. zdroj: Zuzana SléhováJejich dřevěné hřiště najdete i v pražské zoologické zahradě. zdroj: Zuzana Sléhová

Na jaký okamžik své designérské kariéry máte nejhezčí vzpomínky?

JAROMÍR: Vlastně na všechny projekty. Každý měl něco do sebe, s každým projektem nová výzva. Sklo jsme začínali jako amatéři a laici. A byli jsme na sebe pyšní, když naši práci obdivovali skláři. Nechápali, jak jsme to mohli sami, bez školy, zvládnout. A my jsme naopak nebyli školou svázáni. Dovolili jsme si tak i kombinace, které nejsou běžné. Taky jsme si nedělali vzory, ale vyráběli tzv. co kus, to unikát. To nás bavilo už u skla, to hledání možností. A tato cesta nás baví pořád u všech materiálů. Stále se něco učíme a studujeme.

Manželé Sléhovi ve vlastnoručně vytvořených maskách. zdroj: Zuzana SléhováManželé Sléhovi ve vlastnoručně vytvořených maskách. zdroj: Zuzana Sléhová

Kde se tady s vaším designem, kromě vašeho webu, můžeme potkat?

ZUZANA: Naše velké krosnové masopustní masky můžete potkávat už 20 let v čele masopustního průvodu v Roztokách u Prahy a v muzeu masek v americkém Mitchiganu či belgickém Binche. Mě můžete občas potkat, když jdu nostalgicky prodávat na Karlův most. Šperky potkáte ještě v několika galeriích a ve sbírkách UMPRUM. Projekty ledaskde. Nejraději zkrášlujeme prostory dětem. Ale kdybyste se ptala, co nám chybí, tak je to vlastní propagace. Své síly dáváme hlavně do výrobků a projektů a na propagaci už nám mnoho energie nezbývá.

Tvorbu Sléhových můžete částečně vidět na jejich webových stránkách, ale převším ve školách, školkách, na dětských hřištích i v zoologických zahradách. Jejich práce je možné koupit v našem shopu na adrese Vojtěšská 3. 

 

Další články