Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Společný projekt Czechia Michaely Karásek Čejkové s Kateřinou Plamitzerovou a Lucií Králíkovou uvidíte letos na několika výstavách v Čechách i na Moravě. Zdroj: Michaela Karásek Čejková Společný projekt Czechia Michaely Karásek Čejkové s Kateřinou Plamitzerovou a Lucií Králíkovou uvidíte letos na několika výstavách v Čechách i na Moravě. Zdroj: Michaela Karásek Čejková

Z Ostravy do Milána a zpět k chlupatým knedlíkům. Fotografka s nekonečnou fantazií a vztahem k regionálním tradicím Michaela Karásek Čejková

Rozhovor s fotografkou Michaelou Karásek Čejkovou o příbězích, které ztvárňuje ve svých modních fotografiích, portrétech i volné tvorbě. Kromě toho často stříhá své fotky do koláží. Její práce má vlastní vizuální výraz, který je založený na originální představivosti i spolupráci s dalšími tvůrci z různých kreativních směrů. Má vztah k tradicím i historii umění a zároveň spoluvytváří současnou vizuální kulturu českého designu. Proto byla nominována na letošní cenu Czech Grand Design za fotografii.

Deset otázek

Vedlo vás něco k výtvarné profesi už během dospívání?

MICHAELA: K výtvarnu jsem se dostala, když jsem už na základní škole chodila do lidušky na výtvarku. V hodinách nám naše paní učitelka vyprávěla o historii umění a mě to celé neskutečně oslovilo. Když jsem se pak rozhodovala kam dál, byla pro mě umělecká škola samozřejmostí. K fotce mě přivedl táta, který mi ke třináctým narozeninám koupil foťák na film. Ve sklepě mi udělal temnou komoru a ukázal mi, jak se vyvolávají fotky. Ten moment, kdy se přede mnou pomalu začal objevovat obraz na papíře ponořeném ve vývojce, si pamatuju doteď. Láska ke klasické, analogové fotce mi zůstala dodnes. Je to vzrušující, když nevíte, jak dopadne výsledek.

Vystudovala jste fotografii na FAMU a v rámci studia jste měla stáž na Aalto University v Helsinkách. Dokážete zhodnotit, jak tyto dvě školy formovaly váš přístup k fotografii?

MICHAELA: Stáž na Aalto byla jedním z nejkrásnějších období v mém životě. Narozdíl od konceptuálně orientované FAMU, která se stále více odprošťuje od vizuálna, Helsinki school klade vizuální stránku na první místo. Pro mě je fotografie stále vizuálním médiem, které má svou podobou komunikovat s divákem. Koncept je pro mě také důležitý, ale neměl by přebít obraz jako takový. Má stát v pozadí, aby snímek nebyl myšlenkově prázdný. Toto jsem si uvědomila právě na stáži v Helsinkách, kde mě profesoři v daném přístupu podpořili a já zjistila, že není špatné dělat „hezké“ fotky, které můžou být zároveň opřené o myšlenku. FAMU mě zase formovala z hlediska technických dovedností. V paměti mi utkvěla vzpomínka, co mi v prváku řekl profesor na techniku. Pověděl mi, že mám sice dobré nápady, ale pokud se nenaučím ovládat techniku, tak jsou mi k ničemu. Donutil mě se technicky hodně rychle zdokonalit ve vlastním zájmu.

Šperky od Janjy Prokić. Zdroj: Michaela Karásek Čejková Šperky od Janjy Prokić. Zdroj: Michaela Karásek Čejková

Pak jste také získala pracovní zkušenost u magazínu Alla Carta v Miláně. Co vám tato praxe dala?

MICHAELA: Stáž v Alla Carta mi ukázala, na jaké úrovni může časopis o malém nákladu a pěti lidech v redakci fungovat. Myslím tím přípravy storyboardů, styling, samotnou realizaci focení atd. Také jsem se díky ní dostala do areálů velkých firem jako Emporio Armani, Louis Vuitton a setkala se například se šéfredaktorkou italské La Cucina Italiana nebo designerským duem Ronanem a Erwanem Bouroullecovými.

Obsah i forma

Co nejvíce ovlivňuje váš výtvarný jazyk?

MICHAELA: Hodně mě ovlivňuje výtvarné umění, především malba. Miluju renesanční portréty, gotické oltáře, nebo tubismus Fernanda Légera. Líbí se mi nepřirozené, sošné pózy portrétovaných, např. jejich „vykloubené“ prsty. Hodně mě také ovlivňují knihy, které zrovna čtu. V těch nacházím hodně podnětů.

Ve vaší fotografii často používáte koláž. Odkud plyne tato inspirace a proč si myslíte, že to je pro vás tak důležitý vyjadřovací prostředek?

MICHAELA: Ke koláži mne dovedla potřeba být v přímém kontaktu s obrazem ve chvíli, kdy jej tvořím. Fotografie jako médium je pro mne totiž příliš odosobněná. Obraz není vytvářen přímým vstupem autora, ale přístrojem. Osobně mi haptický prožitek chybí. Koláž mi umožňuje vytištěný obraz dále zpracovávat a skládat jednotlivé prvky v celek tak, jak by se jinak nesetkaly. Vytvářet tak novou, posunutou realitu. Vlastně se oklikou vracím k tomu, čím jsem chtěla být, než jsem se setkala s fotografií – ilustrátorem.

Vnímáte, že se váš vztah k ilustrátorství projevuje i ve vaší práci s fotografií?

MICHAELA: Myslím, že ilustrace dovoluje nakládat s realitou volně a to je pro mě důležité. Vyhovuje mi nebýt na realitě závislá, jak to ale naopak fotografie ve své podstatě vyžaduje. Tu nezávislost si pak dopřávám v koláži, jejímž prostřednictvím se vyjadřuji nejraději. Ilustrace mě baví také v tom smyslu, že reaguje na příběh, který je již vytvořený a ilustrátor jej následně ztvární podle sebe. Můj způsob práce se tomuto přístupu přibližuje. Před samotným focením se setkám s návrháři, abych se dozvěděla, co stojí za vznikem výsledného produktu či kolekce a na to pak navážu vlastním ztvárněním. Příběh za kolekcí je pro mě důležitý, vždy ho respektuji. Paralelu s ilustrací spatřuji také ve své zálibě v doslovnosti. Například pro magazín Soffa ke článku Bohatství české kuchyně jsem názvy typicky českých jídel jako je svíčková nebo chlupaté knedlíky vizualizovala v jejich doslovné podobě.

Svíčková pro magazín Soffa, Michaela Karásek Čejková. Zdroj: Michaela Karásek ČejkováSvíčková pro magazín Soffa, Michaela Karásek Čejková. Zdroj: Michaela Karásek Čejková

Fotit design

Co bylo pro vás zásadní při volbě svého směru?

MICHAELA: Díky své první zkušenosti z focení s designérem jsem zjistila, že se chci věnovat módní fotce. V roce 2010 jsme na škole v rámci předmětu Reklamní a módní fotografie (pod vedením Štěpánky Stein) dostali zadání spolupracovat se studenty Ateliéru designu oděvu a obuvi pod vedením Liběny Rochové na UMPRUM. Studentům jsme měli nafotit jejich klauzurní kolekce a dvojice fotograf x designer vznikly losováním. Já si s velkou radostí vylosovala Kateřinu Plamitzerovou, s níž jsem spolupracovat chtěla a pro kterou jsem následně fotila po celou dobu jejích studií, zakončených diplomovou kolekci Nihon-Lobendau. Dodnes společně i s Lucií Králíkovou pracujeme na námi vytvořeném projektu Czechia.

Zlomovým momentem byla také spolupráce s Designblokem. Jiří Macek (kreativní ředitel Designbloku) mě v roce 2015 oslovil s nabídkou vytvořit fotografie pro Designblok Magazine. Byla to pro mě veliká výzva, ale díky ní jsem měla možnost poznat několik českých designerů a zjistit, jak jsou pro mě taková setkávání důležitá. Každý z designerů je pro mě vědcem a zároveň filozofem vlastního směru, což je neskutečně inspirativní. Uvědomila jsem si také, že se mi daleko lépe tvoří, když spolupracuji. Tedy, když někdo zadá podnět a já na něj mohu reagovat.

Kolekce Nihon Lobendau od Kateřiny Plamitzerové, Michaela Karásek Čejková. Zdroj: Michaela Karásek ČejkováKolekce Nihon Lobendau od Kateřiny Plamitzerové, Michaela Karásek Čejková. Zdroj: Michaela Karásek Čejková

Na vytvoření módní fotografie se podílí velký tým lidí od stylingu modelky po scénografii prostředí. Jak pracujete s těmito ingrediencemi pro vytvoření finálního obrazu?

MICHAELA: Než začnu fotit, vytvářím skici finálních fotek i světelné atmosféry a napíšu krátkou synopsi. Nad těmito skicami se pak všichni sejdeme a já nechávám ostatní, aby do návrhu přidali něco za sebe. Ráda spolupracuji s lidmi, kteří uvažují, jakým způsobem můžou focení dále posunout nebo vyjádří svou kritiku nad mým návrhem a tím ho společně vylepšíme.

Jak přistupujete k portrétům?

MICHAELA: Portréty stavím na znalosti portrétovaného tak, aby se do snímku otiskl skutečně on a ne maska. Je pro mne důležité se před samotným focením s daným člověkem setkat, napozorovat ho, odhadnout z hovoru, jaký je a co by mu sedělo. Nebo naopak čeho je dobré se vyvarovat. Následně vytvářím moodboard, který portrétovanému zašlu.

Když jsem fotografovala designery pro Designblok Book, Jiří Macek chtěl, aby se v knize objevily jak fotky přímo z Designbloku, tak portréty vystavujících. Potom mě nechal, ať pracuji podle sebe. Tak jsem si vybrala několik designerů a těm na míru vymyslela portréty podle toho, co zrovna pro daný ročník výstavy vytvořili. Inspirovala jsem se výslednou podobou produktu, ale také povahou samotného designera. To jsem pak propojila do jedné kompozice. Např. kolekci Superior Type, v níž každá váza představuje jiné písmeno abecedy a je výrazně jinak barevná, jsem tyto vázy umístila na dlouhý bílý stůl a seskládala je do nápisu HOSTINA. Autory jsem pak posadila do čela stolu naproti sobě, oba v bílém, aby vynikly samotné vázy.

Nebo portrét šperkařky Janji Prokić s liškou. Pro Janju je liška důležitým symbolem, který se objevil v mnoha jejích kolekcích. Měla jsem pocit, že se jí podobá i vizuálně. Tak jsem Janju vyfotila v lese s pravou, cvičenou liškou. Ta liška hrála ve filmu Antikrist Larse von Triera.

Portrét Janjy Prokić, Michaela Karásek Čejková. Zdroj: Michaela Karásek ČejkováPortrét Janjy Prokić, Michaela Karásek Čejková. Zdroj: Michaela Karásek Čejková

Předsevzetí

Co plánujete tento rok?

MICHAELA: Nejzásadnějším okamžikem bude vydání knihy, na které již třetím rokem spolupracuji s Lucií Králíkovou, autorkou projektu Efemér. Kniha se zabývá mapováním zanikajících a méně známých tradic v Česku. Tyto tradice se pokoušíme přiblížit současnému způsobu života tak, aby byly proveditelné i pro městského člověka. Kniha má být inspirací, jak vycházet z tradice a původní rituály si osvojit. Křest bude před Vánoci.

Dále nás čekají výstavy v rámci projektu Czechia, který tvořím spolu s Kateřinou Plamitzerovou a Lucií Králíkovou. První výstava je již od února v kutnohorské GASK, další pak v rámci Křehkého Mikulova a také budeme mít Czechia performance na Pražském Quadriennale.

Momentálně jednám o vlastní velké výstavĚ v Praze, ale zatím nechci uvádět kde, abych to nezakřikla.

Mým velkým snem a předsevzetím do roku 2019 je ilustrovat dětskou knihu.

Czechia, Michaela Karásek Čejková. Zdroj: Michaela Karásek ČejkováCzechia, Michaela Karásek Čejková. Zdroj: Michaela Karásek Čejková

Galerie

Další články