Jan Juza uprostřed expozice TON na Designbloku, foto: Daniel Romanov Jan Juza uprostřed expozice TON na Designbloku, foto: Daniel Romanov

Vyrábět v Číně nebudeme, jsme inovátoři a bez designérů to nejde, říká Juza z TON

Na konferenci Design & Business Talks zastupoval roli člověka, který je zodpovědný za marketing. Jan Juza je jeho ředitelem ve společnosti TON, kde spolupráce s designéry hraje neodmyslitelnou roli. Na závěr přidal několik postřehů, jak by měl takový proces vypadat.

TON působí v nábytkářském průmyslu už od roku 1861. Nepracuje však jen se svou historií, ale snaží se neustále posouvat vpřed. Mezi jinými hledisky, které tuto dynamiku udržují, je i spolupráce s designéry. „Design chápeme jako obor, díky kterému můžeme i dnešnímu světu hrdě ukázat výrobní procesy staré více než 150 let. Je pro nás propojením technologie s typickým rukopisem a současných požadavků na vzhled i funkčnost produktů,“ říkají. Jan Juza má mimo jiné na starosti tuto spolupráci komunikovat, ale očividně si uvědomuje, že pro svou práci potřebuje partnery. A jedním z nich může být práce i designér samotný.

Jan Juza na konferenci Design & Business Talks, foto: Daniel RomanovJan Juza na konferenci Design & Business Talks, foto: Daniel Romanov

Hledání ideálu

Jane, existuje něco, jako ideální designér? Někdo schopný zvládnout cokoliv. A nebo je třeba pro každý produkt hledat unikátní ideál?

To je dobrá otázka, vlastně jsem si ji nikdy nepoložil. Myslím si, že někteří designéři jsou komplexnější. Navrhují kvalitní design, umí ho značce nabídnout a zároveň jej dokáží správně vyvíjet s celým výrobním týmem. A pak ho ještě třeba dokáží po své linii podporovat na trhu. To jsou esa typu Philippe Starck, Patricia Urquiola nebo Arik Levy - obrovská jména, která tuto komplexitu mají.

Na druhou stranu znám designéry, kteří mají výraznější jenom některou z těchto složek. A dokonce existují tvůrci, kteří zjednodušeně řečeno udělají „na haluz“ jeden produkt, který se chytne, ale pak už svou kvalitu nepotvrdí. Ale jestli existuje ideální designér, to je strašně zajímavá otázka. Co je to ten ideál? Asi každé značce může sedět něco jiného.

Ve vaší přednášce jste zmínil vzájemný přínos spolupráce mezi designérem a firmou. Co může tvůrce společnosti přinést kromě toho, že navrhne produkt?

Designér přijde z jednoho prostředí do druhého a může využít předchozí zkušenosti. Dokumentoval jsem to třeba na typu šití. Arik Levy přišel do TONu a říkal: „Hoši, vy byste to mohli umět, ale těmi mašinami, které máte, to neuděláte.“ Ten člověk přijde například z firmy nebo od značky, kde se pracovalo s kovem, k výrobci, který pracuje z betonem nebo s dřevěným nábytkem. Ty věci zkříží, přinese nový pohled lidem, kteří dosud pracovali jen s jedním materiálem. Může firmu nebo značku obohacovat.

Jan Juza s expozicí TON na Designbloku, foto: Daniel RomanovJan Juza s expozicí TON na Designbloku, foto: Daniel Romanov

Hodně se dnes zmiňovalo slovo komunikace. Kdo by za ni měl být zodpovědný, kdo by měl být jejím motorem? Firma nebo designér?

Za mě je to jednoznačně firma, ale na druhou stranu vše musí zapadnout. Ve chvíli, kdy my jako značka propagujeme svůj produkt, je to vždycky komerční sdělení. Ve chvíli, kdy jej propaguje designér, má to trošku jiný nádech. Je to subjektivně více nezávislé. Mám pocit, že když spolupracují obě strany, je to úplně nejlepší kombinace.

Se vzájemnou propagací souvisí ještě jedna otázka. Je nějak ošetřena exkluzivita práce designéra?

Někteří takto asi fungují. Jsou designéři, kteří pracují pro určité značky a s dalšími už nespolupracují. Existuje jakési nepsané pravidlo, které všichni etablovaní designéři nějak ctí.

My jsme inovátor

Zaznělo slovo „vyrobitelnost“, za kterým si člověk primárně představí, že designér navrhuje něco, co klient umí vyrobit. Uvádíte ale příklad židle, kdy designér přišel s technologií, kterou jste dosud nepoužívali, a přesvědčil vás, že to stojí za to.

Existuje marketingová poučka, že značky nebo firmy mohou být inovátory, následovateli a nebo jenom kopírovat. Záleží, kde se v tomto schématu pohybujete. My, TON, dneska chceme být právě inovátory, protože ve všech ostatních segmentech je obrovská konkurence. Když výsledek zjednoduším, tak židli se čtyřmi nohami a sedákem dneska udělá prakticky kdokoli. Pokud ale chcete, aby měla dobrou ergonomii, kvalitu, stabilitu a aby vydržela dlouho, tak je potřeba intenzivně pracovat na vývoji. To odděluje úspěšné značky od ostatních, i když samozřejmě někdo může být úspěšným následovatelem.

My jsme se v roce 2006 rozhodovali, po které linii jít. Jestli vsadit na vlastní autorský design a vývoj a nebo vyrábět levnější a jednodušší věci. Kdybychom se tehdy vydali cestou levné výroby, tak si myslím, že dneska nejsme vůbec konkurenceschopní, protože vždycky bude někdo levnější. To je stará pravda!

Jan Juza na konferenci Design & Business Talks, foto: Daniel RomanovJan Juza na konferenci Design & Business Talks, foto: Daniel Romanov

Navíc jsme přece jenom v Čechách.

Přesně tak! Tím, že vyrábíme doma, nikde jinde, tak už jsme vlastně drazí. Minulý týden jsem mluvil s majitelem jedné švédské značky, která designuje nábytek v Göteborgu, ale vyrábí ho v Číně. Jejich věci najednou můžou vypadat dobře, ale jsou schopni je prodávat třeba za 40 Euro. My ale prodáváme produkty třeba za 400 Euro. A to naše ceny nemáme nějak marketingově nadsazené, ale jsou reálným odrazem nákladů spojených s vývojem, výrobou a distribucí.

S cílem „být inovátor“ hodně souvisí zadání a to je v případě, že chcete vyrobit něco nového, poměrně těžké. Musí mít zadání právě firma?

Domnívám se, že ne, že to neplatí vždycky. Dneska, a to je takový můj apel ke studentům, už třeba studenti UMPRUM mají kvalitu v tom, že jsou sami aktivní a dokážou se prodat. Myslím si, že to začíná být i na jiných školách, ale nebylo to! Dost často studenti jen čekali. V cizině jsem viděl, že za námi chodili studenti nebo čerství absolventi, kteří si nastudovali naše portfolio, nastudovali si technologii, a už sami aktivně něco přinášeli. Není to vždycky tak, že firma sama musí něco zadat. Někdy možná stačí být na správném místě!

Závěrečná otázka. Vyplatí se design vždy?

Jsem si jist, že ano!

Galerie

Další články