Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Veronika Pařízková Foto. Štěpánka Paseková Veronika Pařízková Foto. Štěpánka Paseková

Vykradené tradice. Únor pohledem šéfredaktorky

Jaro je ve vzduchu a kromě těšení se na teplé počasí přinesl únor i několik kontroverzí. Většina měla co dělat s kontrastním pohledem na roli tradice v designu. Mladá generace se k odkazu svých předků hlásí čím dál hlasitěji, ne vždy to ale musí být jednoznačné vítězství. Podívejte se s námi, kdo na sebe v nejkratším měsíci roku stihnul strhnout pozornost.

Z autorské trojice Michaela Karásková, Kateřina Plamitzerová a Lucie Králíková se každá věnuje jinému oboru, spojuje je ale obdiv k regionálním tradicím, a rozhodly se je proto svérázně zmapovat. Jejich projekt Czechia se aktuálně prezentuje v kutnohorské galerii GASK a je to jednoduše působivá, až pitoreskně zábavná podívaná. Dívky pro každý kraj republiky, který navštíví, vymýšlejí vhodnou alternativu novodobého kroje nebo důvtipné koláže a fotografie, vystihující specifický genius loci. V Kutné Hoře se zúčastnily místního plesu a v převleku hodném dance macabre  odkazujícím na slavnou kostnici samozřejmě neunikly pozornosti místních. Právě tato nenásilná forma intervence do mimopražského prostoru, který na podobné aktivity není přeci jen tak uvyklý, je největší devízou Czechie. I kdyby se jim podařilo probudit zájem o historii domoviny jen u jednoho starousedlíka, má to smysl.

Projekt Czechia. Foto. Michaela Karásek ČejkováProjekt Czechia. Foto. Michaela Karásek Čejková

Na oživování tradičních technik sází také Zuzana Osako. Na rozdíl od Czechie, která si minulost bere jen jako základní kámen pro své postmoderní variace, je návrhářka Osako milovnicí modrotisku a využívá jej ve svých návrzích šatů à la kroje Slovácka. Pro tvorbu však nepoužívá pouze tradiční materiál, který byl nedávno zapsán na seznam UNESCO a vyrobit jej umí jen velmi málo modrotiskových dílen, ale i moderní alternativu nazývanou "digitální modrotisk". Zuzana si v tomto případě v zásadě bere k dispozici jen vzor, který pak přenese digitálně na látku, takže výsledkem není tradiční modrotisk (jehož výroba je mnohem složitější), ale na údržbu i nošení jednodušší látka pouze modrotiskem inspirovaná. Problémem není samozřejmě vůbec fakt, že se návrhářka inspiruje ve vzorech starých krojů. Emoce se bouří kvůli použité terminologii. Tak jako česká niva nenahradí italskou gorgonzolu, nemůže počítačem vytvořený vzor nahradit léta cizelované řemeslo. Možná je to nepodstatný detail, ale pro zachování umění našich praprababiček je zkrátka potřeba opečovávat odkaz citlivě a zodpovědně.  

Šaty inspirované folklórem Zuzany Osako. Zdroj. Tradice.czŠaty inspirované folklórem Zuzany Osako. Zdroj. Tradice.cz

Obavy, že by se mohlo v českém designu zabydlet pořekadlo „kdo nekrade, není Čech“, jsou snad neopodstatněné. Čím dál častěji se ale ozývají nespokojené hlasy mladých tvůrců, že jejich návrh někdo bez schválení použil a zhodnotil. Říká se sice, že vše už bylo vymyšleno, ale někdy nad absolutní podobností zůstává rozum stát. Aktuální příkladem je kolekce Jany Jaroszové, která před třemi lety navrhla v rámci klauzury zvířátka pro krkonošskou firmu Rautis, vyrábějící tradiční technikou perličkové vánoční ozdobičky. Rautis si do výroby nápady Jany nevybral, nyní ale na pohled identické tvary najdete na jejich eshopu. Stejně jako kolekci, která ale jakoby z oka vypadla z oka tradičním finským vánočním ozdobám, kterých je plný Pinterest.  V roce 2018 ale za navlas stejnou dekorací sklízí chválu Rautis. Zvláštní shoda okolností, jen co je pravda.

Dekorace firmy Rautis. Zdroj. Facebook HartdesignDekorace firmy Rautis. Zdroj. Facebook Hartdesign

Himmeli, tradiční finská ozdoba. Zdroj. PinterestHimmeli, tradiční finská ozdoba. Zdroj. Pinterest

Naštěstí v zahraničí má český design stále lepší zvuk. Zásluhu na tom má i studentka ČVUT Tereza Vacková, která si z prestižní studentské designérské soutěže na Taiwanu přivezla v únoru hlavní cenu. Zasloužila si ji za návrh pomocníka pro nevidomé s názvem Clever Seek. Speciální nákrčník si uživatel nasadí na krk a díky Tereziným inovacím může komunikovat se svým asistentem, a zjednodušit si tak pohyb po městě. S Terezou přineseme brzy rozhovor, protože tohle je úspěch, který si pozornost a potlesk bezpochyby zaslouží.

Vítězný nápad studentky ČVUT. Zdroj. Facebook ČVUTVítězný nápad studentky ČVUT. Zdroj. Facebook ČVUT

Co si naopak nezaslouží ani zaplatit za vstupné, je letošní výstava Grafika roku v Obecním domě. Tak fádní, unylou a neinvenční prezentaci by čekal člověk možná v xyz (doplňte si největší českou díru, dle vlastních preferencí) před 40 lety. V sálech secesního pražského pokladu s potenciálem oslovit zástupy tuzemských i zahraničních návštěvníků je to ale ostuda. Zajímavé práce, mezi kterými jsou inspirativní studentské knihy, populární grafika guru pražské mondény Pasty Onera nebo efemerní a citlivé kousky Petra Nikla, jsou utopeny v obstarožních vitrínách či nudně pověšeny jedna vedle druhé. Chcete vědět, jak diváka unudit a vysílit? Udělejte to stejně jako autoři výstavy Grafika roku.

Pohled do výstavy Grafika roku. Zdroj. informuji.czPohled do výstavy Grafika roku. Zdroj. informuji.cz

Stejně jako se nemůžeme dočkat teplých slunečních paprsků, netrpělivě vyhlížíme i výsledky ocenění Czech Grand Design. Tomu se snad letos, na rozdíl od loňského roku, poštěstí mít ve Stavovském divadle zábavný ceremoniál. Rozhodně se začteme do publikace 20000 Michaely Hečkové, která svědomitě a odhodlaně zmapovala architektonické skvosty v naší domovině a text se svým spoluautorem Matějem Chaberou zabalila do krásné grafiky. A jestli chcete v březnu koupit jenom jednu věc Made in Czech Republic, budiž to talíř z nové, svěží kolekce Czechdesign, kterou představíme už brzy.

Galerie