V.Laštovičková, Cizí dům? Architektura českých Němců 1848–1891 / Ein fremdes Haus. Die Architektur der Deutschböhmen 1848–1891, foto: toman-design.com V.Laštovičková, Cizí dům? Architektura českých Němců 1848–1891 / Ein fremdes Haus. Die Architektur der Deutschböhmen 1848–1891, foto: toman-design.com

Věra Laštovičková - Cizí dům?

Cizí dům je odborná a velmi obsáhlá publikace, která se zabývá architekturou období 19. století na našem území. Zajímavé téma poměrně opomíjené architektury autorů německé národnosti by vám určitě nemělo uniknout ze zřetele, o něm se v klasických knihách o architektuře tohoto období nedočtete. Doporučuji ale číst pouze pokud ovládáte základní terminologii architektury, např. co je arkáda, pilastr, rizalit atd. Pokud ne, asi byste se zbytečně moc potrápili.

Cizí dům? Architektura českých Němců 1848–1891 / Ein fremdes Haus. Die Architektur der Deutschböhmen 1848–1891, jak zní její celý název, je velmi odborná a náročná kniha, která pojímá téma architektury 19. století zajímavou formou. Nesleduje celkovou tvorbu jednotlivých autorů, ani se nezaměřuje jen na hlavní centra, ale přistupuje k tématu se záměrem sledovat architekturu reprezentující německou národní společnost v Čechách v komplexnějším pohledu.

Ferdinand Fellner a Hermann Helmer, Německé divadlo v Praze (dnes Státní opera), 1886–1887 / foto z archivu autorky knihyFerdinand Fellner a Hermann Helmer, Německé divadlo v Praze (dnes Státní opera), 1886–1887 / foto z archivu autorky knihy

Věra Laštovičková si pro zkoumání architektury českých Němců nezvolila klasickou polohu „mapování“, ale vytyčila si za cíl najít odpovědi na několik zásadních otázek:  Jak se podoba architektura českých Němců mezi lety 1848 –1891 vyvíjela. Proč si v procesu svého utváření moderní národy přivlastňovaly některý z historických uměleckých slohů a proč měly potřebu se identifikovat s jeho charakterem. Proč právě slohové kategorie ustanovené uměleckohistorickou disciplínou měly mít v diskuzi o povaze národního stylu tak velké slovo. Zkoumala, na jakém teoretickém základě vůbec mohl určitý historizující sloh reprezentovat národní identitu a také jaká je podstata reprezentace v architektuře 19.století.  

Těžiště knihy nespočívá v líčení tvorby jednotlivých architektů. Záměrem je sledovat architekturu reprezentující německou národní společnost v Čechách. Této poloze odpovídá také struktura celé knihy, rozdělené do kapitol podle typologického hlediska staveb, na které V. Laštovičková zaměřila svoji pozornost. Jedná se o stavby s kulturní a spolčovací funkcí představující centra německého národního života, tj. 1) německá národní divadla, německá kasina a turnerské tělocvičny,  2) radniční budovy reprezentující města v německé jazykové oblasti, 3) sakrální stavby budované církvemi s konfesí požadovanou za typicky „německou“, tj. luteránské kostely.  

Pozornost autorky nesměřuje pouze do hlavních center, ale také do regionů a zcela zastrčených koutů země. V naprosté většině jsou zahrnuti tvůrci hovořící německy, ať už domácí Němci, nebo architekti pocházející z Rakouska nebo západních německých zemí. Kniha tedy čtenáře seznamuje nejen s tvorbou českoněmeckých architektů, ale také přibližuje charakter architektury měst v někdejší německé jazykové oblasti.

Rytíř z radnice v Teplicích, 1886 / foto Jan DočekalRytíř z radnice v Teplicích, 1886 / foto Jan Dočekal

V dějinách umění se na mnoho českoněmeckých architektů zapomnělo z nacionálních důvodů a proto zabývat se architekturou národa, který byl po 2.sv.válce ze země odsunut, není snadné. Také proto byste měli této badatelské knize věnovat svoji pozornost. Při jejím bližším prozkoumání totiž zjistíte, že architektura českých Němců, období konce devatenáctého století, v němž postupně narůstalo napětí mezi německou a českou národností na území dnešní České republiky, nebyla příliš jiná. A proto, abychom ji opravdu mohli přijmout za součást vlastního kulturního dědictví, nemůžeme na ni pohlížet jako na cizí.

Kniha vznikla jako výsledek autorčiny badatelské práce během doktorandského studia na UMPRUM, a vám, milovníkům architektury, kteří se chcete dozvědět něco navíc, by určitě neměla uniknout.

a vám, milovníkům architektury, kteří se chcete dozvědět něco navíc, by určitě neměla uniknout.

Publikace vyšla v česko-německé jazykové mutaci, kterou podtrhuje grafické řešení studia Toman Graphic Design . Dvojjazyčnost  knihy je řešena dvěma jazykovými sloupci, zajímavě oddělenými stále se zvětšující svislou čarou, připomínající vývoj nelehkého vztahu obou národů.

Kromě této publikace byla výstupem disertační práce autorky (obhájené v roce 2014)  také stejnojmenná výstava, jež se uskutečnila v Galerii UM na půdě Vysoké školy uměleckoprůmyslové.

……………………………………………
PhDr. Věra Laštovičková, Ph.D. absolvovala doktorské studium na UMPRUM, kde se podílela na výzkumném projektu Umění, architektura, design a národní identita (NAKI). Zabývá se architekturou 19. století, zejména tvorbou česko-německých architektů. Na toto téma publikovala již několik odborných studií.


 

Galerie

Další články