Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Jiří Pelcl, foto: LUCY CREATIVE Agency Jiří Pelcl, foto: LUCY CREATIVE Agency

Vázy s peřím a ženskými vlasy. Jiří Pelcl vystavuje na 19. Designbloku

Designbloku se účastní pravidelně a to dokonce ve dvojí roli. Je pedagogem dohlížejícím na práci svých studentů a zároveň vystavujícím tvůrcem. O jeho vlastním projektu pro letošní instalaci v Arthouse jsme mluvili s profesorem Jiřím Pelclem.

Uprostřed poklidné atmosféry podkrovního ateliéru stály vázy, které byly ústředním tématem našeho rozhovoru. Nezůstalo ale jen u mluvení! Byly to zároveň objekty, se kterými náš hostitel neustále manipuloval, používal je jako názornou ukázku. Dokonce simuloval samotnou technologii jejich vzniku. Profesor Jiří Pelcl očividně o designu a umění nejen vášnivě přemýšlí, ale stejně tak se k němu i s nadšením chová.

Pane profesore, dovolte mi začít jednoduchou otázkou. Těšíte se na Designblok?

Ano! Vždycky se kolem něco děje, vždycky je co vidět. Je to pro mou profesi důležitý týden. Mám také radost, když vidím, co nového dělají mí studenti. Jsou to třeba i projekty, které bych do nich ani neřekl. A to je fajn!

Kde budete na Designbloku vystavovat a co diváci uvidí?

Já sám nebudu mít vlastní expozici v rámci Openstudia, ale podílím se na několika jiných projektech. S Janem Činčerou připravujeme produkty pro děti a do domácnosti. Ve škole připravujeme zajímavou výstavu s názvem Design pro seniory britského designéra Paula Chamberlaina. Půjde o produkty pro starší lidi, jako jsem třeba já.

V neposlední řadě pak v Arthouse, v budově Lapidária, budu vystavovat skleněné vázy, které můžete vidět rozpracované okolo mne.

Jiří Pelcl, foto: LUCY CREATIVE AgencyJiří Pelcl, foto: LUCY CREATIVE Agency

Právě Lapidárium je velmi specifickým prostorem. Ovlivnilo samo o sobě proces navrhování?

Spíše než o objekt samotný, jde o způsob, jakým budou objekty instalovány. Je to velmi krásný prostor, ale budova může návrh ovlivnit a nemusí. Tři vázy budou umístěny na soklech mezi čtyři barokní andělíčky, kteří jsou součástí stálé expozice.

Sklo jsem chtěl kombinovat s jinými materiály! Jedna váza bude doplněna o peří, druhá o ženské vlasy. Původně jsem chtěl použít žíně, ale budou to opravdové vlasy. Není úplně jednoduché je spojit a následně připojit ke sklu. Tento detail bude ještě trochu obtížný. Třetí kus bude pravděpodobně doplněn o větve – přírodní, možná kovové. Pojícím prvkem vzhledem k amorkům v Lapidáriu je tedy motto lásky – lásky mezi materiály.

Vaše instalace vytvoří sérii 7 objektů, ve které se střídá volné umění s něčím, co vzniklo rukou designéra. Jsou mezi jednotlivými prvky pevné hranice a nebo vznikne kontinuální prostor, kde se design stává volným uměním?

Vysoké umění a design spolu obecně souvisí i nesouvisí. Design nejsou originály, je to vždy návrh pro konkrétní opakovanou výrobu. Něco jiného jsou pak jednotlivé objekty, které člověk dělá. Jeden, dva, tři kusy. V takovém případě nejde o výrobou. Technologie, ceny produkce, náklady na materiál nejsou důležité. Je to výpověď autora pomocí materiálu bez ohledu na jakékoliv jiné okolnosti výroby. Malíř taky nikdy nemluví o výrobě.

V Lapidáriu je dnes jenom vysoké umění a symbióza, která vznikne, bude myslím fajn. Některé objekty se budou více blížit designu a některé se budou více vzdalovat. Prostředí to bude úžasné, protože jednotlivé objekty budou žít spolu s dnes instalovaným volným uměním.

Můžete prosím popsat proces vzniku váz?

Částečně jsem vycházel z minulého projektu, kde jsem pracoval se sklem. Obvykle se používají soustružené formy z tvrdého dřeva, které následně vydrží zhruba 100 ks. My jsme ale použili tzv. foukání napevno, po kterém dřevěná forma začne hořet. Mně se tento proces líbil, protože se při něm forma postupně mění díky hoření. Každý další kus, druhý, třetí, čtvrtý, je jiný. Výsledkem je organické sklo nezapadající do současné minimalistické fóbie. Po broušení následuje přichycení dalších materiálů, které k němu v podstatě nepatří. Z určitého pohledu je to řešení svým způsobem nečisté, ale já nejsem sklář. Dělám co já chci a co mě baví.

Zmínil jste návaznost na předchozí projekt. Je to častým případem, že se jednotlivé zakázky navzájem ovlivňují?

Občas ano. Když se věnujete jednomu projektu, ovlivňuje vás to. Většinou navíc vznikají paralelně, teď pracuji na příborovém setu, na židlích, přeskakuji z jednoho na druhé. Někdy je to náročné, ale nevadí mi to, už jsem si za tu dobu zvykl. A ani bych nechtěl dělat třeba jenom sklo nebo jenom porcelán. Taková specializace je mi trochu proti srsti. Někdo studuje jeden materiál čtyři roky na střední škole, následně jde na UMPRUM a studuje to stejné dalších pět nebo šest let. To mě přijde šílené! Samozřejmě pokud jde o specifická témata, třeba auta nebo transport design obecně, pak je to pochopitelné. Mě ale spíše zajímají produkty, které jsou spojené s lidským tělem, které člověk hapticky vnímá, kterých se dotýká.

Jiří Pelcl, foto: LUCY CREATIVE AgencyJiří Pelcl, foto: LUCY CREATIVE Agency

Vždycky je zde diskuze, co je obtížnější – průmyslový design a nebo navrhnout skleničku. Těžko říct. Pro mě jsou ale věci, obyčejné věci, které se dělají 3000 let, těžší. Stroj je vždycky nový, ale technologie výroby porcelánu nebo skla je stejná už spousty let. Novým produktům může designér navrhnout novou formu. Neexistují kritéria.

Tématem vaší expozice na Designbloku je láska, která je nepochybně nějakým způsobem vše smyslná. Vy osobně máte nějaký smysl, ve kterém jste citlivější, vnímavější?

Všechno je to dost propojené. Vizuální stránka se neustále mění. To, co bylo považováno za krásné před 10-15 lety, je dnes vnímáno úplně jinak. Vidět je to třeba na módě - jak se lidé oblékají, co se sebou dělají. Považují to za krásné, ale za pár roků je to jinak. Haptická stránka je samozřejmě důležitá u trojrozměrných věcí a hlavně u těch, kterých se člověk dotýká.

V navrhování, v designérské práci, je důležité „co“ a ne „jak“. Protože samotný proces je de facto rutina. Schopný designér zvládne udělat produkt z plastu, z porcelánu, ze skla. Problém ale je „co má dělat“. Aby nedělal věci, kterých jsou tady spousty, aby jen nezamořoval prostředí „krámama“, které jsou fajn rok, ale pak se vyhodí.

Připravovaných váz se během našeho rozhovoru často dotýkáte. Budou si na ně i návštěvníci Designbloku moci sáhnout?

To asi bohužel ne. Je to nasvětlená prezentace a vázy jsou křehké a těžké. Myslím si, že by to bylo fajn, kdyby se s nimi mohli seznámit blíže, ale asi se to nepodaří. Od toho jsou sklenice, porcelán, nápojové sklo... Těch se člověk můžete dotýkat, jak dlouho chce. S manželkou, s dětmi.

Jiří Pelcl, foto: LUCY CREATIVE AgencyJiří Pelcl, foto: LUCY CREATIVE Agency

Rozhovor jsem začal zlehka, na závěr si dovolím položit možná těžší otázku. Mohl byste na škále od 0 do 100 procent říct, jak moc jsou připravované vázy vysoké umění a nebo jak moc „jen“ design?

Samozřejmě, když je to taková volná série, tak je to umění, protože nemám žádné mantinely. Občas si sám tyto úlohy vybírám a dělám je proto, abych se uvolnil. Když člověk dělá pro konkrétního klienta nebo pro konkrétní firmu, musí respektovat jejich technologie a mnoho dalších parametrů, aby byl výsledný výrobek konkurenceschopný, aby si ho lidé mohli dovolit koupit a podobně. Musí splnit spoustu podmínek, což je někdy docela vyčerpávající, a tak občas dělám úkoly, které jsou úplně volné.

Ale jestli to je nebo není umění, mě to je jedno! To je na každém, jak to cítí!

Více informací o letošním Designbloku najdete zde.

Galerie

Další články