Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Krystalické vázy, zdroj: Milan Pekař Krystalické vázy, zdroj: Milan Pekař

Upeč třeba chleba... nebo vázu?

V minulém díle naší rubriky Jak se to dělá? jsme si ověřili, že pomocí nejnovějších technologií se dá vytisknout krásná a funkční váza. Dnes se ale s designérem Milanem Pekařem přeneseme v čase až do dávné Mezopotámie, kde se začala rozvíjet výroba glazovaných výrobků, abychom se vrátili zase zpět a ukázali si, jak se to dělá dnes. Jak si stojí glazovaná váza oproti vytisknuté?

Dobrým příkladem využití techniky glazurování budiž vázy Milana Pekaře. Za pomoci osvědčených metod a dlouhodobého testování glazur vytvořil oku lahodící dílo, za které získal uznání na posledním Designbloku a úspěchy sklízí i nadále – za své krystalické vázy je nominován na Cenu Czech Grand Design v kategorii Designér roku. Společně vám nyní nastíníme, jaký proces předchází vzniku váz, jak může designér ovlivnit estetický výsledek glazury a v čem tkví unikátnost váz. 

Milan Pekař - Crystal Vase, Designblok 2014, foto: Jan HromádkoMilan Pekař - Crystal Vase, Designblok 2014, foto: Jan Hromádko

Do Egypta by mohly letět děkovné dopisy, protože právě zde byly objeveny nejstarší hrnčířské výrobky, někdy také přezdívány jako fajánsové. Svůj název vyfasovaly podle pasty, která se používala pro vytvoření barevného dekoru. Obsahovala především hojně se vyskytující uhličitan sodný. Ve starověku a později středověku se i přes horší přístup k surovinám rodily glazurované výrobky vysokých kvalit. „Bylo to dáno především soustředěnou prací několika generací a kontinuitou dílen, o kterou jsme dnes bohužel přišly“ shrnuje důvody Pekař, navazující na činnost svých předchůdců. 

Pokud bychom hledali hlavní rozdíly použití glazury tehdy a nyní, byl by to právě omezený přístup k surovinám a složení glazur. Dnes můžeme při výrobě využít vlastností stříbra a jiných drahých kovů. „Největší zastoupení složek běžně používaných pro přípravu glazur má křemen, živec a kaolin. Pak jsou zde složky, které pomáhají krystalizaci, jako např. zinek, titan či rutil,“ shrnuje Pekař. Různých barev můžeme docílit kombinací pestré palety oxidů kovů od běžných, jako železo, kobalt nebo manga, až po drahé, jako jsou stříbro, nikl a erbium. Pomalu se dostáváme ke druhému zjevnému rozdílu. Hrnčíři tehdejší doby nedisponovali takovými informacemi jako nyní Milan Pekař, který se mohl opřít o hojně dostupná fakta. „Příprava na samotný proces zahrnovala studium odborné literatury, zájem o chemii a především testování,“ říká designér. 

Soubor krystalických váz je výsledkem více jak ročního procesu studia a testování krystalických glazur

Bohatá glazura vs jednoduchý tvar

Aby vynikly samotné glazury, zvolil Pekař vázy spíše jednoduchých tvarů. Modely si nejprve musel vytočit ze sádry, do sádrových forem poté odléval porcelán, který je ideální pro krystalické glazury, protože nejenže téměř neovlivňuje barvu pozadí, ale především vydrží výpal při vysokých teplotách potřebný pro roztavení surovin. A pak už je to vyšší dívčí...

Glazování probíhá tak že se všechny potřebné složky se smíchají s vodou do smetanové konzistence a nanesou se na nízko vypálený výrobek (přežah). Barvu nebo strukturu lze do jisté míry ovlivnit kombinací složek. „Velkou roli v tom hraje zkušenost. Mohu sice ovlivnit barvu nebo strukturu, ale to, jak se na váze seskupí, je vždy jiné,“ podotýká Pekař, kterého baví právě ona nepředvídatelnost a jistá nekontrolovatelnost procesu. Poté se váza pálí na vysokou teplotu přesahující 1000°C. Následně se pec zchladí o několik set stupňů, aby glazura netekla, ale zároveň byla stále viskózní a mohly v ní začít růst krystaly. Tato teplota se drží po určitou dobu několik hodin a může se s ní pohybovat v určitém rytmu nahoru a dolů v řádech desítek stupňů, čímž se vytvářejí vzory v krystalech. Výsledkem jsou vázy, které upoutají bohatě strukturovaným povrchem, ale zároveň nejdou za hranu kýčovité dekorace. Fascinují živelností nerostného světa, kde každý krystal má svoji jedinečnou strukturu a řád, stojí v textu pro poslední Designblok. Na něm Milan Pekař mimo jiné vystavoval své kousky vedle neméně zajímavých váz kolegyně Mi-won McGhee, která zvolila techniku malování barvami pod glazuru. Kolekce Smartphone Dynasty s aktuálním tématem cílila především na mladší generaci. 

Mi Won McGhee - Smartphone Dynasty, Designblok 2014, foto: Jan HromádkoMi Won McGhee - Smartphone Dynasty, Designblok 2014, foto: Jan Hromádko

Jestliže jsme se v minulých článcích dočetli o úspěšné spolupráci designérů a firem, u váz Milana Pekaře musíme konstatovat, že součinnost s porcelánkami je téměř nemožná. Technologie není pro tovární výrobu příliš vhodná, je náročná na přesnost ve všech fázích a kromě jiného vykazuje velkou zmetkovost a nutnost neustálého testování. Nejde ani tolik o techniku, jako spíš o časovou zátěž, která se v tomto případě šplhá do řádu měsíců. Vy ale máte možnost pořídit si do svého obýváku jednu z unikátních váz. V Praze ji nabízejí galerie DebutQubus, v Londýně je naleznete v Mint shopu a další jsou k dostání i v pařížské galerii S. Bensimon.

Galerie

Další články