Umění falzifikace: myšlení, motivy a metody padělatelských mistrů. Svět chce být klamán. Tedy jej klamejme. Foto: CZECHDESIGN Umění falzifikace: myšlení, motivy a metody padělatelských mistrů. Svět chce být klamán. Tedy jej klamejme. Foto: CZECHDESIGN

Umění falzifikace: Jak vtipně zpochybnit dějiny umění

Profesor Noah Charney je vzdělaný a má smysl pro humor. Do své knihy Umění falzifikace dal obojí: šíři erudice i vtip a napětí. Samotné téma falzifikace je přitažlivé a autor ho umí dávkovat, takže kniha se čte sama, ačkoli je nabita fakty. Napětí spočívá v poukazu na to, že svět vysokého umění tvoří akademici, "jejichž" dějiny opakovaně přepisují zábavní narušitelé. Nic v nich nemůže být jisté.

Z „populárního“ tématu falzifikace by šlo snadno udělat kýč, kdyby se ho nechopil profesor Charney se svou krimikomedií. Už podtitul Myšlení, motivy a metody padělatelských mistrů odkazuje na psychologii a kriminalistiku. Názvy jednotlivých kapitol zní jako ze soudní síně: Pýcha, Odplata, Zločin, Peníze, Moc. Svět falzifikace, stejně jako současné televizní kriminálky, ale není tolik světem zločinu, jako světem vědy.

Většina falzifikátorů netvořila padělky, tedy věrné kopie uměleckých děl, ale falza čili podvrhy, originální „umělecké“ předměty. Aby dokázali důvěryhodně napodobit historický styl, museli toho hodně umět. Nejen barvy, jejich složení, kdy se jaká používala, jak se připravuje ze současných surovin, ale také technologii vzniku papíru / plátna, technologii tzv. krakeláže, typických prasklinek na povrchu malby, a mnoho dalšího, jako kde a jak obstarat „rodný list“ díla, jak docílit lehkosti kresby apod. Falzifikace je tedy nejen umělecky, ale také časově a technologicky náročná disciplína.

Na druhé straně pak stojí svět znalců, přísných pánů s cvikry, na jejichž subjektivním názoru závisí hodnota díla. Je fascinující, jakou mocí tito odborníci disponují – a jak trapné jsou jejich pády v případě omylu. Čtenář si nemůže pomoci a s mistry falzifikace sympatizuje, přestože jejich motivace jsou často nízké. Uražená ješitnost. Pocit méněcennosti. Snaha vytřít světu akademického umění zrak (a slovy autora, „ukázat mu prostředník“). Některé z nich to prostě nejspíš baví.

A potom je tu prvek nejistoty. Když i instituce takového formátu, jako je Metropolitní muzeum v New Yorku, uvěří v pravost renesančního poháru, který ovšem vznikl teprve v 19. století (a pravda vyjde najevo až sto let po smrti jeho autora), jak je to s ostatními díly? Jsou všichni „Picassové“ skutečně od Picassa? Nejsou celé dějiny umění trochu akademicky zatuchlé? A co když se mezi ikonická díla dostal nějaký podvrh? Úvahy o tom, jakou roli může falzifikace umění mít v rámci historie umění, jsou provokativní a vzrušující.

Kniha kromě mnoha faktů ze světa umění přináší i působivé momentky z osobního života padělatelů. Na podvodech se mnohdy podílí celé rodiny, a padělatelé se po svém odhalení stávají slavnými a úspěšnými (!). Ve Scotland Yardu zase vznikla specializovaná policejní jednotka zaměřená na potírání krádeží umění a padělatelství, mezi jejíž agenty patřili umělečtí odborníci. Jednotka se jmenovala ArtBeat. Někdo by o ní měl natočit film.

Umění falzifikace je kniha, která se přečte jedním dechem. Budete se bavit i učit. A až přelouskáte všech 250 stran jako nic, budete se pídit po další knize od profesora Noaha Charneyho. Protože je prostě okouzlující. Stejně jako šikovní umělečtí padělatelé.

Galerie

Další články