Dorzální kříž kazule z Břevnova. Zdroj. UPM Dorzální kříž kazule z Břevnova. Zdroj. UPM

Trpký začátek nové sezóny. Uměleckoprůmyslové museum se ocitlo na křižovatce

Existence instituce jako je Uměleckoprůmyslové museum je pro chápání designu a umění zásadní. Je to pokladnice vědění i zkušeností, kterou národ disponuje. A na muzeu záleží, jak atraktivně a poutavě dokáže návštěvníkům převyprávět příběhy letitých předmětů, které schraňuje. Pražské UPM se otevřelo po dlouhé rekonstrukci s ambicí přilákat veřejnost profesionálním programem v historických prostorech. Jak se mu to podařilo? Vydali jsme se podívat na první výstavu - Director´s Choice.

Ačkoliv výstava již tento měsíc skončila, hodí se hned na začátku říct, že pro ty, kteří ji nestihli, to není žádná tragédie. Vstup do nové sezóny, ohraničený právě velkorysou a bezpochyby zdařilou rekonstrukcí interiérů a fasády, se museu jednoduše nepovedl. Důvodů proč se tato promarněná šance nezapíše do análů jako úspěch, je řada. Podívejme se na ty zásadní.

Návrat v čase

Tahle trojkombinace se ukázala jako vražedná. Tlumené světlo, těžkopádné vitríny a nevhodně zvolený font návštěvníka hned u vstupu unaví. Pochopitelné světelné omezení, které si žádá úctyhodné stáří vystavených exponátů je možná limitem, ale o to spíš by stálo za to intenzivně přemýšlet, jak objekty divákům představím. Drobné písmo nalepené na skle by vás možná přesvědčilo ke koncentraci, po pár větách těžkopádně akademického textu ale spíš nedočtete a přejdete dál.

Prohlídka Directors Choice v Uměleckoprůmyslovém museu. Zdroj: Yan Renelt, MAFRA Prohlídka Directors Choice v Uměleckoprůmyslovém museu. Zdroj: Yan Renelt, MAFRA

Texty jsou zkrátka napsané přesně tak jako školní učebnice, které ve vás nebudí zájem, ale spíš pasivní rezistenci. Přibližovat objekty staré desítky až stovky let bez schopnosti vzbudit touhu po pochopení příběhu jejich vzniku je stejné, jako suše vykládat historickou látku bez poutavých detailů a odboček. Muzeum 21. století už přeci dávno nemusí být prostorem, kde na nás dýchá zašlý odér ještě z dob monarchie.

Příběh bez emocí

Volba klasických vitrín, do kterých jsou předměty vložené především v první části expozice, by rozhodně žádnou katastrofou nebyla. To by ale platilo, kdyby i volba předmětů a jejich řazení skýtalo pro návštěvníky nějaký překvapivý kontext nebo konotaci. To je ale právě ta zásadní chyba celé výstavy. Chybí ji souvislosti, příběh, linka, kterou by divákovi poutavě a přitom odborně představila, jaké skvosty se v jejím archívu nacházejí. A tím možná i vzbudila hrdost na „zlaté české ručičky“.  

Jídelní souprava. Zdroj. UPMJídelní souprava. Zdroj. UPM

Director´s Choice, tedy výběr ředitelky muzea Heleny Koenigsmarkové, je obsáhlý a zahrnuje předměty od konce 70. let 14. století, jako například Dorzální kříž kazule z Břevnova, přes jídelní soupravu Josefa Oswalda Thuna, až po příklady designu 2. poloviny 20. století. Objekty jsou vedle sebe ale poskládány tak jakoby chtěly vzbudit dojem tichého údivu nad jejich stářím a dobrým stavem, než aby vyprávěly příběh věcí, které formovaly naše bytí. Jeden vedle druhého na policích v tichosti dlí, bez ambice atakovat diváka svou výjimečnou historií.

Zmatená pohádka

Snahu postavit se na roveň obdobným institucím dokládá aspoň existence interaktivního prostoru, kde má své místo malý koutek se stavebnicí a dvě komody s pohyblivým systémem polic, který představí bývalé ředitele Uměleckoprůymslového muzea a příběh stavebnice. Ten samotný aspoň naznačuje, jakým směrem se mohla a měla celá výstava ubírat. Na základě vhodně vybraných předmětů vyložit genezi tradice. Zbytek místnosti, tvářící se jako koutek pro dětské návštěvníky a čítárna v jednom, je pěkným příkladem pohádky, jak Pejsek s Kočičkou vařili dort. Nesourodý pelmel. Ale k jídlu to bohužel není.

Zrekonstruovaná budova UPM. Zdroj. UPMZrekonstruovaná budova UPM. Zdroj. UPM

Proč to nejde líp?

Inspirovat se tvůrci mohli zajet jen do nedaleké Vídně. Tam je identicky zaměřené muzeum MAK plné obsahově i vizuálně atraktivních příběhů užitých předmětů. Za všechny stačí uvést historii židle, kdy vás sofistikované diagramy nakreslené na zdi uchvátí a zároveň obohatí fakty. Věděli jste například, že nejcitovanější židlí všech dob je Thonet č. 14? Nejvyšší ligu momentálně hraje i muzeum, které je mnohem blíž. Moravská Galerie a její koncept přesně odpovídají potřebám současnosti. Ať už jde o retrospektivy aktivních designérů nebo třeba historicky laděné výstavy jako byla ta o Brnu, sídle textilního průmyslu, vždy odcházíte s pocitem, že vás, jakkoliv pateticky to zní, návštěva obohatila. Při té pražské se nyní bohužel dostavil spíš chuť na dvojitou kávu. A to je mimochodem na nově otevřené zahrádce kavárny asi ten největší zážitek. Snad to UPM brzy pochopí a nenechá se zanést pavučinami hned po svém znvouotevření.

 

Pohled na Prahu. Zdroj. UPMPohled na Prahu. Zdroj. UPM

Další články