Scénograf Petr Vítek Scénograf Petr Vítek

Světlem okouzlený — scénograf Petr Vítek

Mladý a talentovaný scénograf Petr Vítek je spojovaný především s promyšlenou a překvapující prací se světlem. Od experimentálních studentských projektů se posunul k velkým profesionálním divadelním scénám. Nedávno si vyzkoušel dokonce semioperu z japonského prostředí, ale na „alternativní“ divadlo nezanevřel. Povídali jsme si o tom, co ho baví a jak pracuje.

Cesta Petra Vítka k divadlu vedla přes ochotnický soubor v rodném městečku Nové Veselí, studium matematiky a informatiky na Univerzitě Hradec Králové a také časté návštěvy tamního Klicperova divadla.

Fascinovaly mě tam kusy, co dělal Vladimír Morávek, jeho opulentní a obrazové pojetí divadla. Ale líbil se mi i humor a poetika v inscenacích tehdejšího uměleckého šéfa Davida Drábka. Klicperák vždycky vyčníval a doufám, že bude i nadále, říká Petr Vítek.

Návrh pro inscenaci Kamarádi, režie: Adam Svozil a Kristýna Kosová, scénografie: Petr VítekNávrh pro inscenaci Kamarádi, režie: Adam Svozil a Kristýna Kosová, scénografie: Petr Vítek

Na režii na DAMU se Petr dostal na podruhé, zato však do speciálního ročníku s označením „Divadelní tvorba v netradičních prostorech“ na alterně. Režiséři, scénografové a herci-performeři se tu pod vedením Tomáše Žižky společně věnovali „site specific“ tvorbě.

„Hodně jsme společně tvořili ve veřejném prostoru nebo v opuštěných budovách. Jde o to, že vycházíš z daného prostoru a snažíš se vnímat atmosféru a ducha daného místa. I když jsem se ze všech spolužáků nejvíc vzpouzel a neustále se chtěl opírat o divadelní portál a hledat kukátkový prostor, tyhle všechny nové podněty mi posunuly divadelní hranice. Při tvoření projektů jsme měli poměrně velkou svobodu. Mohli jsme vše, a to je mnohem ošemetnější a náročnější než dostat konkrétní zadání a téma. Tomáš nás vedl ke spolupráci a nezávislosti. Byli jsme umělci, ale hlavně bedňáci, produkční i dramaturgové zároveň. Dost mě to ovlivnilo a otevřelo mi to úhel pohledu, co vše ještě může být divadelní.“

Technické výkresy k Mikádovi, režie: Dominik Beneš, scénografie: Petr VítekTechnické výkresy k Mikádovi, režie: Dominik Beneš, scénografie: Petr Vítek

Tento přístup si Petr Vítek vyzkoušel, když připravil dramatizaci, režii i scénografii k povídce Raye Bradburyho Astronaut na Nákladovém nádraží Žižkov.

„Vybrali jsme si takový zanedbaný dvorek u kanceláří nádražní budovy, na který se dá shlížet asi ze tří metrů přes zábradlí z perónu. Tam dole čeká rodina na tátu astronauta, který pracovně létá do vesmíru a postupně ho vesmír pohlcuje, až se jednoho dne nevrátí vůbec,“ popisuje Petr.

„I tady hrálo významnou roli světlo. Každý obraz byl svícený pracovní vanou zabarvenou čím dál intenzivněji do žluta. Motiv slunce (do kterého se údajně zřítila raketa astronauta) postupně zalil celý prostor. Nakonec matka se synem nevycházejí za denního světla ven, protože jim ta hvězda neustále připomíná odchod táty. V kontrastu jsem použil zářivky, které ležely v trávě a evokovaly svit chladného měsíčního světla. Vtipné bylo, že nám v noci do všech světel napršelo a my to asi dvě hodiny před začátkem sušili fénem. A já se jen modlil, aby to někoho nevyzkratovalo.“ 

Astronaut na Nákladovém nádraží Žižkov, režie a scénografie: Petr VítekAstronaut na Nákladovém nádraží Žižkov, režie a scénografie: Petr Vítek

Scénické čtení hry Kyslík svítil Petr Vítek pouze projektorem – tři postavy před notovými pultíky a tok světla, který jde tvarovat do různých obrazců. „Já jsem světly trochu posedlý. Světla pro mě tvoří svébytnou dramatickou linku a jsou na stejné úrovni společně se scénografií. Je to taková moje slabost. Vždycky pak čtu, že Vítek to měl světelně vyňuňané,“ usmívá se.

Ze scénického čtení hry Kyslík, režie: Kateřina Jandáčková, scénografie: Petr Vítek, foto: Michal HančovskýZe scénického čtení hry Kyslík, režie: Kateřina Jandáčková, scénografie: Petr Vítek, foto: Michal Hančovský

Na bakalářském stupni studoval Petr Vítek režii a dramaturgii, ale tíhl ke scénografii. Jeho bakalářská práce měla podobu světelné instalace inspirované Erbenovou Kyticí. Kukátky umístěnými ve výloze pražské pasáže ČNB se dalo nahlédnout do miniaturních pokojíčků balad Kytice.

„Původně tam měla být instalace jen měsíc, ale nakonec vydržela od června do října. Potom mě kontaktovala Lenka Schořálková a navrhla, abych projekt přenesl do galerie Voyeur v Táboře. Tam bylo jediné kukátko a každý týden se vyměňovala jedna krabička z Kytice. Měl jsem radost, se má bakalářka dostala i za dveře ateliérů DAMU.“

Svatební košile + Vrba: Hřbitov vyhořelých sirek, nad kterým se stahují milenecká mračna, ožívá teprve až za tmy. Autor: Petr Vítek, fotografie: Anton ShakleinSvatební košile + Vrba: Hřbitov vyhořelých sirek, nad kterým se stahují milenecká mračna, ožívá teprve až za tmy. Autor: Petr Vítek, fotografie: Anton Shaklein

 

Po Kytici začal Petr pracovat na autorské inscenaci Kateřiny Jandáčkové K smrti šťastní pro damácký Disk. Známé postavy z pohádek bratří Grimmů tu byly nucené objevovat, co je čeká v čase mezi šťastným koncem a smrtí.

„Pro projekt, kde není předem daný scénář a během zkoušení a improvizací se struktura hry vyvíjí a mění, je docela těžké vytvářet scénografii. Jsou naplánované neúprosné termíny, kdy musí jít dekorace do výroby. V tomto případě prošel až několikátý návrh, který jsem navíc odevzával s malým zpožděním. Ale když se na to dívám zpětně, tak byl ten stres a tlak k něčemu dobrý, protože nakonec vznikla docela hravá scénografie.“

Z inscenace K smrti šťastni v Disku, režie: Kateřina Jandáčková, scéna: Petr Vítek, foto: Jan Hromádko Z inscenace K smrti šťastni v Disku, režie: Kateřina Jandáčková, scéna: Petr Vítek, foto: Jan Hromádko

„Vymyslel jsem železný skelet domečku, který se otáčel, jakoby byl na točně. Takže ho divák viděl postupně ze všech stran. A nakonec se celý ve vertikálním řezu otevřel a diváci mohli nahlédnout do domácnosti postav. Když mi lidé z divadla říkají, že je něco technicky složité a drahé na výrobu, tak mě to motivuje k novému řešení. Důležité je mít na své straně dílny, svým nadšením a urputností jim ukázat, že to má smysl. A když vidí, že jste připraven, že donesete modýlek scény a detailní technické výkresy, začnou vás brát jako rovnocenného partnera. Když něco vymyslím, tak si za tím stojím, hrozně urputně. Jsem typický beran,“ říká mladý scénograf.

Petr Vítek: Technický výkres k scénografii pro inscenaci K smrti šťastníPetr Vítek: Technický výkres k scénografii pro inscenaci K smrti šťastní

V poslední době si Petr Vítek vyzkoušel práci pro několik velkých profesionálních divadel.

„Každý prostor je unikátní a každé zadání úplně jiné. Rád hledám dobu a umělecký sloh, který by s textem souzněl, a zaroveň mě inspiroval k tvůrčí práci. To je i případ opery Mikádo, která měla nedávno premiéru v Českých Budějovicích. S režisérem Dominikem Benešem jsme nechtěli Japonsko, i když se tam celý děj odehrává. Inspiroval mě funkcionalismus, jeho čisté architektonické linie a absence dekorativnosti se mi nějak s Japonskem propojily. Děj jsme posunuli do multifunkční sokolovny, kde se podobně jako na vesnici konají důležitá zasedání a veškeré kulturní akce.“

Z opery Mikádo v Jihočeském divadle, režie: Dominik Beneš, scénografie: Petr Vítek, foto: Michal SiroňZ opery Mikádo v Jihočeském divadle, režie: Dominik Beneš, scénografie: Petr Vítek, foto: Michal Siroň

„V Saturninovi v divadle v Mostě jsem se zase inspiroval slohem art deco, i když to možná není úplně na první pohled patrné. Když při první schůzce režisér řekne, že by se hra měla odehrávat v pokoji, tak mě to trochu otráví. Ale je to velká výzva, baví mě ty pokojíčky rozpohybovávat a dekonstruovat. Snažím se, aby nebyly úplně realistické, ale více divadelní,“ říká Petr Vítek.

Model pro inscenaci Saturnin, Městské divadlo v Mostě, režie: Martin Vokoun, scénografie: Petr VítekModel pro inscenaci Saturnin, Městské divadlo v Mostě, režie: Martin Vokoun, scénografie: Petr Vítek

Petr je teprve na začátku své divadelní kariéry a každá nová práce mu přináší nové zkušenosti.

„Zatím je to pro mě velký stres, aby všechno fungovalo. Baví mě hledat nové materiály a experimentovat, ale je to sázka do loterie, především ve velkém divadle, kde ten kolos pluje k jasně naplánované premiéře. Ale vesměs mi to snad vychází.

Teď v Mikádovi je například zadní stěna pokoje z meshe. Je kompaktní, a když se posvítí za ní, tak jakoby zmizí. Není to nic novátorského, ale nevíte, jestli to bude fungovat, dokud to poprvé na vlastní oči neuvidíte na jevišti ve světlech. To platí i o svítících mracích ze speciálního materiálu Tyvek, který jsem už použil v inscenaci K smrti šťastní. Na pohled vypadá jako papír, ale ve skutečnosti je to plast, což je pro divadelní provoz praktičtější materiál,“ popisuje Petr.

Z opery Mikádo v Jihočeském divadle, režie: Dominik Beneš, scénografie: Petr Vítek, foto: Michal SiroňZ opery Mikádo v Jihočeském divadle, režie: Dominik Beneš, scénografie: Petr Vítek, foto: Michal Siroň

Experimenty s materiály i práci s hodně specifickým prostorem si Petr Vítek zkusil také v inscenaci Synáčci ve Vile Štvanice. Hraje se tu v cihlovém oprýskaném prostoru, který je vizuálně pro scénografy velmi určující.

„Rozhodl jsem se, že nebudu měnit charakter místa, že ho naopak využiju v náš prospěch. Nechal jsem si třeba vyfotit rastr cihlové stěny a potisknul s ním materiál, který jsem vypnul do oken. Vypadá to, že tam žádná okna nejsou, ale v jednu chvíli se zezadu prosvítí a objeví se. A jiné prvky zase naopak mizí nebo se chovají jinak, než by člověk předpokládal. Takové zdánlivé podivnosti mě hodně baví,“ usmívá se.

Z inscenace Synáčci souboru Tygr v tísni, režie: Tomáš Loužný, scénografie: Petr Vítek, foto: Michal HančovskýZ inscenace Synáčci souboru Tygr v tísni, režie: Tomáš Loužný, scénografie: Petr Vítek, foto: Michal Hančovský

Jak už bylo řečeno, Petr Vítek v inscenacích rád a hodně pracuje se světlem. „V zahraničí a v těch největších českých divadlech je light designér součástí týmu, na menších scénách je to zatím spíš výjimka. Já zatím většinou svítil sám s režisérem. Teprve teď v Českých Budějovicích byl součástí inscenačního týmu light designér Daniel Tesař. Pro mě je to naprosto nová zkušenost a musím říct, že velice příjemná. Light designér je další plnohodnotná tvůrčí osoba, která by v týmu neměla chybět. Jinak má vše na starosti režisér se scénografem. Režisér ví, co potřebuje, kde se pohybují herci, jaké vytvořil mizanscény, výtvarník má zase výtvarný záměr a společně se docela dlouze dobírají výsledku.“

Svítící lodička z opery MikádoSvítící lodička z opery Mikádo

Na rozdíl od řady jiných scénografů si Petr dělá modely scény. „Já jsem na to trochu blázen. Nad modelem sedím minimálně týden, vyřezávám, maluju a lepím. Sám si tím ujasňuji, jak bude scéna fungovat v prostoru a jaké zvolit technologické řešení pro výrobu dekorace. V počítačových vizualizacích nevidím všechny prostorové vztahy a je to pro mě taková nevýtvarná a neuchopitelná cesta. Navíc si pak i režisér díky modelu dovede lépe představit celou scénu a je hezké vidět ty rozzářené oči, když si může s modýlkem hrát. A také mám různé malé baterčičky a těmi si do toho modelu svítím. Už tam trošku vidím, jak scénografická hmota funguje společně se světlem. To mě na tom baví asi nejvíc!“

Z inscenace Kamarádi v Disku, režie: Adam Svozil a Kristýna Kosová, scéna: Petr Vítek, foto: Jan Hromádko Z inscenace Kamarádi v Disku, režie: Adam Svozil a Kristýna Kosová, scéna: Petr Vítek, foto: Jan Hromádko

V Disku bude mít brzy derniéru inscenace Kamarádi, ke které dělal Petr scénografii. „S režisérským duem Adam Svozil - Kristýna Kosová jsem dělal Kamarády a Vykřičené domy v Divadle v Dlouhé a teď chystáme společně třetí věc. Na prosinec připravujeme inscenaci do Divadla Na zábradlí. A právě Na zábradlí má scénograf dost svázané ruce malým prostorem. Ideální pohled je, když divák sedí v 7. řadě uprostřed a všechno na scéně vidí perfektně. Ale scénograf musí řešit i to, jak bude vidět divák ze sedadla úplně nalevo na balkónu. Těším se, co tam vymyslíme,“ říká Petr.

Kromě toho dokončuje práci na hře Dvě noci na Karlštejně pro Divadlo Kalich v režii Davida Drábka, kde dělá scénu i kostýmy. Věnovat se ale musí i škole, kde ho čeká ještě diplomová práce.

Galerie

Další články