Zašívárna, foto: Kateřina Zvelebilová Zašívárna, foto: Kateřina Zvelebilová

Stehy pozapomínáme, ale vyšívací bavlnky jsou kvalitnější než dřív

V Zašívárně lidé mohou znovu objevit kouzlo vyšívání. Klasické folklorní vzory a techniky nečekejte – jsou zdlouhavé a náročné. Dvě ženy tu nabízejí návod a pomoc s geometrickými vzory a jednoduchými stehy, mají za sebou první workshopy. „Lidé se do toho bojí sami píchnout,“ říká jedna ze dvou zakladatelek Zašívárny Šárka Syslová.

Sedm účastnic usedá v podvečer ke stolu ve sdílené šicí dílně Pokoj č. 10 v Praze na Letné. „Přeneseme si vzor na látku, vyztužíme ji zažehlením vlizelínu a začneme s prvními stehy,“ začíná Šárka Syslová asi tříhodinové setkání. Rovnou také ujišťuje, že práci dnes rozhodně nestihnou dokončit. Většinu vzorů odhaduje na více než padesát hodin práce. Vzory si nejdříve překreslujeme na vodou rozpustnou folii a tu pak přistehujeme na látku. „Pozor, folie se opravdu snadno rozpouští,“ upozorňuje Šárka s tím, že kdo u toho bude jíst nebo pít, koleduje si o poškození předlohy. „Možná budeme i plakat…,“ reaguje na množství práce jedna z účastnic. „Nejdřív jsme začaly nabízet krabičky se všemi potřebnými materiály a podrobným návodem, podle kterého může každý vyšívat sám doma. Teď vedeme i první kurzy. Zjistily jsme totiž, že se to někteří lidé bojí zkoušet na vlastní pěst,“ říká Šárka Syslová.

Šárka studovala na Střední průmyslové škole textilní v Brně, kde se věnovala krajkářství a vyšívání. „Ten obor už neexistuje,“ říká patnáct let po absolutoriu. „Škola se spojila se Střední školou umění a designu, kde z textilních oborů zbylo v podstatě jen oděvní návrhářství.“ Obory jako například barvení, přádelnictví, textilní technologické procesy nebo právě textilní výtvarnictví zanikly. Takzvaná malba jehlou – technika, jakou vyšívají účastníci na kurzu – je jednoduchá, ale má také výrazové omezení. Složité techniky, kterými se vyšívají například lidové kroje, si dnes již málokdo pamatuje. „Tu a tam dostáváme do Zašívárny poptávku na zhotovení výšivek. Nedávno například na ozdobení lemu sukně a výstřihu svatebních šatů starým kyjovským folklorním vzorem,“ popisuje Syslová. Zašívárna spolupracuje s takzvanými vyšívacími babičkami, které vyrábějí hotové výšivky podle jejich návrhů. „Ačkoliv jsou zběhlé i v krojových vzorech, lhůta dva měsíce pro ně byla šibeniční a nevěsta po spočítání ceny také pobledla,“ ilustruje Šárka náročnost tradičních technik.

Zašívárna, foto: Kateřina ZvelebilováZašívárna, foto: Kateřina Zvelebilová

Zašívárna nabízí vyšívací sady, kurzy, hotové výšivkyvýšivky na přání. Právě vyšívací sady jsou oblíbeným rukodělným dárkem. Syslová podotýká, že přestože to v internetových diskusích vypadá, že pánové povětšinou netuší, co se skrývá za dveřmi obchodu s názvem galanterie, sadu z jejich nabídky často objednává muž. „Jeden dokonce postupně kupuje již vyšité polštáře s každým novým vzorem, který navrhneme, a daruje je své ženě k různým výročím,“ popisuje Šárka Syslová, jak v jedné domácnosti nejspíš existuje hotová výstavka jejich prací.

Když s Hankou Lísalovou, vystudovanou žurnalistkou z rodiny krojové výšivkářky, hledaly vyšívací babičky, které by jim se zakázkami pomohly, ozval se dokonce jeden dědeček. „Pak to ale kvůli artróze bohužel vzdal,“ vzpomíná Syslová. Na jejich inzerát v časopisu Vlasta se ozvalo množství tvůrčích zájemkyň, překvapivě však mnohé z nich nepokládaly vyšívání za svébytnou a náročnou disciplínu. Některé nikdy nevyšívaly, ale malovaly voskem a připadalo jim to podobné, takže by to asi zvládly. „Nakonec jsme našly opravdové odbornice, které se vyšíváním zabývají většinu života,“ říká Syslová.

Zašívárna, foto: Kateřina ZvelebilováZašívárna, foto: Kateřina Zvelebilová

Neztratit nit

Nářky o tom, jak byly dřív materiály fortelnější a kvalitnější, ve vyšívání neplatí. Dnešní příze jsou podle Syslové a Lísalové pevnější a na rozdíl od výrobků z 80. let méně pouštějí při praní barvu – pro mnohobarevné obrázky docela důležitý pokrok v technologii. Pohled na věc doplňuje Nela Kýrová, která na VŠCHT studuje restaurování děl z textilních materiálů: „Barvy jsou dnes lépe zafixované, ale snižuje se rozmanitost přízí. Z trhu se zcela vytratily například nitě, které jsou extrémně tenké, nebo kvalitní tradiční kovové leonské nitě, které se dají dobře používat mimo jiné také k vyšívání. Galanterie dnes nabízejí většinu přízí z plastu. Když člověk ví, kde hledat, najde všechno, ale cena je šílená a často si tvůrce nebo restaurátor nemůže ani vybírat.“ Vyšívání a další jemné ruční práce jsou někdy nazývány „novou jógou“. Opakující se pohyby a soustředění člověka uvolnízklidní. Když se lidé sejdou a pracují společně, vznikne prostor, kde vícero rukou dává čas, energii a péči něčemu hmatatelnému, a pozitivní efekt na psychiku se posilní. Když se lidé sejdou na kurzu, jejich snaha a touha po zlepšení roste, zatímco strach z neúspěchu většinou mizí. Kdo nevěří, ať si sám zkusí zašít. Zakladatelky Zašívárny povzbuzují: „Vůbec nevadí, když vám ze začátku sem tam ujede steh – tak vznikají ty pravé originály!“

Zašívárna, foto: Kateřina ZvelebilováZašívárna, foto: Kateřina Zvelebilová

Článek byl převzat se svolením Material Times. Ze zázemí knihovny materiálů matériO Prague v roce 2013 vzešel magazín Material Times. Objevujeme nové materiály a technologie, zajímáme se o svět, kde se s nimi – či naopak bez nich – žije, pracuje a tvoří. Magazín vychází jednou ročně na papíře. Každý týden přináší nový obsah dostupný bezplatně a on-line.

Další články