Jiří Pelcl na konferenci Design & Business Talks, foto: Daniel Romanov Jiří Pelcl na konferenci Design & Business Talks, foto: Daniel Romanov

Škola z nás designéry neudělá. Nejdůležitější jsou zkušenosti a vášeň, říká Jiří Pelcl

Jako designér se snaží mít tah na branku, když byl předsedou poroty, zůstal zároveň tvůrcem, ve škole se snaží ke svým studentům přistupovat maximálně individuálně - Jiří Pelcl, designér, porotce, pedagog, přináší své zkušenosti.

Profesor Jiří Pelcl ve svém podkrovním ateliéru pracuje na projektech pro řadu českých i zahraničních klientů. V prostorách Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze přednáší a vede práce mladých designérů. Pomáhal vybrat novou pražskou lavičku... Design vidí v mnoha formách a setkává se s ním v nemenším počtu rolí. Na loňském Designbloku vystavoval sérii váz Symbiosa v prostorách Art Housu a byl hostem konference Design & Business Talks, kterou pořádal právě Czechdesign. Po ní odpověděl na několik otázek, které zkoumaly právě různost rolí, ve kterých v rámci své bohaté činnosti působí.

Pane profesore, máte za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru designéra. Spolupracoval jste s množstvím firem. Jaké jsou v tomto ohledu vaše zkušenosti? Jsou firmy schopny svým zadáním přesně definovat, co očekávají? Může už v této fázi designér firmě pomoci?

Firmy obvykle neumí správně definovat zadání. Designér může pomoci, pokud má důvěru firmy/klienta. Důvěra se dostaví po několika společných projektech. Designér musí mít také schopnost motivovat pracovníky ve firmě, umět je nadchnout pro věc, ovlivnit atmosféru, dělat něco nového.

Během procesu navrhování musíte často být iniciátorem a motorem postupu, a nebo sama firma táhne věci dopředu?

Zpravidla táhnu já, jsem rychlejší, nemám bujnou administrativu, rozhoduji rychle, protože to za mě nikdo neudělá. Mám rád tah na branku, když to všechny baví. Obvykle je to tak, že než se firma pohne, pracuji už na jiném projektu a jsem myšlenkami jinde.

Jiří Pelcl na konferenci Design & Business Talks, foto: Daniel RomanovJiří Pelcl na konferenci Design & Business Talks, foto: Daniel Romanov

Existují výrazné rozdíly mezi klienty? Máte nějaké výrazně pozitivní a výrazně negativní zkušenosti?

Samozřejmě, rozdíly jsou zejména v rozhledu a inteligenci klientů. Pokud je klient naladěn zcela jinak než vy, nemá cenu pro něho pracovat. Ale firma zpravidla není pouze jedna osoba, jde o to, kdo má ve firmě rozhodující vliv. Takže jde o diplomacii, což bývá často únavné. Ale... každá tvůrčí profese se bez určité komunikativní obratnosti obtížně prosazuje. Pokud má tvůrce malou schopnost a ochotu komunikovat, bude mít málo možností realizací.

Před časem proběhla významná designérská soutěž, kdy Praha hledala podobu svého městského mobiliáře. Vy jste byl v porotě. Musel jste jako porotce vnímat produkty jinak než jako designér?

Byl jsem dokonce předseda poroty, ale vnímal jsem to stejně jako designér, zohledňoval jsem hlediska invenčnosti a vizuality designu, funkčnosti, logiky konstrukce a materiálu a finanční dostupnosti.

Myslíte, že formát soutěže, který je nepochybně velmi nákladný jak na straně vyhlašovatele tak na straně soutěžících, se Praze vyplatil?

Nedovedu to nyní posoudit, uvidíme po realizaci prvních sérií.

Doporučil byste i ostatním městům, respektive třeba veřejným institucím, organizovat podobné soutěže?

Nevím, proč by měla ostatní města dělat soutěže na vlastní mobiliář? Aby byl jiný? To není moc originální…. Jinak soutěžím fandím, zejména architektonickým. Pokud se týká designu městského mobiliáře, domnívám se, že je mnohem efektivnější a ekonomičtější, pověřit profesionály z oboru, aby vybrali existující výrobky renomovaných firem domácí nebo cizí provenience. Mám pocit, že chceme a musíme mít neustále něco „svého“. Vnímám to jako určitý náš komplex.

Jiří Pelcl na konferenci Design & Business Talks, foto: Daniel RomanovJiří Pelcl na konferenci Design & Business Talks, foto: Daniel Romanov

Poslední rolí, ve které působíte, je práce pedagoga. Máte nějaký obecný postup, jak své studenty vést, a nebo každý vyžaduje naprosto individuální přístup?

Jako student jsem od pedagoga očekával, aby na moji práci reagoval hned, i třeba emotivně. Aby řekl svůj názor a hlavně, aby ho zároveň zdůvodnil. Pokud to takto nebylo, tak mě studium nebavilo a nudilo. Tímto jsem se řídil v pozdější roli pedagoga. Na Umprum má pedagog málo studentů, dobře je zná, takže individuální přístup je nasnadě.

Tou nejviditelnější součástí profese je vždy výsledný návrh. Práce designéra ale obsahuje množství činností okolo. Dokáže na ně škola studenty připravit?

Věcí „okolo“ je mnoho v každé profesi, škola nemůže obsáhnout vše. Práce lékaře také obsahuje mnoho věcí okolo. Všichni se učíme praxí bez rozdílu na věku.

Je něco, čím čeští studenti vynikají nad ostatní? Máte takové mezinárodní srovnání?

Obtížná otázka… nechci zevšeobecňovat. Možná jsou Češi kreativnější, ale zároveň méně systematičtí, méně pracovití, vytrvalí a důslední. Jsme Slované a naším handicapem je nechuť k řádu, autoritám a odpovědnosti (ale znám několik úžasných našich studentů, kterých se toto netýká).

Lze se na práci designéra připravovat i jinak? Kde mimo školu čerpat znalosti, schopnosti a zkušenosti?

Abyste se stal designérem, nepotřebujete školu. Potřebujete vášeň, vůli a touhu po tvoření. Samouk si nachází svoji cestu učení. Je to cesta pomalejší, ale často opravdovější!

Galerie

Další články