Stanislav Libenský Award 2018. Zdroj DOX Stanislav Libenský Award 2018. Zdroj DOX

Skleněné embryo v ledové kostce nebo osobité sukulenty. Stanislav Libenský Award 2018 zná vítěze

Lidská jinakost, umění dívat se kolem sebe a křehkost prenatálního života - i takové podoby může mít sklo. Mezinárodní soutěžní přehlídku skla určenou mladým výtvarníkům jsem s větším časovým odstupem v Centru DOX navštívila dvakrát. A to ze dvou důvodů. Chtěla jsem vědět, jak silná je výpověď sklářských umělců patřících většinou ke generaci mileniálů, jejichž zvyklosti, postoje a názory v současné době ovlivňují dění i nálady ve společnosti po celém světě. Druhý důvod byl prozaičtější. Zajímalo mě, nakolik si budu jednotlivé artefakty v mezidobí pamatovat, a zda ve mně nechají nějakou stopu.

Bytí a emoce nejen ve vztahu k přírodě

Mladé skláře nejvíce přitahuje mnohovrstevnatost a proměnlivost našich životů. Zajímá je vztah člověka k sobě samému, přírodě i okolí nebo emocionální stavy a procesy odehrávající se v nás včetně potřeby prozkoumávat ty komplikovanější zákoutí lidské duše.

Nejdříve mě napadlo, že pro generaci mladých lidí narozených převážně po roce 89' je to zcela přirozený výběr témat odpovídající jejich věku. Když jsem o tom však přemýšlela víc, došla jsem k názoru, že volba témat zde není daná věkem. Umět být sám se sebou, rozhodovat se, následovat své myšlenky a přemýšlet o sobě ve vztahu k okolí, je v životě to nejtěžší. A jen na konci života je možná člověk schopen nějaké reflexe či hodnocení.

Křehkost, 3. místo. Foto: B. FormánkováKřehkost, 3. místo. Foto: B. Formánková

Forma nad obsahem,
obsah nad formou

Sklo lze považovat za ideální materiál. Umí měnit tvar, podobu i barvy, je rozmanité stejně jako život. Právě druhá návštěva výstavy mě na tuto skutečnost upozornila snad ještě víc. Síla a krása skla nejlépe vynikne v jeho tradiční formě, kde vyniká čistota tvaru i bezchybné zpracování. Sklo tu ale velmi dobře funguje i ve vztahu s jiným uměleckým médiem, například fotografií nebo videem.

Možnosti, jak kreativně pracovat se sklem, se tak ukazují jako neomezené. A mladí umělci této jeho schopnosti v soutěži maximálně využívají. I když zvolená témata děl mají převážně existenciální rozměr, pestrost formy se ukazuje nejen v oceněných dílech, ale napříč celým jubilejním 10. ročníkem.

Individuální rozmanitost
vs. pomíjivost života

Asi nejvíc kontrastně co do obsahu sdělení díla a jeho následného zpracování na mě působila práce čínského umělce Yunxiaoa Wanga (Sukulenty - Individuální rozmanitost, 1. místo) a dílo amerického výtvarníka Erica Hesse (Křehkost, 3. místo).

Tyto práce v mé hlavě rezonovaly poměrně intenzivně, v případě Hesse asi nejvíc z celé přehlídky. Mým úmyslem není je srovnávat co do kvality, už jen s ohledem na jejich umístění jsou naprosto odlišná. Nicméně určité myšlenkové paralely jsem si u nich během svých návštěv pro sebe našla.

Sklo jako komunikační nástroj

Projekt sukulenty - Individuální rozmanitost, Yunxiao Wang (1. místo), Foto: DOXProjekt sukulenty - Individuální rozmanitost, Yunxiao Wang (1. místo), Foto: DOX

Obě díla vznikla jako určitý experiment, avšak s odlišným záměrem i výsledným účinkem. Wangovu práci lze označit za kolektivní dílo se sociálním přesahem. V ateliéru vytvořil sádrové formy, připravil potřebný skleněný materiál zpracovaný v peci a náhodně pozval sto účastníků z řad svých kamarádů a známých. Libovolně je pak nechal vyplnit formy skleněnou fritou a výsledkem se stala plejáda nejrozmanitějších pestrobarevných květináčů s podobnými sukulenty nejrůznějších velikostí, u nichž každý z účastníků kromě krátkého vzkazu zanechal i kus své jedinečnosti.

„Podoba sukulentů mi připomíná individuální život, jehož rozmanitost a nejistota mě fascinuje. Rozdíly mezi jednotlivci existují objektivně. S pomocí meditace ale můžeme prozkoumat i sebe sama,” interpretuje výsledek Wang. To, že sklo pojal jako nástroj ke komunikaci a prostředek k propojení lidí, porotu zaujalo a odměnila ho vítězstvím.

Zrození jako okamžik
počátku našeho konce

 

Eric Hess (3. místo) se výtvarnému umění věnuje víc jak třicet let. O sklo se začal zajímat před sedmi lety a spolu s Davidem Černým patří k víc jak o generaci starším výtvarníkům, než je průměrný věk vybraných soutěžících. Jeho práce v sobě nese emocionálně složitá témata, v případě Křehkosti pomíjivost a křehkost života, který se v jednom okamžiku transformuje ve smrt. Na první pohled se tento proces zrození a smrti, jejíž chvíli nejsme schopni nikdy určit, může jevit poměrně jednoduše, avšak ona jednoduchost v sobě ukrývá složitost myšlenek, které v sobě život i smrt přirozeně ukrývají.

Na cestě, 2. místo. Foto: DoxNa cestě, 2. místo. Foto: Dox

 

Díky použité kombinaci dvou transparentních materiálů jako jsou sklo a pomalu tající led, se výsledný účinek z díla ještě znásobil. Hess do prostoru nechal umístit ledovou kostku, v níž je jako v děloze uhnízděné skleněné embryo, z něhož po několika hodinách, než led roztaje, zbyde jen skleněné torzo a videozáznam. Musím však podotknout, že první návštěva, kdy jsem spolu s kamerou jen staticky sledovala celý proces pomalého tání, ve mně zanechala mnohem silnější emocionální stopu, než v případě druhé návštěvy, kde jsem našla rozbité embryo a zpětně puštěný záznam kamery.

Na co se vlastně díváme?

Tuto otázku svým dílem Na cestě položila návštěvníkům francouzská umělkyně Judith Roux (2. místo), která sklo představila v podobě subtilních linií a zakřivených architektonických struktur, jež si pohrávají s prostorem, světlem i časem. Její skleněná a zvuková instalace je pro každého výzvou, abychom ve svém životě jednou za čas provedli malou inventuru, zastavili se a podívali se kolem sebe s větší pozorností.

Prostřednictvím minimálního gesta a nestálostí tvaru si hraji s pozorností diváka, abych vyzkoušela jeho aktivní roli při vnímání uměleckého díla a jeho zapojení do něj," objasňuje svůj výtvarný záměr. Škoda, že její dílo nemohlo být umístěno v blízkosti přirozeného zdroje světla, jako je tomu na prezentovaném snímku. Jistě by to jeho kvalitu ještě zvýšilo a přinutilo diváky strávit jeho prozkoumáváním více času, zapojit fantazii a přistoupit na její hru světel a stínů.

Vztahy, Zvláštní cena poroty. Foto: B. FormánkováVztahy, Zvláštní cena poroty. Foto: B. Formánková

Zvláštní ocenění pro slovenské umělce

Porota vyznamenala zvláštním oceněním současně i dva umělce ze Slovenska. Pavol Barkóci v díle Vztahy představil jednoduchý po technické stránce dokonalý absolutní tvar, který je kombinací dvou materiálů skla a glycerinu. Jejich vzájemným použitím tak vyzdvihl některé optické vlastnosti skla, jako jsou zrcadlení, odrazy, schopnost pohlcovat okolí a měnit tak i vnímání prostoru.

Jan Mýtný Jr. se ve své práci Myšlení jako součást přírody zase pokusil navázat dialog s přírodou pomocí fotografie, na níž zaznamenal své fyzické putování. Hora, kterou na fotografii zachytil, je přeměněna do skleněné podoby znázorňující smyšlenou krajinu, kterou lze procházet.

Myšlení jako součást přírody, Zvláštní cena poroty. Foto: DoxMyšlení jako součást přírody, Zvláštní cena poroty. Foto: Dox

A můj výsledný dojem z přehlídky? Sklo jako materiál je pro mladé umělce především výzva. Myšlenky ovlivňující chod života včetně těžkostí, které v něm přijímáme i kolotoč poznávání sebe sama, tu jsou zhmotněné do mnoha skleněných objektů. Někdy je však ona síla myšlenky mnohem hutnější než emoce, které ve mně dílo vyvolalo. Precizní způsob ztvárnění je však u mnohých obdivuhodný a již nyní se těším na témata, které otevře ročník příští.

K soutěži

Na letošní mezinárodní sklářskou přehlídku Stanislav Libenský Award se přihlásilo sto dvacet umělců. Z nich porota na základě fotografické a popisné dokumentace vybrala třicet dva úspěšných ze sedmnácti zemí světa. Vítěz má před sebou třítýdenní pobyt ve sklářské škole v americkém Pilchucku. Výstava vybraných děl je k vidění v Centru DOX do 19. 11. 2018.
 

Galerie

Další články